Eugen Kukla ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Eugen Kukla, fotograf, je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vítejte. Dobrý den.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Dobrý den.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste o sobě v jednom rozhovoru řekl, že jste v podstatě strašpytel.

Čtěte také

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, to jsem.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak moc se strašpytel musí překonávat, aby šel fotit na místo, kde před chvílí útočili teroristé?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
To jsem se nijak nepřekonával, to bylo úplně automatický. Něco se děje, tak jsem se na to místo vydal a snažil jsem se tam být co nejdřív. Toto strašpytelství v tomhle případě možná přijde až pozdějc, až když se vrátím a edituju.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste v listopadu byl s rodinou v Paříži. Vraceli jste se z koncertu.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ano.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Najednou jste se podíval na Twitter, zjistil jste, co se dělo v Bataclanu, že tam útočili teroristé a hned jste se vydal na místo?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ano, dojeli jsme do našeho malinkatého pronajatého bytu, no, a vzal jsem si ještě další fidlátka.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Co to znamená vzít si fidlátka? Jeden foťák jste měl určitě, protože vy máte neustále na krku fotoaparát.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Samozřejmě.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
I teď jste přišel do rádia, měl jste na krku fotoaparát.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, jasně, ještě nějakej další reflektor, kartičky, všechno, aby to bylo zálohovaný a vydal jsem se na místo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vypadalo, když jste dorazil na místo k Bataclanu? Protože tam se spousta novinářů potom už nemohla dostat. Vy jste tam byl hodně brzo.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Já tam byl hodně brzo, ale to neznamená, že bych se zase dostal tak úplně blízko, protože francouzská policie byla sice velmi korektní, ale také velmi striktní a velmi rychle ten prostor obšancovala. Nicméně i ten ruch, který byl za policejními nebo u policejních zábran, byl jako velký, sanitky a policejní vozidla, jako desítky a potom se mi podařilo nějak jako postranními uličkami dostat přece jenom blíž, ani nevím přesně, jak je to možný, ale podařilo, takže jsem byl zase blízko dění a třeba měl jsem to štěstí na to, že jsem vlastně byl, nakonec stál před francouzským prezidentem a ministrem vnitra a pařížskou starostkou a tak.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se vám to povedlo přes ta všechna bezpečnostní opatření, která tam v tu dobu panovala, dostat se tak blízko k francouzskému prezidentovi? A co, nejen se k němu dostat, ale vytáhnout foťák a fotit?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Totiž oni tam přijeli, tak samozřejmě takový to příjezd potřebuje, to je logický, že je s ním spojená nějaká medializace, takže i proud francouzských novinářů jaksi k nim směřoval, tak předpokládám, že se mi podařilo nějak dostat do toho proudu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Že se bude něco dít, když se vydali novináři někam, tak ...

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ano, vydali, plus jsem šestým smyslem cítil, že najednou je spousta všude tajnejch policajtů.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak je poznáte? Že mají sluchátko?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Taky samozřejmě, ale nějak oni se dívají jinak a všude teda ve světě vypadaj jako tak nějak podobně, tak jsem si říkal - něco se děje a najednou je mám před sebou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže jste vyfotil francouzského prezidenta, což je velmi vzácná fotografie asi pro vás.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Pro mě jo, ano.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale jaké byly dojmy z toho, co jste viděl před Bataclanem? Vy popisujete - jezdily sanitky, policie tam byla.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Dojem je, francouzská policie je velice, velice korektní a současně velice tvrdá, to znamená, nekompromisní, což se mi v danej okamžik jako docela i líbilo. Potom žádná panika, dále ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Nekompromisní byla policie i k vám třeba?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, ke všem, ke všem. To byli, jako oni byli, který nedopustili, aby se někdo z médií dostal za hranici těch policejních zábran, i když tam samozřejmě byla, byl značný přetlak těch médií, aby se tam dostaly, a já bych řekl, že to bylo sympatické, korektně, ale nekompromisně zabraňovali, když se někdo snažil dostat třeba příliš blízko zraněným nebo dělali příliš detailní záběry na zraněné, tak to se policii taky nelíbilo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy máte nějakou hranici, kdy už si říkáte, že nebudete fotit?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Já myslím, že jo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne alespoň jste si to říkal třeba, když jste stál před Bataclanem, kdy se ještě hodí fotit a kdy už je člověk hyena?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ano, to jsou takové dvě hranice, dvě hranice, co člověk vůbec fotí, že zmáčkne závěrku a potom, co se rozhodne pustit ven, jo, to jsou dvě takové, dva levely, takže některé věci se snažím ani nefotit, i když někdo to nutkání je veliké a když už to nafotím, tak zvažuju, jestli to mám pustit ven, nebo ne, to už je další jaksi level.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A byly některé fotografie, které jste vyfotil před Bataclanem, které jste nepustil ven?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
V případě toho Bataclanu, spíš jsem nějaké nezmáčkl. To se týká mých zážitků z Ukrajiny, já si, říkám si - každá fotka může mít smysl a je to případ od případu, ale někdy i jako pohled, někdy prostě zamlžím třeba pohled, tvář, čas, aby ten člověk nebyl identifikovatelnej. Vždycky zvažuju, do jaké míry je to útok na soukromí toho dotyčného nebo na jeho důstojnost, nebo jestli třeba ta fotka má potenciál přes to všechno oslovit někoho a třeba říci více, a tak je to strašně individuální záležitost.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl jste slzy v očích, když jste stál před Bataclanem?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ne, ne. To většinou, když jsou ty věci takhle rychlé, tak to já teda nemám. To přijde slzy v očích přijdou při podobných příležitostech třeba 3-4 hodiny poté, když ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A to přišlo na vás ne, nebo ne tentokrát?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Nepřišlo, protože to byl takovej mediální šrumec poté, co jsem se vrátil, že jsem vůbec nespal. Za 4, za 5 hodin jsem byl doma a od té doby jsem už jenom zdvihal telefony a ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvil jste do médií, mluvil jste do Radiožurnálu, do České televize.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, no, no.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože vy jste byl patrně jediný Čech, který tam byl takhle brzo vlastně poté, po tom útoku?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Nevím, jestli jediný Čech, ale asi jediný fotící Čech, to asi určitě, zástupce nějak českých médií, jestli se tak můžu nazvat, to asi jsem tam byl jedinej.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč byste se tak nemohl nazvat? Protože fotíte sám na sebe, nemáte žádnou smlouvu s redakcí?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Spolupráci jo se spoustou, smlouvu žádnou zaplaťpánbůh za to, dává mi to svobodu.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
To se k tomu ještě určitě dostaneme. Vy jste ale na druhou stranu nemohl vědět v Paříži, jestli tam ještě někdo nezaútočí, přemýšlel jste třeba o tom v tu chvíli?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
To mě napadlo, to mě napadlo až před třemi dny, ano, před třemi dny, kdy médiemi proběhla zpráva, že identifikovali přítomnost mobilního telefonu aktivního volajícího jednoho z těch strůjců atentátů, který byl na místě asi 2 hodiny poté, což asi tak nějak odpovídalo právě příchodu prezidenta Hollanda a už sama přítomnost teroristy na tom místě znamená, že by, já nevím, mohli by zkusit to, co někdy teroristi dělají, že prvním útokem svolají spoustu lidí a potom ještě třeba odpálí jednu bombu, že jo, to se děje, dvě bomby za sebou nebo dva útoky v nějakém časovém prodlení, ale to mě nenapadlo, to mě zarazilo až před těmi třemi dny.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Eugen Kukla, fotograf je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vy jste letos samozřejmě fotil také událost, která se celý rok táhne zpravodajstvím, a to uprchlickou krizi. Byl jste v Maďarsku, ale také třeba v uprchlickém táboře ve Francii v Calais. Co bylo horší Maďarsko nebo Calais pro vás osobně?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, Maďarsko, Maďarsko, protože já tam byl, to bylo velmi impulsivní, nebo ne impulsivní, velmi rychlé rozhodnutí. To bylo ráz na ráz v podstatě během několika hodin, díval jsem se na zpravodajství, viděl záběry, o kterých jsem jaksi nemusel pochybovat, které jasně ukazovaly, že něco se děje špatného na ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
To byly ty záběry, pardon, že vám skáču do řeči, z maďarského nádraží v Budapešti Keleti.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ano, maďarské nádraží Keleti a to vypadalo špatně. Takže samozřejmě měl jsem potřebu to nějak pokrýt, současně mi připadlo hloupé se jen tak tam sebrat jaksi a ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jet tam s prázdnou.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Jet tam s prázdnou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste měl plné auto humanitární pomoci.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Že jsem oslovil svoji manželku, pár blízkých kamarádů, rodin a nakoupil jsem spoustu, no prostě, co se dalo, sedmimístné auto Dacia byla po střechu naplněná hygienickými potřebami, vlhčené ubrousky, hračky, kufry na kolečkách, prostě, co se dalo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A to jste tam potom otevřel před Keleti.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Neotevřel. Nejsem znalý situace, to znamená, že zaparkoval jsem to trošku stranou, našel jsem tam ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrovolníky.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Dobrovolníky, svaté lidi, byli to Maďaři plus jim pomáhali ještě nebo maďarský kluci a holky, často velice mladý lidé mnohdy, pomáhali jim ještě nějací zahraniční ještě, možná návštěvníci, turisté v Budapešti a ti v té době vykonávali naprosto nepředstavitelnou práci a já si jich strašně vážím. Tak jsem jim řekl co a jak a oni řekli - tak přijeďte sem a potom tam udělali řetěz a takhle to naváželi do částečně krytého prostranství před nádražím a tam to bylo distribuováno. Měl jsem pocit, že ta pomoc v daný okamžik, ta situace, hlavní její charakteristika byla, že neustálá měnivost, to se měnilo hodinu od hodiny, jo, situace jeden den byla úplně jiná než druhá. Mám pocit, že ta pomoc v ten den okamžik přišla přesně, jak měla, takže jsem z toho měl dobrý pocit. No, a pak s tím dobrým pocitem, ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste se osmělnil a začal fotit.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Osmělil, já bych se osmělil i jinak, ale neměl jsem pocit, že jsem tam vetřelec, tak jsem fotil. Ono se to možná na člověku projeví, že jako jsem měl nějakou jistotu, vnitřní jistotu, že to můžu dělat, sám jsem si to před sebou ospravedlnil.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A na druhou stranu jste říkal v magazínu Ego Hospodářských novin, že jste zpočátku cítil nedůvěru uprchlíků, která se ale brzy zlomila.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
To se zlomí, když je pozdravíte, když se zeptáte, odkud jsou. Když jim řeknete nebo gesty naznačíte, že ty věci budou dobrý, že o ně projevíte zájem, že si hrajete s jejich dětma. Ty bariéry rychle padaj.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy jste se potom vydal také do severofrancouzského přístavního města Calais. Jaký byl váš první dojem z uprchlického tábora, kterému se přezdívá džungle?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, oproti Budapešti, v Budapešti tam byla jako, to byla humanitární katastrofa lokální, ale tam nebyl žádnej řád, to byli nešťastní lidé. Calais je už strukturované. Calais je džungle, vypadá to jako džungle, ale netrvá dlouho, abyste zjistili, že už, že to je jisté společenství, kde platí jistá pravidla a lidé se v něm neztrácejí, nebo aspoň většina lidí, mají tam své místo.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvil jste s těmi lidmi? Co vám říkali? Že chtějí jít do Británie?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Jak kdo. Já mám pocit, že někteří lidé, takhle, aby mi někdo řekl - já už tady chci zůstat, to ne, nicméně mám pocit, že někteří v nejlepším slova smyslu podnikaví třeba například Afghánci, tak ti už si tam zařídili vlastní domečky, stánky jako perfektně uspořádaný všechno a výroby a prodeje a tak, kuřárny a kafírny a myslím si, že pokud je odtamtud nikdo nevyžene, tak oni tam budou dělat svůj byznys a vlastně poskytovat nějakou dost podstatnou část infrastruktury, co tam je třeba, takže nevidím důvod, že by zrovna už toužili někam se rychle přesunout, no, ale potom samozřejmě je tam spousta lidí, kteří, a ti potom demonstrovali další den, když jsem tam byl v Calais, tak ti vyšli do ulic, dostali se až k náměstí, bezprostředně k náměstí, kde je slavný, Rodinovo sousoší Občané z Calais a dál jim policie neumožnila jít, no, a ti skandovali Jungle is for animals a tak a dožadovali se vjezdu do Velké Británie, no, v daném případě především do Velké Británie, takže je to zase různý. Ale nebylo to nijak násilné, bylo to v podstatě pokojné za přítomnosti zase médií, jak místních, tak i celofrancouzských.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Eugen Kukla, fotograf a filantrop je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Vy jste dnes, já si to troufnu říct, známý fotograf. Bylo by to možné bez sociálních sítí?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
O mě rozhodně ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Protože vás proslavil Facebook.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Určitě, určitě. Já nevím, s tím slavením je to, světská sláva polní tráva. Ono jako jistá popularita tu je, ale velmi dobře si uvědomuju, že bez Facebooku by to nebylo. Ovšem taky, nejenom, že bych teda nějak jako nevyšel v širší známost, ale současně by mě to demotivovali, protože já, někdo je ..., jsou různé typy lidí, někdo může tvořit do šuplíku a ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
A vy potřebujete odprezentovat tu fotografii a vidět ty laiky?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Já potřebuju zpětnou vazbu, ne laiky, vůbec ne, komentáře, laiky jsou fajn, kdo by neměl rád laiky, ale to je pár technik, jak prostě udělat, neplatí to stoprocentně, ale troufnu si říct, že dokážu na 80 % udělat fotku tak, aby získala jaksi hodně laiků, takže, kdyby se člověk soustředil jenom na laiky, tak sklouzne k podbízivosti, to ne.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Na druhou stranu neznehodnocuje člověk svou fotku tím, že ji postuje na Facebooku, v tu chvíli patří všem. Jestli by nebylo lepší prodat třeba?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
To se děje. Tak ono to rozlišení těch fotek je takové facebookové. Ne vždy je vhodné pro nějaké trošku větší formáty. Dost často se stává, že redakce to nějak sledujou. Občas když někam jedu a pak mi zavolají nebo napíšou a mohli bychom použít tu fotku a jsou-li solidní, mnohem, už jsem se setkal s mnoha případy nesolidnosti ze strany velkých médií a většinou pořád platí, že jsou solidní, tak se domluvíme na to a oni to odprezentujou, že jo. Nikdy to nemaj exkluzivně, vždycky to mají jako možnost použití.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou hodnotu má vaše fotografie, za kterou jste dostal ocenění Czech Press Photo?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ta fotografie, dostal jsem tu plaketku takovou a 10 tisíc korun.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ale ta fotografie, za kolik byste ji prodal?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Jo, takhle, to jsem se nad tím nezamýšlel, to jsem se nad tím nezamýšlel.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejste obchodník?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Bohužel ne tolik. No, musel bych mít trošku vliv nad tou fotografií, to znamená, kdyby si chtěl někdo stát na stěnu, tak bych musel mít kontrolu nad tím, v jakém bude rámečku, jak bude paspartovaná, jestli mi do toho někdo nehrábne, takže bych musel zajistit print, všechno pro to a potom by to bylo v řádu několika tisíců, předpokládám.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta fotografie je z loňského roku. Je na ní zachycen zachránce židovských dětí Nicholas Winton během své návštěvy v hostelu Evropa, kde v Praze před válkou bydlel. Jak ta fotografie vznikla?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Vznikla náhodou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako většina fotografií.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Já jsem věděl samozřejmě, že ..., no, tak člověk musí bejt trošku připraven a někdy ani připravený být nemusí. Stačí, aby prostě měl po ruce ten nástroj, že jo, ten já nosím pořád a když jednou vyjdu bez něho, tak je výbuch v Divadelní ulici, jo, a fotím to mobilem. Ale radši, už abych předcházel katastrofám, mám s sebou ten foťáček.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Pořád máte ten fotoaparát a takovou náhodou tedy vznikla i fotografie, za kterou jste dostal Czech Press Photo.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Ne, ta byla připravenější, protože jsem věděl, že Sir Nicholas navštíví hotel, což je logický, vizuálně strašně zajímavý a navíc lidsky mě to taky zajímalo, a tak jsem čekal a čekal a čekal a byla tam spousta médií a potom se stal ten okamžik, kterej byl skutečně jako opravdu pársekundový, že ačkoliv tam bylo hodně lidí, měl tam své rodinné příslušníka a tak dál, tak najednou ta hala jakoby se vyprázdnila a on tam byl jenom on sám v hale, v hotelu, kde byl poprvé po 75 letech, to je neuvěřitelný a na tom vozíčku sám v tom prostředím, v tom jantarovém prostředí, tak jsem to vyfotil. Ta fotka je technicky nic moc a já jsem ji zařadil do portfolia na Czech Press Photo, to už je takovej rituál pro mě, vždycky člověk si jako udělá ..., je to pro mě příležitost se podívat, co jsem udělal za ten rok, trošku si to uspořádat, přinutit se dělat věci, které normálně nedělám, tak tu jsem zařadil až úplně nakonec, jako s tím, a to je hrozný technicky, protože to bylo na široký sklo, bylo to špatná světelnost, zrnění a dám to, protože mi bylo zase Nicholas ..., no, tak jsem to tam dal. Trošku jsem se za ní styděl, no, a zrovna ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Zrovna tato fotrafie vyhrála nebo získala třetí místo.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, no, no. Já bych vybral jako pro sebe nějaké jiné fotky, co jsem tam dodal, ale tak to tak je.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč čas od času strávíte volný víkend s tím, že jdete zcela dobrovolně fotit sjezd politické strany?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Protože to je zajímavý.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je na tom zajímavého?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
I vizuálně. Protože co strana, to jinej typ lidí. Já nevím, jestli je to politicky korektní nebo ne, ale prostě sjezd socialistů, atmosférou, lidma, typologií, to vypadá úplně jinak než sjezd TOP 09 a úplně jinak než sjezd ANO. To je, to se tam promítá všechno. A řekl bych jako mimoděk, o to je to zajímavější.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vás ještě baví fotit?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
No, spousta věcí mě baví. Já bych řekl, že tak zase tak úplně vyhraněnej nejsem. Spíš bych řekl, že co fotím málo nebo téměř vůbec ne je sport.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
To neumíte? Nestihl byste vyfotit gól třeba?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Na to je třeba mít hodně drahé vybavení, které nemám. Na sportu by mě asi nejvíc bavily ty emoce a víc než sportovců, možná diváků. Jako já nějaký sociologický dokument o fanoušcích třeba fotbalových bych dělal, pokud /nesrozumitelné/, že bych se nebál, jo, abych tam nedostal ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ránu.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Nedostal ránu, ale rád bych si někdy zafotil box a rád bych si někdy zafotil nějaký pěkný šachový turnaj, jo, to mezitím mě moc nezajímá.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevím, jaké emoce by se daly vyfotit na šachovém turnaji.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Jo, to jo, ty soustředěný tváře tam, to přemítání a taky můžete i v blbě nasvíceném prostředí fotit na hodně dlouhej čas, oni se moc nehejbou, jo, takže můžete ..., máte víc možností si hrát jako s hloubkou ostrosti a komponovat a tak. Teďka jsem byl úplně na posledním Czech Press Photo jsem viděl překrásnou sérii ze šachistického turnaje dětského, to bylo nádhera. Krásný, bože autora vám neřeknu. No, a jinak, co s tím focením tý strany. To mě baví a baví mě fotit přehlížené, opovrhované, prostě jednoduché, neatraktivní. No, tak příklad je prostě zábava, kterou přináší především teda u nás TV Šlágr a která vygenerovala neuvěřitelné hvězdy.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Duo Jamaha třeba.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Třeba Duo Jamaha, Duo Adamis, Duo Aramis, Kollárovci a to mohl bych pokračovat, Veselá trojka. To jsou kapely nebo hudebníci, často pracující se samohrajkama, kteří jsou mainstreamem opovrhovaní, ale neuvěřitelně ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Vysmívaní.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Vysmívaní, ale i opovrhovaní, jako tam je opovržení. Jako i lidmi, kteří chodí na ..., všemi, a přitom masa posluchačů jejich je obrovská, jo, to jsou statisíce lidí, to jsou převážně vdovy, opuštěné, smutné, na vesnicích, v LDNkách, domovech důchodců, jo, doma u plotny a on jim TV Šlágr a tihle ti interpreti jim přinášejí prostě jakýsi pocit náhradní rodiny a můžeme se bavit, jestli to je dobře nebo není, nebo tak, ale každopádně ...

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vás to každopádně baví fotit?

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Mě to baví fotit a baví mě fotit to lidský štěstí, když takový Duo Jamaha přijede někam do kulturáku a teď to spustí a teď tam vidíte desítky a desítky šťastných starých lidí, kteří odkládají hole jak někde v Lourdech a teď prostě tancujou, já tomu říkám až skoro jako vytvořej gerentokotel, skoro jako pogujou pod tím a tyhle ty dva lidi, ty Duo Jamaha, ten otec a syn jim prostě přinášejí něco, co jim chybí. A vidím štěstí, úplně jiný štěstí a ty oči září úplně jinak, než když vidím tutéž věkovou kategorii na prvního května na Výstavišti ve Fučíkárně, jak tam poslouchají ty projevy rudé a mají ty hole a je tam zaťatost a křeč a nenávist, anebo smutek a kyselost, a tady vidím stařenky, občas stařečka, většinou jsou pod drhem stařečci, jak jsou šťastní. A já mám radost z toho, že jsou šťastní.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Eugen Kukla, fotograf byl ve Dvaceti minutách. Díky za to. Na shledanou. To už uplynulo 20 minut, ano, vy jste se podíval na hodinky, už to bylo 20 minut každopádně.

Eugen KUKLA, fotograf
--------------------
Moc mě těšilo. Děkuju.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka
--------------------
Mě také. Na Radiožurnálu za chvilku další zprávy. Helena Šulcová přeje dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.