Hořící keř: O zbabělcích a hrdinech

Hlavní hrdinkou série, která začíná Palachovým upálením, je advokátka Burešová (Táňa Pauhofová). K ní přichází Palachova matka (Jaroslava Pokorná) a bratr (Petr Stach). Za urážku na cti žalují poslance Viléma Nového, který o Palachovi mluvil jako o pomatenci a jeho čin bagatelizoval. Prý se chtěl zapálit studeným ohněm, jaký používají artisté, a někdo mu podstrčil benzín.

Ve skutečnosti se v roce 1969 k žalobě na poslance za výroky citované na titulní straně Mladé fronty připojil i spisovatel Pavel Kohout, publicista Vladimír Škutina, atlet Emil Zátopek, studentský vůdce Lubomír Holeček a šachový velmistr Luděk Pachman.

Je prý typické, že tak důležitý film, jako je Hořící keř, natočila o Češích polská režisérka za peníze HBO, řekla na tiskovce po novinářské projekci Vlasta Chramostová. Filmů o Češích za minulého režimu však u nás vznikla celá řada. V posledních několika letech bodovaly především snímky, kde jsou hrdinové postaveni před rozhodnutí, zda se režimu vzepřít, ve kterém často morálně selhávají. Možná v reakci na vlnu smířlivých retro filmů spuštěnou Hřebejkovými Pelíšky vznikla poptávka po filmech, jako jsou Kawasakiho růže, nekompromisní thriller Pouta nebo Ondříčkova noirová detektivka Ve stínu.

Hořící keř se skoro vyžívá v zobrazování postav, které se z různých důvodů ohýbají. Burešové, která se po krátkém váhání rozhodne Palachovy zastupovat, se postupně zužuje manévrovací prostor. Do případu zasahuje tajná policie vytvářející nátlak na všechny, kteří mohou výsledek procesu ovlivnit. Estébácká šikana postupně láme i ty, kteří jsou na začátku odhodláni stát na straně boje proti zjevnému bezpráví. Palachovu přítelkyni policie výměnou za slib bezpečí donutí přečíst v televizi údajný Palachův vzkaz, odrazující další potenciální pochodně. Zaměstnanec hřbitovní správy, která musí Palachovu rakev odvézt z Prahy, mluví o mlýnských kamenech, estébák o tom, že lidi jsou zvířátka, která dělají, co se jim řekne.

Z filmové série Hořící keř|foto: HBO

Málokdo si může dovolit nespolupracovat s režimem jako zaměstnanec rozhlasu, který slíbí svědčit proti Novému s tím, že je „rozvedenej, bezdětnej, jde do důchodu a permanentku na Viktorku mu těžko někdo vezme“. Doktorka Burešová a její manžel (Jan Budař) tak zůstávají jedinými dokonale kladnými (super)hrdiny. Advokátka si zběžně zapochybuje jen ve scéně, která podobně jako mnoho dalších (sex v koupelně) působí, jako by ve filmu byla z jakési povinnosti, a dál pracuje s buldočí vytrvalostí. Genericky napsaný scénář posílá krásnou právničku opakovaně do situací, ve kterých ostatní zklamávají, a ona dál bojuje za spravedlnost v zemi, kde žádná není. V kombinaci s často neohrabanými dialogy, mnohdy topornými hereckými výkony a patosem působí neohrožený boj advokátky spíš naivně než obdivuhodně.

Patos tvůrci filmu v rozhovorech a na tiskovce předem omlouvali. Češi ho prý neumí prožít a ke svým hrdinům mají ambivalentní vztah. Hořící keř ale o hrdinskosti doopravdy mnoho neříká. Jeho postavy jsou buď zbabělé, dokonalé, nebo prostě trpí.

Tečka z roku 1989 význam Palachova odkazu vykládá jako součást boje, který jsme sice pozdě, ale přece nakonec vyhráli. Dvacet let po Palachově sebeupálení studenti polepují Prahu letáky s jeho tváří, dokumentární záběry plného Václaváku střídá dovětek o tom, že se doktorka Burešová po revoluci stala ministryní spravedlnosti. Falešný happy end? Janu Palachovi šlo o vzepětí uvadajícího odporu proti sovětské okupaci, ne o vytvoření kultu použitého o dvacet let později, kdy se Sovětský svaz sám od sebe rozpadal. Šablonovitost scénáře velí celou sérii jednoznačně uzavřít alespoň částečně pozitivním poselstvím.

Hodnocení: 65 %