Hugo a jeho velký objev

Z filmu Hugo a jeho velký objevFoto: zdroj: Bontonfilm

Věhlasný, úspěšný a významný americký režisér Martin Scorsese natočil snímek, o němž se dá na první pohled říct, že je určen hlavně dětem a jejich doprovodu. Moc takových ve své kinematografii nemá.

Od Zuřícího býka a Taxikáře přes Poslední pokušení Krista až ke Gangům New Yorku, Letci nebo Oscarové Skryté identitě bychom u něj těžko hledali zábavný, lehký rodinný snímek, jaké tak rádi točí jeho spolužáci Spielberg nebo Lucas. Ani tentokrát se Scorsese nevrhnul do námětu o talentovaném sirotkovi Hugovi proto, aby nás vzal na dobrodružnou cestu do fantazie, na prosté užívání si akce, napětí, smíchu a ohromných kulis. Mnohem víc než dobrodružství samotné ho totiž zajímá, jak se fantazie začala před nějakými sto lety zhmotňovat v obraze. 

Z filmu Hugo a jeho velký objevFoto: zdroj: Bontonfilm

Hugo žije na obrovském, takřka pohádkovém pařížském nádraží v meziválečné době, kde natahuje desítky hodin a hodinek. Jediné, co Hugovi zbylo po rodičích, je krásný automaton – mechanický panáček na klíček schopný psát, kterého Hugo po večerech opravuje, snad v naději, že mu jeho prostřednictvím otec zanechal zprávu. Život na nádraží není žádný med a Hugo musí krást jak mechanické součástky, tak i jídlo. Osudovým se mu stane setkání s místním opravářem hraček, jenž si jeho podezřelých krádeží všimne, a jeho dcerou, mladistvou intelektuálkou zahrabanou v dobrodružných knížkách. Hugo však po řadě peripetií zjistí, že nenápadný stařík je víc než jen prodavač a hodinář, který dává dohromady rozbité setrvačníky – je to totiž sám Georges Méliès, průkopník trikového filmu, který se ukrývá před světem. 

Scorsese natočil snímek na motivy knižní předlohy Briana Selznicka, kterou zhltal prý jedním dechem. Z úchvatné dětské knížky se vyvinul obrazově neméně úchvatný, ale daleko dospělejší film, jehož vyústění potěší nejvíce filmového teoretika bádajícího v éře němého filmu. Není divu, že Hugo a jeho velký objev obdržel na letošní oscarové soupisce hned jedenáct nominací (v uměleckých i řemeslných kategoriích). Sice ještě nevíme, kolik jich skutečně promění, ale do soudobého trendu obdivného a nostalgického ohlížení se do filmové historie perfektně zapadá. Navíc formálně nelze snímku mnoho vytknout, snad vyjma obsazení hlavní dětské role, které není tak přesvědčivé, jak býváme v hollywoodské kinematografii zvyklí. Ve znamení trendů je i použití stereoskopické, tedy 3D kamery, kterou režisér z tzv. staré školy využil jako jeden z prvních kreativně, dramaticky a beze strachu. 

Z filmu Hugo a jeho velký objevFoto:  Bontonfilm

Hugo a jeho velký objev by mohl v jedné rovině působit jako reklama na film, coby médium, které bychom ještě neměli zavrhovat, i když už vstoupilo do období zralosti až stáří. Spojení schopnosti unášet lidi do snů, co se zdají skutečné, s obdivem ke klasikovi, jenž jako první tuto možnost využil a otevřel, a s novými technologiemi, které dovedou tento „falešný“ zážitek ještě více přiblížit, je až návodné a nemůže skončit bez pozornosti filmové akademie, která se koneckonců letos rozhodla nezabývat se vážnými tématy. Scorsese točí něco jako „novou klasiku“, jejímž základem je klasika „stará“. Už samotný syžet o sirotkovi hledajícím rodiče a nacházejícím to nejdůležitější, totiž lásku, patří ke klasice, ač literární. 

Při sledování pečlivě zkonstruovaného snímku, plného nekonečných záběrů, dramatických kompozic a fotogenických míst i postav, se přece jen začne záhy zdát, jako by zábava, ono snění s otevřenýma očima, ustupovala do pozadí před edukativním, morálně i fakticky poučným obsahem. Nechybí tu zlý konstábl a šašek v jednom, kterého hraje Sacha Baron Cohen. Je tu láska dospělá i dětská, je tu moudrý stařec i magický automaton. Jsou tu krkolomné honičky magickým „hradem“, slzy i radost. Neznamená to tedy, že by snad výlet do filmové historie podívanou pro kluky a holky nějak vraždil, jen je méně podstatná v celkovém vyznění filmu, jehož závěr je takřka akademicky ztišenou nostalgickou a dojemnou přehlídkou díla jednoho muže, který ze žalu málem všechny své snímky zničil. 

Film je však nesmrtelný, říká Hugo a to je jeho velký objev, ještě nad lidským zjištěním o lásce. Scorsese by chtěl, aby médium, kterému věnoval život a do něhož se jako kluk zamiloval, bylo nesmrtelné, a svůj cit vložil do tohoto filmu, stejně jako jeho filmový Méliès do krásného automatonu.