Gumáci, devadesátkový pokus o politickou satiru. Českou sodu netrumfli
Latexové loutky politiků bavily Čechy mezi lety 1994 až 1999. Show Gumáci aneb „Politici, jak je neznáte“ se rozjela na Nově v červenci 1994, necelého půl roku poté, co první soukromá televize v ČR zahájila vysílání.
Podstatou byly parodické pětiminutové skeče, které si tropily legraci z významných politiků. Skeče psali třeba Martin Komárek, František Ringo Čech nebo Karel Greif. Hlas postavám propůjčil Václav Faltus.
Nešlo o světoborný vynález, licence na tento formát politické satiry pocházela z Velké Británie, kde měl seriál Spitting Images velký úspěch. Z Londýna také dorazily první loutky. Gumáci ovšem přes počáteční úspěch trpěli tím, že jejich humor nebyl vždy na výši.
Typické byly pro Gumáky popěvky, charakterizující jednotlivé politiky. Proslavila se třeba „Zemanova lidová“.
Jak Zeman pásl Buzkovou
O úrovni humoru vypovídá postesknutí Petry Buzkové z roku 1996: „Když jsem šla do politiky, byla jsem upozorněna, že zatímco u mužů se karikuje většinou tvář, tak u žen nohy, zadek a poprsí, což mi nevadí, ale když mě náš předseda v Gumácích pase na E55, tak jsem naštvaná.“
Jindy byli tvůrci spíš dětinští, a tak jsme mohli zhlédnout třeba díl, kde se Václav Havel přel s Leonidem Brežněvem o to, kolik tisíc let musí kvůli okupaci Československa strávit v pekle.
Česká politická satira prostě postrádala nezbytnou tradici a na Gumáky se na rozdíl od stejně staré České sody dnes už nikdo nedívá. Nic nepomohlo, že při zahájení vysílání připomínal ředitel Novy Vladimír Železný tradice humoru Havlíčka, Gellnera či Wericha.
V roce 1994 Česká televize začala vysílat podobný seriál Hlavouni, ten si ale nedokázal získat sympatie diváků a brzy skončil.
