Tomáš Halík: Prezident by měl společnost sjednocovat, ne rozdělovat

Profesor sociologie na Karlově univerzitě a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík ve studiu Radiožurnálu - Foto: Matěj Pálka

Profesor sociologie na Karlově univerzitě a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík ve studiu RadiožurnáluFoto: Matěj Pálka

Česko žije prezidentskou volbou, která začne už zítra. Lidé hlavu státu poprvé vyberou přímo a zřejmě i tohle je důvod, proč je to jedno z hlavních témat internetových i jiných diskuzí. A pro sociology taky jedinečná sonda do nálad současné společnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pozvání do dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu přijal jeden z nich, profesor sociologie na Karlově univerzitě a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík, dobrý den.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pane profesore, končí předvolební kampaň, ta otázka se nabízí. Jak byste ji zhodnotil? Je srovnatelná nebo jiná než kampaň před volbami do parlamentu?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Je jiná, protože je to něco nového, přímá volba prezidenta. Bylo patrné, že je to něco nového, že je tady mnoho pokusů a omylů, možná těch omylů poměrně hodně. Já bych k té formě řekl, já jsem sledoval především televizi. Já velmi ctím rádio a jistě z těch smyslů, které zapojuji, je ten sluch možná na základě mých zkušeností klinického psychologa a zpovědníka, tak přeci jenom podle dikce člověka hodně poznám, možná nejvíc. Ale přece jenom jsem chtěl ty lidi vidět jak se tváří, jaká je jejich mimika, jaká je jejich gestika, jaká je ta nonverbální komunikace při tom, když budou mluvit. Takže jsem velmi pozorně sledoval ty televizní programy a z těch jsem byl hodně nešťastný. Protože si myslím, že se já například pana Moravce si velmi vážím, ale tady ty tři trojky mně přišly neadekvátní, protože to bylo vlastně takové zkoušení těch kandidátů z určitých vědomostí ohledně právních znalostí a tak dále. O to přece základně nejde. Ten prezident jaksi nemusí vědět a není nejdůležitější, jestli má na to či ono rozhodnutí možnost 14 denní, nebo 3 neděle.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Ale důležité je podle vás co?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Důležité je, jaká je to osobnost. A já si myslím, že tam televize měla nabídnout něco jiného. Že kdyby byl prostě takový portrét, jako dřív byla třeba ten, ten GEN, jestli si posluchači pamatují na ty pořady. Takový pokud možno hodinový pořad, který by udělal určitý portrét toho člověka, kde on by něco mohl říci o tom, jakými ideály žije, k jaké životní filozofii se hlásí a lidé by si tam mohli trošku projít jeho životní prostředí, jeho životní dráhu. Prostě ty spoty, to je většinou trapná věc.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
To jsou předvolební debaty, ale jsou tady třeba ještě billboardy, jsou tady jaksi rozhovory s lidmi. Myslíte si, že tato součást kampaně dokázala přesvědčit, alespoň u některých kandidátů třeba nerozhodnuté voliče?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Bohužel některé asi ano. Já si nedovedu představit, že by mě nebo řadu lidí okolo mě prostě ty billboardy nějak přesvědčily. Ale pravděpodobně, že zvláště lidé, kteří příliš o těch věcech neuvažují a u nich je taková ta spíš ta první signální soustava, tak když prostě stále vidí ten billboard toho jednoho člověka, tak nakonec mu to nějak dají, protože mají pocit, že ho vlastně znají. Ale já si myslím, že sázet na ty billboardy znamená sázet na nízkou inteligenci a neschopnost kriticky přemýšlet u lidí a já nevím, jestli je skutečně tak vysoký počet lidí, kteří jsou takovýmhle způsobem handicapováni. To co mě strašně zlobí, jsou ty negativní billboardy že, které mají tam myslím...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Snahu očernit protikandidáta?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Očernit kandidáta, ale tak, že to předstírá, že to je jeho billboard, že on to vlastně říká. A tohle to je myslím opravdu matení veřejnosti a myslím si, že to by i mělo být nějakým způsobem postihováno. Takže já se domnívám, že to co je důležité, aby lidé trochu poznali ten styl osobnosti toho člověka a trošku blíž jeho dosavadní, jeho dosavadní život. Ty klipy, ty billboardy a nebo takové prostě to show, které je na způsob prostě televizní soutěže vědomostní v nějakém oboru, to si myslím, že je spíš zavádějící.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A co třeba předvolební průzkumy? Hodně jich vyšlo a z toho co jsme se z nich dozvěděli, vycházejí určití favorité. Myslíte si, že to má velký význam při rozhodování voličů?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
To má velký význam a nevím, jestli je to dobře. Protože samozřejmě řada těch průzkumů je omylných. Já bych je en bloc nepodceňoval, určitě nějaké trendy ukazují, ale mohou tam být veliké omyly a při té volbě samotné mohou být jaksi velká překvapení. Ale já si myslím, že i tady během téhle té kampaně se stalo něco, co je ošidné. Že prostě ti kteří kandidáti začali velmi brzo a okolo sebe měli takovou tu mediální bublinu a vlastně se dostali do povědomí předem jako favoriti a už se o nich takhle začalo uvažovat.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Může to být i jejich nevýhoda?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Já si myslím, že v jistém smyslu může být, protože potom když ten člověk neudrží jaksi tu pozitivní image, kterou nastolil tenhle ten způsob prezentace, tak to zklamání a ta frustrace, když ho lidé potom během těch měsíců vidí znovu na té obrazovce a najednou vidí, že to zdaleka není tak malá osobnost, jak se o něm psalo, tak to může uškodit. Samozřejmě to překvapení vždycky hraje roli, ale někdy se prostě podaří, tomu v sociologii se dokonce, je pro to určité jméno pro tenhle ten efekt, že se o nějaké alternativě hovoří jako stále jako o reálné a tím se de facto reálnou stává.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
To znamená, že ti kteří jsou za outsidery spíš, že jimi můžou i zůstat nebo je to těžko odhadnutelné? Protože ta přímá volba je historicky první, neodzkoušená.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Jsou tím poškozeni, jsou tím samozřejmě poškozeni. Jestliže někteří se prostě, se od začátku o nich vlastně už předem mluvilo jako o outsiderech a více méně nebyli, nebyli zváni do řady těch debat. Zvlášť ty komerční televize už si prostě zvaly především ty lidi, které už předem jaksi považovaly a prohlašovaly za ty favority. Tak tím samozřejmě tito lidé jsou poškozeni a já nevím, jestli je možné tohle to, tohle to prolomit.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem pane profesore Halíku, přímá volba je pro vás jaksi přijatelnější než volba parlamentem?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Víte, obecně ne. Já si myslím, že u nás by bylo možná vhodnější ta volba parlamentem, ale to co se dělo při té poslední volbě na záchodcích a s těmi igelitkami s 2 miliony a tak dále, tak že ta volba byla vlastně strašně nevěrohodná a zřejmě i těmito vlivy zfalšovaná. Takže lidé z ní byli takovým způsobem znechuceni, že se nedivím, že si řekli takhle ne. Je otázka, prostě co je ve větším rozkladu, jestli ta politická garnitura nebo prostě ta společnost. Ta politická garnitura je teďka v rozkladu velikém. Takže já si nedovedu představit, že by prostě sněmovna a Senát tak, jak dnes jsou, byly schopny vygenerovat skutečně nějakou zajímavou osobnost. Tady bych spíše v tomto případě sázel na společnost, i když je to záležitost s mnoha otazníky. Protože tady se víceméně musí teprve vyprofilovat, jaké je to očekávání společnosti na tu roli prezidenta.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je profesor sociologie a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Když jsme u toho, občanská společnost versus politické strany. Někteří z kandidátů jsou právě kandidáty politických stran, bylo to na tom znát?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Já myslím, že ne příliš, protože ty politické strany vlastně tam vyslaly lidi, kteří je zase tolik nereprezentují. Já si myslím, že ani pan Sobotka není, není typický ODSák, že ani, ani prostě Jiří Dienstbier není typický představitel ČSSD a také Zuzana Roithová není typicky lidovecký člověk, protože přece jenom tenhle ten průměr přesahuje tím svým evropským rozměrem. A samozřejmě velmi specifické je to u Karla Schwarzenberga, na kterém sní a s jeho noblesou a s jeho šarmem a s jeho zkušenostmi prostě ta strana stojí a padá, že. Takže tam je to, tam je to trošku něco jiného. Ale v žádném případě myslím, že to nebyl tak úplně typický představitel té strany a že lidé také asi nechápali především jako stranické kandidáty, ale přeci jenom se ptali, jak sympatické a jak kompetentní osobnosti to jsou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Čím si vysvětlujete, že politické strany skoro nevyužívají té možnosti? Dá se říct, že málo podporují své kandidáty, alespoň veřejně nebo není to až tak viditelné nebo slyšitelné? Myslíte si, že to pro ně není tak důležité, jestli budou mít svého člověka na Pražském hradě?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Já myslím, že oni strašně těžko hledali nějakého reprezentanta, protože dneska v těch politických stranách nejsou nějaké velké vůdcovské osobnosti, nebo nějaké osobnosti s velkým morálně intelektuálním potenciálem, což se od toho prezidenta očekává. Takže oni vlastně velmi těžko volili, volili právě někdy ty lidi trošičku atypické pro ten svůj průměr, takže možná za nimi i z tohohle důvodu tak výrazně nestáli a samozřejmě si uvědomili také to, že dneska ve společnosti je veliká nedůvěra k politickým stranám a že vlastně ti kandidáti mimo straničtí mají předem už určitý bonus u české společnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Když už jsme u těch kandidátů občanské společnosti, budemeli jim tak říkat. Překvapilo vás, jaký "vzorek" se našel mezi kandidáty?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Tak ne příliš. Já jsem očekával, že to bude nějak pestré, že tam bude něco žertovného, že tam bude někdo zajímavý...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Českého.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
A nebo že tam bude zase někdo, kdo je sice hodný člověk, ale prostě se nehodí na tuhle tu roli.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A protože zahraniční tisk to komentuje tak, že je to velmi zajímavé, že se do soutěže o Pražský hrad a o prezidentskou funkci dostali lidé, kteří by třeba se jinde ani nedostali do této pozice. Myslíte si, že je to opravdu výjimečné ve světovém srovnání nebo evropském srovnání, řekněme?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Tak já když jsem viděl například pana profesora Franze, nechci mu ublížit. Myslím si, že to může být v nějakém ohledu sympatický člověk, ale přece jenom ten extravagantní zevnějšek něco o tom člověku vypovídá a o té možnosti reprezentovat ten stát. Tady se nemůže říct, prostě nezáleží na tom, jak člověk vypadá, když sám tedy se přivede do toho stavu, jak vypadá. Takže já si myslím, že tady to byl spíš trochu takový pubertální žert od určité části mládeže a připomnělo mně to, jak když v soutěži o největšího Čecha, největším Čechem nejprve byl volen Jára Cimrman, takže trošku je to takový cimrmanovský humor, ale můžu se mýlit samozřejmě, to je můj osobní názor. Ale jsem strašně rád, že se tam některé osobnosti nebo spíš neosobnosti a velmi problematičtí lidé, kteří se o to hlásili, tak že se tam nedostali. Z těch lidí, o kterých jsem si hned na počátku řekl, že jsem byl zděšen vůbec představou, že mají jaksi tu nestoudnost si myslet, že by mohli usednout na Masarykovo křeslo. Tak z těch velká část se tam naštěstí nedostala, tam je jenom jedna postava, u které kdyby byla zvolena, tak bych požádal o politický azyl okamžitě. Ale pak jsou tam lidé, kteří si myslím, že nejsou příliš kompetentní, pak jsou tam lidé, kteří si myslím, že by byli docela rozumní a pak jsou tam taky někteří, za kterými bych stál, ale to nechci tady.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
To asi ani ne. Ale protože vy jste mimo jiné profesorem sociologie, já se zeptám, jestli pro vás z tohoto hlediska je ten vzorek kandidátů jaksi obrázkem současné společnosti? Jestli se to dá takto, položit rovnítko?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Víte, při té volbě prezidenta, při té jaksi autoritě prezidenta, preferencích pro prezidenta, je takový zvláštní paradox. Lidé chtějí, aby to byl někdo, kdo je přesahuje, kdo je může reprezentovat, kterým se mohou chlubit v zahraničí a zároveň by chtěli, aby to byl někdo, kdo je jim blízký a kdo se jim podobá a je lidový. A tomuhle, téhle ambivalenci je strašně těžko, těžko vyhovět. Když byl Václav Havel, tak to byl člověk, který měl opravdu tu mezinárodní úžasnou úctu a lidi nakonec jednak byli na to chvíli hrdí, že máme takového člověka, ale pak samozřejmě tím čím přesahoval ten průměr, tak dráždil a vzbuzoval prostě takový ten ošklivý, ošklivou hospodskou plebejskou reakci. Ale takže jsou zase kandidáti, kteří vyloženě hrají na tu plebejskost, na to aby získali...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Hlasy.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
... tu hospodu, ty hlasy. A to je hrozně nebezpečné, protože někdy i člověk, který je poměrně třeba vzdělaný a inteligentní, když si hraje na toho plebejce a podceňuje ty občany, protože si myslí, že většina z nich jsou ti plebejci, kteří budou na takový hospodský humor hrát, tak potom tomu člověku ta maska zůstane a opravdu ho potom poškozuje a pak je to těžko reprezentant, na kterého bychom mohli být hrdí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pozvání do Dvaceti minut Radiožurnálu přijal dnes profesor sociologie a prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Teď jsme mluvili o tom, co asi společnost žádá od prezidenta a jak rozumíte té snaze nebo touze podstatné části veřejnosti, aby na Pražském hradě usedl někdo, kdo má s politikou co nejmíň společného?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Víte, já myslím, že musíme rozlišit to slovo politika. Existuje politika v tom užším slova smyslu jako management moci. A existuje politika jako odpovědnost za věci veřejné. Já myslím, že tady společnost vlastně docela dobře, byť i většinou nereflektovaně rozlišuje ty dvě role, které jsou strašně důležité pro jakoukoliv instituci a pro stát tím více. To je role řízení a vedení. Řízení, to je ten management moci a to je věc v našem systému především ministerského předsedy. To je ten člověk, který by měl znát opravdu tu ústavu a prostě ten management moci a stále se pohybovat na té partajní rovině a mít ty politické zkušenosti a tak dále to je řízení. Ale pak je vedení a to je úplně jiná role. To je člověk, který má vytyčovat a velmi přesně formulovat vize společnosti, který má lidi sjednocovat a který má především odpovědnost za určitou morální atmosféru společnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A to nemusí být politik?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Já si myslím, že tam je lepší, když je to člověk, který není profesionálním politikem. Ten profesionální politik je přeci jenom více zatažen do toho stranického systému, toho systému toho managementu moci. A já myslím, že u nás je taková touha, aby se navázala na to, co reprezentoval Masaryk, i když je otázka do jaké míry v reálu byl tím nadstranickým politikem, ale rozhodně to byl takový ten typ těch profesorských prezidentů. To byl Wilson v Americe že jo, to byl u nás Masaryk, svým způsobem na tu roli té intelektuálně mravní autority navázal Václav Havel a u nás je ohromná touha po tomhle tom. Aby ten člověk byl spíše takovým morálním intelektuálním inspirátorem, než jenom takovým tím pragmatikem moci. A já si myslím, že je to legitimní, že skutečně ten prezident má symbolickou roli, ovšem při tom nemůžeme říkat jen symbolické. Symbolické je strašně důležité, symboly jsou to, co nakonec vlastně ve společnosti nejvíc rozhoduje, protože to nejvíc koresponduje s tím motivačním potenciálem lidí. Takže je hrozně důležité, co ten prezident symbolizuje, jaké hodnoty symbolizuje a to nemůže jenom slovy, ale musí prostě stylem svého vystupování.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A překvapilo vás, jak velkou pozornost vzbuzuje ta přímá volba? Protože nejen na internetových diskuzích, ale v autobusech, v tramvajích, v restauracích kam člověk přijde, tam většinou od nějakého toho stolu zaslechne diskuzi o tom, kdo by měl být prezidentem. Překvapilo vás to?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Nepřekvapilo. To je ta žízeň, která v té společnosti je, aby prostě tady byl někdo, kdo stojí nad prostě takovým tím chlívem těch politických hádanic a že bude přemosťovat tyhle ty spory a bude, bude sjednocovat a bude vyzařovat něco pozitivního. Tady dlouho jsme měli prezidenta, který vyzařoval především ty negativní věci. Já si velmi pamatuji na jeden hovor s Václavem Havlem, který mně říkal, víš ty, ale mnozí lidé jsou šťastní, když je dobrá atmosféra, když si lidé rozumějí. Já mám s Klausem tu zkušenost, že on nejdřív musí lidi zpražit, urazit, ponížit a pak když je špatná atmosféra, tak je jako ryba ve vodě. A já si myslím, že bohužel tahle ta arogance a ta negativita prostě z téhle té postavy tady vyzařovala a že lidé toho mají dost a že by strašně rádi, aby byl prezident, který je laskavý, který jenom blesní, který dovede vytvářet tu pozitivní atmosféru, nemluví pořád o ne, ne. Nedává seznamy nepřátel, ale naopak se snaží vždycky najít to pozitivní. Po tom je tady veliká žízeň a člověk, který by tohle to jasně předvedl, tak by mohl sehrát ohromnou dějinnou roli v té společnosti.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A myslíte si, že získá prezident, ta funkce na váze právě proto, že bude zvolený přímou volbou?

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Tím ne. Jedině tím, když to bude opravdu zajímavá a přesvědčivá osobnost. Tady myslím, že hodně záleží na tom, že tenhle ten nový prezident určitým způsobem poznamená tu představu prezidentské role. Může prostě frustrovat tuhle tu touhu, která do značné míry je idealistická, to přiznávám. Lidé to zesměšňují, že chceme "tatíčka" a tak dále, já bych to tak nezesměšňoval. Já si myslím že je legitimní tady chtít člověka, který nějakým způsobem je morálně věrohodný a je intelektuálně inspirativní. Ale jestliže tahle ta touha bude totálně frustrovaná, ona asi nebude naplněna maximálně. Takový člověk zase tady není, ale nebo aspoň mezi těmi kandidáty myslím že není. Ale je tam řada slušných zajímavých lidí, kteří by mohli pozitivně profilovat tu roli a pak ta role prezidenta bude mít váhu, a samozřejmě to, že k tomu dopomohla ta přímá volba, tak bude hrát svoji roli. Jestliže to bude prostě nějaká postava problematická nebo nějaká šedivá úřednická, tak samozřejmě je možné, že ti lidé...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Takový bude i prezident a jeho funkce.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
... si prostě řeknou ano, tak dobře. Tak to bude prostě jeden z úředníků státu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu byl profesor sociologie na Karlově univerzitě, prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík. Já děkuju, že jste přišel, na shledanou.

Tomáš HALÍK, prezident České křesťanské akademie, profesor sociologie na Karlově univerzitě:
Na shledanou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pěkný večer přeje Veronika Sedláčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu. 

Autor:  Veronika Sedláčková  (ves)
Pořad: Dvacet minut Radiožurnálu  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 17:06; repríza: úterý–sobota 00:10  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus
 

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace