Filip Nuckolls pověsil Shakespeara na hrazdu

Filip Nuckolls se na své domovské scéně v Ústí nad Labem odvážně pustil do inscenace Zkrocení zlé ženy. Zdálo by se sice, že sázka na Shakespeara není žádný hazard, zvlášť v menším městě. Jenže o čem zrovna dneska hrát komedii, kde je hlavní zápletkou usměrňování nepoddajné ženy? V současné době už se přece jenom málokdo odváží tvrdit, že ženským údělem je být dobrou manželkou. Nuckolls si ale s posláním téhle trochu oprané hry vůbec hlavu nelámal. Sám totiž dobře ví, že už je našemu světu vzdálená. A tak z ní udělal cirkus.

„Je to těžké, protože to téma v dnešní době působí dost machisticky. I když náznaky jiného výkladu v textu jsou – já si myslím, že Kateřina na konci vítězí. Řekne tomu chlapovi, co chce slyšet, a on jde pak ráno na oplátku koupit Gucciho. My jsme to ale posunuli do cirkusu jednak proto, že jsme si chtěli hrát, z čistě prozaického důvodu, že jsme si to po všech intelektuálních textech chtěli užít, aby herci taky zkusili jiné disciplíny než jenom hloubat nad textem. Pak tenhle posun do jiné estetiky vznikl taky proto, abychom to téma zobecnili.“

při zkoušení Zkrocení zlé ženy|foto: Činoherní studio Ústí nad Labem

Jeviště Činoherního studia se tedy proměnilo v manéž, po níž se nezkrotně proháněly nastrojené maškary jako z commedie dell´arte. Sem tam konferenciér pronesl nějaký polský vtip, občas Kateřina udělala několik koleček na loutce bílého koníka, jindy scénu ovládl klaun s pískajícími botami. Nuckolls celý shakespearovský příběh posunul ještě dál za hranice reálného světa, což mu neumožnilo zdaleka jen vypustit všechny dobově vázané souvislosti textu. Díky tomu, že netvořil realistické bytosti, si taky mohl dovolit všechny postavy řádně zkarikovat. A přesně to udělal. Kateřina byla konečně jednou opravdu odpudivá ženština, kterou se zoufale snaží provdat její dokonale uťáplý koktavý otec za asistence sarkastických slouhů, jednoho trpaslíka či vlasáče připomínajícího bratránka Itta z Adamsovy rodiny. Ani všechny tyhle výstřelky nezadusily srozumitelnost zápletky a ze Zkrocení zlé ženy jen udělaly komedii na druhou.

I když je ale inscenace spíš uvolněný a nenáročný spektákl, který má hlavně bavit všechny zúčastněné, postavila před herce poměrně nelehký úkol. Posun k cirkusu totiž nutně vyžadoval taky akrobatická čísla, se kterými soubor moc zkušeností nemá. Nuckolls se ale experimentování s novými podněty nebojí – v loňské premiéře Kde život náš je v půli se svou poutí třeba výrazně pracoval se stylově odlišnými skladbami, které si přímo pro inscenaci objednal od šesti různých autorů. Sám ale odmítá, že by v jeho zkoumání role hudby, loutkoherectví nebo pohybu v divadle byla promyšlená koncepce. „My už jsme spolu dlouho. Už v tomhle složení fungujeme osm let, takže si potřebujeme předkládat i jiné výzvy než jenom činoherní situace. Potřebujeme se trošku osvěžovat, tak asi proto teď zase pohyb.“

při zkoušení Zkrocení zlé ženy|foto: Činoherní studio Ústí nad Labem

A ani tentokrát soubor Činoherního studia zdaleka neosvěžil jen sám sebe. Ve Zkrocení zlé ženy všichni ukázali, že se nebojí učit se nové věci, nebojí se udělat ze sebe blázny a hlavně nemají strach udělat čirou bláznovinu i z takového klasika, jako je Shakespeare. I režijní odvaha uměleckého šéfa se nakonec evidentně vyplatila – na premiéře se tleskalo vestoje. „My jsme si tak neskromně říkali, že tahleta věc musí skončit standingem, jinak to nebereme. A skončila. Takže pro nás to je dobré.“ Dobré je to podle všeho i pro diváky. Při téhle inscenaci se po nich vůbec nechce, aby se zamýšleli nad rolí ženy ve společnosti. Vlastně se nemusejí zamýšlet vůbec nad ničím, stačí se jen bavit. A to je aspoň jednou za čas dost osvobozující.