Anin duch: Ať žijí duchové v komiksu!

Vera Brosgolová – Anin duchFoto: Standa Soukup

Cena Willa Eisnera je v komiksovém světě určitá obdoba filmových Oscarů. V kategorii Nejlepší komiks pro dospívající si ji letos odnesla kniha Anin duch Američanky ruského původu Very Brosgolové.

Duchové jsou tradičně velmi oblíbeným tématem kulturní produkce zaměřené na mladší publikum – a komiksy nejsou žádnou výjimkou. Ve valné většině sice jde o laciné sešitové série či frančízové předělávky filmových blockbusterů – i ve světě devátého umění se však tu a tam objeví malý klenot, který vybočí z notorického úzu duchařských historek pro puberťáky. Jednou z takových kreslených perel, které dělají svému médiu čest, je právě komiks Anin duch. 

Z komiksu Anin duchFoto: Standa Soukup

Aňa je americká středoškolačka, která řeší klasické trable svého věku – vlastní vzhled, školu, bující city k opačnému pohlaví, stud za své ruské kořeny i neschopnost uchytit se v kolektivu spolužáků. Když na jedné své výpravě za školu spadne do studny, kde objeví lidskou kostru, přidá se k jejím problémům ještě další v podobě ducha dívky jménem Emily, která prý byla před mnoha lety zavražděna. Po prvním úleku Aňa zjistí, že mít vedle sebe éterickou kamarádku může být v běžném životě obrovská výhoda – ale nakonec nic není tak, jak se na první pohled může zdát. A tak se to má i s celým komiksem Anin duch. 

Dle prvních dojmů stokrát ohrané vyprávění postupně předvede několik lehce podvratných dějových zvratů – dívčí románek přejde v napínavou detektivku, z historky o zásvětní kamarádce se stane zlověstný thriller. Postava Ani rovněž nepůsobí jako tuctová a předvídatelná hrdinka z kreslené beletrie pro mládež, a navíc má na puberťačku i poměrně slušný hudební vkus – její pokoj zdobí plakáty The Shins, Belle and Sebastian nebo Weezer. 

Jednoduchá a svižná kresba laděná do modro-černých odstínů připomene japonskou mangu, ale třeba i tvorbu Marjane Satrapi – k přirovnání rovněž vybízí i to, že autorka Vera Brosgolová, která se sama v dětství přistěhovala z Ruska a musela se tak vyrovnávat s řadou kulturních odlišností, do hlavní postavy Ani evidentně otiskla dost svých vlastních životních zkušeností. Srovnání co do obsahu se nabízí i s komiksem Koralína scenáristy Neila Gaimana, na jehož filmové verzi se Brosgolová ostatně podílela coby animátorka. Možná proto pak není divu, že její knihu právě Gaiman tolik vychválil. 

Z komiksu Anin duchFoto: Standa Soukup

Pokud však Brosgolová někomu z komiksové branže vděčí nejvíce, bude to bezpochyby Scott McCloud se svým teoretickým dílem Jak číst komiks. Anin duch dodržuje takřka všechny funkční zásady devátého umění, vyjmenované právě McCloudem: neplýtvá textem, většinu děje odvypráví jen pomocí výstižného zachycení postav a důmyslné výstavby panelů na stránce – a zcela v duchu komiksové úspornosti spoléhá na ucelení výsledného dojmu v mysli čtenáře. 

Především proto se Anin duch „čte“ takzvaně jedním vrzem, a ačkoliv nejde ve světě komiksů o nijak převratný titul, v nabídce tuzemských knihkupectví jde stále o poměrně nedostatkové zboží – tedy o grafický román na úrovni. A na věkové doporučení pro dospívající čtenáře se neohlížejte – komiks Very Brosgolové i přes jednoduchost rozhodně nepatří mezi bezduchou četbu. 

Vera Brosgolová – Anin duch (Argo, 2012)