Fotografie jako Mutující médium
V Rudolfinu začala nová výstava s názvem Mutující médium. Tentokrát není tak megalomanská jako předchozí Decadence Now!. Komornější Mutující médium ukazuje na vývoj a použitelnost fotografického média v umění posledních dvaceti let a představuje tak poprvé průřez uměním, které fotku používá nebo se jí nějak věnuje.
Hned na začátku je nutné říci, že výstava Mutující médium není fotografickou výstavou, je to výstava o fotografii, na kterou Pavel Vančát, kurátor, nahlíží z pohledu výtvarného umění. Z vnějšího úhlu, kterým si drží odstup od samotné fotky. Její využití ale vnímá velmi široce, přesně tak, jak se samotné médium uplatňuje a vyvíjí v rámci celého výtvarného umění za posledních 20 let.
Výstava je rozdělena do pěti sekcí podle místností galerie s názvy Piktoralisté, Stratégové, Manipulátoři, Nefotografové a Po fotografii. Názvy s krátkými vysvětlivkami rozdělují celek na menší části, ale i bez rozdělení výstava obsahově funguje. Jednotlivé kapitoly se prolínají a navazují na sebe, takže třídění není pro výstavu až tak zásadní. Vančát vše vymyslel a poskládal tak, aby celá instalace ilustrovala vývoj fotografie coby média.
Poslechněte si krátký rozhovor s kurátorem Pavlem Vančátem uvnitř reportáže.
Mezi autory, kteří zde vystavují, patří Jiří Thýn, jehož růži můžete vidět na pozvánce, Milena Dopitová, Lukáš Jasanský a Martin Polák, Markéta Othová či Alena Kotzmannová.
Je tu ale i Zbyněk Baladrán se svým Diagramem. Jeho práce je opatřena popiskem „z archivu Williho Najvara 1969–1989“. Baladrán si totiž dal před několika lety inzerát o výkupu starých fotografických archivů, ozval se již zmíněný Najvar, jehož soukromé amatérské fotografie vyvolané v určitých sériích využil Zbyněk Baladrán ve své instalaci, která je mimořádně vydařená.
Dalším z autorů je i mladý výtvarník Daniel Pitín, který fotografii využívá jakou součást koláže s automatickým textem.
Skvělým příkladem, jak se dá pomocí moderní techniky pracovat s fotografií, je video Davida Možného. Jeho video je složeno z obrovského množství jednotlivých fotek, propojených počítačovou animací, přivádějící diváka do panelákového sídliště.
Výstavu považuji za velmi vydařenou, čistou a ve své podstatě komorní, i přes to, že je instalovaná v prostorech velkolepého Rudolfina. Jediné, co bych jí vytkla, je objekt Jiřího Černického Photoflash. To, co má s fotografií společného, je kromě názvu asi jen bizarní atrapa na oko, u níž se návštěvník rád nechá vyfotit.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
