Peter Jackson: Další výprava za prstenem

13. prosinec 2012

Malá nepodstatná bytost změní jedním svým rozhodnutím osud světa. Nepravděpodobný příběh. Nepříliš známý režisér se chopí jeho adaptace. Ačkoli má svázané ruce omezeným rozpočtem a před sebou bezprecedentní úkol natočit najednou tři filmy, výsledek… změní svět.

Navzdory tomu, že žánr filmové fantasy vždy přál spíše krvelačným barbarům a lepým děvám v kůži, přinese jeho dílo strhující průnik vysoké epiky, teatrality a pozapomenutého hrdinství. A stane se milníkem.

Pán prstenů a Peter Jackson – dva pojmy, které od sebe už nikdo neoddělí. Časy, kdy novozélandský režisér s pověstí talentovaného, avšak výstředního tvůrce obcházel studia s ambiciózním projektem na adaptaci slavné knižní trilogie J. R. R. Tolkiena, se dnes zdají být dávnou historií. I to, že původně mělo jít o dvojici filmů, kterou do známé podoby triptychu proměnilo teprve rozhodnutí nepředvídatelného šéfa produkční společnosti New Line Cinema.

Jackson se opřel o bezprecedentní model – bez velkých hereckých hvězd, ve filmařsky nevytěženém prostředí Nového Zélandu a s technickou podporou vlastními silami založeného studia Weta absolvoval rok natáčení, které dle početných svědectví probíhalo na pomezí pedantické přípravy, permanentní improvizace, dobrodružné výpravy do neznáma, skautského tábora a sektářského společenstva milovníků Tolkienova rozsáhlého díla.

00969053.jpeg

O výsledku nelze mluvit bez respektu. To, co mnozí při košatosti a rozvleklosti předloh pokládali za sebevražednou misi, skončilo vypravěčským triumfem. Nešlo jen o to, že Jackson a jeho scenáristický tým dokázal zachytit obřadního ducha předloh a stvořit komplexní svět plný mýtů, zpěvů a bájných hrdinů, kteří svou ušlechtilostí i lidskými pochybami oslovili soudobé publikum. Šlo i o to, jak režisér naložil s literárním materiálem vypravěčsky – i když puristé protestovali proti změnám a odchylkám od „posvátného“ textu, filmová trilogie se soustředila na podstatná témata a dokázala mistrovsky zúročit vizuální potenciál Tolkienova díla.

Velkolepé divadlo o polozapomenutých hodnotách – cti, oběti, přátelství a dobru, zároveň ale i bombastická podívaná plná bitev a neokoukaných tváří, které se dobře prodávaly jako součást filmové frančízy. Pán prstenů plnil sen po epochálním zážitku, který by se vyrovnal generačním událostem typu Star Wars. Když v roce 2004 pobral závěrečný díl trilogie Návrat krále 11 Oscarů, zdálo se, že Hollywood začne produkovat jednu fantasy ságu za druhou. Inu, pokusy tu byly, ale s výjimkou nejmenovaného podbízivého čarodějnického kádru neúspěšné. Pán prstenů byl jednoduše něco víc než úspěch podle jednoduché šablony „vezměte slavnou knihu, přidejte pár desítek milionů a sklízejte“.

02788021.jpeg

Trojice filmů tak zůstává na poli vysoké fantasy hrdým solitérem. Sám režisér jakoby pouť Středozemí nepřežil bez úhony – po Návratu krále spíše tápe, zápolí s velkými tématy i přebujelými látkami, ze kterých se vypařila ušlechtilá epická aura i jeho vypravěčská drzost a zručnost. Dlouhými porodními bolestmi stíhaný Hobit má tudíž úplně jinou pozici než v roce 2001 Společenstvo prstenu. Takřka neomezené prostředky na realizaci, vysoká očekávání, předem jasná gloriola trháku, na druhou stranu i oprávněné pochybovačné hlasy.

01067562.png

Nebyl Pán prstenů dílem shody okolností, které se nedají opakovat? Je pohádkově laděný román dostatečně nosnou látkou, aby utáhl tři filmy a osudovost prstenové trilogie? Má cenu dělat prequel k uzavřenému a soudržnému dílu? Najde Jacksonův Hobit odvahu nabídnout něco víc, než jen další nostalgický pobyt ve Středozemi? Hledání odpovědí zabere dva roky. Dlouho očekávaná cesta právě začíná…

autor: Vít Schmarc
Spustit audio