Prušinovský: Vytrácí se hravost Arabely a Vodníků. Příště chci navázat na Macourka

3. březen 2016

Kobry a užovky získaly v sobotu šest Českých lvů včetně ocenění pro nejlepší film, nejlepšího režiséra, nejlepší herečku ve vedlejší roli i mužské herecké ceny pro bratry Kryštofa a Matěje Hádka. Jan Prušinovský se na Radio Wave stavil pár dní předtím. Řeč byla o humoru v Kobrách a užovkách, o tom, že jeho filmy lidé často mylně chápou politicky, Karlu Šípovi, oblíbených seriálech i o jeho připravované televizní sérii Trpaslík.

Kobry a užovky jste natočil podle scénáře Jaroslava Žváčka, který je taky absolventem scenáristiky na FAMU. To je u vás neobvyklé, většinou točíte podle vlastních scénářů. Sám jsem se takové věci, jako jsou Kobry a užovky, vždycky pokoušel psát, protože z toho prostředí taky trochu pocházím, ale nikdy se mně to nepovedlo napsat dobře. Jarda to napsal dobře.

Měl jste to moc komediální?To nevím, prostě mně to nešlo, vždycky jsem asi nějak uhnul, nedokázal jsem se s tím poprat.

Jak jste nad scénářem uvažoval? Byly pro vás nejdůležitější postavy, kterým jste se snažil zbytek podřídit? Ono to tak asi vypadá, protože moje filmy jsou hodně zatížené na tvorbu charakterů postav, ale já uvažuju spíš komplexně, třeba nad tím, jak chci, aby film vypadal vizuálně. Na druhou stranu si nemyslím, že jsem nějak silný vizuální režisér, to ne, spíš se soustředím na dialogové scény než na nějaké vizuální orgie, to mě vlastně moc nebaví. Je to takový komplexní přemýšlení nad vším, vystavím si hudební soundtrack a podle toho si vymyslím, jak by ten film měl znít, co ho otevře, co ho zavře, pak si v něm rozestavuju jednotlivé postavy a tak dál. Ve chvíli, kdy ten scénář nepíšete vy sám, tak to hlava dokáže uchopit mnohem líp. Pro mě bylo vyloženě osvěžující dívat se na cizí text. Zobrazoval se mi v hlavě příjemněji, než kdybych dělal vlastní věc, o které máte konkrétní představu, už když ji píšete. Byl jsem tu cizí věc schopný mnohem líp zaranžovat, než kdybych dělal vlastní scénář.

Promyslet co nejvíce uvěřitelné prostředí?Taky to byl jiný žánr než třeba televizní seriály, který dělám. Když to porovnám třeba se Čtvrtou hvězdou, tak ta byla výrazně stylizovaná a taky jsem si na to vzal jiného kameramana. Petr Bednář, který se mnou dělal Čtvrtou hvězdu, je dobrý na takovou lehkou stylizaci, i třeba co se týče barevnosti, ty jeho věci mají takový karamelový barvy. Tentokrát jsem chtěl ale jinej styl, vzal jsem si Petra Koblovského, který natočil mraky dokumentů, a chtěl jsem po něm práci, jakou dělá při natáčení dokumentů.

03320247.png

Spousta českých publicistů má Kobry a užovky za sociální drama.Já jsem možná novináře sám zavedl na falešnou stopu, když jsem v promo rozhovorech zmínil britský sociální drama jako jeden z mých inspiračních zdrojů, ale nikdy jsem nemluvil o tom, že ten film sám je sociální drama. Kobry a užovky nejsou o konkrétních sociálních problémech, tématem toho filmu není to, že si někdo hledá práci, ale bratrství. Postoj bratrů k sobě navzájem, to, jak se k sobě chovají. Takže pro mě to bylo čistý drama s komediálními prvky.

Možná je to právě kvůli komplexně promyšlenému obrazu českého maloměsta, který se vám podařilo ve filmu zachytit, divák se může snadno zaměřit právě na to.To je možná pravda, ale já si nemyslím, že je to v něm akcentovaný. Když vidím film Kena Loache o hornících, tak to prostředí je jedním z dalších hrdinů toho filmu, tady jsou Kralupy, jsou realisticky vykreslený, ale nehraje se tam s tím nějak dějově.

V nějakém rozhovoru jste zmiňoval, že se vaše věci často vnímají politicky, i o pohádce Kdyby byly ryby jste se prý dočetl, že má politický podtext. Hahaha... My jsme ten scénář napsali rok nebo dva předtím a pak to vylezlo o Vánocích v televizi, takže mě by to tehdy vůbec nenapadlo. Nebyly tam konkrétní politické narážky, ale byl tam příběh o tom, že přišel zlej člověk, oblbnul lidi, naházel jim peníze a ty lidi ho pak měli rádi. Spousta lidí si to vztáhla k Andreji Babišovi, což mně není nesympatické, ale nebylo to tak myšleno.

Koneckonců každá druhá pohádka má nějaký takový příběh a vágní politický podtext.Přesně. Já mám vůbec k pohádkám dost ambivalentní vztah, protože si myslím, že filmová pohádka vznikla čistě z politických potřeb v 50. letech. Do té doby žádné pohádky nebyly, až když tady komunisti popravovali, tak se začaly natáčet. Zakrývalo se jimi, co se děje ve skutečnosti.

Kobry a užovky jsou podle vás i o tom, že dobří lidi jsou ti, kteří umí přijmout svoji roli, nemyslí si, že jsou něco víc než ostatní. Přestože do filmů nemícháte politiku a vaše příběhy jsou vždycky hodně konkrétní, není občas stejně důležité jako chápat svoji roli i umět se vzbouřit?Já jsem to nemyslel tak, že by lidi neměli mít žádný ambice, problém je v tom, že ambice často mají, ale nejsou schopní se podívat sami na sebe a zhodnotit, jestli mají taky patřičný vybavení na to, aby je uměli naplnit. Nejsou vůbec soudní.

To jsou trochu Kobry a užovky v kostce. Ano))

03320243.png

Váš film je zajímavý i tím, jak se v něm používá humor. Nefunguje jenom na úrovni hlášek, ale vždycky vypovídá ještě o čemsi dalším. Vedli jste o humoru ve filmu debatu s Jaroslavem Žváčkem, nebo ty momenty vyplynuly samy od sebe bez nějakých velkých debat? Ten Jardův text se dal číst čistě jako vážná věc, ale já jsem tam cítil i takovej potutelnej humor. Když jsme se pak sešli, tak mi potvrdil, že i on to tak na mnoha místech myslel. Snažil jsem se to v tom filmu trochu podpořit, zpětně si říkám, že už to někdy bylo trochu moc, třeba na začátku je taková scéna jak z Charlieho Chaplina, kdy Kobra narazí do nějaký lampy… ale člověk si říká, když to funguje a úplně to z toho neční, nestrhává to na sebe pozornost, tak to tam patří. Ono se to dá řešit i timingem střihu, vtip se dá ustřihnout jinak, než kdyby to byla komedie, takže má častokrát nějakou pachuť.

Takže jsou tam momenty, kdy se akcentuje humornost scénáře, a pak taky režijní nápady, jako když mladší Hádek prochází nonstopem těsně poté, co se zfetoval, míří k blikajícím hracím automatům a hraje k tomu Země vzdálená od Kamila Střihavky. Tohle byla věc, kterou měl Jarda ve scénáři napsanou jednou větou. Kobra přijde do nonstopu, koupí si tam drogy, zfetuje se, jde hrát automaty. Já jsem asi rok předtím zmeškal noční tramvaj, šel jsem se ohřát do nonstopu na Palmovce a tam sedělo pár takových chudáků u automatů a u toho hrála tahle písnička, mně to přišlo tak bizarní, že se mně to zarylo do hlavy. Když jsem pak četl ten scénář, tak jsem věděl, že tady využiju toho momentu, kterej jsem sám zažil.

02593397.png

Máte prý rád i humor, který se považuje za blbý, Adama Sandlera stejně jako Woodyho Allena. Kdo podle vás dneska dělá dobrý humor? Ať už je v televizi, nebo třeba píše statusy na Facebooku. Mě baví Karel Šíp. On je prostě vtipnej, hraje určitou roli a tou je moderátor, kterej nic neví, moderátor, kterej je blbec. A mě to baví, protože je to promyšlený způsob, jak vést rozhovor, a zároveň dost jednoduchý. Ne, že bych na to pravidelně koukal, jako: jé, pátek – Šíp!, ale když na to narazím, tak se u toho vždycky bavím, vůbec mě to neuráží. Tohle je pro mě pořad, který považuju za mainstream, takhle si představuju, že by měl vypadat normální, vkusný pořad pro všechny, nikoho by neměl urážet a zároveň by měl být dobře udělaný. Pak jsou věci, který jsou pro mě srdcovější, mně se třeba hrozně líbil film Nenasytná Tiffany, strašně jsem se smál, ten humor mně hrozně vyhovoval. Spousta lidí je schopná zívnout, jako že to je taková alternativa, ale mně to přišlo jako hodně vkusná černá komedie.

Která se kupodivu vůbec neobjevila v nominacích na České lvy.No, to nechápu, pro mě je to asi nejlepší z loňských filmů.

Momentálně chystáte seriál s názvem Trpaslík, dá se o něm říct už něco podrobnějšího? My jsme ten scénář psali s Petrem Kolečkem asi šest let a naše prvotní ambice byly navázat na komedii macourkovského typu, takže se to odehrává v realitě, ale lehce pokroucené něčím fantaskním. Je to o sádrovým trpaslíkovi, který plní lidem přání. Má takový čudlík, a když ho člověk stiskne, tak trpaslík řekne: „Máte jedno přání.“ Je tam městečko, kde se trpaslík zjeví, putuje z ruky do ruky a lidi si něco přejí.

03441053.png

Takže se potvrzují takové ty řeči o tom, že zachraňujete český humor, navazujete na českou tradici?No, to nevím, hehe, přišlo mně, že se hravost blbostí, jako je Arabela nebo Vodníci, vytrácí. Občas to někdo zkusí, ale nemá tu lehkost. Ona by byla chyba vycházet z Macourka moc přesně, dělal filmy v 70. nebo 80. letech, kdy byl cool Fantomas. Dneska když tam máte dětský postavy, tak pro ně není cool Fantomas, ale třeba Deadpool. Takže kulisy se musí změnit. Je to velký riziko, sám jsem zvědavý, jestli mně to nezláme vaz. Třeba to bude fakt průšvih.

Kromě toho, že jste seriálový tvůrce, jste taky seriálový divák. Jaké seriály máte nejradši?Z českých seriálů se mně líbilo České století, to jsem si opravdu užíval. Na zahraniční seriálovou vlnu jsem nastoupil hodně brzo, viděl jsem ty nejlepší seriály, už když byly nový, takže si myslím, že quality tv jde spíš trochu dolů...

Vzpomínáte na Sopránovy a The Wire?Ano a viděl jsem to už tehdy a hrozně mně to otevřelo oči, že v televizi se dají dělat takové věci. Zažíval jsem tehdy u nich to, co dnešní mladý divák zažívá u svých seriálů. Z letošních se mi hodně líbila minisérie HBO Najděte mi hrdinu a pak jedna zábavnější věc, která mě hodně bavila – Peaky Blinders. Ty jsou teda starší, ale já jsem se díval letos.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka