Laura Janáčková ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaOd rána Radiožurnál vysílá příběh muže, který onemocněl rakovinou. Léčil se, ale později s léčbou přestal. Narazil totiž na léčitele, možná spíš samozvaného spasitele Jiřího Suchého, který vede společenství Slunce naděje.

Jiří SUCHÝ, společenství Slunce nadějeJá propojuji na tebe, Universum, a žádám nekonečné množství esence měsíčního kamene a prosím aplikovat mentálně na jeho vědomí, podvědomí, nevědomí, jazyk, pod jazyk, tělo.

Čtěte také

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTak tahle pan Jiří léčí a léčí i lidi s rakovinou. Pan Marcel, který mu uvěřil a přestal s klasickou léčbou, zemřel a jeho rodina si stále neumí vysvětlit, proč právě jejich syn šarlatánovi uvěřil.

osobaTo mi nejde do hlavy, skutečně tomu nerozumím, to nechápeme. Kdyby, kdyby já nevím, kdyby to byl nějaký bohém nebo něco takovýho, pohyboval se v takovýhle sférách, ale on vlastně racionálně uvažoval. Jak se dostal do takovýhle situace nebo prostě museli ho zmanipulovat, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaCelý tento příběh najdete samozřejmě na našem webu zpravy.rozhlas.cz. Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je psycholožka, docentka Laura Janáčková. Vítejte. Dobrý den.

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaDobré odpoledne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaVy se jako psycholožka věnujete už přes 20 let také onkologickým pacientům. Jak často se tito lidé uchylují právě do rukou různých šarlatánů nebo takzvaných samozvaných spasitelů?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaVíte, bojovat o život vlastně představuje strašný strach a je potřeba, aby psychika byla zmobilizovaná do maximálních možností a ne vždy medicína dokáže pomoci a ne vždy medicína má také čas vyslechnout pacienta a zabývat se duší toho člověka, protože někdy se stává, že lékaři přistupují k tomu člověku, jako kdyby jeho tělo bylo jenom stroj, který je potřeba opravit a člověk tím, jak má velký strach a potřebuje bojovat, tak potom často vidí, že ne vždy medicína dokáže pomoci nebo ne vždy je ta léčba příjemná, ne vždy se cítí při ní dobře, a tak je pak naprosto samozřejmé, že všichni lidé hledají někde nějakou záchranu jinde, hledají možnosti třeba alternativní medicíny, s tím se setkáváme denně, ale je třeba myslet na to, že ta alternativní medicína má mnoho podob, má podob, jak třeba mohou bylinky pomoct nebo jak můžeme nastartovat třeba psychiku, ale může taky zásadně ublížit právě těmito samozvanými lidmi, kteří využívají jenom právě ten strach těch lidí, využívají jejich neznalost a využívají, manipulují je možná také a to může ublížit a nést zásadní, zásadní zhoršení stavu, a dokonce měla jsem několik pacientů, kdy to došlo až ke smrti toho člověka.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaMy se ještě dostaneme k těm vašim konkrétním příkladům, ale nemůže být právě problém v tom, jak vy jste říkala, že ten doktor léčí nějakým způsobem, ale už toho člověka tak úplně nevyslechne, kdežto ten šarlatán, samozvaný spasitel, ať je to kdokoliv, si s ním sedne a teď ho nechá vypovídat a tomu člověku to možná jako nějakým způsobem udělá dobře a je velmi lehce v té situaci, ve které je, protože zoufalí lidé dělají zoufalé věci, velmi lehce zmanipulovatelný.

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaPřesně tak to je a právě proto je velice důležitá podpora okolí, podpora psychologa, kterých je tady v České republice velice málo onkopsychologů a je třeba apelovat na to, že lidé můžou vyhledat tu pomoc, že je ta pomoc naprosto dosažitelná, běžná a že právě ta péče je o duši člověka, o to, aby dokázal zvládat ty jednotlivá úskalí, aby se tolik nebál, aby dokázal fungovat v rámci zvládacích strategií třeba bolesti, utrpení, strachu, aby dokázal překonávat období právě třeba chemoterapie nebo jiné léčby, která zasáhne toho člověka a úplně mu změní jeho život. Často zasáhne jeho atraktivitu, u žen feminitu, u mužů se necítí jako muži, zasahuje výkon a tak dále. A může i vlastně pomoci mírnit strach a podobně, tak právě proto je strašně důležité o těch věcech mluvit, aby všichni věděli, že ta pomoc může být ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaAle mluvit s odborníkem.

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaPrávě teď jsem to chtěla říct, že ta pomoc je, může hledat právě u odborníků a ne u šarlatánů.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaKdyž mluvíte s pacienty, jakým způsobem jim vysvětlujete jako psycholožka, aby nechodili k těmto samozvaným spasitelům. Nechají si to vůbec vymluvit?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaVíte, pacienti v určité fázi všichni hledají tu pomoc někde zvenku. Někde chtějí věřit, někde chtějí věřit, že najdou něco, co je vyléčí, co jim pomůže, kde je ta naděje, kde je ta záchrana. Často se lékaři samozřejmě nesvěřují, protože obecně všichni víme, že venku, když se svěří lékaři, tak ti to nechtějí slyšet. A já se s tím často setkávám, protože, když ke mně chodí ten člověk delší dobu, tak má větší důvěru a ptá se mě na to. A tady je skutečně třeba se naučit rozlišovat, co může pomoci, respektive co neuškodí a co může uškodit, a ta hlavní zásada platí v tom, že nesmí to být proti medicíně. Jakmile někdo začne říkat, že jestliže přestane užívat léky, jestliže odmítne chemoterapii, jestliže nemá dělat něco, co mu říká lékař a vlastně se soustředit jenom na tu léčbu pomocí energie, pomocí obkladů nebo čehokoliv jiného na tu alternativní léčbu, tak je všecko špatně, protože já jsem se zrovna nedávno setkala s takovým vážným případem, kdy měla žena rakovinu prsu, byla starší ta žena a léčil ji léčitel obklady a léčil ji tak dlouho, když už ten nádor z toho prsu skutečně byl vidět, byl viditelný a on pořád jí říkal, že si na to má dávat obklady a když jí přivezli do nemocnice, tak vlastně už bylo pozdě, protože už žádná léčba nebyla.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA vy jste ji znala tu pacientku ještě než začala chodit k tomu léčiteli nebo v průběhu, nedalo se s ní mluvit o tom, že prostě takhle se nevyléčí?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaJá jsem ji bohužel neznala, protože jistě, kdybych ji znala, tak ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaJí to vymluvíte?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožka... asi bych hledala jiné možnosti, ale možná to bylo třeba tím, že nehledala žádnou pomoc nebo právě s lékařem, lékař třeba neměl dostatek času na to, aby jí vysvětlil, co ta léčba obnáší, jak to bude dlouho trvat, nebo neměl čas se věnovat právě tomu jejímu strašnému strachu. A pak všude v okolí, ve kterým se setkává, i v tom nejbližším okolí, tak všude se snaží zachránit a hledat pomoc, hledat, co můžou udělat, a pak slyší, že někdo říkal a támhle je ten léčitel a ten mi pomohl a ten byl takový a takový, ale to neznamená, že pomůže při tak vážné nemoci jako je rakovina nebo jako jsou vážné zdravotní problémy, protože tam ta pomoc skutečně jediná, která je, je v medicíně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaAle na druhou stranu úplně byste nezavrhovala třeba alternativní léčbu, pokud samozřejmě jde ruku v ruce s tou klasickou léčbou, s tou chemoterapií a se vším, co vlastně k takové vážné chorobě patří, ale pokud někdo bude, já nevím, vedle toho užívat nějaká homeopatika, bylinky, ať je to cokoliv, tak to asi nemůže uškodit?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaV žádném případě to nezavrhuju, protože za těch 20 let praxe vím, že často se stává ne, že víra tvá tě uzdraví, ale může zkvalitnit život a může být lépe už jenom tím, že zlepší náladu, že člověk tomu třeba tak strašně věří a když si vezmeme, že některé skutečně přírodní preparáty, čaje a tak dále, skutečně mohou ulevit, ale pak můžeme používat i tento efekt, jako placebo efekt, a víme, že placebo efekt u 30 % pacientů prostě funguje, takže na takové to osvěžení a zlepšení, není možné to zavrhnout a není možné všecko házet do jednoho pytle. Jo jenom bych jako pořád apelovala na to, že je důležité, aby se to nerozcházelo s medicínou, aby prostě se nebáli naši pacienti ptát se lékaře můžu používat tohle a tohle, chtěl bych používat tohle a tohle. A potom, aby racionálně přemýšleli, aby se nenechali zmanipulovat, protože často se také stává, že mnoho lidí se na utrpení ostatních chtějí nejen zviditelnit, ale chtějí si také vydělat. A právě u té, v onkologii se s tím setkávám hrozně často, protože máme celou řadu preparátů, které slouží třeba na podporu léčby a na zlepšení zdravotního stavu, ale všichni odborníci a všechny studie ukazují, že tam není nic, co by pomohlo, ale právě třeba ten preparát je finančně tak náročný, že lidé tomu potom věří, že když je tak drahý, tak mi přece musí pomoci.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaTady tento šarlatán nabízel třeba očistnou vodu takzvanou za neuvěřitelné peníze, ale obecně, není chyba v legislativě tady u nás v České republice, protože třeba v Německu je léčitelství živnost a je k tomu potřeba nějaké určité odborné vzdělání a v Česku, tady fungují jak léčitelé, tak šarlatáni v takovém právním vakuu a to jim dává neuvěřitelnou svobodu a pramalou odpovědnost. Jak vy odborníci se na to díváte?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaJá musím říct, že nejsem politik, abych na to odpověděla erudovaně, ale nicméně osobně vám můžu říct, že mě to strašně štve, protože okolo sebe se stále častěji setkávám s celou řadou šarlatánů, samozvaných lidí, kteří mají pouze sebevědomí a myslí si, že mají shůry dáno na to, aby léčili, uzdravovali a vlastně nepotřebují k tomu žádné vzdělání, nepotřebují k tomu vůbec nic a parazitují na lidech, a dokonce jim velice ubližují a naprosto beztrestně. Jako úplně strašný případ jsem zažila někde loni, kdy jsem měla pacientku, která vlastně už medicína jí neměla co nabídnout, v podstatě paliativní léčbu a ona měla malého syna, žila někde v blízkosti Prahy a v poslední fázi svého života se uchýlila právě k alternativní medicíně, ale k takové té špatné, kde prostě jí radili, ten guru jejich jim radil, že je strašně dobré, když nebude jíst žádné léky a vlastně odchemizuje to tělo. A když úplně odchemizuje to tělo, tak ty vlastní buňky, že si pomůžou natolik, že pak zmobilizují a ten její imunitní systém začne fungovat. Jenomže tím, že paní byla vlastně v poslední fázi a jediné, co se dalo dělat, je tlumit bolest a vlastně ulehčit jí ten konec i jejímu okolí, tak tím, že toto plnila, tak vlastně trpěla strašnou bolestí a trpěla vlastně, skutečně zažila utrpení v pravém slova smyslu a vidělo to celé to okolí. Bylo to tak strašné, že vlastně ona nedokázala ani komunikovat řádně se svým synem, protože to samozřejmě funguje na psychiku a já, když jsem to viděla, tak jsem se snažila jako apelovat na to okolí a apelovat i na ní a vlastně jsem si říkala, že když to uvidí právě ten guru, kterého má, když uvidí něco tak strašného, takové utrpení, takže jí řekne, že se má, že má třeba brát nějaké léky nebo že může vzít tišící věci a snažila jsem se teda, když nebyla racionální řeč s tím okolím, ani s ní, tam dovést toho člověka, který tam skutečně přišel, ale pak řekl, že tam jsou špatné zóny a že je třeba teda změnit polohu postele k tomu a samozřejmě nikdy v životě jsem neviděla nic horšího v rámci utrpení a konce života, než tady v tom případě a přišlo mi to skutečně tak surové od toho člověka, že jsem mu to nemohla odpustit a doteďka mu to nemůžu odpustit a není to nikde možné trestat, protože naše právo na to nemá žádné, žádné zákony.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaPsycholožka, docentka Laura Janáčková je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vám nedávno vyšla kniha Život je boj, která je označována jako první český průvodce pro nemocné a pro jejich blízké. Ta kniha by mohla také trochu nahradit ty psychology pro onkologické pacienty, kterých je tady u nás v České republice málo. Proč jich je tady málo těch psychologů? Kolik vás je vlastně?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaVíte, když se podíváme na to srovnání těch čísel, kolik lidí onemocnění, tak mně přijde třeba takové krásné číslo, které každého vyděsí, je, že každý rok je 80 tisíc nových případů rakoviny, nádorového onemocnění a 110 tisíc dětí se každý rok rodí, takže, když se na to podíváme, tak někde ve svém okolí každý z nás má člověka, který v současné době bojuje o život nebo se setkal s rakovinou nebo má v blízkosti někoho, kdo jí právě se léčí, nebo dokonce třeba svůj boj nevyhrál a právě na toto množství lidí je i malý počet lékařů, ale i lékaři se strašně snaží právě, aby bojovali s nemocí a aby vlastně zachránili a dokázali v rámci i prevence zachránit člověka, aby se na nádory přišlo co nejdříve, aby se vyvíjely nové léky, ale skutečně na tu duši bývá někdy málo času a člověk je potřeba, je potom sám s tím vším a neumí si s tím poradit a stejně tak jako téma smrti je ve společnosti tabuizováno, tak je tabuizována i tato oblast toho psychického prožívání a okolí často také vůbec neví, jak nemocnému pomoci. A těch psychologů, které tady skutečně, onkopsychologů, kteří tady jsou a zabývají se na celý úvazek tou prací, je úplně neuvěřitelně málo, protože máme 12 onkologických velkých center v České republice, 8 hematoonkologických a z toho je pouze na nějakých 8 pracovištích zabezpečená ta péče psychologa, někde je to dokonce zabezpečeno pouze na nějaký menší úvazek a při sekci onkologické společnosti je evidováno pouze 10 onkopsychologů, které se tím věnují.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaDá se to srovnat třeba s Rakouskem, kolik jich je?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaKdyž to srovnáme s okolními zeměmi, tak je to naprosto nesrovnatelné, protože tam ta péče je úplně jinak a jinde. Já jsem žila dlouhou dobu v Rakousku, takže vím, že v Rakousku je evidovaných přes 500 onkopsychologů, v Německu sousedním přes 300. U nás ten důvod, těch důvodů je celá řada. Mimo jiné také je to v poptávce, protože lidé vůbec nevědí, že si můžou požádat o tuto pomoc a že pro ně může být užitečná, v podstatě ani nevědí, co můžou očekávat od psychologa. Často je to i spojeno s tím, já jsem se ještě nezbláznil, ještě nejsem blázen, nějak to musím zvládnout sám a s tím strachem ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA co tedy mohou očekávat od vás, když za nimi přijdete, když se ten člověk třeba právě dozvěděl tu diagnózu, že má rakovinu, jakým způsobem vy s ním pracujete v té první fázi?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaJá si myslím, že tu konkrétní pomoc, kterou můžeme nabídnout jako psychologové, je právě, jsem právě nastínila v té knížce Život je boj, protože ta je věnovaná přímo pacientům a jejich blízkým a je to takový návod, s čím se člověk setkává, co může udělat proto jako, aby tu situaci zvládl, aby ji překonal. Co ho bude čekat. Najde tam odpovědi a praktické rady třeba i na to, jak má diagnózu sdělit okolí, jak ji má říct dětem. Různě starým dětem. Najde tam i takové ty rady, co může očekávat i od psychologa a přímo metody, které vlastně si sám může udělat proto, aby překonal svůj strach, aby se naučil vlastně, aby dokázal v té duši, v duši vybudovat bojovníka, bojovníka o svůj život.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA poradíte nějakou rychlou radu, jestli to jde, jak se toho strachu zbavit?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaTady nelze žádná rychlá rada, jak se konkrétně zbavit ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaProtože je to asi člověk od člověka.

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaKonkrétně. Je to prostě o naučení se zvládacích strategií, které vedou k tomu, aby prostě člověk tu situaci překonával. Ve své podstatě, když to chcete krátce, tak jde o to, aby dokázal ten strach konkrétně nazvat. Když bysme mluvili třeba s tím, s čím se pacienti setkávají nejčastěji, tak je každý, kdo má rakovinu, tak první, co ho napadne, tak je strach ze smrti. Bojí se o tom mluvit, protože naše společnost má tabuizované téma smrti. Neví se, bojí se konečnosti, okolí, když náhodou o tom začne, tak říká o tom nebudeme mluvit, vyhýbá se tomu a člověk je potom s tím vším sám. A je potřeba mluvit o tom v tom smyslu, že dát člověku možnost, aby si zmapoval tu situaci, aby si řekl, co to vlastně znamená, aby zmapoval tu emoci, aby ji vůbec nazval, protože když ji nazveme něco, tak víme, s čím bojujeme a potom ten boj se zdá snazší. A když ji nazveme, tak je potřeba potom konkrétně ji rozškatulkovat na jednotlivé podproblémy. Jo, tak, když se zeptám třeba, co to znamená to, že se bojí smrti? Když o tom s nima mluvím, se svými klienty, tak oni mi často říkají, že se bojí třeba samoty, bojí se opuštění od blízkých, bojí se utrpení, bojí se bolesti a už máme konkrétní problémy. A když vidíme, že máme ty emoce, měníme je na problémy a začínáme ty problémy jednotlivé řešit. A dostáváme tak celý, celou tu situaci pod kontrolu, pod racionální kontrolu a učíme se jednotlivé metody, které pomáhají potom zvládat ty konkrétní situace, když se s tím setkává. A tím strašně pacientovi a člověku ulehčíme. A to je jedna možnost. Ale další velkou možností je to, že vlastně komunikujeme o všech problémech i s tím širším okolím, ale i s tou rodinou, protože často se stává, že rodina vůbec neví, jak pomoci. Mám tam pacient, kteří, jejichž partneři se tváří, jakoby ten nemocný byl nemocný chřipkou a myslí si, že tím, že o tom nebudou mluvit nebo budou bagatelizovat celou tu situaci, takže mu dají sílu, aby to překonal, ale mám tam také pacienty a vlastně to okolí, které se pak zase tváří, co je to strašného, co se stalo a litují ho, a ani to člověk nepotřebuje lítost. Člověk, který je nemocný, vážně nemocný, tak potřebuje porozumění, potřebuje, aby mu nebyl vlastně s tou nemocí, se svým strachem sám, a to je to nejdůležitější, a to je to, co může udělat i to okolí.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaA co třeba poradíte lidem, kteří už to takzvaně vzdali, protože i takhle určitě máte pacienty?

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaJá musím říct, že naštěstí takové pacienty nemám, protože já se pacientům věnuji od začátku a snažím se, aby se nevzdávali a mezi svými pacienty mám mnoho bojovníků, kteří jako svůj boj vyhrají, protože skutečně je strašně důležité, když už jsou nemocní, aby si uvědomili, že i ten život s tou nemocí může být kvalitní a o tom to je, aby nepodléhali smutku, náladám, aby nepodléhali utrpení, ale aby si užívali ten život, který žijí, protože každý, kdo se setká vlastně takhle blízko smrti, mnozí vyhrají ten boj, tak všichni si odnáší jednu věc, a ta věc je změněné hodnotové schéma. Najednou si uvědomí, co je v životě důležité, co je důležité moc, co je důležité méně a přehodnotí ten svůj život a začnou si života užívat a začnou ho žít plně a jinak, a to je to, co je potřeba, abychom si všichni uvědomili, aby nedošlo k tomu, že si pacienti pak vzdávají svůj život, protože každý život stojí za to a každý, kdo je blízký, tak chce toho svého člověka, i když ví, že je třeba vážně nemocný, tak ho potřebuje pro sebe, potřebuje s ním mluvit, potřebuje od něj ho mít.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaPsycholožka, docentka Laura Janáčková byla hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Děkuju za to. Na shledanou.

Laura JANÁČKOVÁ, psycholožkaNa shledanou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorkaNa Radiožurnálu za chvilku další zprávy. Helena Šulcová přeje dobrý poslech.