Alexandr Skácel ve Dvaceti minutách Radiožurnálu

Pětiletý chlapec se o víkendu stal obětí psí smečky v Lužci nad Cidlinou. Policie případ šetří pro podezření z usmrcení z nedbalosti. Jak se stane, že se nejlepší přítel člověka obrátí proti někomu z lidí, dokonce proti dítěti? Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je veterinář a zvířecí psycholog, doktor Alexandr Skácel. Dobrý den, vítejte v našem studiu.

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Začneme od toho víkendového tragického případu, i když je nutné rovnou přiznat, že neznáme všechny podrobnosti, takže věc posuzujeme přece jenom v obecnější rovině. Víme, že obětí se stal pětiletý chlapec, že psů bylo několik a tragická událost se odehrála zřejmě bez dospělých svědků. Jak se na ten případ díváte vy, pane doktore?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Tak na úvod bych rád řekl, že mně je to v prvý řadě velice líto. Neumím si vůbec představit, že bych byl teda v kůži, v kůži toho otce. Je to, je to příšerný, no a jinak známe, známe vlastně několik druhů agresivit, někdo říká sedm, někdo devět a s největší pravděpodobností se tady spojilo několik druhů agresivit, protože z toho, co jsem četl, nebo jaké mám prostě informace, tak to dítě nějakou dobu bylo prostě bez dozoru, stálo, stálo na popelnici a sledovalo ty psy a nějaká sousedka říkala, že ti psi útočili na ovce. Takže s největší pravděpodobností se asi jednalo o logickou agresivitu.

Čtěte také

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Není trochu zvláštní, že ten chlapec nebyl těm psům, kteří na něj útočili neznámí? Psi přece obvykle spíše útočí na cizí lidi a ty, které znají, tak jaksi vynechávají, ne?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Je to do určité míry pravda. Víme ze zkušeností a z informací z vědeckých článků, že pes málokdy zaútočí na dítě, protože jestliže se dospělý člověk chová agresivně k psovi, třeba ho tahá za ucho nebo za ocas, tak ten pes se pochopitelně brání, ale ten pes dokáže i vycítit, že je to dítě, že je to naprosto bezelstný, že tam není smítko nebo prostě špetka agresivity u toho dítěte. Takže pokud pes napadne dítě, jde už to vždycky o vážnou situaci a jak říkám, zřejmě se jednalo o tu loveckou agresivitu, ale mohlo se taky jednat o teritoriální agresivitu nebo dokonce o přenosnou agresivitu, kdy ten pes nejdříve teda útočil, útočil teda na ty ovce.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
To, že psi napadli malé dítě, teď jste o tom mluvil, je přeci jenom poměrně neobvyklé. Dalo by se říct, že ti psi byli něčím vyprovokováni?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Já si myslím, ano, já si myslím, že tam doznívala ta agrese, že předtím, než se ta nešťastná událost stala, jestli je to tedy pravda, že jo, nebyl jsem tam, tak ta smečka vlastně útočila na ty, na ty ovce.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Ano, musíme poznamenat, že podle zjištění Českého rozhlasu žádné přímé svědectví, které by tu agresivitu potvrzovalo, nebylo získáno nebo nebylo potvrzeno. Nicméně někteří sousedi říkají, že ti psi v minulosti běhali po vesnici a obtěžovali, dejme tomu, některé sousedy. Ale myslíte si, že psi jsou agresivnější, když jsou individuální, nebo spíš ve smečce?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
To je docela těžká otázka. Asi bych odpověděl tak, že pokud jsou, pokud je to individuální, tak ta agrese tam může být o něco, o něco menší, nebo třeba jiný druh. Ale pokud je to smečka a pokud jsou tam teda kříženci, kde jsou lovecké pudy, tak se to znásobuje. To znamená, že některý z těch psů v té smečce, jestli jich je sedm nebo devět, byl první, kdo začal štěkat na ty ovce, ti ostatní se přidali, protože tam je ten lovecký, lovecký pud a oni ještě byli naštvaní a agresivní a v té nešťastný chvíli vlastně vstoupilo do hry to dítě, kde oni, ta smečka si mohla hájit i svůj pozemek. Takže já si myslím, že to byla právě smíšená agresivita, jak lovecká, tak tady ta teritoriální a možná i teda přenosová.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Když se na to podíváte obecně, pokud je nějaký pes agresivní, ať už jakýmkoli způsobem, řekněme, že někoho zraní přímo, anebo že teda někoho obtěžuje, dá se nějakým způsobem zaručit, že s tím psem prostě je možné dál žít bez problémů? Co se musí udělat, aby takový pes nemohl nikomu ublížit?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
No, tak na úvod je třeba říct to, že vlastně za toho psa za všech okolností bez výjimek zodpovídá majitel. To je opravdu třeba zdůraznit. To znamená, že bohužel nebo musím prostě sdělit, že zodpovědnost je na tom, na tom majiteli a že ho zřejmě nezvládal. Tam je víc okolností ve hře, kdy on se spojil s partnerkou, která si donesla, kromě teda svých vlastních dětí, ještě další, další zvířata, nevím, jak to bylo dlouho, jestli třeba půl roku, takže ta smečka se třeba sžívala dohromady, ale každopádně ten majitel teda nese jednoznačně tu zodpovědnost.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Dobrá, ale řekněme obecně, kdybych měl psa, který třeba i někoho, řekněme, i pokouše, ...

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Ano.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Co mám udělat pro to, pokud si toho psa chci nechat a chci s ním dál žít mezi lidmi, jaká opatření musím přijmout, aby se to neopakovalo a dá se vůbec zaručit, že se to nebude opakovat?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Zaručit stoprocentně určitě ne, ale samozřejmě zase záleží na tom majiteli. Určitě bych doporučoval, aby to prostě řešil s odborníkem, zejména tehdy, když už je to teda opakováno. Jsou v republice psí koučové, jsou tady špičkoví kynologové, převychovatelé, my veterináři, psychologové a podobně. Takže každopádně, pokud už je první incident, i když nemusí dojít ke kousnutí, tak je to prostě pro toho majitele varování a měl by to prostě řešit. První cesta by měla vést teda za veterinářem, který teda, buď mu poradí on sám, nebo ho nasměruje k odborníkovi.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A veterinář a odborník jste vy a proto já se vás ptám, kdybych za vámi přišel, dejme tomu, že mám psa, který proti někomu zaútočil, já už nechci z pochopitelných důvodů, aby se to opakovalo, ale nechci toho psa takříkajíc dát pryč, co byste mi řekl, že mám udělat?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Každopádně bych udělal nebo odebral, jak to říct, prostě anamnézu, to znamená, že si připadám někdy, někdy jako psí detektiv, takže chci vědět veškeré souvislosti, za kterých se to stalo, protože říct, že ten pes je darebák nebo dokonce k utracení, nebo k odebrání a podobně, je velice jednoduché. Takže někdy ten rozhovor trvá třeba i hodinu a půl, kdy já se velmi podrobně vyptávám a záleží, začneme vlastně tím, jaká je ta smečka. Ta smečka jsou pochopitelně i lidé, takže nás zajímá, kdo je pod jednou střechou. To znamená, partneři, všechny zvířata, lidi, kteří tam jsou, čili ti, co tam přespávají 24 hodin pod tou jednou střechou, hovoříme potom o smečce, kde jsou i ti lidé a vyptáváme se, vyptáváme se velice podrobně, co se, za jakých okolností se to vlastně stalo, abychom to potom mohli vyhodnotit a přijmou opatření. Takže, když ke mně přijde takový pacient, tak se prostě vyptáváme, potom dáme doporučení, co ten majitel dělá špatně, co by dělat neměl, snažíme se formulovat slova tak, abychom ho nekritizovali a uděláme doporučení, co by naopak dělat měl, aby to bylo vyvážený a pak můžeme doplnit léky homeopatickými, eventuelně psychiatrickými, lidskými.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je veterinář a zvířecí psycholog, doktor Alaxandr Skácel. Pane doktore, může být pes agresivní třeba proto, že je z plemene, které je od přírody zvyklé pracovat, například hlídat stádo nebo něco takového a v dnešní době to třeba nemá umožněno. Žádnou takovou činnost ten pes nemá k dispozici, žije třeba na omezeném prostoru? Nehromadí se v něm potom touha po boji?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Stoprocentně ano. U nás tu není spousta věcí kolem zvířat ještě dotažená do konce, protože podobně jako u lidí, člověk, který je prostě sportovec a má třeba úraz a je pak upoután na lůžko, tak taky v něm může být nepohoda, až eventuelně agresivita. A to zvíře nemá druhou signální soustavu, takže v tom podvědomí se ta agresivita hromadí, takže jsou prostě vyspělé státy nebo vyspělejší státy, nežli Česká republika, kde se prostě opravdu hodnotí, kdo si jaké plemeno může vzít domů a jak je na to, jak je k tomu vlastně oprávněnej. Například vezmu Francii, kde jsou zakázaný, zakázaný některá plemena psů.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A u nás nic takového neexistuje? U nás není možné ani třeba získat nějaké doporučení, dejme tomu, když si někdo chce koupit velkého psa, že mu odborník řekne: "Promiňte, pro vás to není vhodné, protože třeba bydlíte ve městě ...," nebo něco takového?" Nic takového neexistuje?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Neexistuje, je to pole neorané, takže nikdo nemůže nikomu nic nakázat a jsou opravdu výjimky, kdy prostě někdo zavolá veterináři a řekne, že, já nevím, bydlí v garsonce a že si chce pořídit 80kilovýho psa, tak jestli je to rozumný. Tak pokud je rozumný veterinář, tak mu to rozmluví a pokud není, tak mu to nerozmluví a i když mu to rozmluví, tak je to jenom, jenom na tom majiteli. Nejsou tady, aspoň o tom nevím, nejsem právník, ale nejsou tady nějaké mantinely, paragrafy, že by se to dalo zakázat. Jestli 80kilový pes musí být ve 120metrovém bytě s pozemkem a podobně.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A bývá dost často problém, alespoň podle vaší praxe, že ti psi třeba žijí v prostředí, které jim neumožňuje tu přirozenou aktivitu a třeba ten nedostatek pohybu? Stává se to často?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Stává se to relativně často a obávám se, že je to i případ tady toho, ty informace jsou teda kusé, ale je možné, že je to i tento prostě případ, jo, i když ten pozemek vypadal na fotkách velký a těch psů je hodně, dávali se dohromady ta smečka, nevím teda jak dlouho, takže myslím si, že ano, je to hodně pravděpodobné.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Ano, ale je pravda, že o tom případu aspoň tedy víme, podle svědectví opět sousedů, že ti psi zůstávali na tom pozemku a většinou tedy nechodili nikam na procházku. Takže to mohlo na ně působit směrem k té agresivitě? Je to tak?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Jsem o tom velice přesvědčen, ano.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Chodí k vám často do ordinace lidé s agresivními psy, myslím s příliš agresivními psy?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Já myslím ..., ano, ano, ano, já si myslím, že my máme takové dvě stěžejní diagnózy u psů. Jednak je to agresivita, dominantní agresivita, jiná agresivita, potom strach a ta agresivita nad tím strachem určitě převažuje. I když je samozřejmě potom, nebo samozřejmě potom možná i agresivita ze strachu, ale to by bylo hodně dlouhé povídání.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A vy působíte ve městě, jestli se nepletu, v Praze.

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Ano, ano, ano.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Takže k vám chodí především asi klienti, kteří žijí ve městě. Působí město na psy stresujícím způsobem?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Stoprocentně ano, stoprocentně ano. Jednak smog, různé, různé vůně, pochopitelně hluk, to, že prostě jezdí auta, ten pes jde do tramvaje, jde do metra, jede po eskalátoru. Ano, ano, samozřejmě jsou plemena, která jsou vnímavější víc, která jsou vnímavější méně, ale stoprocentně ano.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A přesto myslíte, že je správné, aby lidé ve městech žili se psy a chovali je?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Ta odpověď by byla asi na hodně, hodně dlouhou dobu a zase jsou tady dva faktory - majitel a ten pes. Co je to za majitele, jak je psychicky zdravý, jak se schopný, jak je zdatný, to umí, co neumí, jaké má podvědomí, a potom, jaké si pořídí, pořídí toho psa. Jestli si do garsonky pořídí takzvanýho gaučáka, který má dvě, tři kila, nebudu jmenovat plemena, tak je to asi úplně v pořádku, ale jak už jsem zmiňoval, do garsonky pes, který má, já nevím, nad 60 kilo ..., je asi, asi velice nevhodné.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Často se říká, že kolem nás přibylo psů takzvaných bojových plemen. Je to pravda?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Je, je, je. Postupně plíživě to narůstá, je to tak, ano.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A jsou tito psi skutečně agresivnější než jiní, nebo jenom prostě proto, že vypadají agresivně, tak si myslíme, že jsou bojovní a že mohou ublížit?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Oni to, oni to mají v genech. Dá se prostě geneticky, geneticky vypěstovat, nebo vypěstovat ne, ale vychovat plemeno, které bude víc agresivní, ale potom hodně záleží právě na té výchově a nestěžejnější je ta výchova toho, toho štěněte. Je to, je to jako, dávám takový příklad někdy svým klientům, je to jako ze znásilněním. Jestli je znásilněný čtyř, pětiletý dítě nebo dospělý člověk, je to obrovský rozdíl. To znamená, že ta výchova opravdu u toho štěněte je velice, velice zásadní.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Takže pokud si někdo obstará psa bojového plemene, ale bude ho od štěněte vychovávat správně, tak nemusí očekávat problémy?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Říkáte to, říkáte to naprosto správně, ale stoprocentně se spolehnout nikdy nedá, jo. Já jsem zažil sám ze svý vlastní, vlastní zkušenosti takovou příhodu, kdy jsem se mazlil v nějaké restauraci s boxerem, dřepěl jsem a předtím jsem si dal tatarský biftek, syrový maso, no, prostě tatarský biftek a ten pes po mně velmi ošklivě vystartoval, takže jsem spadl na záda, rozbil brýle a podobně, sám jsem pak nad tím dumal a zřejmě tam bylo něco z minulosti, kdy se mu spojil nějaký pach, který byl v tom mase, v tom ochuceným masem, s něčím velice nepříjemným a on po mně potom vystartoval.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A funguje psí psychika, podobně jako lidská? Jakože si, někteří lidé si třeba nesou nějaké trauma z minulosti, třeba o něm ani nevědí, ale nějakým způsobem to ovlivňuje jejich chování? U psů je to stejné?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Já bych neřekl úplně stejné, to bych si netroufl říct, ale velice podobné, protože veškeré emoce, jako je agresivita, strach, úzkost, pláč a tak dál, tak je otázka podvědomí, který je u toho psa docela podobné s tím lidským. Ten pes si to akorát neuvědomuje tím, že nemá tu druhou signální soustavu.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je veterinář a zvířecí psycholog, doktor Alexandr Skácel. Pane doktore, když za problémovým psem nebo psem, který má nějaké problémy, zjistíte problémového majitele, můžete s tím něco dělat? Můžete nějakým způsobem tlačit toho majitele, aby se změnil, aby něco přestal dělat, nebo něco takového? Když prostě vidíte, že problém není v tom psovi, jako spíš v tom majiteli? Můžete zasáhnout?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Nepoužil bych, pane redaktore, slovo zasáhnout. Může být špičková nebo velmi dobrá psychologická práce s tím majitelem, že, ať už já, nebo kdokoli jiný mu to vysvětlí tak, aby mě poslechl, ale nejsou páky, nejsou páky, pokud se něco nestane, tak nejsou páky, abych já mu to zvíře zakázal, nebo mu nařídil nějakýho psího kouče, převýchovu nebo resocializaci a podobně. Jo, je to jenom na mně, jak jsem, jak jsem schopnej, v jakém je rozpoložení ten majitel, v jakém jsem rozpoložení já, jak si takzvaně sedneme a jak jsem schopen mu to velmi dobře vysvětlit, aby to pochopil a ode mě přijal, aby to vzal, že mu opravdu chci pomoct, že ho nekritizuju a že proti němu nic nemám, že tady opravdu jsem tady já, já pro něho, takže asi tak.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Řekl byste, že někteří lidé by za žádných okolností psa chovat neměli?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Určitě, jsou takoví, jsou takoví a bohužel narůstají.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A můžete je pojmenovat nějakým obecným pojmenováním?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Když to řeknu laskavě, tak psychicky labilní lidi, mohl bych říct s psychiatrickou diagnózou ale řekněme teda pro laskavost, labilní lidi, kteří si svoji frustraci dlouhodobou z dětství, ať už je to rozvod nebo cokoli, tak si vlastně hojí na tom zvířeti, jo a to je špatně.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Ale vy nemáte žádné možnosti, jak tomu zabránit. Pokud se někdo z takových lidí rozhodne, že psa bude mít, tak ho prostě má?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Ano, nejsem právník, takže neznám přesně ty paragrafové mantinely, ale, ale nevím o tom, že bysme mohli, mohli to nějak hlásit nebo řešit to s právníkem, dokud se něco nestane.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
V České republice žije asi dva miliony psů, pokud mám správné informace, u nás tedy žije průměrně v každé druhé domácnosti pes, což je evropská špička. Například v Německu chová psy průměrně jenom 13 % domácností. Není u nás prostě psů moc?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
To je poměrně těžká otázka, jestli moc, nebo ne. Já bych řekl, že snad ani možná ne, i když to tak na první pohled vypadá. Pokud je mi známo, tak my jsme z 29 evropských států, hned za Francií, jsme druzí v počtu chovaných teda psů nebo pets mazlíčků na hlavu a já jsem přesvědčenej, že to hodně souvisí s rozvodovostí taky, taky máme, jsme na vysoké příčce rozvodovosti a ten pes často nahrazuje toho partnera. Je to, je to a není to dobře. Je to v podstatě dobře v tom smyslu, že ten dotyčný třeba, když ovdoví, tak není sám, ale pak už to může sklouznout i do patologie, kdy ten pes nahrazuje toho partnera, nemyslím teď nějaký intimnosti, ale mám namysli tak, že ten pes vlastně nahrazuje toho partnera a už je to patologie, protože není schopen, nebo si myslí ten majitel, že není schopen už najít nějaký další vztah. Zažil několik bolestí, ať vztahu, úmrtí a rozchodu a podobně a snaží se to nahradit tím psem. A má to svou hranici. Pokud se ta hranice překročí, tak to není dobrý ani pro toho pejska, ani pro toho majitele.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Takže když za vámi někdo přijde a řekne: "Pane doktore, já bych si chtěl pořídit psa nebo já bych si chtěla pořídit psa," tak většinou odpovídáte: "Ano."

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Není to úplně stoprocentní. Pokud máme časový prostor, tak první otázka moje, jaký je motiv, k čemu má ten pejsek sloužit. Jestli je do postele, jestli bude hlídat firmu, jestli bude hlídat dům, nebo kompletně služby v uvozovkách. Takže vždycky záleží, k čemu si to zvíře ten dotyčný pořizuje. Takže pokud se přijde někdo poradit, tak první moje otázka: Co vás k tomu vede? Jaký máte motiv? K čemu má ten pejsek sloužit? Co má pro vás dělat za servis?

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o těch nástrahách, nestálo by za zamyšlení, i když teď to zákon nijak neupravuje, stanovit nějakou podmínku? Přeci jenom, když někdo žádá o zbraň, musí mít zbrojní pas, což je poměrně složité získáváte ho cestou nějakého psychologického vyšetření a tak dále. Nestálo by za to zavést něco i podobného i pro chov psů?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Velmi se za to přimlouvám. Určitě by to stálo za to.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A myslíte si, že to je průchodné? Přeci jenom, vy jste před chvílí o tom mluvil, že lidé si rádi pořizují psy. Myslím, že Češi v tom mají silnou tradici. Prostě lidé rádi jdou a pořídí si takříkajíc psa. Myslíte, že by se podřídili tomu, že budou muset, než si toho psa pořídí, jít někam na úřad, prokazovat, že jsou způsobilí a tak dále?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Někteří ano, někteří ne a obávám se, že by to bylo tak 50 na 50 mým hrubým odhadem.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že pes je něco, co může člověka třeba rozveselit, potěšit, držet ho takříkajíc nad vodou? Být pro něj něco jako opravdový partner?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Stoprocentně, stoprocentně ano a pamatuju si na řadu případů, kdy muž ovdověl, nebo partnerka prostě ovdověla a zůstala sama nebo zůstal sám a najednou ten pes začal vít, když byl sám, prostě to je takzvaná separační úzkost a tam je jedno z prvních opatření, aby ten pes nebyl v posteli s tím pánečkem. No a představa, že 80letý pán po 50 nebo 45 letech ovdoví a vlastně toho psa má pozůstatek po tý manželce a teď já bych mu měl zakázat, aby ten pes sám doma nebyl, že s ním nesmí být v posteli, to v podstatě ani nejde.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Můžeme se mi jako lidé, kteří chováme psy, od těch psů něco naučit a pokud ano, tak jak to máme dělat?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Já si myslím, že můžeme se naučit, můžeme se naučit poměrně dost a velice záleží na empatii, na pozorovacím talentu a proti té empatii je strach, spěch a úzkost. Takže pokud jsme prostě v psychické pohodě, tím jsme více empatičtí a tím se můžeme víc od toho zvířete určitě, určitě naučit.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
A jaké jsou příznaky toho, že ten pes není takříkajíc v pohodě, kromě toho, že tedy vrčí a třeba kousne?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
První asi takové signály jsou takové, že ten pes už nedělá takové ty naučené, naučené věci, že, já si vymyslím, v půl sedmé už skáče do postele, nebo, nebo se snaží vzbudit páníčka, aby s ním šel ven, protože potřebuje na záchod, nebo má hlad nebo prostě cokoli, tak se to opozdí, třeba se to opozdí o hodinu, hodinu a půl. Ten majitel se vzbudí a říká si, to je divný, deset let mě ten pes takhle vítá, chce jít čůrat, najednou nejde, jo, takže mění, mění svoje návyky. Jinak těch příznaků je poměrně hodně, jo, ale to je tak, bych řekl, na prvním místě, že zaregistrujeme změnu chování toho pejska.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Máte vy sám psa?

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Ne, nemám a těším se do důchodu, už to bude brzo a budu mít.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl veterinář a zvířecí psycholog, doktor Alexandr Skácel. Děkuju za váš čas a za návštěvu ve studiu.

MVDr. Alexandr SKÁCEL, veterinář, zvířecí psycholog
--------------------
Děkuju za pozvání, hezký den.

Petr DUDEK, moderátor
--------------------
Najdete nás kdykoli na webové stránce Radiožurnál.cz. Příjemný poslech přeje Petr Dudek.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: pdu
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.