DeLillova Cosmopolis: Fastfoodový svět za oknem limuzíny

30. květen 2014

Don DeLillo je žijící legendou americké literatury. Nejen svou literární trilogií Podsvětí si vydobyl neotřesitelnou pozici v soudobém romanopisectví. Nyní se českému čtenáři představuje v další knize. Nakladatelství Odeon vydalo jeho novelu z roku 2003 Cosmopolis. Naplňuje DeLillo očekávání? A dostává se jeho textu od českého nakladatele dostatečné péče?

Cosmopolis se odehrává v roce 2000 v New Yorku. Sledujeme jeden den multimilionáře Erica Packera. Ten cestuje svou limuzínou ulicemi města, které v knize působí jako chaotická, stále se proměňující džungle bizarností, v níž číhá smrtelné nebezpečí na každé avenue. Značně nerozvinutý příběh je protkán hrdinovým okouzlením supermoderními technologiemi a odcizenými sexuálními příhodami. DeLillo zachycuje svět na přelomu milénia, v němž mezi lidmi neexistují skutečné vztahy a život je jen fast food na získávání jmění.

Autorovo mistrovství se projevuje především v úvodu novely. Svižné vyprávění a úderné popisy prostoru, tím Cosmpolis zpočátku okouzluje. Postupně ale ustupuje z řádků literárnost a do popředí se tlačí snaha o vystižení současnosti formálním zpracováním. Zrychlené vyprávění, krátké, téměř filmové střihy a náznakovost evokující obecný nedostatek času ale nasazují novele nečekaná pouta křečovitosti. A tím, co sráží Cosmopolis k zemi snad nejzřetelněji, jsou dialogy. Nevím, zdali je to chyba překladu, ale rozhovory mezi postavami jsou mnohdy zcela nesrozumitelné, strojeně hlubokomyslné nebo naopak trapně drsné.

Základní vlastností Cosmopolis je spěch. To jediné, co dostává prostor, je hlavní postava – Eric Packer, osmadvacetiletý boháč. DeLillo se tak ve svých tehdejších šedesáti sedmi letech pokusil zachytit svět osmadvacetiletého multimilionáře, který žije v siločarách nejmodernějších technologií. Tento věkový rozpor se bohužel dle mého na textu také negativně podepisuje. Cosmopolis je jako sci-fi z minulosti, žánr z kategorie absurdních. Není to pouze tím, že pojem „moderní technologie“ má v roce 2012 zcela odlišný věcný obsah než v roce 2000, potažmo 2003. Celkově v textu všechny ty „vychytávky“ působí spíše jako umělá představa postaršího pána o tom, co všechno tak asi ve světě boháčů existuje. Nepoměr mezi věkem postavy a autora se projevuje i určitou prošedivělostí, která prorůstá svět osmadvacetiletého Erica Packera. Miluje se s ženami okolo čtyřiceti let nebo sentimentálně vzpomíná na své mládí. Přestože tyto rysy lze chápat jako kritiku zrychleného procesu stárnutí mladých boháčů, zabraňují v jakémkoliv uchopení postavy.

02317145.jpeg

Pokud život Erica Packera působí jako fast food na vydělávání peněz, poté nelze nezmínit, že i redaktorská práce, kterou Odeon novele věnoval, připomíná produkt brigádníka z fast foodu. Pravopisné chyby či překlepy jsou samozřejmě součástí každé vydané knihy a nelze se jim vyhnout. Cosmopolis v odeonském vydání ale obsahuje myriádu chyb, které na několika místech zbavují text jakéhokoliv smyslu. Je skutečně ostudou, že kniha natolik významného spisovatele vychází v podobě diktátu průměrného žáka čtvrté třídy základní školy. V době, kdy byla edice, v níž text vyšel, nominována na Magnesii Literu za nakladatelský počin, je to vskutku zarážející.

Don DeLillo – Cosmopolis
Přeložil Ladislav Nagy. Praha: Odeon, 2012. 176 stran.

Spustit audio