Mirjam Friedová ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Do přenosového vozu Českého rozhlasu zdravím děkanku Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedovou, dobrý den.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Dobrý den.

Čtěte také

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Doslova velmi emotivní reakce vyvolalo vaše prohlášení, v němž odsuzujete sobotní útok na sociální centrum Klinika, proč jste měli potřebu takové prohlášení vydat?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Mně připadá, že jednou ze základních rolí takové instituce, jako je filozofická fakulta, je právě vyjadřovat se k věcem, které nějak poškozují, nějak, nějak ohrožují fungování demokracie a ohrožují svobodu u nás. A rozhodně násilí, násilný akt proti komukoliv není něco, k čemu můžeme zůstat mlčenliví a lhostejní.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A podle čeho si vybíráte ty akce, na které vlastně zareagujete? Protože kritici vašeho prohlášení poukazují na to, že jste podobné prohlášení třeba nevydali při pokusu anarchistů o útok na vlak nebo se nevymezujete vůči útokům na pražskou restauraci, za kterým mají údajně stát levicoví aktivisté, čili nevybíráte si selektivně ta, ty aktivity, na která potom takto, na které potom takto reagujete?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No nějaký výběr tam jistě být musí, protože prostě nemůžeme reagovat úplně na všechno, ale není to, že bychom měli nějaký seznam aktivit, které budeme podporovat, které nebudeme podporovat, ale tenhle ten útok zrovna byl jeden z takových, které bylo zapotřebí nějak okomentovat, protože koneckonců tam i vyučují někteří naši studenti, naši pedagogové, přednášky pořádají, debaty, diskuse, a to jsou právě věci, na kterých by nám mělo velmi záležet, že nastavujeme nějaký prostor, kde se vede dialog, kde se dá diskutovat o věcech, na které vůbec nemusíme mít stejný názor, a to by se nemělo řešit násilím.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
V reakci na to vaše prohlášení reagovali odpůrci převážně z řad antiislamistů tak, že zahájili organizované snižování ratingu vaší fakulty na Facebooku, proti nim zas hodnocení navyšují levicoví aktivisté, sledujete to?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No já to můžu sledovat jenom zpovzdálí. Samozřejmě že si to analyzujeme a o situaci si vedeme nějaký přehled, ale podívejte se, to, jak nás někdo ohodnocuje na sociálních sítích, to prostě, tak ty sítě fungují, já nemůžu jako děkan tak veliké a složité instituce věnovat čas tomu, abych řešila počet hvězdiček, to myslím, že opravdu není naším ani cílem, ani úkolem.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedová. Dnes je první Mezinárodní žen a dívek ve vědě, který vyhlásila OSN, jak taková akce může konkrétně pomoci podle vás, paní děkanko, českým vědkyním?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No, české vědkyně toho potřebují hodně, a jsou to ale věci, které nemůže v podstatě pořešit ani fakulta, ani univerzita nebo jakákoliv jiná vědecká instituce, na které pracují. Je to podle mě problém širšího společenského vnímání toho, jak ženy obecně zařazujeme do pracovních, do pracovního procesu. To se vlastně netýká jenom vědkyň. U vědkyň je to o to horší, že věda prostě nečeká. Výzkum se posouvá v některých oblastech nesmírně rychle ze dne na den, v některých třeba trochu pomaleji, ale posouvá. A například už jenom to, že mladá vědkyně začínající prostě zůstane několik let a někdy třeba i několik hodně let, když bude chtít více než jedno dítě, zůstává mimo ten proces, zůstává mimo tu vědeckou sféru, no tak pak se velmi obtížně vrací zpátky a velmi obtížně dohání to, kde už její mužští kolegové tedy ty tři, čtyři, sedm let pilně pracují, tak tohle já vidím jako ten vlastně nejzákladnější problém. Máme strašnou spoustu nadaných mladých vědkyň, které by s velkým nadšením, s velkým, s velkým vkladem energie a času byly ochotné do té vědecké kariéry jít a je velká škoda, že vlastně jejich talent ztrácíme, protože prostě jim nenastavujeme podmínky takové, aby mohly velmi rovně soutěžit se svými mužskými kolegy.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A je to specifikum České republiky? Je v tomto české prostředí nějak významně odlišné než třeba od vaší zkušenosti americké? Protože vy jste od roku 1982 žila ve Spojených státech, doktorát jste získala v Kalifornii v Berkeley v oboru obecné lingvistiky, také jste tam působila a přednášela jste na Princetonu, tak jak velký rozdíl to je?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Rozdíl je to velikánský. Já nemůžu opravdu mluvit o jiných zahraničních zkušenostech, protože prostě prožila jsem jenom tuhle tu americkou, ale rozdíl je to řádový.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak tam řeší ten skluz vědkyň, který jste popsala u nás?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No tak on tam vlastně nenastává ten skluz, protože za prvé tam neexistuje ta instituce dlouhé mateřské dovolené, přičemž nic proti dlouhé mateřské dovolené samozřejmě, každý by měl mít svobodu si vybrat, jestli chce raději strávit X let doma s dětmi, a je to naprosto v pořádku, nebo raději jít rovnou do práce. Tam prostě tohle to nikdo neřeší, protože ta mateřská dovolená, jako je u nás, neexistuje. Jenomže ono tohle se dá obcházet nebo tohle, tohle to není problémem prostě v takové situaci, kdy ta mladá matka nebo ta mladá rodina, bych měla říct, má služby, na které se může spolehnout, které si může finančně dovolit, a tudíž nemusí řešit, jestli je lepší, když zůstane tři roky doma a obětuje tedy tři roky své vědecké práce, anebo jestli bude chodit do práce, ale pak vlastně buď nemá tušení, co se s tím jejím potomkem bude dít, anebo si to prostě nemůže dovolit finančně, protože ta její vědecká práce je hodnocena tak uboze, že si to, že na to nebude mít peníze. A v tom, v tom vidím strašně veliký rozdíl, protože tam se počítá ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
/Nesrozumitelné/ v existenci těch služeb, promiňte, že vám do toho vstupuji, ve Spojených státech i v tom ohodnocení vědkyň, které si následně tedy ty služby mohou dovolit zaplatit?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Ano. Je to, je to obojí, to souvisí. A je to, je to zase, souvisí to s tím, že ta společnost v Americe a teda, řekněme, alespoň to univerzitní prostředí, si je velmi dobře vědomo toho, že nechce ztratit tyhle ty nadané mladé ženy, anebo i muže. Já bych měla zase říct, protože tam existuje taky, mnohem víc než u nás se to využívá, že prostě se dvojice dohodne a je-li to v daném okamžiku výhodnější, aby třeba trochu ustoupil ze své kariéry ten otec, ten muž, no tak ustoupí on, ale vynahrazuje si to žena a mezitím si to přehodí, čili tam je i ta, i tahle ta rovnoprávnost vlastně nějak, je víc zažitá a ta společnost je na ni víc připravená.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Je ve Spojených státech tím pádem tedy zastoupeno více žen v tom akademickém prostředí než u nás tedy jaksi procentuálně?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No, na tohle já asi neumím odpovědět, protože za prvé tedy jsem ty statistiky nestudovala, takže to, co já vám řeknu, to jsou dojmy, ale ono i tak by se to velmi těžko dalo srovnávat prostě proto, že ta země je o tolik větší, těch lidí je tam o tolik víc a liší se to taky dost obor od oboru, že jako těžko nám nějaká statistická srovnání něco, něco důležitého řeknou. Já vám třeba dám příklad, když jsem já začala si hledat zaměstnání, tak mě vždycky pobavilo, jak na konci každého inzerátu, to je prostě povinně ze zákona, je věta o tom, jak zejména se doporučuje, aby se přihlásili ženy a členové minorit. Nepochybně jsme se všichni takhle hlásili, ale když potom vidíte, kdo vlastně to zaměstnání dostal, tu první pozici dostal, tak to zpravidla byli bílí muži, ale zase nechci paušalizovat, protože ta společnost americká je příliš složitá a příliš rozrůzněná na to, aby jedno, jedna generalizace platila pro všechny. Ale obecně rozhodně jsem tam nikdy necítila, že mám nějaký už jako apriorní handicap prostě proto, že jsem žena a že v nějakém momentu jsem se rozhodla, že chci taky mít rodinu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový apriorní handicap jste cítila třeba v našem prostředí, když mluvíte o tom rozdílném vnímání, že třeba muž ustoupí ze své kariéry ženě, že je to naše prostředí nějakým způsobem víc uzavřené?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No tak to víte, já nemůžu v tomhle tom mluvit úplně ze své zkušenosti, protože já jsem sem přišla už v době, kdy se mě vlastně tyhle ty problémy přímo netýkají, ale slyším to od svých mladších kolegyň velmi často a řekla bych nejenom kolegyň ve vědě, ale prostě od mladých žen obecně, že tady existuje pořád ještě ten stereotyp, že muž je ten, který má vydělávat, a žena má být ta, která se postará o to, aby se mu dobře žilo a aby rodina prospívala.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale stále se vás jistě týká chování vašich kolegů akademiků k vám jako k ženě.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
To je tedy těžká otázka. Víte co, já o tomhle vlastně nikdy nepřemýšlím. A zase, já bych možná tady navázala na jednu konkrétní zkušenost, kterou jsem měla teda z Ameriky, se mi jednou stalo, no ještě takhle, ještě ustoupím o krůček zpátky, já jsem vyrostla v prostředí, kde se prostě nerozlišovalo, kdo je holka, kdo je kluk, teď mluvím o rodině, prostě všichni jsme byli bráni stejně, všichni máme nějaké nadání a máme povinnost to nadání nějak zúročit a nějak s ním pracovat. A já jsem s tímhle tedy šla i do světa samozřejmě a po nějaké době jsem narazila na jednoho staršího profesora, který teda se ke mně choval velmi otcovsky, velmi příjemně, ale bylo trošku vidět, že teda já jsem ta holka, tak potřebuju trošku ochránit a tak jako se zase ode mě nemůže tolik toho čekat, a já, mně to bylo hrozně divné, nerozuměla jsem tomu, až potom jiný kolega mladší mi říkal, no děvče, to víš, to je tím, že jsi holka, on prostě to takhle vidí. A mě to hrozně tenkrát překvapilo, že když já se nevnímám jako někdo, kdo by měl si dávat pozor, jak se ke mně druzí chovají, tak že vlastně druzí to tak můžou vnímat, tak jenom s tímhle pozadím já prostě na to nemám citlivost vypěstovanou, já to tak beru, že lidé se ke mně chovají nějak, ale nikdy si to nepřekládám do toho, jestli je to proto, že jsem žena, nebo ne.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste děkankou filozofické fakulty, čili jako vědkyně, funkcionářka pociťujete nějaký handicap třeba právě i v té vedoucí roli?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No víte, to je to. On možná existuje, ale já si ho nepřipouštím.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ho zkrátka nevnímáte.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Nevnímám, nevnímám.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedová je hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Když bychom se měly dotknout financování vědy, kde vidíte největší problémy u nás?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No tak tohle je obrovitá otázka, ale když budu mluvit za svou instituci, tak úplně základní problém, a zase tady jsme u nějakého srovnání třeba teda naší společnosti a té americké zkušenosti, kterou mám, základní problém je, že se tady dlouhodobě systematicky diskriminuje humanitní vzdělání. To byl pro mě vlastně dost kulturní šok, když jsem se sem přistěhovala po těch pětadvaceti letech, to vnímáte na každém kroku nakonec, jakmile se do toho prostředí dostanete, že vlastně humanitní vědy není třeba příliš financovat, nikdo je tak zase jako moc nepotřebuje a na co je potřebujeme, a tohle to je problém starý, jak říkám, chronický, který jenom narůstá, narůstá a těžko můžeme jako společnost existovat na nějaké, být prostě sebevědomá společnost, která se o sebe dobře umí postarat a která může být svobodná, jestliže neinvestujeme do té nové generace, to znamená ale i do vědy, že jo, do vědeckého poznání a do toho, jak se my můžeme přiblížit a jak můžeme konkurovat teda svým zahraničním kolegům.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Ona právě nedávno ministryně školství Kateřina Valachová prohlásila, že chce více podporovat humanitní obory, tak oč by byla společnost ochuzená, kdyby na tu podporu zásadní nedošlo?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No začala bych od toho, že si velmi vážím toho prohlášení paní ministryně a rozhodně s ní o tom taky budu dále jednat. No těch, té ztráty je strašná spousta. Podívejte se, každá společnost má nějakou svojí kulturu, nějakou svojí historii a předpokládám tedy i nějaké výhledy do budoucnosti. A tu kulturu je třeba pěstovat, tu je třeba předávat, to je prostě to, co my jsme. A je to právě podstatou těch humanitních a společenských věd, že studujeme sebe jako, jako předmět, že to je, to je zdroj poznání, o které se můžeme opírat, chceme-li rozumět sami sobě a světu kolem sebe.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Není problém, promiňte, paní děkanko, že tady právě chybí taková ta tvrdá data, která můžeme dostat z oborů matematických, z oborů fyziky a tak dále, že zkrátka neumí zástupci těch humanitních oborů ten přínos vysvětlit?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No já nevím, proč tohle to je problém, protože ono všechno nejsou tvrdá data.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak mi řekněte, například vaše obecná lingvistika, v čem je ten její přínos? Protože lidé často ani neví, nemají představu, co tento obor znamená.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No samozřejmě, já vůbec nepopírám to, že bychom mohli lépe pracovat na tom, abychom společnosti vysvětlili, v čem, v čem jsou ty obory důležité, to jako o tom rozhodně nebudu polemizovat. No obecná lingvistika, ale zase mnoho těch nebo všechny ty ostatní obory jsou v určitém směru na tom, na tom podobně. Je to obor, který učí kritickému a analytickému myšlení a je úplně jedno, jakou nakonec specializaci třeba budete dělat v životě, ale kritické a analytické myšlení bude potřebovat vždycky. Učí vás to umění argumentovat, přečíst, přečíst, zanalyzovat a vyhodnotit nějaký obsah, na jehož základě můžete postavit své vlastní argumenty, protiargumenty a vést tedy nějakou kvalitní diskusi o tom obsahu. To jsou všechno věci, které teda zejména lingvistika samozřejmě pěstuje, protože to je obor takový až skoro exaktní, tím se zas trošku ještě liší od leckterého humanitního oboru, ale je nám to všem společné, prostě humanitní a společensko-vědní vzdělání se nijak neliší od těch exaktních věd a technických věd třeba právě v tomhle tom, v pěstování kritického myšlení, kritického pohledu na svět a vyhodnocování informací. A v dnešní době, kdy ten svět je skutečně složitý a stojí na informacích, tak tohle to je dovednost, kterou budete potřebovat, ať se živíte, čím chcete.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Není vlastně vůbec špatně ta konkurence, která se tu jaksi neustále rýsuje právě těch technických oborů a humanitních oborů? Nejde o to, aby akademická obec řekla, zkrátka potřebujeme toto vzdělání jako takové?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No nejsem si jistá, jestli teďko úplně rozumím otázce, ale já vidím ten problém v tom, že vlastně ten náš systém podpory a vůbec tedy toho, jak mluvíme o vědě, je nastavený tak, že proti sobě stavíme dva modely, z nichž jeden považujeme za správný, jo.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak jsem to myslela.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No, a v tom je ten základní problém samozřejmě, protože my potřebujeme obojí. My potřebujeme i ty, i ty obory a tu vědu, která je založená na tvrdých datech, ale potřebujeme i tyhle ty humanitní a společensko-vědní, kde samozřejmě ta tvrdá data jsou mnohem obtížněji získatelná a i když je získáte, tak vám vlastně toho moc neřeknou, ale zase přispívají něčím, co potom je součástí vlastně i těch přírodovědných a technických oborů, to jest schopnost interpretace, schopnost inteligentní a smysluplné interpretace, rozumíte. A když budeme proti sobě stavět tyhle ty dva modely s tím, že jeden je správný a druhý špatný, no tak to nikdy nikam nedotáhneme.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Upozorňuje host Dvaceti minut Radiožurnálu, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedová. Takovou trvalkou na akademické půdě u nás je jmenování profesorů prezidentem. Když teď odhlédneme od toho, že prezident stále nejmenoval tři profesory a půjdeme k tomu samotnému aktu, větší část rektorů je stále pro to, aby ten profesorský dekret dostávali docenti z rukou prezidenta, menšina tvrdí, že by profesory mohla jmenovat sama univerzita, případně ministryně školství, co vy si o tom myslíte?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No já v tomhle budu asi trošku kontroverzní, ale to už je můj životní úděl. Zase tím, že já jsem si vědecké ostruhy vydobyla v systému, kde vůbec ani nepřichází v úvahu to, že by jmenování akademických pracovníků jakéhokoliv druhu bylo nějak spojeno se státní mocí, tak mně to přijde trochu zvláštní vlastně. Já tomu rozumím, je to, je to tradice, je to, prostě ten konzervativnější přístup bude, bude spíš hájit to, že takhle to vždycky bylo a je k tomu asi přidaná nějaká, nějaká taková státní, řekněme, důstojnost, ale mně osobně by bohatě stačilo a mně by to víc vyhovovalo, kdyby tyhle pozice byly prostě nezávislé na jakékoliv, jakékoliv státní, jakémkoliv státním zásahu do toho, a nemyslím zásah teď v negativním smyslu, ale prostě tohle je něco, co je interně dané těm univerzitám, je to i součástí ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čili univerzity by jmenoval, promiňte, profesory by jmenoval rektor.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Rektor, ano.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Nehrozí potom to, že by se univerzita jaksi uzavřela ještě více do svého prostředí, jak se často mluví o tom, že akademici si zkrátka v tom svém prostředí uzavřou a nekomunikují ven?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No ale jak ten akt jmenování prezidentem tenhle ten systém nějak, nějak mění? Já tomu nerozumím, protože ten prezident už nezasahuje do toho, jakým procesem byl ten který profesor navržen, takže ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak teď bezesporu třeba vyvolává diskusi právě nejmenování tří profesorů, čili je to jaksi otevřený proces, který sleduje veřejnost.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No dobře, ale na základě čeho, že jo, je to zpochybňováno, čili pokud bychom neřekli, že ano, tak prezident má právo rozhodnout, kdo je kvalifikovaný být jmenován profesorem, tak pak mluvíme o jiném systému, ale ...

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, promiňte, paní děkanko, že to je tedy trochu ješitnost samotných akademiků, kteří chtějí ten titul z rukou prezidenta a nechtějí, aby, protože pak by tedy následovalo, kdyby to bylo tak, jak říkáte, že by to byl profesorský titul pouze na dané univerzitě?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Já nemůžu mluvit za ostatní kolegy, ani jsem se nikoho nikdy na to neptala, jestli se na to dívají tak nebo onak a proč, takže na tohle asi odpovědět nemůžu.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
A čím si vysvětlujete to, že větší část těch rektorů je stále pro to, aby to bylo z rukou prezidenta?

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
No já myslím právě, že to je tradiční.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Čistě tradicí, že nechtějí porušovat tradici.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Tak, přesně tak.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byla děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Mirjam Friedová. Děkuji vám za to, na shledanou.

Mirjam FRIEDOVÁ, děkanka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
--------------------
Děkuji za pozvání, na shledanou.

Karolína KOUBOVÁ, moderátorka
--------------------
Od mikrofonu se pro tuto chvíli loučí Karolína Koubová. Podívejte se i na náš web Radiožurnál.cz.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.