Jan Trachta ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

To, co dělá můj dnešní host, je do značné míra absurdní. Jezdí do zemí, kde se válčí, kde se dvě nebo více stran snaží pobít co nejvíc protivníků, případně jim způsobit co nejvíc nejvážnějších zranění a snaží se je léčit. Snaží se být mezi válčícími stranami a zachránit život tolika lidem, kolika jen dokáže.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor Otázka, jaký smysl v tom on sám momentálně nachází, to bude otázka, kterou mu položím v příštích Dvaceti minutách Radiožurnálu. Původní profesí dětský chirurg a také muž pracující pro organizaci Lékaři bez hranic Jan Trachta. Dobrý den.

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicDobrý den.

Čtěte také

Martin VESELOVSKÝ, moderátorNa přelomu roku jste byl v Sýrii pracovně s Lékaři bez hranic. Proč jste tam jel?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicByl jsem vyslán Lékaři bez hranic na další misi potom, co jsem opustil univerzitní nemocnici v Oxfordu a chystal se vrátit do Čech, takže mezidobí jsem využil k tomu, abych odjel na misi tak, jak to dělám, když mám volno, dovolenou anebo čas.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorJá se ptám spíš na osobní motivaci, proč jste jel do Sýrie?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicProtože v Sýrii zuří jedna z nejhorších občanských válek posledních desetiletí, asi největší konflikt momentálně a Syřani na rozdíl od mnoha jiných zemí, kde jsem byl předtím, byli vlastně velmi sympatičtí lidí, kteří žili v kultivovaném státě, byli tam výborní zdravotníci, byl to ekonomicky a civilizačně, byť muslimská země, mi to byla země blízká a dokázal jsem se vnitřně dost ztotožnit s tím, co se tam děje a chtěl jsem tam u toho být. Byla to jako obvykle směs adrenalinu, dobrodružství, chuti si zaoperovat, chuti zase poznat nové lidi a zkrátka dělat tu práci pro Lékaře pro hranic.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorVy jste to sám popsal, pane Trachto, že v Sýrii probíhá občanská válka krutá. Jakým způsobem Lékaři bez hranic přijíždějí do té země a tam se nějakým způsobem etablují? Jak se dělá to, že tam je v té dané zemi, v probíhající občanské válce mise Lékařů bez hranic?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, je to proces, který je velice citlivý a zdlouhavý. V době, kdy já jsem jel v prosinci 2013 do Sýrie, tak jsme byli jediná mezinárodní nevládní organizace, která měla takzvané expaty, čili zahraniční pracovníky uvnitř na území Sýrie. Měli jsme tam 6 funkčních nemocnic a byli jsme jediní, protože ostatní nevládní organizace stáhly své pracovníky po různých únosech, zabíjeních a tak dál. No, a to, že jsme tam byli a že jsme tam zůstali, nebyla otázka rozhodnutí ze dne na den, to byly pozice, které jsme si tam připravovali dlouhé měsíce. Postupně přes různé místní kontakty, které jsme budovali, otvírali, jsme posílali nejdřív po jednom, po dvou své nejzkušenější lidi dovnitř a ty tam vyjednávali se všemi válčícími stranami tam, kde jsme si vytipovali, že bychom nemocnici chtěli otevřít. I tak ten můj průjezd do nemocnice při hranicích s Tureckem byl velmi napínavý, účastnilo se ho tři kolony aut, které si mě anesteziologa předávali na různých /nesrozumitelné/, jeli jsme okresními ulicemi pod hledími ostřelovačů. Jezdili jsme rychle tam, kde bylo volno, a pomalu tam, kde jsme se mohli schovat za olivovníky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorLékaři bez hranic to mají napsáno na všech svých webových stránkách, ve všech svých materiálech a píše se tam, že maximální řekněme bezpečí pro své lidi, pro svůj personál dokážou zajistit tím, že jsou striktně nestranní, že se nepřiklánějí na žádnou stranu, když už se jejich lidé účastní nebo jsou na území, kde probíhá nějaký konflikt. Jak se to dá v Sýrii?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicS různými obtížemi, ale dá. Já jsem jako lékař ošetřoval jednak samozřejmě civilisty, ženy, děti po zraněních z různého ostřelování, granátů i barelových bomb a vedle toho i vojáky z FSA, čili Free Syria Army, to je ta rebelující skupina velká, která se postavila proti Asadovi, a stejně tak Al Nusru s extremisty syrské i vojáky ISISu, což jsou extremisté ze zahraničí. Všechny jsem ošetřovatel v době, kdy měli průstřel, protože jsme neutrální. Prostě naše práce není soudit v tu chvíli politickou situaci, soudit, kdo má krev na rukou, kdo je vinný, mimochodem tam je málokdo bez viny, ale opravdu se starat o zdravotnickou stránku věci, zachránit každého a to, jestli ten člověk si uvědomí, že třeba páchá nějaké zlo nebo ne, to je na něm samotném, až bude propuštěn z nemocnice.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorTo chápu a já jsem to řekl v těch několika větách na začátku, to, když jsem o našem rozhovoru nějak uvažoval a o tom, co děláte, tak to mi přijde opravdu jako zvláštní moment, že vy sám jste říkal, vy jste ošetřovatel v podstatě kohokoliv, kdo se účastnil v tom konfliktu s průstřely, to znamená se zraněními, která pravděpodobně byla úmyslně tou protistranou prostě způsobena s tím toho dotyčného nejlépe zabít, prostě ho zneškodnit a vy ho v podstatě ošetříte a pošlete ho zpátky do boje. Jak se s tím ...

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicTak to není, ten člověk, většinou ty zranění, do boje zpátky nemůže hned a já prostě takhle neuvažuju. Já nejsem ani politik, ani voják, já jsem opravdu humanitární pracovník a jsem doktor a v týhle situaci já se zkrátka snažím jenom ošetřit ránu toho pacienta, nejsem ten, který ho může soudit. A musím říct, že zajímavé je, že z globálního pohledu nebo z nadhledu, co se týče perspektivy například politika nebo komentátorů, novinářů a tak, tak ta situace může být třeba zoufalá a přijde vám, že nemá cenu vůbec do těhle těch konfliktů jezdit, ale pak tváří v tvář jednotlivému člověku, jednotlivému pacientovi, byť by to byl třeba bojovník extremista, tak se vám úplně mění ta perspektiva a najednou zjistíte, že se i můžete na sebe smát, podat si ruku ráno a říci si jak se máš.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorVěřím úplně. Jak jste bráni nebo akceptováni asi ano, že bylo umožněno všemi stranami vaší misi vůbec rozjet na tom daném místě, ale jak jste akceptováni, jak je akceptována vaše přítomnost tam na místě?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, konkrétně v Sýrii to přijetí bylo vřelé rozhodně, lidi byli nadšení, že na ně svět nezapomněl. To je obrovská naděje, kterou jsme tam svoji přítomností přinesli a která ty lidi vzpruží v tom každodenním boji o přežití s tím, že neví, jestli zítra je netrefí nějaká střela, bomba, jestli budou mít co jíst, protože samozřejmě ten stát je rozpadlý, nefunkční a takže to, ta solidarita hlavně teda mezi civilními Syřany a námi, byla obrovská. My jsme tam měli v misi bezpečnostní incident, to je kulantně řečeno, zkrátka byli jsme napadeni a 5 mých kolegů bylo uneseno z domu, ze kterého jsem teda odešel jenom náhodou udělat císařský řez chvíli před tím napadením.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorTo bylo z domu, kde jste bydleli?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicKde jsme bydleli, to bylo vedle nemocnice. No, a potom jsme museli 20 hodin zůstat přes noc, přes den v té nemocnici a čekali jsme, jestli ta bojová skupina, která unesla naše kolegy, si přijde i pro nás, o což se pokoušela. No, a já jsem říkal Syřanům, bylo tam 18 zaměstnanců v té nemocnici, ať jdou proboha domů, že nevíme, jestli v momentě, kdy ta nemocnice naše bude, dobudou ti bojovníci, tak nevíme, jestli nás tam všechny nepostřílí nebo co se stane, takže ať jdou zadním vchodem domů. A taková malá sestra se na mě usmála a říkala ne, doktore, vy jste sem přijeli ze svých zemí, kde jste nechali svoje rodiny, všechno, všechen svůj majetek, abyste tady nasazovali krky a pomáhali nám, takže my tady zůstáváme teďko s váma a já jdu vařit čaj, konečná.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorMůžete mi říct, pane doktore Trachto, jak to dopadlo s těmi unesenými?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicPodle našeho prohlášení na webových stránkách bylo mých 5 kolegů bylo mezi těmi šťastnými, kteří byli po 4 měsících propuštěni na svobodu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorVy musíte mít, vlastně nevím jaký, ale vy musíme mít úplně neobvyklý náhled na to všechno, co se děje, protože vy jste jmenoval kromě jiného jednu z těch rebelských skupin, která je ta, která teď postupuje vlastně směrem do Iráku a tak dále, to znamená, vy musíte mít daleko osobnější náhled na to všechno, co se teď děje někde na pomezí Sýrie a Iráku?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, dovedu si to lépe představit, no. Dovedu si to představit z perspektivy toho civilního člověka, který se ocitne ve válečné vřavě nebo v době, kdy teda se, to asi není válečná vřava, jak ji známe z filmů, že by tam jako vojáci proti sobě jeli tankama a tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorJasně.

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicDneska to jsou mobilní jednotky, který vedou pouliční válku, že jo, přestřelky jsou a pak se jde dál. Tak dovedu si představit, jak asi ty lidi se tam mají, jak se jim těžko žije v takových ulicích, kde se takhle intenzivně bojuje a kdy neví, co jim přinese další den a co je vlastně čeká za režim, za situaci. No, tak spíš si to dovedu víc představit, ale přece jenom i já se svým rozumem a se svýma citama jsem na to krátkej.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorKdyž zpětně myslíte na tu misi v Sýrii, tak jak o tom uvažujete?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicJá jsem byl strašně rád, že jsem tam byl, protože jsem viděl, kolika lidem jsme pomohli. Už jenom to, že jsme zaměstnali asi 100 místních zaměstnanců, to znamená 100 rodin, který s náma dělaly, místní sestry, lékaři, radiooperatéři, řidiči, překladatelé a ostatní, to byli všechno vzdělaní lidi, kteří utekli z Aleppa, z Damašku z univerzit a dělali pro nás za minimum peněz, ale byli šťastný, že s nima někdo v tý válečný zóně pracuje, že jim někdo vrací smysl života, že jim dává nějakou práci, která má smysl, do který můžou chodit od rána do večera, než aby seděli doma a hroutili se nad tím, že se všechno rozpadá kolem nich a že prostě každý měsíc někdo z jejich blízkých zemře, protože má smůlu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorPosloucháte Dvacet minut Radiožurnálu dnes s lékařem pracujícím pro organizaci Lékaři bez hranic Janem Trachtou. Teď zpátky jste nastoupil tak, jak jste mi říkal před rozhovorem, do pražské motolské nemocnice, pracujete zase jako dětský chirurg. Já vám opravdu nechci klást otázky, které už jste mnohokrát dostával, ale tohle to je věc, která mě zajímá moc, tak, jak potom všem, co jste kde ve všech misích po světě v různých oblastech více či méně civilizovaných, spíš necivilizovaných zažil, můžete nastoupit do Motola a tam, a teď ve velkých uvozovkách, jen operovat nějakého českého kluka třeba se slepákem?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, s obrovskou úlevou. Mně nevadí, že se mě někdo nesnaží zastřelit a že se mě někdo nesnaží vyhodit z práce. Já jsem naprosto spokojenej.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorTo i já dokážu pochopit. Ale ...

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNe, není to tak, že bych měl jako potřebu neustále se masírovat v nějaký napjatý situaci a dělat těžký rozhodnutí a být v ohrožení života, to je nesmysl. To je nějaký klišé anebo možná to je případ lidí, kteří už si zavřeli cestu k tomu návratu do normálního života, ztratili domov, já to tak nemám.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorJá vám řeknu, pane Trachto, proč jsem se na to zeptal, když končily války na Balkáně někdy na konci devadesátých let, tak jsem mluvil s českým vojenským kaplanem, který tam byl na jedné misi, on mi říkal, že on měl určitou dobu po návratu problém přejít trávník jinak než po asfaltové anebo zjevně vyšlapané cestičky, protože se bál šlápnout vedle, protože se bál, že tam budou miny. Tak se ptám, jestli si s sebou nepřivážíte prostě nějaké návyky, které vám mohou možná trochu komplikovat život tady?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNe, tak zase znova musím vyvrátit představu, že fungujem jako vojáci. Lékaři bez hranic jsou opravdu nezávislá humanitární organizace, která není ozbrojená nikdy a která jediný, co se děje, když nad váma letí vrtulník, tak jdete do krytu, ale jinak jsme zavřený v nemocnici, máme se všema válčícíma stranama vyjednanej přístup k našim pacientům, respektive pacienti k nám, jinak bysme tam nepracovali a já jsem zavřený na sále, operuju od rána do večera, eventuálně jdu na urgentní příjem podívat se, co nám přivezli za nový pacienty a večer jedu normálně autem se najíst, kde mám skvělou večeři, protože tam většinou máme nějakého místního kuchaře, který nám dobře vaří. V noci občas si jdu udělat císařskej řez, takhle vypadá normální práce. Uprostřed toho obrazu války, tak ve skutečnosti existuje normální život. V Sýrii je už třetí rok válka, ale to myslíte, že ty lidi tam takhle šílí jako, že dostanou každej den, ne, oni žijou civilní život, štípe se dříví, sklízí se jablka a nosí se v lískách ty jablka do sklepa, aby bylo na další zimu co jíst. Takže je tam civilní život. Akorát prostě ten civilní život může být změněnej jedním výbuchem v peklo, a to je to, co jim tam neustále hrozí, to je to, proč oni jsou unavený a vystresovaní, ale my, stejně jako oni tam v podstatě žijeme civilním životem. A já nemám, měl jsem občas po příjezdu strach třeba z vrtulníku, když nade mnou letěl, tak jsem měl pocit aha, neměl bych se jít schovat, ale to za 3 dny jsem odboural.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorNo, tak když zůstaneme tedy v ne pro vás misijním životě, tak vy jste 2 roky strávil ve Velké Británii, což mimochodem, když jste tam odjížděl, tak, pokud jsem dobře počítal, tak to bylo zhruba rok poté, co tady v Česku byla taková ta velká akce Děkujeme, odcházíme, kdy lékaři tady byli nespokojeni s podmínkami a hrozili masivním odchodem do zahraničí za lepším, tak by mě jenom zajímalo, jaká je vaše zkušenost s britským zdravotnictvím?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicJá jsem neodcházel za lepším. Ten můj odchod vůbec nebyl motivován penězi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorNe, to nepodsouvám.

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicJasně, já to vysvětluju, já vím, že mi to nepodsouváte. Já jsem opravdu nešel kvůli penězům, i když mi to možná třeba řada mých kolegů nebude věřit, to je mi jedno. Já jsem tam šel, protože jsem tady složil atestaci z dětské chirurgie a cejtil jsem, že bych chtěl se podívat ven, jak se dělá dětská chirurgie jinde, takže proto jsem tam odjel a byl jsem tam součástí velmi přesně strukturovaného postgraduálního výcviku, který byl velmi náročný. Každý měsíc jsem měl zpětnou vazbu, v čem se mám zlepšovat, měl jsem, byl na ně obrovský tlak, abych se snažil a abych celou dobu ukazoval, že jsem v práci rád a motivovaný a tak dál, což jsem nebyl zvyklý.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorJak se ukazuje, že jste v práci rád a motivovaný?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, byť jste v permanentním stresu, tak musíte mít pořád velkej úsměv na tváři a pořád vyjadřovat své nadšení ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátorSměrem k pacientům?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicI k pacientům i k rodičům a být zkrátka pozitivní superman, což jsem teda ze začátku vůbec nezvládal. Ale jasně, spoustu jsem se toho naučil a Velká Británie, byť je obdivuhodná země v mnoha věcech, tak to není země, kde já bych dokázal dlouhodobě žít, protože se mi hrozně stejskalo po Praze, po všech možných známých a kamarádech, které tady mám a po tom jistém českém zevlovství, které má svoji poezii.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorČeské zevlovství. Mě v podstatě jenom zajímalo, jestli, proto jsem říkal, že vám to nepodsouvám, jestli, když by se český lékař sebral a jel pracovat do britského zdravotnictví, když už by se mu to podařilo, tak, jestli by si prostě polepšil?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, možná by si polepšil finančně, ale ne o tolik, o kolik si myslí, protože náklady na život v Británii jsou obrovské a zároveň ty nemocnice vyžadují od britských lékařů, aby neustále investovali do svého vzdělání, do různých kurzů, které jsou velmi drahé, kongresů a tak dál a knih. Ale nepolepšil by si asi možná, co se týče stresu. Zkrátka byly tam hodně ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátorMěl by ho daleko větší dávku?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicHodně by pracoval a byl by pod velkým tlakem, protože je cizinec a musí obstát v obrovské mezinárodní konkurenci a musí prostě dokazovat několik let si myslím, že si zaslouží být přijat za plnohodnotného člena té britské lékařské a obecně i jako britské společnosti.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorKdyž jsem před časem v týdeníku Dotyk četl rozhovor s vámi, tak vy jste tam kromě jiného říkal, pane Trachto, myslím, že když někdo ztratí strach, koleduje si o průšvih. A to jsme zpátky tematicky v misích Lékařů bez hranic. A teď pokračuju s tou vaší citací: "A kdo ho jednou udělá, jede domů. Řadě mladých lékařů se to stalo, bojím se, abych nebyl jeden z nich." Jaký průšvih může na misi Lékařů bez hranic třeba ve válečné oblasti člověk udělat?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicNo, špatné rozhodnutí, že se pustíte do operace, na kterou nemáte zkušenosti, ten pacient nedopadne dobře, může těžce stonat nebo zemřít a my rozhodně jako Lékaři bez hranic, chirurgů a všechny další obory si nejezdíme nic zkoušet do těch zemí, kde jsou války, epidemie, katastrofy. My tam jedeme odvést profesionální a bezpečnou práci a máme nad sebou supervizory, starší lékaře, kteří mají poměrně jasnou představu, jak by válečný chirurg například měl pracovat a kolik by měl mít komplikací a tak.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorTomu úplně rozumím. Ta moje otázka vycházela z toho, když jsem na serveru Aktuálně, tuším, před takovými 3, 4 lety četl sérii vašich blogů, když jste byl ve Středoafrické republice, tak to, co jste tam psal, jak jste popisoval svoji praxi tam v té nemocnici, tak to na mě působilo jako že určité standardy lékařské práce jsou nastaveny zásadně jinak než třeba v Evropě. To jsem sem zmýlil jenom, nebo to tak je?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicDobře, tak standardy jsou samozřejmě nastaveny jinak, protože to jsou africké nemocnice, které jsou sice dobře vybavené podle standardní Lékařů bez hranic, ale s evropským vybavením se to samozřejmě nedá srovnávat. Stejně tak vaše schopnosti, když jste široko daleko jediný chirurg a nemáte staršího kolegu, se kterým se poradit, tak jsou taky omezené. Takže standardu evropské péče rozhodně v Africe Lékaři bez hranic nedosáhnou, ale dosahují standardů, které mají vnitřně nastavené, které daleko přesahují místní péči a myslím si, že tam je profesionalita jistá určitě dodržovaná a kontrolovaná.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorNo, jak už tady jednou padlo, vy jste začal zpátky dělat v pražském Motole a na čem záleží, jestli pojedete ven s Lékaři bez hranic?

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicJestli na to budu mít chuť, teď ji zatím nemám. Chci se tady věnovat možná asi rodině a chci se věnovat tomu svému oboru, protože to nejde, abych pořád někam lítal a přitom měl dětskourologické pacienty, protože mě zajímá dětská urologie, takže se musím teďko krotit trochu a v momentě, kdy samozřejmě budu cítit, že jsem odvedl patřičnou dobrou práci tady v Motole a že si můžu dovolit odjet na nějakou kratší misi, tak třeba za pár let znova pojedu na misi, ale teď momentálně zkrátka jsem se musel rozhodnout, jestli chci život humanitárního pracovníka nebo život specialisty v Motole a rozhodl jsem se pro to druhé.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorDěkuju, že jste přišel, pane doktore Trachto, díky za váš čas.

Jan TRACHTA, dětský chirurg, Lékaři bez hranicJá děkuju za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátorU mikrofonu byl lékař Jan Trachta z organizace Lékaři bez hranic a také z pražského Motola, u druhého mikrofonu Martin Veselovský. Přeji dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: mav
Spustit audio