Statný padesátník James Bond

5. říjen 2012

Přesně před padesáti lety, 5. října 1962, si diváci v kině London Pavilion poprvé vyslechli z úst ležérně pokuřujícího Seana Conneryho ono magnetizující: „Bond, James Bond.“ Filmem Dr. No se začala psát filmová historie, z jejíchž řádek by se daly vyabstrahovat dějiny druhé poloviny století dvacátého a počátku století jednadvacátého. Proměny estetiky, ideologický obraz světa, převratný vývoj vzorců zábavy, konceptu mužnosti… A tak bych mohl pokračovat dál a dál.

22 filmů, 6 hlavních představitelů. Zástupy krásných žen i poznamenaných padouchů, kterým ležel v žaludku svět, jaký zrovna byl. A proti nim služebník jejího veličenstva, muž se štěstím ve hře, osamělý bojovník, který stále více opouštěl krédo svého literárního otce Iana FlemingaBond může jít za hranice pravděpodobného, ne však možného“. Agent 007 opouštěl hranice možného tak, jak si to dobový vkus a touha po atrakcích žádaly. Stále však zůstával věrný základním opěrným bodům své mytologie: Británie, MI6, služba, martini s vodkou, krásné ženy, nebezpečné hračky, smrtící protivníci, špionážní eskapády za hranou představivosti.

Tedy všemu, co mu bylo vepsáno do vínku ve zlatém období. V rozpuku 60. let se Bond stal fenoménem, který hýbal pravidly zábavního průmyslu. Nešlo jen o ohromující komerční úspěchy a marketingové šílenství, které kulminovalo kolem filmů Goldfinger (1964) a Thunderball (1965), šlo především o filmy jako takové, které posouvaly odvážně hranici možného – měřítkem i podáním, jež svou dravostí přesahovalo dosavadní akční normy. A nad vším Connery, jedinečné spojení svůdce a ranaře, muž s cynickou jiskrou v oku a okázale machistickým vztahem k ženám. Skotský herec, který se díky Bondovi stal světovou celebritou, vystihl esenci románů a režiséři, kteří se podíleli na prvních čtyřech bondovkách, zase ustavili nezaměnitelný rukopis – Terence Young světácký styl a vizuální vybroušenost, Guy Hamilton vypravěčskou brilanci.

Počátkem 70. let ztratila série svoje výsadní kreativní postavení a stále více se smiřovala s rolí bobtnajícího zábavního artiklu. Conneryho službu, předělenou nezdařenou epizodou s prkenným modelem Georgem Lazenbym, vystřídal nejtrvanlivější Bond Rogera Moorea. Celkem sedmkrát se ironický a kožený Brit ocitl v královniných službách. Jeho účinkování bylo ve znamení posunu – z bondovek se stávaly bláznivé komedie, přizpůsobující se pružně dobovým estetickým trendům i módním kinematografickým směrům – zenit v podobě vyváženého a neodolatelně nadsazeného Špiona, který mě miloval (1977) předznamenal pozvolný úpadek do parodičnosti i automatismu. V polovině 80. let působil agent 007 vyčerpaně, nejen proto, že Moore potřeboval dvojníka i na chůzi do schodů, ale především proto, že mezi velkolepými kaskadérskými kousky se ztrácela okouzlující podstata špiona s povolením zabíjet i příběh.

02735959.jpeg

Ve společnosti, kterou obcházelo strašidlo AIDS, působil náhle stárnoucí seladon kosící ženy jako vilný žnec dost nepatřičně. Novic Timothy Dalton více splňoval ideál romantického, ale přitom drsného chlapa s prstem na spoušti. Dvojice bondovek, které na konci 80. let natočil (Dech života a Povolení zabíjet), se vrací k literární podstatě postavy a hledá nové cestičky i za cenu porušení osvědčených vzorců. Soudní tahanice o vysílací práva k sérii však neumožnily zajímavému experimentování pokračovat.

Po šesti letech odkladů, v roce 1995, tak do luxusního obleku naskočil Pierce Brosnan, hezoun, bavič, aktualizovaná verze Rogera Moorea, odsouzená opakovat jeho proměnu v dinosaura. Na přelomu tisíciletí, kdy Hollywood začal hledat cestu k lidské podstatě hrdinů a jejich temným stránkám, působil jeho megalomanský, nerealistický a velmi nepravděpodobný Bond trochu jako úsměvný přežitek pro pár skalních „bondofilů“, nadšených kdejakým odkazem ke starším filmům. A samozřejmě pro věčně nadšené ženy a dívky, pro které dokonale zosobnil ideál romantického hrdiny.

Léčba Danielem Craigem byla podle mnohých odsouzená k nezdaru. Blonďatý Bond s vizáží ukrajinského vyhazovače? K smíchu. Tvůrci a producenti naštěstí měli svoji hlavu a v roce 2006 doručili film, který kráčí v experimentálních šlépějích série, přitom se navrací k samé podstatě problematického a vnitřně rozkolísaného agenta, jenž není továrnou na adrenalinové zážitky, ale aktivní a vnitřně zajímavou postavou. Casino Royale zároveň skládalo hold otcům zakladatelům svým stylem a předurčilo agenta 007 k novému začátku. Postava s obsahem a vyvíjejícím se příběhem znamenala i pokrok ve filmařském přístupu. Namísto akčních rutinérů nastupují výrazné filmařské osobnosti, které mají vtisknout Bondovi osobitý moderní ráz a vyrovnat se s expanzí jeho mladického konkurenta Jasona Bournea.

00817477.jpeg

V roce 2012 tak James Bond ve věku padesáti let stojí na plátně ve skvělé formě a připravený opět trendy vytvářet, nikoli za nimi jen poslušně vlát. Tak do té další padesátky – hodně zdaru a pevnou ruku na spoušti.

autor: Vít Schmarc
Spustit audio