Epos 257: Chybí mi tu odvaha dělat radikální gesta
Epos 257 začínal jako writer, zájem o městský prostor ho postupně vedl k intervencím, které ozřejmovaly lidskou pasivitu a lhostejnost ve veřejném prostoru nebo se radikálně stavěly například proti politickým billboardům, které ostřeloval barvami z podomácku vyrobených zbraní. S rodilým Pražákem jsme si k rozhovoru o proměnách Prahy dali sraz na kopci nad Waltrovkou. V místech, kde dřív stávala továrna na letecké motory, dnes Penta staví novou městskou čtvrť.
„Zkouším si představit situaci, ve které by se tahle stavba měla za půl století hypoteticky bourat. S jakými pocity by se na to lidi dívali,“ říká Epos na kopci nad rozestavěným projektem Waltrovka, který se má skládat ze „tří administrativních celků – Aviatica, Dynamica a Mechanica – a rozsáhlé rezidenční zóny“. Na Waltrovku, poblíž které bydlí, se prý nechce dívat jenom negativně. „Co mě ale fakt naštvalo, bylo zbourání hal v Bubnech, tam si to úplně říkalo o zřízení nějakých marketů, mohlo to ožít dost snadno. Mrzí mě, že v tom u nás zatím není vybudovaná tradice, nejsme schopni se postarat o to, aby genius loci míst, který si to zaslouží, při jejich proměně nezmizel.“
„Pamatuju si, když na Andělu ještě stály ČKD haly, taky je škoda smíchovskýho nákladovýho nádraží, kde byly dřív blešáky. V devadesátkách se tam hrály skořápky, pamatuju se, jak jsem tam byl s tátou a jak jsem z toho tehdy byl překvapenej. Teď je to místo jen tak chaoticky zaplácnutý, určitě to dopadne tak, že se to srovná se zemí.“
Epose prý v poslední době nejvíc zajímá město jako celek, kvůli svému novému projektu, který chce představit až za nějakou dobu, projezdil celou Prahu autem. Pořád chodí malovat do kanálů, i když tam jeho věci vidí málokdo. „Je to zkoumání další dimenze města, taky to mám spojený s nostalgií po metru, kam už se teď člověk nemůže jít projít, moje ambice dneska není jít si zamalovat na vagon, ale jít se tam jen tak podívat, protože mi to místo přijde zajímavý. Není to ale možný, kdežto do kanálů se dá podívat snadno. Oslovil mě s tím můj kamarád a mladší kolega Uruk a s ním jsem v poslední době do kanálů několikrát a rád zavítal.“
Praze podle něho ke svobodomyslnosti chybí hodně. „Berlín je město, který bylo stavěný pro 10 milionů lidí a žije jich tam 3 a půl. Je tam hrozně moc prostoru, je kam se rozšiřovat, i když tam samozřejmě vzniká gentrifikace. Taky si v Praze nedokážu představit ten cyklistickej provoz. Těžko si představit kravaťáky, jak jezdí na kole, v Berlíně se to ale děje.“ Pro svobodomyslnost je podle Epose dostatek prostoru základem. „Když máš dost prostoru, ať už jakéhokoliv, třeba mentálního, a taky samozřejmě dost zdrojů, tak jsou všichni spokojený. Pokud je ho málo, začne se společnost chovat vyhroceně a potřebuje si ukázat na někoho, kdo za to může. Pak se začne bortit zevnitř.“
„Chybí mi tu odvaha dělat radikálnější gesta. Nesou s sebou nebezpečí velké kritiky, ale taky nějaký progres. Co ale v tomhle městě za poslední dobu vzniklo výraznýho nebo velkýho? Nic moc tu nevidím. Vidím spíš důkazy krátkozrakosti, těžko si představit, že některý z těch obchodních center, co vznikají jako rychle poskládaná stavebnice, bude mít v budoucnu nějaký dlouhodobější impakt.“ Celý rozhovor si poslechněte tady.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
