Wave News28. května  2017 v 10:00  

Z výškových táborů na Everestu někdo krade kyslíkové lahve, ohrožuje životy horolezců i šerpů

Horolezci z celého světa informují o krádežích na sociálních sítích - Foto: Sandra Leduc, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Horolezci z celého světa informují o krádežích na sociálních sítíchFoto: Sandra Leduc, Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Na krádeže ve výškových táborech upozornila zpravodajská stanice BBC. Ohrožují podle ní životy horolezců i jejich doprovodu – expedice má totiž lahve včetně rezervy přesně spočítané, pro cestu na vrchol i zpět. Situaci taky zhoršují četné výpravy nezkušených horolezců s nekvalifikovanými průvodci. Horolezci z celého světa informují o krádežích na sociálních sítích. „Z našich zásob zmizelo dalších sedm lahví kyslíku,“ napsal na Facebooku vůdce expedice Tim Mosedale potom, co už dřív informoval o krádeži lahví z výstupu na horu Lhoce u Everestu. „Tentokrát zmizely ze South Col (tábor čtyři, poslední tábor před Everestem ve výšce 7 900 m),“ píše. Počet lidí, kteří v letošní sezóně zahynuli při cestě na nejvyšší horu světa, se pohybuje kolem desítky, nepálské úřady zatím potvrdily pět z nich. Žádné z těchto úmrtí zatím nesouviselo s krádeží kyslíkových lahví. Na vrcholu Everestu stálo už několik tisíc lidí, bez kyslíkového přístroje ale jen stovka. Z celkového počtu evidovaných výstupů na Everest jsou jen 2 % těch, kteří to zvládli bez nich. Mount Everest je nevyšší bod planety Země. Jeho vrchol se nachází ve výšce 8 850 metrů nad hladinou moře, základní tábor se staví ve výšce 5 380 metrů. Jen na cestě k úpatí hory je třeba se několikrát zastavit a přenocovat, aby si těla horolezců zvykla na zvyšující se nadmořskou výšku. Teplota na vrcholu hory dosahuje průměrné hodnoty 37 stupňů Celsia pod nulou a může klesnout až na -60 stupňů.

Autor:  Michaela Sladká
Wave News27. května  2017 v 10:00  

Nejnovější zaměstnanec dubajské městské policie je robot

Nejnovější zaměstnanec dubajské městské policie je robot - Foto:  PAL Robotics

Nejnovější zaměstnanec dubajské městské policie je robotFoto:  PAL Robotics

Je necelých 170 centimetrů vysoký a vypadá jako rytíř v bílém naleštěném brnění. Je to robot REEM španělské společnosti PAL Robotics, nový dubajský policista. REEM je prvním krokem postupné robotizace policie, kterou si technologicky vyspělé Spojené arabské emiráty naplánovaly. Náčelník dubajské policejní divize, která má na starosti zavádění chytrých řešení, Khalid Nasserl Al Razouqi, má ideální představu: „V roce 2030 bychom chtěli zprovoznit první policejní stanici, která nebude k obsluze potřebovat žádné živé lidi, jen roboty.“ Co všechno robot policista umí? Pomocí zabudovaného tabletu ve středním panelu mohou lidé hlásit zločiny, předkládat doklady a platit pokuty za porušení dopravních předpisů. Dubajská policie taky pracuje se systémem, který umí rozpoznávat hlasové příkazy. Divize policejních chytrých řešení teď bude vyhodnocovat, jak lidé na policejního robota reagují, jestli se ho třeba nebudou děsit nebo jestli se mu nebudou ostýchat nahlásit zločin.

Autor:  Michaela Sladká
Wave News26. května  2017 v 18:30  

Vědci objevili dvě nové básně Sylvie Plath. Byly skryté na kopíráku v jejím notesu

Sylvia Plath - Foto: orvillel loyd douglas,  CC BY-SA 4.0

Sylvia PlathFoto: orvillel loyd douglas, CC BY-SA 4.0

Když bylo Sylvii Plath osm let, zemřel její otec. Americká spisovatelka a básnířka se s jeho ztrátou vyrovnávala do konce života. Trauma a klinickou depresi zaznamenala ve své asi nejznámější knize The Bell Jar (v češtině Pod skleněným zvonem), která je považována za jedno z nejvýznamnějších děl poezie. Vědci Gail Crowther a Peter K. Steinberg nyní náhodně objevili dvě dodnes neznámé básně Sylvie Plath a kresbu ženy, která se dívá na svůj odraz v bazénu. Díla byla 50 let skrytá před světem na kopírovacím karbonovém papíře v zadní části básnířčina notesu. Díky Photoshopu teď ale víme, že první z nich, To a Refractory Santa Claus, pojednává o Španělsku a teplém počasí, které Plath chybělo. Báseň napsala pravděpodobně po líbánkách, které strávila se svým manželem v Benidormu. Prosí v ní o útěk z tuhé anglické zimy. Druhá báseň, Megrims, je monologem paranoidního pacienta, který svému lékaři vypráví o sérii „nepravidelných incidentů“, od nálezu pavouka v šálku kávy po útok na připravenou sovu, píše britský Guardian. Podle vědců byla druhá báseň mnohem těžší k rozluštění, Steinberg navíc dodává, že je pravděpodobná existence i třetí básně. Doufá v to, že technologie budoucnosti dokáží rozluštit další skryté výpovědi nemocné ženy. Depresí svíraná básnířka, která trpěla nespavostí, ještě před sebevraždou v roce 1963 nachystala svým dětem snídani, v jejich pokoji ucpala všechny škvíry, pustila plyn a odešla za svým otcem.
Podívejte se taky na Šíp letící vstříc vlastnímu osudu. Po 20 letech vychází stěžejní sbírka Ariel básnířky Sylvie Plath.

Autor:  Vítek Svoboda
Wave News26. května  2017 v 17:00  

Studenta brněnské FAVU „pos*ané umění“ nebaví, diplomku o něm ale obhájil

Úryvek z diplomové práce Kryštofa Ambrůze - Foto: Kryštof Ambrůz,  FaVU VUT

Úryvek z diplomové práce Kryštofa AmbrůzeFoto: Kryštof Ambrůz, FaVU VUT

Dělat umění není podle všeho vůbec snadné a své o tom vědí studenti uměleckých škol i jejich vyučující. Student brněnské Fakulty výtvarných umění VUT Kryštof Ambrůz píše v textové části své diplomové práce mimo jiné o tom, že ho „pos*ané umění“ nebaví, že své studium považuje za ztrátu času a že jediné, co ho teď zajímá, je práce v bistru, neboť ta ho živí. V „boji o přežití“, kterým práce v bistru podle něj je, není pro umění místo. Vedoucí práce i její oponent její praktickou část (instalaci) ohodnotili shodně áčkem. Nakonec ale Ambrůz dostal déčko. Jan Šrámek ve svém závěrečném hodnocení vyjádřil úlevu, že se Ambrůz vůbec do závěrečného ročníku dopracoval: „Vzhledem k okolnostem, které provázely vznik jeho diplomové práce, považuji skutečnost, že se Ambrůzovi podařilo dospět až k samotné obhajobě, za úspěch.“ Pedagog taky chápe Ambrůzovu roztěkanost a nezájem o cokoli – tvrdí, že je to záležitost mladé generace, která musí denně používat digitální média, a že za to prostě (celá generace) nemůže. Oponent Martin Mazanec se do diplomové práce vcítil podobně a jako návrh k rozpravě přidal jediný bod: „V roli děkana FaVU máš tři přání, jak proměnit fungování školy. Formuluj věcně, jaké tři základní kroky bys provedl.“ Celou práci, závěrečné hodnocení a oponenturu najdete zde.
(V textu zprávy byly opraveny nepřesnosti, za které se omlouváme.)

Autor:  Michaela Sladká
Wave News26. května  2017 v 16:30  

Nejnovější snímky z Jupiteru ukazují nonstop polární záři, obří cyklóny i bouřková mračna

Jupiter (záběry ze sondy Juno) - Foto:  NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Betsy Asher Hall/Gervasio Robles

Jupiter (záběry ze sondy Juno)Foto:  NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Betsy Asher Hall/Gervasio Robles

Sonda Juno z NASA poslala na Zem dechberoucí fotografie ohromných mraků, vířících cyklónů a amoniakových proudů, které vytvářejí klimatický systém největší planety sluneční soustavy. „Skákali jsme radostí, když snímky dorazily,“ prozradila deníku Guardian Fran Bagenal, astrofyzička z University of Colorado, která na misi sondy Juno pracuje více než 10 let. „Chce to trpělivost, ale ta odměna je fantastická.“ Snímky ukazují například bouřková mračna tak vysoká, že jejich vrcholky osvětluje Slunce i v noci. Na dalších fotografiích je vidět jižní pól, na kterém zuří cyklóny s průměrem až 1 000 kilometrů. „Klima Jupiteru jsme podceňovali. Je velmi dramatické, pestré a ovlivňuje ho více faktorů, než jsme si mysleli. Čím blíže jsme, tím více detailů odhalujeme,“ vysvětluje Bagenal. Jupiter, přezdívaný také „planeta na steroidech“, je plynový obr tvořený heliem a vodíkem. Juno se po jeho oběžné dráze pohybuje od července 2016. Na svou pouť vyrazila v rámci programu New Frontiers v roce 2011 a její posádku tvoří lego figurky představující římského boha Jupitera, jeho ženu Juno a Galileo Galilea. Dokud Juno nepodlehne radiaci a nepropadne se do mračen obklopujících Jupiter, měly by dále zkoumat Jupiterovu atmosféru a také se pokusit odhalit tajemství jeho jádra.

Sekvence záběrů z průletu sondy Juno kolem Jupitera - Foto:  NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Betsy Asher Hall/Gervasio Robles

Wave News26. května  2017 v 15:10  

Line-up Creepy Teepee 2K17 se rozšiřuje: DJ Earl, Mykki Blanco nebo BOYTOY

DJ Earl - Foto:  Teklife

DJ EarlFoto:  Teklife

Jak to tradičně bývá, dramaturgie kutnohorského festivalu Creepy Teepee se skládá za pochodu a nyní se k již zveřejněným jménům – femi-punkové kapele Priests nebo londýnské producentce Coucou Cloe – přidávají další. Na letošním ročníku vystoupí rapperka Mykki Blanco, která před lety otřásla hiphopovým patriarchátem. K ní se přidá producentka Bonaventure plavící se na virtuální arše NON Records, kolektivu bojujícího hudbou s pozůstatky kolonialismu. Curyšská post-punková kapela Veil of Light nechá při koncertě návštěvníky vzpomínat na britskou industriální skupinu Cabaret Voltaire a stejnojmenný noční klub ve švýcarské metropoli, která byl centrem dadaistů. Chicagskou crew Teklife bude reprezentovat DJ Earl, výrazná osobnost footworku – hudebního stylu postaveného na zběsilých beatech tepajících o 160 BPM. A za americký kazetový label Burger Records přijede dvojice kytaristek BOYTOY hrající oddechový dreampop, kterému ale neschází hrana. „Ultra-hip summit digitálního chaosu,“ tituluje Creepy Teepee britský deník Guardian, který festival nedávno zařadil mezi 5 nejprogresivnějších hudebních událostí roku. Objevovat nové hudebně-experimentální obzory se mohou návštěvníci vydat o víkendu 8. až 10. července.

Autor:  Miloš Hroch
Wave News26. května  2017 v 12:00  

Superbrutalistická utopie. Umělec staví města z obřích šedých věžáků

Clemens Gritl: A Future City of The Past - NO#4 - Foto:  Clemens Gritl

Clemens Gritl: A Future City of The Past - NO#4Foto:  Clemens Gritl

„Činžák vytvořil nový společenský druh, chladnou, bezcitnou osobnost, která je odolná vůči psychickému tlaku života ve věžáku a nepotřebuje soukromí. Která vzkvétá jako pokročilý druh mašinérie v neutrální atmosféře,“ psal sci-fi autor J. G. Ballard v románu High Rise (1975), který vypráví o jednom obytném věžáku, jehož architektura tajemně ovlivňuje chování svých obyvatel. „Může taková struktura opravdu vzbudit hrozivou atmosféru, společenský neklid, který kulminuje ve vraždy, úpadek, zničení či anarchii?“ ptá se Clemens Grittl, absolvent studií architektury v Mnichově a Římě a autor cyklu „A Future City of The Past“. V něm představuje monochromatické, brutalistní městské krajiny plné obřích, zaměnitelných věžáků a kilometry dálnic. „Je fascinující představit si, jak by stárlo prefabrikované, futuristické velkoměsto. Jakou atmosféru by vygenerovala krajina zcela vytvořená člověkem z betonu a asfaltu,“ píše Grittl. „Jaký dopad by měla tak masivní koncentrace skulpturální architektury na lidstvo? Dokázalo by takové město vyprodukovat funkční společnost, nebo by znamenalo automatickou zkázu?“ Podle Grittlových 3D renderů to vypadá, že b) je správně. Na jeho práce se můžete podívat tady.

Wave News26. května  2017 v 10:30  

Mechů je na Antarktidě stále více. Klimatické změny mění situaci na zmrzlém kontinentu

Antarktida - Foto: Jason Auch,  CC BY 2.0

AntarktidaFoto: Jason Auch, CC BY 2.0

Bude z Antarktidy zelený kontinent? Podle vědců ne, zeleně na odlehlé části zeměkoule ale rapidně přibývá. Antarktida je stále bílou plochou, vegetace je tu velmi řídká, rostliny jsou nyní patrné jen na asi 0,3 % celého území. Fyzicky jsou tu ale mechy, které se schovávají ve zmrzlé půdě, přítomné v mnohem větší míře. Konkrétně je tu čtyřikrát až pětkrát více mechů než před padesáti lety. Vědci navíc předpokládají, že další oteplování kontinentu v důsledku klimatických změn přispěje k dalšímu růstu zeleně. „Antarktida se pochopitelně nestane kompletně zelenou, ale rozhodně bude zelenější, než je nyní,“ říká Matt Amesbury, výzkumník z Univerzity v Exeteru. Celý proces vzniká především na výběžku Antarktického poloostrova, na kterém neleží stabilní ledová pokrývka, píše server Ekolist. Právě z této oblasti se do dalších částí kontinentu, kde ledu také ubývá, šíří odolné mechy. Oteplování probouzí zeleň k životu, a vzhledem k tomu, že zdejší teplota stoupá každých deset let o půl stupně, mechům se daří čím dál víc. Antarktidě hrozí podle vědců také příchod nepůvodních a invazivních druhů. „Konkrétní pravděpodobnost takového jevu zůstává nejistá, přesto se jedná o velmi reálnou hrozbu. Taková situace by pak mohla skutečně výrazně proměnit tvář celého dosud převážně nedotčeného kontinentu,“ tvrdí Thomas Roland, jeden z vědců, kteří na zmrzlé planině provádějí výzkum. Právě vědci jsou jedinými trvalými obyvateli čtvrtého největšího kontinentu, nikdo jiný se na něm nikdy neusadil. Tedy – vědci a mechy.

Autor:  Vítek Svoboda
Wave News26. května  2017 v 08:30  

Metalový festival řekl ne náklaďákům s pivními sudy, nahradí je pivovod

Metalový festival řekl ne náklaďákům s pivními sudy, nahradí je pivovod - Foto:  Kmeron,  CC BY-NC-ND 2.0

Metalový festival řekl ne náklaďákům s pivními sudy, nahradí je pivovodFoto:  Kmeron, CC BY-NC-ND 2.0

Město Wacken ve Šlesvicku-Holštýnsku se připravuje na každoroční metalový festival Wacken Open Air, který ve svém žánru patří k největším v Evropě. Během konání festivalu počet obyvatel města vzroste z 1 800 na 75 000. S vyhlídkou na to, kolik piv během akce padne, se město rozhodlo vybudovat svůj první pivovod, píší německé stránky Local. Statistika ukazuje, že každoročně se na akci zkonzumuje kolem 400 000 litrů piva. Potrubní systém umožní barmanům točit až šest piv za sekundu. Zakladatel festivalu Holger Hübner v úterý řekl, že „díky tomu nebudeme potřebovat žádné těžké náklaďáky s pivními sudy“. Mluvčí Frederike Arns pro média uvedla, že hlavním důvodem k výstavbě pivovodu je „ohled na ekologickou stránku věci a ochrana půdy“ (před zmíněnými náklaďáky). Vlastní potrubí budou mít i elektrické a optické kabely, stejně jako pitná voda a splašky – proto je obzvlášť důležité, aby se potrubí nekřížilo. Celková investice činí milion euro. Metaloví fanoušci si nápadité zlepšováky budou moct užít při poslechu jedné ze 150 kapel, mezi kterými najdeme i zvučná jména jako Alice Cooper, Megadeath nebo Marilyn Manson. I když se na festivalu opravdu hodně pije – na jednoho návštěvníka připadá víc než pět litrů piva – policisté a záchranáři tvrdí, že jde převážně o „mírumilovnou a rozpustilou“ akci.

Autor:  Miroslav Tomek
Wave News25. května  2017 v 16:30  

Ukradené maorské a moriorské pozůstatky se vrátí z evropských muzeí na Nový Zéland

Od počátku novozélandského vládního repatriačního programu bylo navráceno 400 osob, přibližně 600 jich zůstává ve sbírkách institucí a neznámý počet v soukromém vlastnictví - Foto:  Alexander Turnbull Library, CC0 Public domain

Od počátku novozélandského vládního repatriačního programu bylo navráceno 400 osob, přibližně 600 jich zůstává ve sbírkách institucí a neznámý počet v soukromém vlastnictvíFoto:  Alexander Turnbull Library, CC0 Public domain

Ostatky několika desítek Maorů a Moriorů byly dlouhá léta uskladněny v evropských muzeích. V pondělí 29. května se původní obyvatelé Nového Zélandu konečně vrátí domů. Celkem ze čtyř evropských institucí poputují do novozélandského muzea Te Papa pozůstatky 59 domorodců. Například ze švédského Karolinska Institutet dorazí lebky, které odsud severská země odnesla v roce 1890, a mumifikovaná potetovaná maorská hlava. Übersee-Museum ve spolupráci s městem Brémy zkoumalo původ pozůstatků 35 moriorských těl. Došli tam k závěru, že má jejich převoz na svědomí sběratel Hugo Hermann Schauinsland, který navštívil Nový Zéland mezi roky 1896 až 1897, 6 dalších původem maorských těl měl převézt Henry Suter, který cestoval přes celý svět o deset let dříve. Ředitel německého muzea ve svém tiskovém prohlášení říká, že „výzkum jasně ukázal, že už není jediné etické zdůvodnění pro zachování pozůstatků ve sbírkách muzea“. Vedení Brém trvalo skoro tři roky, než projednalo a schválilo žádost muzea Te Papa. Podle Carstena Sielinga, starosty německého města, je nyní (na rozdíl od 19. století) akvizice sbírky v rozporu s lidskou důstojností. Stovky pozůstatků nicméně čekají na svoji cestu domů. Arapata Hakiwai, kaihautū (jeden z vedoucích) muzea Te Papa, oceňuje snahu muzeí objasnit původ jeho předků, celá událost má podle jeho slov ale hořkosladkou příchuť. „Naše repatriační práce odhalují nová koloniální muzea, spolu s dalšími evropskými přírodovědnými historiky, kteří se aktivně podíleli na trhu s maorskými a moriorskými ostatky, sebranými z wāhi tapu, posvátných úložišť. Dalším krokem je usnadnit bezpečný návrat našich předků do jejich iwi, tedy kmenových skupin,“ říká k tomu kaihautū. Od počátku novozélandského vládního repatriačního programu bylo navráceno 400 osob, přibližně 600 jich zůstává ve sbírkách institucí a neznámý počet v soukromém vlastnictví. Repatriace je pomalý proces, události jako loňská dražba lidských ostatků v Paříži navíc ukazují, jak těžké je proces prosadit. Navrácení kostí ze 4 míst Evropy, odebraných bez souhlasu rodné země, je krokem vpřed ve snaze zvrátit kolonialistické sběratelské praktiky, píše server Hyperallergic. Na počátku 21. století žilo na světě přibližně 725 000 Maorů, při sčítání obyvatel Nového Zélandu v roce 2006 se k Moriorům přihlásilo 945 osob.

Autor:  Vítek Svoboda
    První  |  Předchozí
Stránka 1  z celkem  375
Další  |  Poslední

Sledujte nás

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace