Erik Tabery: 17. listopad jako zdroj síly měnit, co se tu nedaří

„Ve vzduchu bylo cítit, že něco se mění a něco se stane. Pamatuju si to napětí ve společnosti,“ vzpomíná Tabery na listopadové události před pětadvaceti lety, kdy mu bylo 12 let a otec ho bral na demonstrace. „Utkvělo mi v paměti, že jsem byl nemocný a uprostřed davu na Václavském náměstí se mi udělalo špatně. Táta lidi požádal, ať nás pustí. V tu chvíli se dav rozestoupil jako voda. Lidi se k sobě chovali mimořádně vstřícně a hezky, což už se pak moc neopakovalo.“

Pád komunismu považuje za dílo československé společnosti: „Nebylo to něco, co dirigovaly nějaké zahraniční síly, co by zvládali jenom samotní disidenti. Vzedmutí společnosti a hlavně definování toho, co chce, bylo velmi silné. Společnost by to měla vnímat jako svůj úspěch. Jestli je někdo nespokojený s dneškem, měl by se vrátit ke snům a cílům, které si tehdy společnost definovala.“

Přes řadu problémů je přesvědčen, že se společnost od roku 1989 vyvíjí správným směrem. „Polistopadový vývoj hodnotím pozitivně v tom smyslu, že definitivně skončila čistě negativní, nenávistná ideologie státu. Už tu není stát, jehož primárním cílem je nás ovládat a ničit. Že se spousta věcí nepodařila, že tu žije řada lidí v chudobě a sociálním vyloučení, že se naše společnost neumí chovat k Romům a je silně rasistická, to jsou neoddiskutovatelné problémy. Ale snažíme se je řešit, pořád je to v našich rukou,“ říká Tabery, který odmítá diskusi, zda je vůbec co slavit. „Chtěli jsme svobodu – a ta přišla. Spíš bych debatoval o tom, proč nejsme schopni naplnit některé z našich cílů.“

Poslechněte si speciální vydání Za vodou s Erikem Taberym o listopadu 89, pozitivech i negativech toho, co přišlo po něm, o antikomunismu, populismu, novinařině, oligarchizaci médií a o časopisu Respekt, který letos rovněž slaví čtvrtstoletí.