„Islámský stát je menší zlo,“ věří přívrženec Da’iš. „Kdyby proti mě seděl někdo z IS, zabil bych ho,“ kontruje irácký student
(Irák / Erbil / Archa pomoci) - Mahmúd (jméno bylo změněno) sedí nad kapučínem v kavárně jednoho z největších nákupních středisek v Erbilu. Na sobě má modrou košili těsnou tak, že mu mezerami mezi knoflíčky prosvítá kůže. Vizáž moderního mladého muže podtrhují džíny, pečlivě upravené vlasy a smartphone v ruce. Sympatizanta Da’iš, jak se v arabštině říká Islámskému státu, by v něm nikdo nehledal.
Setkáváme se za velice zvláštních okolností. Je evidentní, že nechce říct všechno. „Ještě před čtrnácti dny jsem byl v Mosulu. Žil jsem tam od doby, kdy do města vstoupili Da’iš,“ začíná své vyprávění dvacetiletý student medicíny.
Až po delší době rozhovoru se začínají jasně rýsovat jeho názory a přesvědčení. „Lidé v Mosulu jsou sice znechucení praktikami Da’iš, ale bojí se, že až přijde irácká armáda, potečou Mosulem potoky krve. Pro většinu lidí představují menší zlo,“ vykládá soustředěně.
Obyvatelé Mosulu se podle něho bojí nové vlny sektářského násilí mezi iráckými šíity a sunnity. Všichni viděli na internetu videa z Tikrítu, který podle nich dobyly íránské šíitské milice. Prý nedělaly rozdíly mezi civilisty a těmi, kdo bojovali za Islámský stát.
„Islámský stát je přijatelnější než irácká armáda“
Všichni v Mosulu si pamatují na teror převážně šíitské irácké armády, která město ovládala před příchodem IS. Mahmúd otevírá galerii svého telefonu a ukazuje obrázky znetvořených mrtvol z Tikrítu. Zda jsou skutečně odsud a zda jsou ti mrtví opravdu civilisté, se nedá ověřit.
(Mahmúd)V Mosulu se všechno zlepšilo. Ženy už nemusí chodit ven zahalené celé, dnes už jim můžou být vidět oči.
„Pro mě je také Da’iš přijatelnější než irácká armáda. V Mosulu se všechno zlepšilo. Lidé mají elektřinu, vodu i potraviny (obnovení dodávek elektřiny a vody domluvil guvernér Mosulu Atíl Nudžajfí s pešmergskými ozbrojenými silami, které kontrolují přehradu nad městem). Ženy už nemusí chodit ven zahalené celé, dnes už jim můžou být vidět oči,“ podtrhuje „pokrok“ Mahmúd.
Přiznává však, že se každý den konají popravy a jsou tu i tržiště s otroky. Kdo se prý ale chová podle pravidel práva šaría, může žít v Mosulu docela klidně.
IS mají dobře propracovaný systém propagandy. Na náměstí staví karavany s velkou plazmovou obrazovkou a pouští videa, která oslavují jejich sílu a úspěchy. Manipulovat s lidmi je pro ně celkem snadné. Což se evidentně povedlo i u tohoto inteligentního mladíka.
Násilí za násilí, říká odpůrce Islámského státu
Šestnáctiletého Johnnyho Kamala jsme poprvé potkaly v říjnu loňského roku. Tehdy žil s rodinou v rozestavěné budově v Erbilu. Uprchli sem z oblasti Bartella, která je dodnes pod kontrolou Islámského státu. Už skoro rok je z něj uprchlík bez domova.
Chtěl by studovat, ale nemůže. Pracuje dvanáct hodin denně jako pomocný číšník v jedné z erbilských restaurací. Plat nedostává. Žije jen ze spropitného. „Zkoušel jsem chodit do školy pro uprchlíky, ale byla to ztráta času. Nic nového mě tam nenaučili. Místo toho můžu přispívat matce na nájem,“ říká bystrý mladík, kterého by za jiných okolností bezpochyby čekalo studium univerzity.
V Johnnyho rodném městě Bartella IS všechno zničil nebo zabral pro sebe. „To, co se stalo, mě kompletně změnilo. Kdyby tady naproti mně seděl někdo z Da’iš, zabil bych ho. Už nejsem pro to nastavovat druhou tvář. Násilí za násilí. Vím, že to není správné, ale tak to prostě cítím,“ stačí ještě dodat, než odejde na svou noční směnu.
