Bohumír Janský, geograf a hydrolog

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Dobré odpoledne. Děkuji za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není vůbec zač. Připomínám, že své dotazy na pana docenta Jánského můžete směřovat i na adresu dvacetminut@rozhlas.cz nebo na facebookový profil dvaceti minut. Pane docente, mluví se až o 180 miliónech litrech ropy, které po explozi ropné plošiny 20. dubna vytekly do Mexického zálivu, do mořské vody. Může být tato ekologická katastrofa vůbec napravena?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Když to uvážíme velice zeširoka z hlediska ekologického, ekosystémového, tak můžeme říct, že v horizontu ne několika, ale spíš desítek let, nemůže být napraveno. To vypadá jako velmi pochmurné hodnocení, nicméně ty konsekvence, ten dopad na ekosystém delty Mississippi a pobřežní ekosystémy těch 3 států, které jsou atakovány na jihu USA, je tak obrovský, že to prostě bude trvat velmi dlouho, než se z toho ty biologické systémy dostanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, jak vy sám hodnotíte přístup společnosti British Petrol, když si vzpomeneme na takové ty velké příklady ekologických katastrof, ať už to byla Union Carbide nebo samotná havárie tankeru Exxon Valdez, kdy ty dané společnosti se dlouho snažily celou záležitost buď bagatelizovat nebo přímo zatloukat, tak jak se teď chová BP?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Já myslím, že z hlediska jaksi otevřenosti se chová dobře tato společnost. Samozřejmě dělá vše, co může. Mě velmi pozitivně u toho překvapilo třeba to, že ti Britové si pozvali skutečně nejšpičkovější lidi, které ve Spojených státech jsou, které mají zkušenosti třeba z podobných havárií z minulosti. Vím, že jsou tam naprosto špičkový američtí oceánografové u toho z těch dvou největších institucí oceánografických. Jednak z Scrippsu, oceánografický institut v San Diegu v Kalifornii a pak z atlantského pobřeží z Woods Hole, druhý největší institut na světě, prostě kdo něco umí a kdo tomu rozumí, tam je u toho a to je velmi sympatické u toho koncernu, že tyhle lidi vůbec tam k tomu přizvali.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem pro vědce oceánografa to může být extrémně zajímavá zkušenost, ne? Pozorovat to, jak se vyvíjí byť takto katastrofická záležitost, tak z čistě vědeckého hlediska to může být opravdu velice zajímavé.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Já myslím, určitě. Já jenom řeknu takový příklad, že shodou okolností právě dnes odjíždím do Paříže na zasedání mezivládní oceánografické komise, kde se o tom bude mluvit celý týden. V podstatě je to tam, viděl jsem v programu každý den z různých hledisek, takže budu za týden o hodně moudřejší, než jsem teď. Zastupuju Českou republiku jako předseda národního výboru oceánografického a budou tam vystupovat Američanu k tomu, takže za týden budu vědět mnohem víc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Není vyloučeno, že se ještě jednou uvidíme a uslyšíme, pane docente. Připomínám, že geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty Bohumír Jánský je hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu. Máte po ruce nějaké srovnání k tomu, aby úplný laik lépe pochopil, jak ohromující množství ropy vyteklo do Mexického zálivu?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Tak nějaké srovnání při takové "běžné" havárie ropného tankeru se to množství uniklé ropy, která se ovšem vyskytuje na jednom místě, regionálně velmi omezeném, řeknu příklad Exxon Valdez 38 tisíc tun, tisíc. Vedle toho ty havárie třeba z prasklých různých potrubí nebo havárie vrtných plošin, to jsou řádově větší havárie, zvláště tehdy, když to uniká delší dobu, takže zase srovnám. Vrtná plošina Ixtox v Mexickém zálivu 1979 470 tisíc tun, takže jsme někde desetinásobně na větším čísle. No, a největší co v dějinách zatím bylo, v dějinách teda ropných havárií, byla první válka v Perském zálivu a ten odhad, který ovšem je velmi jaksi takový neexaktní nebo těžko se to dá přesně říci, se pohybuje mezi milion dvě stě a milion pět set tisíc tun. To znamená, teď se nabízí to srovnání. To, co dosud uniklo, ale je to zase problém, protože ta bilance bude provedena dodatečně. Já jsem sám zvědav, co budou Američané teď třeba uvádět v Paříži, tedy myslím, oceánografie nikoli BP, kdy se to číslo stále zvětšovalo. Od těch prvních informací od toho dubna to neustále roste a dneska jsme úplně na jiném čísle než třeba v prvním květnovém týdnu. Ale i kdyby to byla nějaká třeba střední hodnota z těch čísel, která slyšíme, tak už Perský záliv je v tuto chvíli překonán.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak dlužno říct, že to je opravdu něco, co si normální laik jen obtížně dokáže představit. Co se s takovým množstvím ropy, které v Mexickém zálivu v těchto zeměpisných šířkách vyteče do mořské vody, tak co se s tím množstvím ropy děje?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Ano. Takže ta ropa je samozřejmě velice, má složení takové, které napomáhá tomu, že tato organická látka je postupně v přírodním prostředí odbourávána. První krok, který je třeba říci je, že z ropy už první den, za 24 hodin vytěkají lehké uhlovodíky, to znamená, dá se říci, vypaří se a je to teda o čtvrtinu menší objem. To odbourávání takzvaná biodegradace pokračuje dále. Dejme tomu, že ta běžná biodegradace, odbourávání teda vlivem mikroorganismů, což jsou bakterie, některé řasy, některé houby, mohou to být i někteří prvoci, probíhá ať už v prostředí, kde je kyslík, ale dokonce některé bakterie jsou schopny toho rozkladu i v unaerobním, tedy bezkyslíkovém prostředí. Tento proces, když vezmu tu hlavní masu, která je odbourána, trvá takové 4 měsíce, 34, ale záleží to na prostředí, ve kterém k tomu dochází. Biodegradaci odporují: teplota vody na prvním místě, je tady obrovský rozdíl.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Čím vyšší teplota, tím lepší odbourávání.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Ano. To znamená, že relativně Mexický záliv je na to odbourávání dobrý. Ta voda je tam nejnižší teploty v zimě jsou tam nějakých 16, teď jsme ovšem v letním půlroce, ty teploty se tam dneska pohybují kolem 22 stupňů, stoupne to až na nějakých 26, 27 stupňů. To znamená, to je příznivé pro odbourávání. Další druhý vliv je množství kyslíku ve vodě. To už je horší, protože ta ropa vytváří ropný film na hladině, který sám o sobě brání vstupu kyslíku z atmosféry. Další nezanedbatelná věc, nevýhodná pro Mexický záliv je ta, že do Mexického zálivu se nedostanou žádné hlubinné proudy, které šíří kyslík, zhruba bych řekl tak jednoduše řečeno, tyto proudy vznikají v okolí Antarktidy, jsou to skutečné hlubinné proudy v hloubkách, já nevím, minimálně 3 kilometrů a větších, které se šíří jaksi prstovitě od Antarktidy do všech oceánů, pronikají i Atlantikem k severu, ale Mexický záliv není vůbec jaksi dotčen. Jde to úplně mimo něj. Další věc je, že se nacházíme v oblasti, kde ta voda není příliš velkém pohybu. Myslím teď deltu Mississippi. Ta voda tam stojí ve změti mrtvých ramen, opuštěných ramen, v lagunách. Teď si představme na povrchu ropný film, který navíc ještě kromě toho, že zabraňuje vstupu kyslíku, on ještě brání fotosyntéze. To je také velmi důležité pro ty organismy, které tam žijí, které prostě třeba řasy nebo vůbec planktonní organismy, fytoplankton, který provádí fotosyntézu. To znamená, to jsou dva faktory a ten třetí je vůbec dynamika pohybu vod, která s tím souvisí. Oni jsou tam takové víry kolem Mexického zálivu. Já jsem se díval i na podrobné oceánografické mapy, které se pohybují ve směru hodinových ručiček a jsou to uzavřené koloběhy. Jediné co s tím může zahýbat, je nějaká větší událost. Třeba hurikán. To znamená, my jsme na konci května, počátku června a jsme na prahu hurikánové sezóny. To znamená, další téma pro vědce, kteří se tam nacházejí, je veliký otazník, co s touto havárií udělají hurikány.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty Bohumír Jánský je dnes jejich hostem. Pokud byste se ho chtěli na cokoliv ptát, můžete své dotazy směřovat na mailovou adresu dvacetminut@rozhlas.cz nebo na facebookový profil Dvaceti minut. Jeden z těch dotazů už vám pane docente Jánský předložím a ten v podstatě souvisí s tím, o čem jste teď mluvil, protože posluchač podepsaný jako Marek se ptá, jaké nebezpečí hrozí, že se ropná skvrnu z Mexického zálivu dostane k Evropě?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Tak to je samozřejmě velmi složitý dotaz, byť takhle jednoduše položený a myslím si, že skutečně seriózní třeba profesor oceánografie zaměřený na mořské proudy, že i s ním by to zacloumalo. Já si troufnu nějakou takovou prognózu. Vše souvisí s tím, jak dlouho ještě bude ropa unikat. Zaprvé: budeli unikat třeba do toho srpna, než vznikne třeba další vrt a pak ta opatření budou zase mít jiný charakter, tak to bude ještě obrovské množství ropy. Velmi to závisí na tom, co jsem řekl před chviličkou, teda hurikánech. Jestliže se tady vyskytne hurikán typu, který postupuje podél mexické pevniny, dostává se na americkou pevninu a vrátí se do Mexického zálivu, to znamená, ty vzdušné proudy velmi silné a velmi silné vlnobití může hnát ropnou skvrnu naopak od pobřeží, tak se samozřejmě stane nebo může se stát, ty vzdálenosti nejsou tak obrovské, jsou to prostě pár stovek námořních mil, že je uchopí "Floridský proud". Mezi Kubou a jižní Floridou je jeden z nejrychlejších proudů, kromě proudu západního driftu, který obíhá kolem Antarktidy, který je nejsilnější, tak tenhle ten patří hned v druhém pořadí k těm nejrychlejším. Má nějaké 3 uzle, někdy 4 uzle, to znamená, 34 námořní míle za hodinu. Dalo by se to spočítat tedy, kolik urazí za kolik dní a jestli by se dostalo to do zóny působení Floridského proudu, tak ten samozřejmě bude tu ropnou skvrnu hnát někam podél Atlantského pobřeží USA, může pak být postiženo ještě další státy, teda severoamerické, no, a někde teda jižně od New Faulandu, to už by byla skutečně obrovská událost, si to tento proud namíří napříč tedy oceánem, jako takzvaný Severoatlantský proud, už mu neříkáme Golfský, ale Severoatlantský a ten se pak dostane až k jižnímu pobřeží Islandu, k pobřeží Británie, oddělí se od něj Kanárský proud, který žene ty vody směr Kanárské ostrovy, a tak dále. To už by byla gigantická událost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je opravdu taková prognóza tady od stolu v Českém rozhlase na Vinohradech.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
S mnoha otazníky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře. A tak v tom případě, pojďme ještě k jednomu dotazu. Ivan Dlouhý se ptá skrze mail Českého rozhlasu, nebylo by lepší ropu na moři zapálit?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Velice dobrý dotaz. Jsou na to samozřejmě odborníci. Máme tady prosím vás specializované firmy, které se živí likvidací ropných havárií, já ten technik nejsem, nicméně ano děje se to. Velmi vhodné opatření toto je v případě havárie ropných tankerů, kde najednou máme obrovské množství ropy na hladině a uděláli se to rychle, tak ta ropa opravdu hoří, protože ne všechny součásti té ropy hoří. Jestliže váháme a trvá to nějakou dobu a necháme tu ropu, aby se smísila s vodním prostředím, aby pokračoval ten její vývoj, tak už je to větší problém. Samozřejmě, jestliže si představíme, že ropa uniká z hloubky 1,5 kilometru, tak to hoření je větší problém, protože už jenom než se dostane na povrch, tak tam vzniká emulze, prostě jakási směs ropy s vodou a ty lehké těkavé látky, které jsou nejvíce hořlavé, tak ty už také jaksi opouští po té dráze 1,5 kilometru tu hlavní součást ropy a už tam prostě nejsou, takže ano, Američani o tom přemýšleli, samozřejmě i zapálení má svá negativa, jeli to blízko k pobřeží, může dojít k velmi silnému zasažení pobřeží viz. Perský záliv, kde se zapálilo a došlo k velkému zamoření pobřeží Saúdské Arábie třeba.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom pardon, já jsem vždycky, a to je možná jen moje fatální neznalost, měl dojem, že ta ropa v Perském zálivu za první války byla úmyslně zapálena Iráčany.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Ano. Ano. No, ono to bylo tak, tam to bylo velmi složité. Já tuhle havárii používám i na přednáškách jako příklad.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A tak pojďme se k ní formálně přesunout, protože moje další otázka směřovala k tomu, jestli byste nemohl na jiných případech, jako Exxon Valdez, anebo první válka v zálivu a ty hořící zásobníky ropy, ukázat, jakým způsobem se ty starší ekologické katastrofy vyvíjí až do dneška.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Tak kdybychom vzali Perský záliv, je to prostředí skutečně velmi podobné Mexickému zálivu. Z hlediska teploty vody, z hlediska vůbec toho ekosystému, který tam je. Nicméně Perský záliv je daleko ještě více znečištěn ropnými produkty jaksi stabilně, trvale, bez havárie, protože ta doprava a ropy je tam vlastně nejintenzivnější vůbec na světě, ten Hormuzský průliv spojující s Arabským mořem, a tak dále, to je všechno velmi silně jaksi zatíženo ropou. Balastové vody z běžného vymývání tankerů, to všechno už tam je. Tenkrát došlo teda k tomu, že vlastně válka začala potopením jednoho iráckého tankeru u Míná alAhmádí, to udělali Spojenci. Odvetný útok prostě na jaksi ty terminály Saddámových vojsk, poté zapálení, předtím ještě útok na ocelovací zařízení, což bylo zvláště jaksi velké zvěrstvo, bych řekl, vyřazení veškeré pitné vody na celém pobřeží. Prostě ve válce žádný prostředek zřejmě není cizí. Všechno se dá použít, takže už jsme to tady jednou měli, samozřejmě to zasažení prostředí bylo naprosto gigantické, dá se říci celé saúdskoarabské břehy, k Bahrajnu, Kataru, k Emirátům, to vše bylo těžce zasaženo. Ty škody byly vyjadřovány, jsou to statisíce kusů ptáků a různých dalších živočichů, který padli za oběť. Do dnes tam ta ropa je. V rákosinách, v těch porostech při pobřeží, které tam jsou, jsou tam stopy ropy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, jsme 19 let od chvíle, kdy se toto stalo v Perském zálivu.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Ano. 91, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak neustále tam je mrtvé pobřeží nebo jakým způsobem ta ropa působí?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Není to mrtvé pobřeží, ale prostě chybí tam organismy, které byli zasaženy, které byli postiženy tak, že ty citlivé druhy tam zmizeli. Samozřejmě, že se další organismy tomu přizpůsobili a řekli bychom nebo ekologové by řekli, že tam je menší diverzita, než tam byla dříve, menší počet druhů, menší abundance, co znamená, i to množství je tam menší, nicméně ten ekosystém se s tím nějak vyrovnává a určitě teda to zlepšení je naprosto řádové. To je jasné. Horší situace je, kdybychom vzali třeba ty polární a subpolární vody, kde prostě prostý fakt, že proces biodegradace odbourávání ropných látek v těch studených vodách je řádově pomalejší. To znamená, i to malé množství, které je asi 40 tisíc tun Exxon Valdez je malé, tak tam napáchalo daleko větší škody, než třeba bych řekl desetinásobně větší množství v tropických vodách.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Stále posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Hydrolog a geograf z pražské přírodovědecké fakulty Bohumír Jánský je dnes jejich hostem. Když se vrátíme, pane docente, na úplný začátek, a to je ta zpráva, kterou dnes British Petrol jaksi poslalo do světa, že dokáže už zhruba polovinu té unikající ropy z vrhu odchytit, jinými slovy, už jen polovina uniká do mořské vody, tak je to zpráva, které expert naprosto důvěřuje?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Já myslím, že nedá se všemu důvěřovat. Samozřejmě, já nechci teď úplně očerňovat ten koncern britský, protože prostě tohle se může stát, jestliže ta společnost jde na to a myslím, nejen Britové, nejen BP, že se bude ropa těžit v takovýhle podmínkách. Jestliže tyto největší světové koncerny jdou na těžbu ropy z hloubek přes kilometr, jeden a půl kilometru v tomto případě, tak to samo o sobě je samozřejmě obrovské riziko. Nechci jaksi teď říci, jestli tomu máme věřit nebo ne, to všechno přinesou nejbližší dny. Je tam dostatek kontrolorů, kteří půjdou po téhle informaci a vyjádří se v průběhu možná několika dnů, jestli to tak je.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Potom ještě jedna poslední otázka. Minimálně z agenturních obrázků jsou nejznámějšími obětmi, myslím tím z řad živočichů, ptáci. Jsou obaleni tím ropným filmem a tak dále. Na druhou stranu jsou zprávy z pobřeží Louisiany, že voda vyplavuje například ty mrtvé delfíny a tak dále. Jsou některá zvířata z mořské fauny lépe uzpůsobena k tomu, aby nějakým způsobem takovou katastrofu ustála a některá hůře?

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
To určitě. Já myslím ti ptáci, to je třeba zmínit a asi většina posluchačů tohle ví i z minulých havárií. Jestliže ta ropa zasáhne tělo toho ptáka, tak jednak se rozpouští ochranná vrstva tuků, která vytváří tepelnou izolaci, ale nejsem jaksi specialista zoolog a druhý pohled na ty ptáky je ten, že prostě se ztrácí vztlaková síla. Oni ti ptáci nejsou schopni pak létat, vůbec. To znamená, buď tedy zahynou na tu ztrátu tepelné izolace nebo na schopnost létání, nejsou schopni si obstarat potravu například, vůbec. Takže je to naprosto jasné v případě ptáků. Ale jsou zasaženi i mořští savci a jaksi větší živočichové. Je známo, že třeba v Aljašském zálivu po havárii Exxon Valdez zahynulo asi 40 tisíc kusů nalezených, prokázaných mořských vyder. Což je živočich, který je poměrně odolný a dokáže se přizpůsobit, nicméně tohle bylo na ně moc, na ty vydry. Určitě ryby. U ryb je to obrovský problém, protože se ztrácí třeba i schopno reprodukce, nejen to, že ty nejvíce zasažené zahynou, ale může dojít k tomu, že omezí svoji reprodukci a tím pádem máme zásah na delší časový horizont. Oni prostě nebudou schopni takové reprodukce. Genetici dokonce tvrdí, že se může dostat to i do genetické informace. Takovýhle zásah do ekosystému. Takže můžeme počítat s tím, že mořští živočichové budou zasaženy na desítky let, minimálně se dá říct desítky let. Ještě ale bych chtěl k tomu říct jednu věc. Samozřejmě, že v tom prostředí, kde máme nějaké porosty mangrovin na pobřeží, mořské trávy a dokonce korály, že dojde k obrovským poškozením. Nicméně část toho ekosystému je schopna to nějakým způsobem strávit a určitě jsou teda spíše některé ty mikroorganismy, které jsou schopni se tomu prostředí přizpůsobit než ty velké formy života.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Geograf a hydrolog Bohumír Jánský byl jejich hostem. Pane docente, díky za váš čas a za vaše komentáře. Na shledanou.

Bohumír JÁNSKÝ, geograf a hydrolog z pražské přírodovědecké fakulty:
Děkuji pěkně. Na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
U mikrofonu byl Martin Veselovský. Stále posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. Přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne i dalších zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnou v Rádiu na přání.

Pokud se chcete hosta Dvaceti minut Radiožurnálu na cokoli zeptat, dotaz mužete zaslat e-mailem. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.