Památník ŠOA v Praze je běh na dlouhou trať

Dnes skoro zapomenuté bubenské nádraží je místo, odkud byly v letech 1941–1945 pravidelně vypravovány židovské transporty. Z tohoto dnes ospale vyhlížejícího nádražíčka bylo na smrt deportováno téměř padesát tisíc lidí, kteří se před nástupem do transportů museli shromáždit v blízké budově bývalého Radiotrhu.

„Tenkrát to všechno začínalo v místech, kde dneska stojí Veletržní palác. Stával tam výstavní pavilon Radiotrhu a tam se všichni deportovaní museli dostavit. Tam už si poprvé vyzkoušeli, jaké to je bydlet několik dní s dalšími tisíci lidmi v jednom prostoru anebo jaké to je dostat pár facek za to, že jste nevědomky udělali něco jinak, než jak bylo přikázáno. Potom ten tisícihlavý zástup procházel Veletržní ulicí sem na nádraží,“ popisuje historické události Pavel Štingl, který je zakladatelem obecně prospěšné společnosti Památník ŠOA Bubny a který s nápadem vytvořit tady stálé muzeum holocaustu přišel.

Židé byli většinou na nádraží odvedeni ještě před rozedněním, aby celá akce nebudila příliš velkou pozornost obyvatel Holešovic. „Většina z těch lidí se cítila být Čechy – chodili do Sokola, žili tady u nás po celé generace. A najednou někdo přišel a řekl: vy jste jiní a v úterý odpoledne se dostavíte do budovy Radiotrhu. A odsud už šli ti lidé do neznáma. Tady na nádraží už ti lidé ani neměli jméno, už to nebyli lékaři, hokynáři, učitelky a školáci – stali se z nich pouhá čísla, která jim nacističtí pohlaváři přidělili,“ vysvětluje Pavel Štingl.

Nádraží Praha Bubny|foto: Tomáš Vodňanský

Památník ŠOA v Praze by rozhodně neměl být klasickým strnulým muzeem, ale živou kulturní institucí, která by připomínala nejen konkrétní lidské příběhy, ale která by zároveň mapovala i všechny historické události, které holocaustu předcházely. Měla by tady fungovat jedna velká stálá expozice a pak by zde během roku bylo několik menších sezonních výstav, zároveň by Památník ŠOA měl být místem pro diskuse, filmová promítání a různé workshopy. Cesta k takovému cíli je ale ještě hodně dlouhá.

Nádraží Bubny by i po zahájení činnosti památníku mělo dál sloužit cestujícím, kterých tudy ale denně projde minimum. Hlavní železniční uzly už jsou dnes jinde. Samotná budova proto stále patří Českým drahám, okolní pozemky už ale vlastní developerské a stavební společnosti, které tady chtějí zahájit stavbu bytových a administrativních komplexů. Obecně prospěšná společnost Památník ŠOA Bubny momentálně připravuje dohodu o dlouhodobé zápůjčce budovy nádraží s generálním ředitelstvím Českých drah, které záměr zřídit zde muzeum podporuje. Zatím ale nic není jisté a i když se zápůjčka podaří, bude potřeba získat relativně velké finanční prostředky na opravu budovy a na vytvoření expozice.

Pavel Štingl zůstává optimistický a říká, že pokud se vše podaří podle jeho plánů, mohl by být památník otevřen v horizontu pěti let. Sám ale přiznává, že zatím se jedná spíš o velký sen, na jehož realizaci bude potřeba vynaložit ještě obrovské množství energie.