Peter Jackson: Další výprava za prstenem
Malá nepodstatná bytost změní jedním svým rozhodnutím osud světa. Nepravděpodobný příběh. Nepříliš známý režisér se chopí jeho adaptace. Ačkoli má svázané ruce omezeným rozpočtem a před sebou bezprecedentní úkol natočit najednou tři filmy, výsledek… změní svět.
Navzdory tomu, že žánr filmové fantasy vždy přál spíše krvelačným barbarům a lepým děvám v kůži, přinese jeho dílo strhující průnik vysoké epiky, teatrality a pozapomenutého hrdinství. A stane se milníkem.
Pán prstenů a Peter Jackson – dva pojmy, které od sebe už nikdo neoddělí. Časy, kdy novozélandský režisér s pověstí talentovaného, avšak výstředního tvůrce obcházel studia s ambiciózním projektem na adaptaci slavné knižní trilogie J. R. R. Tolkiena, se dnes zdají být dávnou historií. I to, že původně mělo jít o dvojici filmů, kterou do známé podoby triptychu proměnilo teprve rozhodnutí nepředvídatelného šéfa produkční společnosti New Line Cinema.
Jackson se opřel o bezprecedentní model – bez velkých hereckých hvězd, ve filmařsky nevytěženém prostředí Nového Zélandu a s technickou podporou vlastními silami založeného studia Weta absolvoval rok natáčení, které dle početných svědectví probíhalo na pomezí pedantické přípravy, permanentní improvizace, dobrodružné výpravy do neznáma, skautského tábora a sektářského společenstva milovníků Tolkienova rozsáhlého díla.
O výsledku nelze mluvit bez respektu. To, co mnozí při košatosti a rozvleklosti předloh pokládali za sebevražednou misi, skončilo vypravěčským triumfem. Nešlo jen o to, že Jackson a jeho scenáristický tým dokázal zachytit obřadního ducha předloh a stvořit komplexní svět plný mýtů, zpěvů a bájných hrdinů, kteří svou ušlechtilostí i lidskými pochybami oslovili soudobé publikum. Šlo i o to, jak režisér naložil s literárním materiálem vypravěčsky – i když puristé protestovali proti změnám a odchylkám od „posvátného“ textu, filmová trilogie se soustředila na podstatná témata a dokázala mistrovsky zúročit vizuální potenciál Tolkienova díla.
Velkolepé divadlo o polozapomenutých hodnotách – cti, oběti, přátelství a dobru, zároveň ale i bombastická podívaná plná bitev a neokoukaných tváří, které se dobře prodávaly jako součást filmové frančízy. Pán prstenů plnil sen po epochálním zážitku, který by se vyrovnal generačním událostem typu Star Wars. Když v roce 2004 pobral závěrečný díl trilogie Návrat krále 11 Oscarů, zdálo se, že Hollywood začne produkovat jednu fantasy ságu za druhou. Inu, pokusy tu byly, ale s výjimkou nejmenovaného podbízivého čarodějnického kádru neúspěšné. Pán prstenů byl jednoduše něco víc než úspěch podle jednoduché šablony „vezměte slavnou knihu, přidejte pár desítek milionů a sklízejte“.
Trojice filmů tak zůstává na poli vysoké fantasy hrdým solitérem. Sám režisér jakoby pouť Středozemí nepřežil bez úhony – po Návratu krále spíše tápe, zápolí s velkými tématy i přebujelými látkami, ze kterých se vypařila ušlechtilá epická aura i jeho vypravěčská drzost a zručnost. Dlouhými porodními bolestmi stíhaný Hobit má tudíž úplně jinou pozici než v roce 2001 Společenstvo prstenu. Takřka neomezené prostředky na realizaci, vysoká očekávání, předem jasná gloriola trháku, na druhou stranu i oprávněné pochybovačné hlasy.
Nebyl Pán prstenů dílem shody okolností, které se nedají opakovat? Je pohádkově laděný román dostatečně nosnou látkou, aby utáhl tři filmy a osudovost prstenové trilogie? Má cenu dělat prequel k uzavřenému a soudržnému dílu? Najde Jacksonův Hobit odvahu nabídnout něco víc, než jen další nostalgický pobyt ve Středozemi? Hledání odpovědí zabere dva roky. Dlouho očekávaná cesta právě začíná…
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.