Z revolučních bratří najednou konzervativci a liberálové. Jaký byl konec Občanského fóra?

26. červen 2016
Svobodná a divoká 90. léta

20. dubna 1991 v Olomouci se na sněmu Občanského fóra hnutí definitivně rozdělilo na pravicově orientovanou Občanskou demokratickou stranu a středolevé uskupení Občanské hnutí. V OF to už mnoho měsíců vřelo, hnutí složené z nejrůznějších názorových proudů těžce hledalo společnou řeč.

Nejpopulárnější představitel Václav Klaus přesvědčil delegáty olomouckého sněmu, že budoucnost je opět ve stranickém systému.

Zahraniční zpravodajové charakterizovali nové subjekty jako konzervativce (ODS) a liberály (OH).

Samotný sněm ještě ani ODS, ani Občanské hnutí jako takové nezaložil. Ještě nějaký čas existoval jako zastřešovací orgán prozatímní Koordinační výbor. Bylo nutné vyřešit nejen majetkové záležitosti.

Občanské fórum vydávalo například noviny - Občanský deník. Dělily se také poslanecké kluby v České národní radě i federálním parlamentu.


Ustavující sjezd ODS se konal tam, kde se OF rozpadlo – v Olomouci. Prvním předsedou se stal ministr financí ČSFR Václav Klaus. Hlasovalo pro něho 220 delegátů, proti bylo jen 19 účastníků.

Zatímco ODS pod vedením Václava Klause šla po svém založení od jednoho volebního úspěchu k druhému, Občanské hnutí se hned v dalších celostátních volbách v roce 1992 nedostalo přes pětiprocentní hranici do tehdejšího českého parlamentu.

Voliče nepřilákala ani popularita známého disidenta a ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, ani bývalého českého premiéra Petra Pitharta. Nepomohly ani sympatie prezidenta Václava Havla, který se s nimi veřejně netajil.

O rok později se Občanské hnutí transformovalo na Svobodné demokraty, ještě později se spojili s národními socialisty. Všechny nástupnické strany Občanského hnutí ale neúspěch jen opakovaly. Někteří politici Občanského hnutí se ale později prosadili v jiných stranách.

autor: Pavel Hrabica
Spustit audio