Bývalý bubeník – laciné chlapáctví špatného bubeníka

Herman Brusselmans – Bývalý bubeníkFoto: Nakladatelství Dybbuk

Herman Brusselmans má v Belgii pověst buřiče a provokatéra. S jeho knihami se dosud český čtenář neměl příležitost seznámit. Nyní vychází v nakladatelství dybbuk jeho novela z roku 2004 Bývalý bubeník.

Předpokládejme, že jakožto první česky vydané dílo je Bývalý bubeník také jakýmsi vhledem do způsobu Brusselmansova psaní. 

Příběh vskutku není složitý. Za hlavní postavou, spisovatelem, přijde parta podivných lidí s nabídkou na založení kapely invalidů. „Zpěvák šišlal, basista měl ztuhlou ruku, kytarista byl hluchý jako poleno...“ Hlavní postava se k nim přidá a jako svou vadu uvede, že neumí vůbec bubnovat. Situace je tedy v knize velmi rychle jasná a půda připravena pro absurdní situace a tak trochu groteskní humor. Ovšem Brusselmans se vydává jiným směrem, který zřejmě charakterizuje celé jeho psaní. 

Herman BrusselmansFoto: Michiel Hendryckx, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Způsob nahlížení lidí a situací v Bývalém bubeníkovi je bez výhrad machistický. Vypravěč se vyznačuje velmi arogantním a drsným chováním a při komunikaci s ostatními lidmi vyjma své přítelkyně se vyjadřuje vulgárně a navýsost urážlivě. O oživení nikterak zajímavého příběhu se Brusselmans pokouší situačním humorem, který působí jako ničivá kombinace metalového koncertu a Slunce, seno, jahody. Cizí člověk mi řekne, že mě zná, tak mu dám pěstí a s kamarády se tomu zasmějeme. Zároveň je novela zřejmě postavena na humoru jazykovém. V doslovu se překladatel Pavel Englický rozplývá nad tím, jak tvořivý dokáže být Brusselmans v práci s jazykem. Dokazuje to především na vymýšlení názvů kapel. Ano, někomu zřejmě French Kissinger připadá jako masterpiece v oboru pojmenovávání kapel, avšak skutečně to dokazuje mimořádnou jazykovou tvořivost? Nevím, zdali je chyba v překladu, ale v celém textu jsem neobjevil více než tři místa, kde bych postřehl nějaké originální pojmenování. Ostatní jsou pouze nepovedené trollovské vtipy, laciné sarkasmy a záchodová bžunda. 

Abych byl upřímný, na Bývalého bubeníka jsem se velmi těšil. Vulgárnější pohled na svět a rebelantství mi bylo v literatuře vždy sympatické. Takovým spisovatelům odpouštím ledasco. Ale Bývalý bubeník Hermana Brusselmanse je velice laciné čtivo. Připomíná slohovou práci třídního machra, který propadl ze všech předmětů a vysmívá se ostatním, že jsou hloupí. 

Brusselmans, Herman: Bývalý bubeník. Přeložil Pavel Englický. dybbuk. Praha. 192 str.