Expendables: postrádali jste nás?

19. srpen 2010

Je to jako Vánoce. Tedy pokud jste lehce zastydlým milovníkem akčních ikon let 80. Tenhle stromek se jimi jen hemží a k jejich lesku přispívají i mladší tváře, které sice nemají tolik jizev a botulotoxinu, ale zase překypují elánem. Sylvester Stallone slíbil žánrovým milovníkům nezapomenutelný zážitek, a jak slíbil, tak i učinil - alespoň co se hvězdné soupisky a počtu hlášek i explozí týká.

Jeho Expendables: Postradatelní přicházejí s poctivou náloží testosteronu, zkrouceného železa, krvavých spršek a zbraní s velkou kadencí. Bude jim to ale stačit?

Odpověď není jednoduchá. V tomhle filmu se totiž velmi těžko odlišuje fikce a skutečnost. Setkání vrásčitých legend po letech hraje na citlivou nostalgickou notu a lišák Sly navíc film doslova nabušil odkazy a pomrkáváním na diváka znalého věci. Obecně platí - čím lépe se vyznáte na zažloutlé mapě akčních osmdesátek, tím větší rozkoš z filmu zakusíte. Herci totiž mnohem spíše než smyšlené postavy hrají sami sebe, svá akční alter-ega, s trochou sebeironie a spoustou zaujetí. Vrcholem je krátký, avšak zničující rozhovor tria Stallone, Schwarzenegger a Willis, který maximálně saturuje divácká očekávání humorem pro zvané.

Během sledování Expendables jsem se nemohl zbavit pocitu, že listuji výpravnou popkulturní encyklopedií. Jsou tu mnohé podstatné tváře a ingredience, které kdysi definovaly akční film. Každý z hlavních tahounů (Stallone, Jet-li, Statham, Lundgren) má svůj přesně vymezený medailonek, během nějž předvede to nejlepší. Problémem není to, že by tyto výstupy byly nezáživné či účelné. Problémem je spíše to, co je spojuje.

02121763.png

Akční film stojí na principu vyhrocené konfrontace dobra a zla. Aby k tomuto střetu došlo, je potřeba motivaci, jednoduchou, avšak emotivní. Sylvester Stallone se jako spoluautor scénáře vrátil ke schématu, který načal v doposud posledním díle Ramba. Skupina žoldáků se ocitá v kritické situaci kvůli ženě, k níž je jejich velitel přitahován. Není to hořce ironický vztah, který táhl zádumčivého řezníka Johna Ramba k aktivistce Sáře, ale na poměry akčního filmu poměrně sofistikovaný motiv dobrého skutku jako poslední instance tváří tvář prázdnotě doživotního žoldáka. Expendables však nemají na podobnou „filozofii" kapacitu, a tak je to pořád táhne k planému řečnění tam, kde by bylo třeba přímočaře vyrazit dveře.

Občas má film problémy vysvětlit, proč jsou postavy tam, kde jsou a proč dělají, co dělají. Jakoby tohle opancéřované letadlo mělo jeden motor zadřený - nedaří se mu dostat emoce do patřičných otáček a vstřikovat do žil adrenalin nenávisti a spoluúčasti (poslední Rambo byl zcela jiný šálek zabijačkové polévky). Druhý motor, kterým je akce, naštěstí šlape obstojně. Stallone se přidržel nekompromisní naturalistické noty Ramba, byť ubylo bezprizorních končetin a poletujících orgánů. Kamera a střih gradují kinetiku záběru do frenetického varu, ve kterém se Expendables nemusí cítit nedostateční ani vůči moderní akční škole. Škoda jen, že občas snaha o závratné tempo ústí do zmatenosti - tu však poráží na hlavu charisma hereckých es.

02121764.png

Jako každou kvalitní encyklopedií, i touto je radost listovat. Bohužel však ve mně stále dříme pocit, že jsem film více četl, než si ho skutečně užíval. Jakkoli tak ke Stallonovu all star týmu cítím vřelou nostalgickou sympatii - z čistě reálných důvodů - nad fikční stránkou jeho počínání se jen těžko zbavuji rozpaků. Jakkoli to bude znít paradoxně, tahle pocta staré akční škole mohla být o stupeň přímočařejší, údernější… a stupidnější.

Hodnocení: 65%

autor: Vít Schmarc
Spustit audio