Nedožitých 80 Jana Zábrany

Jan Zábrana se narodil 4. června 1931 v Herálci u Humpolce do učitelské rodiny. Oba jeho rodiče byli na začátku padesátých let zatčeni a odsouzeni ve vykonstruovaném politickém procesu proti národním socialistům. Jemu samotnému bylo z kádrových důvodů znemožněno studovat na Filosofické fakultě UK, uchýlil se tedy na několik semestrů ke studiu teologie, z něhož byl ale rovněž vyškrtnut. Po zabavení majetku uvězněných rodičů byl vystěhován z rodinného domku v Humpolci a přesídlil trvale do Prahy, kde se krátce živil jako dělník. Od roku 1954 se věnoval překladatelství na plný úvazek.

Ve druhé polovině padesátých let Zábrana časopisecky publikuje své básně, přispívá autorskými texty i překlady do řady kulturně-literárních časopisů. V roce 1960 jsou amnestováni jeho rodiče. O pět let později knižně debutuje básnickou sbírkou Utkvělé černé ikony, následují další knihy básní Stránky z deníku a Lynč. Spolu s Josefem Škvoreckým píše sérii detektivek, je autorem řady recenzí, medailonů a esejisticky pojatých doslovů ke knihám. Během sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let Zábrana publikuje v časopisech jen velmi málo, svým jménem ale tzv. pokrývá práci zakázaných překladatelů, jako byli manželé Pellarovi nebo Hana Žantovská.

Jan Zábrana, český spisovatel a překladatel|foto: ČTK

Překladatelsky se Zábrana věnoval hlavně angloamerické a ruské literatuře, překládal poezii i prózu. Z ruských autorů jmenujme třeba Babela, Bunina, Jesenina, Mandelštama či Pasternaka. Z anglofonní literární scény překládal zejména autory americké beat generation jako Ginsberga, Ferlinghettiho či Corsa, které tak často poprvé uváděl do české literatury, ale i Sylvii Plathovou nebo Josepha Conrada.

V sedmdesátých letech se u Zábrany projevuje těžká deprese, která se v minulosti ohlásila už několikrát. Psychická nemoc se chronifikuje, později se přidává i diabetes. 3. září 1984 Jan Zábrana umírá na rakovinu. Posmrtně pak od devadesátých let vycházejí reedice jeho básnických sbírek, texty z pozůstalosti a také zajímavé deníkové záznamy (pod názvem Celý život), ve kterých s postupem času sílí skeptický až beznadějný tón, zřejmě v souvislosti s autorovou depresí. Ostatně už v roce 1974 si Zábrana poznamenal: „Opravdu - žít do sedmdesáti proto, abys dospěl k tomu, že jediné dvě věci, které jsou na tomto světě reálné, jsou Peníze a Smrt. Poznal jsem v životě tolik starců - a kde byla ta tisíckrát ožvaněná moudrost? Jediné dvě věci, na které po sedmdesátce slyšeli, byly Peníze a Smrt."