Hluboko: Legenda o tulením muži

Poté, co se jeho loď potopila daleko od rodných břehů, vydržel šest hodin ve vodě, která měla jen něco kolem pěti stupňů. Z hlediska vědy se prý jedná o nevysvětlený fenomén a holou nemožnost. Zarputilý trosečník nejen že ve vodě přežil, doplaval navíc ke břehu a zvládl bos přejít i lávové pole.

Příběhu se chopil momentálně mezinárodně nejvěhlasnější islandský filmař Baltasar Kormákur. Podle svých slov s legendou o Gullim vyrůstal a nikdy ho nepřestala fascinovat. Není proto divu, že ji přetvořil ve tvar, který je v podstatě důsledně mytický. Není sice prostý dramatu (konec konců, když sledujete několik postav předem odsouzených na smrt, těžko se mu vyhnout), ale zcela v něm chybí jakýkoli silný a nosný konflikt.

Hluboko je upřímnou ódou na obyčejného islandského člověka, který pokořil živly a limity těla. Paradoxně nejintenzivnější a filmařsky nejzdařilejší částí Kormákurova snímku je civilní expozice, která vyobrazuje všední život severských námořníků, drsných, nemluvných chlapů, kteří topí večery v kořalce a v temném mrazivém ránu vyplouvají vstříc nehostinnému oceánu. Tlumené tóny a chladná zdrženlivost filmu svědčí, bohužel se k nim zhruba v polovině přidá patrný mytický nádech..

Z filmu Hluboko |foto: Aerofilms

Když jde ke dnu loď i ostatní námořníci, zůstává Gulli uprostřed vln a rozpráví s ptáky ve vázaném jazyce, který připomíná staré hrdinské eposy. Vlastně tím předznamenává svůj další osud, kdy v prozaické realitě jeho bohorovný zjev a tělo vybavené nadlidskými schopnostmi budí posvátný úžas vědců i běžných lidí. Kormákur se nepokouší proniknout pod psychologickou slupku, nezkoumá, zda je hrdina uprostřed nechtěné slávy osamělý, odcizený či nešťastný. Gulli je harmonicky kulatý, lakonický, skromný a v dokonalém vnitřním souladu se svou vnější sudbou.

Hluboko zkrátka líčí příběh islandského everymana, jehož výjimečnost plyne z typicky národních rysů – nezdolnosti, nekomplikovanost a schopnosti žít s přírodou v podivné vazbě na pomezí souladu a smrtelného zápasu. Kormákur mimořádný čin svého hrdiny motivuje retrospektivou do dětství, kdy jeho rodný ostrov postihla sopečná erupce. Právě schopnost snášet těžké rány a znovu se z nich oklepat Gullimu pomáhá zvládat vražedný mráz, který jiný smrtelník nevydrží. Výjimečnou pozici vzpomínky na katastrofu posiluje i formální stránka, která v těchto momentech opouští širokoúhlý formát a uchyluje se k jakési imitaci formátu „Super8“ posilujícího dojem neproblematické dětinské iluze, že vše lze překonat. Hrdina filmu Hluboko svým způsobem zůstává věčným a nezdolným dítětem.

Z filmu Hluboko |foto: Aerofilms

Kormákurův film si zaslouží uznání, neboť svůj vyhraněný oslavný postoj podává převážně střídmě, hojně si vypomáhá drsným lyrismem islandské krajiny a jen minimálně sahá k vyhroceným emocím. Navzdory tématu je to až podivuhodně poklidný a neproblematický snímek, de facto nadšené převyprávění novodobého mýtu, v němž není místo pro skutečné bouře a živly. Hluboko prostě představuje pro režiséra typický prototyp kultivovaného severského filmu, bez hrany, hloubky a spalujícího mrazu.

Hodnocení: 60%

Hluboko (Djúpið)
Baltasar Kormákur, Island, 2012, 95 minut.