Vyměřený čas: Konečně mainstreamová revolta!
Andrew Niccol patří k nejzajímavějším osobnostem současného Hollywoodu. Člověk s vyhraněným názorem a svébytnou vizí - tak by se dalo hovořit o autorovi scénáře k Truman Show a režisérovi výtečných titulů Gattaca či Obchodník se smrtí.
Tvorbu novozélandského filmaře charakterizuje inklinace k zobrazování ideologického klamu a ke kritice konzumního kapitalismu. Jeho aktuální snímek Vyměřený čas navazuje na obraz geneticky segregované společnosti ze sci-fi Gattaca ostrou hyperbolou predátorského systému, postaveného na vykořisťování a potíraní sociálně slabších.
Mladý tovární dělník Will Salas žije ve světě budoucnosti, v němž se z času stalo jediné platidlo. Díky genetické manipulaci žijí lidé do svých pětadvaceti let obyčejně, pak se však jejich stárnutí zarazí a další život si musí vykupovat prací a vyděláváním hodin, dnů a měsíců. Bohatí mají celá staletí, žijí ve svých luxusních ghettech, chudina se na periferii potlouká z hodiny na hodinu, půjčuje si na vysoký úrok a existuje v zajetí boje o vlastní přežití. Vynikající nápad s časem jako nejvzácnější komoditou je trefnou metaforou společnosti, která se bezhlavě žene za nesmyslnou produkcí a která se v této honbě stále více segreguje. Niccolův ontologický kapitalismus je vyhraněným uměleckým ztvárněním civilizačního rizika, na nějž už několik let upozorňují filozofové jako Slavoj Žižek či Alain Badiou.
Vyměřený čas je film-teze. Co z něj na rozdíl od předchozích Niccolových projektů vyčnívá, je naléhavá potřeba sdělit divákovi varovné poselství a otevřít mu oči. Není proto divu, že režisér používá hollywoodské atrakce účelově, jako prostředek k tomu, aby se mu dostalo sluchu. Vyměřený čas představuje film sebeironický, protože aby mohl kritizovat, musí splynout s kritizovaným. Will Salas s atraktivní tváří Justina Timberlakea je tvárnou postavou, která sice pochází z periferie, ale s bondovskou lehkostí se adaptuje na prostředí buržoazních salonků a partií pokeru, v nichž běží o celá staletí. Jeho revolta proti systému nemá jasnější motivaci, než tu, že režisér potřebuje postavu, která bude po zbojnicku čelit zvůli mocných a donutí je demaskovat nelítostnost a nesmyslnost celého stroje na skutečnost.
Tezovitost bohužel ohrožuje to nejpodstatnější, co Niccolova metafora přináší. Pokud si odmyslíme báječný nápad a provokativní potenciál, nenalézáme ve Vyměřeném čase příliš promyšlenosti a sofistikovanosti. Dystopická společnost časožroutů by si zasloužila jasnější prokreslení, podobně jako postavy, jejichž „figurkovitost“ vyplouvá nepříjemně na povrch. Díky charismatickému herectví se sice nestávají vysloveně zbytnými, ale z předchozích autorových filmů jsme přeci jen zvyklí na víc. Účinnost celého podobenství tak jednoduše netkví tolik v jeho sugestivitě, ale spíše v tom, zda na současnost nahlížíte z podobných kritických pozic jako Niccol.
I přes celkovou (i stylovou) akademičnost se však jedná o film důležitý. Vystihuje totiž ducha současných „everymenských“ revolt proti estabilishmentu a přichází s jasně formulovaným egalitářstvím, které se mezi opatrnicky manévrujícími sociálními kritikami dnešního Hollywoodu vyjímá svou přímočarostí a nesmlouvavostí. Niccolovi hrdinové, jakkoli jsou pouhými deriváty romantického vzoru ušlechtilých banditů, se nezastavují před rizikem revoluce a jdou téměř do důsledku. Žádné smířlivé fráze, žádné kompromisy. Věčná škoda, že podobně nekompromisní není Vyměřený čas i jako film. Takhle zaimponuje všem, kteří hledají svůj červený inkoust nespokojenosti. Těm ostatním se bude (po právu) jevit jako snímek až příliš zahleděný do pravdy své ideologie.
Hodnocení: 65%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
