Panovník, na kterého se zapomnělo. Václav Klaus korunován králem prvního polistopadového majálesu
Po letech uniformních prvomájových průvodů z období normalizace přinesl rok 1990 první, skutečně svobodný majáles. Pochopitelně nechyběla ani volba krále. Dnes si už málokdo pamatuje, že tím olomouckým se v roce 1990 stal tehdejší ministr financí Václav Klaus.
V Praze, ale i dalších městech majáles organizovalo Občanské fórum. Na jeho pozvání se v srdci metropole shromáždily desetitisíce lidí. Mezi nimi byl i americký beatnický básník Allen Ginsberg.
Ten se stal králem majálesu už o čtvrt století dřív v roce 1965, kdy ideologický dozor nad oslavami dočasně polevil. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Představitelé komunistického režimu tehdy nechali básníka takzvaně z mravnostních důvodů a kvůli opilectví a výtržnictví vyhostit ze země.
Podobná atmosféra vládla nejen v Praze, ale i v Plzni, Ostravě, Sokolově, Trutnově a dalších městech. Nebylo divu. Poprvé od konce šedesátých let patřil majáles zase studentům a nevázanému veselí.
Když se Ginsberg počátkem 90. let vrátil do Prahy, sešel se na prvomájových oslavách i s Václavem Havlem. Na dotazy novinářů, jaké dojmy si z majálesu odnáší, odpověděl československý prezident slovy: „Pozoroval jsem, že lidé jsou uvolnění a autentičtí a tím se tato prvomájová oslava liší od všech předchozích.“
Tradice majálesu se od roku 1990 drží dodnes. Někteří kritikové ovšem upozorňují, že se za tu dobu studentské oslavy příchodu jara změnily ve vyprázdněnou komerční zábavu.