Nový cirkus v Helsinkách

12 průmyslových budov je nyní zázemím pro umělce z oblasti nového cirkusu, kteří tak budou moci připravovat a prezentovat nové projekty v prostředí technicky přizpůsobenému specifikům tohoto umění. Centrum nazvané Suvilahti je výsledkem pětiletého snažení týmu organizátorů. Vůdčí osobností novocirkusového dění ve Finsku a ředitelem festivalu Cirko je Tomi Purovaara.

Tomi Purovaara
Festival jsme založili v roce 2006. V té době žádal na magistrátu Helsinek o kulturní grant ještě jeden festival. Soutěž jsme vyhráli my. Bylo to díky našemu záměru zvát na festival soubory nového cirkusu ze zahraničí, zatímco druhý festival se zaměřoval pouze na skandinávskou oblast. V roce, kdy jsme zahajovali první ročník festivalu, jsme zakládali i Cirkusové centrum Cirko, pro které jsme našli inspiraci ve Francii. Stejně tak byla Francie zdrojem nápadů pro náš festival.
Přestože se festival Cirko soustředí na zahraniční produkce nového cirkusu, letos se dramaturgie orientovala výhradně na skandinávské umělce. Rok 2011 je rokem skandinávského cirkusu. Můžete ho chápat jako celoroční událost, v rámci níž se ve čtyřech skandinávských zemích konají odborné semináře, setkání, konference a workshopy, během nichž se jedná o prostředcích pro podporu novocirkusového umění v těchto zemích.

Na programu festivalu se objevil i švédský soubor Cirkus Cirkör, který v současné době patří k novocirkusovým špičkám a který letos zavítá i do Prahy na festival Letní Letná. Na festival Cirko přivezli svou nejnovější inscenaci Wear it like a crown režisérky Tilde Björfors. Wear it like a crown je třetím projektem ze série inscenací Cirkusu Cirkör zaměřených na člověka a jeho duševní i tělesnou podstatu. V inscenaci účinkuje šest artistů a mezi nimi i žonglér a vrhač nožů Jespers Nikolajeff.

Jespers Nikolajeff
Specializuju se na cirkusové disciplíny, ve kterých téměř pořád pracuju s ostrými předměty. V Cirkusu Cirkör vystupuju jako vrhač nožů a žonglér s motorovými pilami skoro 11 let. Ale to není jediná činnost, které jsem se v životě věnoval. Působil jsem jako režisér, cirkusový trenér, produkční a zároveň i jako konstruktér, a to všechno v rámci nového cirkusu. Vždycky mě to ale táhlo na jeviště, tam se cítím nejlépe. A i když se může moje disciplína zdát příznačnější pro tradiční cirkus, snažím se hledat nové cesty a významy použití vrhání nožů v rámci novocirkusových inscenací.
Techniku vrhání nožů jsem se paradoxně naučil díky svému předchozímu povolání. Byl jsem totiž profesionální tenista a pohyb, který jsem měl ve sportu zažitý, šel velmi dobře přenést i na vrhání nožů, do kterého také zapojuju celé tělo a vlastní smysl pro přesnost.
Moje postava se v inscenaci Wear it like a crown jmenuje Nerves of steel a její podstata je hodně maskulinní. Proto jsme se ji s režisérkou snažili typově převrátit do podoby i povahy více ženské a křehčí. Proto také postava gejši.

Wear it like a crown|foto: Cirko Center

Wear it like a crown je mozaikou sestavenou z krátkých sekvencí, v nichž se představují jednotlivé postavy stylizované do rolí a charakterů připomínajících herce z němých filmových grotesek. Každá z nich se prostřednictvím své cirkusové disciplíny – mezi nimiž figurovaly akrobacie na čínské tyči, vrhání nožů, visutá hrazda nebo párová akrobacie – snažila představit příběh o vlastním strachu a jeho překonávání. Koruna je zde metaforou lidského strachu přetvořeného v novou sílu a sebedůvěru. Dramatičnost jednotlivých situací a risku v nich obsaženého byla melodramaticky zjemněná opakujícími se hudebními motivy skladby Wear it like crown zpěvačky Rebekky Karijord.

Jespers Nikolajeff
Celá inscenace se v podstatě zaměřuje na lidské nitro a vnímání sebe samého v extrémních a riskantních životních situacích. Ty nemusí být jen traumatizující, ale stávají se výzvou, jejíž správné uchopení může člověku změnit život.

Finskou specialitou v oblasti cirkusových umění je žonglování, které příznivci nového cirkusu stále obohacují o nové technické i estetické přístupy. Ve Finsku patří mezi nejlepší žongléry Ville Walo, který kombinuje žonglování a manipulaci s předměty s loutkovým divadlem a videoprojekcemi. Jedním z jeho novějších projektů je inscenace Rautakeuhko, což v českém překladu znamená Železná plíce. Walo v ní spolupracuje s hudebním experimentátorem Kimmo Pohjonenem.

Rautakeuhko|foto: Cirko Center

Ville Walo
Pro Rautakeuhko jsme se inspirovali akordeonem nejen jako hudebním nástrojem, ale především jeho mechanikou. Na jevišti používám měchy akordeonů, které se staly jedinými a nejdůležitějšími předměty. Naším cílem bylo propojit živou muziku akordeonu s žonglováním a manipulací s měchy různých velikostí. Lidé tak mají na výběr: můžou klidně zavřít oči a poslouchat jenom hudbu nebo si užívat její prolnutí s žonglováním. Inscenaci jsme začali tvořit od hudby, která vznikla jako první, a pak teprve přicházely podněty pro pohyb a výtvarné provedení.

Ville Wallo pracuje s akordeonovými měchy především jako s loutkami. Slepuje je dohromady, protahuje, omotává kolem těla, tvoří z nich části kostýmu a s malými dokonce žongluje. Celá akce ale působí jako sled bezprizorně řazených obrazů, kterým chybí sdělující obsah. Scénická výprava, která sestává z loutek a obřích abstraktních plastik poskládaných z kusů akordeonů, sice významově koexistuje s apokalyptickou hudbou, ale pohybová performance Ville Wallo jako by šla proti nim. Výsledná podoba tak působí spíš dojmem „work in progres“ než jako ucelené umělecké dílo.

S žonglérskou technikou pracuje i soubor Gandini Juggling, který na festivalu uvedl svou novou premiéru Motet. Prostor v programu dostali i studenti cirkusové školy Lahti a svou inscenací Resilience dokázali své jemné vnímání různorodých cirkusových technik.

Skandinávský nový cirkus je na vysoké technické úrovni, ne vždy se to však dá tvrdit o jejich dramaturgickém a režijním přístupu. Dostatek financí a vstřícnější přístup kulturní politiky umožňuje ve Skandinávii tomuto umění rychlejší rozvoj. Vzestup obliby nového cirkusu v České republice naznačuje, že máme nakročeno podobným směrem.