Igor Klimeš, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni

Velká voda opadává a lidé v postižených oblastech se s hrůzou dívají k oloze. Předpovědi totiž mluví o tom, že zítra a v pátek bude opět vydatně pršet. Jinak v postižených oblastech se vytrvale pracuje na odstranění následků velké vody. O další pomoci navíc dnes rozhodla vláda. Jde o částku 350 milionů korun. Na co konkrétně peníze půjdou, rozhodne kabinet až poté, co bude znát konkrétní požadavky z krajů. Jak se vůbec daří likvidovat hrůzu na severu Čech. Budeme se ptát. Hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni Igor Klimeš. Dobrý den. Já vás zdravím do Liberce. Vy jste od pondělka vpostižené oblasti na Liberecku. Jste už unavený?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Tak já bych to poupravil, nejsem tady od pondělka. Jsou tu moji kolegové. Já jsem tady byl několikrát, ale mezitím také musím zařizovat některé organizační věci v Praze, protože mám na starosti celý tým, to znamená, že nemohu bohužel být stále v těch postižených oblastech.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže vy to spíš koordinujete, to znamená, že pendlujete mezi Prahou, Ústředím Člověka v tísni, a potom tedy tou postiženou oblastí.

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Přesně tak a samozřejmě, ža ta únava už se dostavuje, ale je to naprosto nesrovnatelné s tím, co prožívají třeba starostové těch postižených obcí, lidé, kteří pracují v krizových štábech nebo příslušníci Integrovaného záchraného systému, tak to samozřejmě moje práce tak náročná, jakoby na tu únavu moc není.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kde všude vůbec působí vaše krizové štáby? Jste v každé postižené obci?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
My se snažíme to pokrýt. Samozřejmě takováhle katastrofa vždycky znamená, že je potřeba poměrně rychle zmobilizovat dostupné zdroje a dostat naše lidi jakoby do toho terénu, abychom měli, pokud možno, informace z první ruky. Tady při těch povodních jsme měli takové, řekl bych štěstí v neštěstí, v tom, že obě ty hlavní postižené oblasti, jak tedy v libereckém kraji, tak v Ústeckém kraji jsou realtivně blízko našich poboček. Máme pobočku v Liberci, která dokonce má některé programy dlouhodobé i v Chrastavě a v Hrádku nad Nisou. A máme pobočku v Ústí nad Labem, takže ti lidé z těchto dvou stálých poboček Člověka v tísni vyrazili téměř okamžitě po těch povodních na místo a začali zjišťovat ty první škody. Začali zjišťovat ty první potřeby, které jsme se snažili okamžitě pokrývat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Jak byste popsal člověku, jako jsem třeba já, který všechno pozoruje z tepla pražské kanceláře, jak to momentálně v té oblasti vypadá?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Pro mě je to zhruba srovnatelné s povodněmi vloni v červnu na Novojičínsku. Je až vždycky s úžasem hledím na to, jak se daří ty největší škody a takové ty největší stopy po povodni odstraňovat. Ten Integrovaný záchranný systém, práce mnoha firem, tkeré jsou nasazeny v oblasti a těžké techniky je opravdu vidět a postupně se daří odklízet takové ty největší kusy všelijakého nepořádku. Daří se zprovozňovat ty cesty a ten postup je opravdu velice rychlý. Řekl bych, že jsme se od povodní na Moravě v roce 1997 mnohému naučili a je to opravdu vidět.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
I třeba vy jako společnost Člověk v tísni, která v takových oblastech působí? Tak i vy máte pocit, že už se třeba vyvarováváte některých chyb, které jste dělali v minulosti a teď, nechci vám žádné chyby podsouvat, ale jen spíš se ptám.

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
To víte, že jsme v mnoha ohledech dneska v těch reakcích rychlejší, vyhýbáme se spoustě chyb, umíme ty věci daleko lépe. Ale zase se vždycky objeví něco, co nezvládneme. To je potřeba přiznat, nejsme dokonalí a s tím, jak zlepšujeme ty postupy, tak se objevují trhliny, na které jsme třeba v minulosti vůbec nenarazili, protože ten systém byl tak nedokonalý, že už jsme se zasekávali na některých věcech a do těch detailů vůbec nedošlo, takže každá ta povodeň je jakoby něčím nová a v něčem nás postunuje dál, ale snažíme se jakoby vždycky dělat si nějakou rozvahu nad proběhlými povodněmi, podívat se na systé naší práce a třeba po loňských povodních v roce 2009 jsem pak letos na jaře objížděl starosty těch nejpostiženějších obcí a třeba ptal jsem se jich na jejich názor, na naší práci a i z jejich komentářů a z jejich reakcí jsme samozřejmě vydvodili nějaká ponaučení a používáme je třeba letos.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Aje něco, co vás při této povodni zaskočilo nebo spíš při tomhle odstraňování povodňových škod, na které se nějakým způsobem podílíte?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Asi mě zase zaskočila, to mě bude pravděpodobně zaskakovat vždycky jakoby ta síla té povodně a to kolik domů ta voda strhla vlastně okamžitě a kolik těch domů v současné chvíli je ve sledování a je velmi pravděpodobné, že prostě máme tady zhruba desítku domů, které už šly k zemi nebo jejichž část je úplně zničená a je tady několik desítek dalších domů, které pravděpodobně budou určeny k demolici a to je tedy rozsah poškození, který třeba s tím loňskem je nesrovnatelný.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To říká vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni Igor Klimeš. Jen připomínám našim posluchačům, že se pochopitelně mohou ptát našeho hosta, Igora Klimeše ze společnosti Člověk v tísni také na dvacetminut@rozhlas.cz anebo jsme na facebooku. Můžete se ptát jednak na mém facebookovém profilu a také na našem dvacetminut, tedy to znamená www.facebook.com/dvacetminut, psáno slovy, psáno dohromady. Řekněte mi, dá se vůbec teď říct, které místo je nejvíce postiženo, konkrétně třeba jedna obec, kterou vy byste vypíchl, aniž bychom samozřejmě jakkoliv jí chtěli nadržovat?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Já teď ještě momentálně, abych se přiznal, nemám úplně jakoby to srovnání v hlavě takové, že bych měl srovnánu velikost té obce a třeba množství postižených domů nebo procento postižených domů, takže jakoby nejvíc postižená obec, to nedokážu říct v tom relativním měřítku, v tom absolutním se zatím zdá, že je to Raspenava s Frýdlantem, kde opravdu ten počet těch zasažených nemovitostí je veliký.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Co je v té oblasti teď momentálně nejvíce potřeba?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Já myslím, že teď jakoby starostové jednotlivých obcí alespoň tuším, že včera, proběhla koordinační schůze ve Frýdlantu, což je obec s rozšířenou působností, pod kterou právě patří třeba právě Raspenava, Hejnice nebo bílý potok, kde ty škody jsou opravdu veliké, tak většina těch starostů už singalizovala, že vlastně maximum těch potřeb se podařilo pokrýt, takových těch co jsou potřeba rychle, objevují se ještě některé drobné nedostatky. Dlouhodobě tady chybí stavební kolečka třeba, ale tam je problém v tom, že pokud já vím, tak my jsme měli problémy shánět je různě po skladech v České republice. Ale jinak jakoby ty akutní potřeby vypadají, že jsou pokryté. Teď samozřejmě bude trvat mnoho týdnů, než se povede zprovoznit všechny komunikace. Lidem tady na některých místech ještě pořád nejde plyn a elektřina, což je jako velmi těžký faktor pro to jednak odstraňování těch škod a jednak pro to, že ti lidé subjektivně prožívají vůbec ty povodně, protože samozřejmě, že když v noci nemůžete svítit, nemáte možnost si normálně uvařit. V některých obcích také neteče voda, protože tam byli závislí na svých vlastních studních a ty v této chvíli nejdou použít kvůli riziku kontaminace. Takže ti lidé nemají možnost se ani umýt. Tak tohle všechno jsou jakoby potřeby, které jsou na místě, ale myslím, že prostě postupně se je bude dařit řešit. Prostě nejde všechno hned a rychle.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Řekněte mi, proč není konkrétně třeba od vás od Člověka v tísni zájem o materiální pomoc, třeba o různé oblečení, deky a podobně. Proč říkáte vždycky lepší je, když lidé přispějí a ta materiální pomoc je komplikovaná?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Souvisí to malinko s tím, co už jsem řekl, že jakoby v tuhle chvíli, to znamená, máme od neděle, dnes je vlastně čtvrtý den po povodních a již včera starostové singalzovali, že toho materiálu je na místě v podstatě dost a je tam jakoby v dostatečné druhové rozmanitosti tak jak oni si ho postupně vyžadovali. A materiální sbírka nelze podle mě takhle rychle a efektivně zorganizovat. Musíte někde otevřít nějaký sběrný sklad. Tam ti lidé nějako uchvíli ty věci nosí, nějakou chvíli trvá, než se to jakoby mezi lidmi roznese, než oni si rozmyslí, co do toho skladu odnesou a ty čtyři dny jsou opravdu tak jakoby maximum pro tu první pomoc. Budou ještě nějaké drobnosti samozřejmě scházet na těch místech, ale tam je potřeba, aby ty nevládní organizace spolu s integrovaným záchranným systémem právě měli ty finance na to, aby rychle, operativně nakupovali ty věci, které jsou na místě potřeba. Pak se bohužel stává, že skončí vlastně tahle ta, to období, kdy je rychlá materiální pomoc poteřba a najednou zjišťujeme, že máme plné sklady nějakých věcí, které už nikdo nechce, a řeší se, co s tím. Já jsem třeba vloni a nebudu tu obec jmenovat, aby lidé nebyli na ní naštvaní. Ale po loňských povodních se opravdu stalo, že se v té obci likvidovalo spousta přebytečného šatstva a nějaké věci, které prostě už nikdo nechtěl a v podtatě ta obec přesto, že se snažila ty věci poukázat někam do dětských domovů nebo někam, kde by se ještě daly dále použít, tak pro ně prostě nenašla využití a v podstatě je musela na vlastní nákaldy zlikvidovat, takže jí to ještě někonec stálo nějaké finanční prostředky.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takže zkrátka je daleko praktičtější, když vám někdo přispěje ať na konto nebo na dárcovskou SMS, protože i takové možnosti jsou. Mně by zajímalo, já vás nebudu zkoušet, kolik lidé přispěli, protože ta částka se mění určitě každou minutu, ale dá se třeba srovnat, jestli lidé posílají čím dál více peněz, když to třeba srovnáte s těmi předchozími povodněmi? Nebo naopak tím, že ty povodně jsou teď docela často, tak ta finanční pomoc je třeba nižší?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Já musím konstatovat, že obdivuji obyvatele České republiky v tom, jak jakoby neuvěřitelnou solidaritu jsou schopni projevit téměř po jakékoliv katastrofě takovéhleho typu a nejen když je to v Čechách, ale i vlastně v zahraničí. Česká republika dlouhodobě patří v tom regionu bývalých států východní Evropy k nejštědřejším dárcům vůbec. České obyvatelstvo reaguje na podobné výzvy velmi ochotně a bez jakýchkoliv problémů. A letošním problémem je to, že jakoby měli jsme tu povodeň loni, měli jsme tu povodeň letos na jaře a tohle už je třetí vlastně takováhle událost během několika málo měsíců. Do toho se ještě objevilo zemětřesení na Haiti. Do toho máme v současné době záplavy v Pákistánu, na které se v České republice také vybírají peníze. To znamená, že já chápu, že ta dárcovská komunita je už malinko vyčerpaná a unavená. A nerad bych proto teď jakoby to nějak hodnotil, ale zdá se teď, že jakoby ta dynamika té sbírky byla malinko lepší, než je to letos, ale zase znovu opakuji, je to naprosto pochopitelné, ti lidé už přispěli během tohoto roku pravděpodobně několikrát na různé sbírky a prostě nemůžeme očekávat, že donekonečna budou ty sbírky tak úspěšné, jako byla třeba ta naše loňská na povodně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni Igor Klimeš je hostem Dvaceti minut v Radiožurnálu. Jsou v postižených oblastech potřeba další dobrovolníci? Dozvíme se právě teď. Já jsem se dočetla na Internetu, že hledáte dobrovolníky, kteří by vám přijeli pomoci do té oblasti. Řekněte, co by měl takový dobrovolník umět?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Takový dobrovolník toho moc umět nemusí. Jde o to, aby to byl přiměřeně fyzicky zdatný umělec, teď používám maskulinum, ale samozřejmě mohou jezdit i zájemci a zájemkyně ženského pohlaví. Musí jakoby být připraveni na to, že ten život v těch postižených oblastech je trošku omezený, že jsou omezené možnosti té hygieny, spaní je na nějaké základní úrovni zajištěné v různých sokolovnách a noclehárnách, které jsou k tomu účelu provizorně víceméně zřízeny, takže to chce karimatku a vlastní spacák. Chce to se dobře vybavit oblečením, protože po celém dni, kdy pracujete v těch opravdu hodně špinavých zaneřáděných domácnostech, kde ta voda prostě tím prohnala opravdu cokoliv, co jí přišlo do cesty, tak je potřeba mít možnost se převléci do něčeho rozumného a suchého. A takže je dobré mít s sebou několik rezervních setů toho oblečení.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Kolik lidí tak zhruba je potřeba? Jsou to desítky nebo stovky by se tam uplatnily?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Myslím, že teď už jsou to spíš desítky, možná se se můžeme bavit ještě o stovce, možná dvou. Není ani důležitý tak ten počet, bych řekl, spíše je důležité, jakým způsobem ti dobrovolníci přijíždějí a já myslím, že už to v médiích několikrát zaznělo a je to i taková zkušenost třeba z povodní z minulého roku, že pro ty jednotlivé krizové štáby případně starosty těch menších obcí. Je strašně složité, když jim tam přijíždí nával dobrovolníků, kteří se neorganizovaně hlásí.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Takoví ti na vlastní pěst, co tam přijedou.

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Já hrozně oceňuji jejich snahu a hrozně si vážím toh, že chtějí pomoci. Ale na druhou stranu je dobré si vždycky uvědomit, že třeba zrovna ti starostové a ti lidé, kteří koordinují na místě veškerý příjem celé té pomoci, která tam proudí, tak jsou nesmírně vytížení a jakoby, když se na ně za den obrátní sto dobrovolníků, tak než oni s tím dobrovolníkem vyřídí úplně základní věci, tak jim to třeba zabere deset minut. Teď si vezměte, že je to stokrát deset minut a dostáváme se na poměrně významnou porci času, kterou ti lidé mají k dispozici.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
To znamená, že je lepší, když vám zavolají třeba předtím, než tam pojedou a domluví se potom, případně přijdou na tu vaši základnu a tam se uvidí, co s nimi dál?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Je určitě lepší jezdit v organizovaných skupinách a já naprosto netrvám na tom, aby pokud lidem není sympatický zrovna Člověk v tísni, tak aby vyjížděli s Člověkem v tísni, ale obracejte se prostě prosím na humanitární organizace, případně na krizová centra přímo a jezděte spíše v organizovaných skupinkách tak, abyste už věděli, odkud kam pojedete, kde budete mít jakou práci a bylo s vámi také na místě počítáno, tak tohle to by byla taková výzva k veřejnosti, která by se chystala třeba k dobrovolnické práci.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vy nám posíláte své otázky na dvacetminut@rozhlas.cz. Jen připomínám, že hostem Dvaceti minut Radiožurnálu je vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni. Pan Igor Klimeš, který je v našem studiu v Liberci. Zítra a v pátek má znovu vydatně pršet, připomíná nám tady jeden posluchač a ptá se, jestli jste třeba nějakým způsobem v té oblasti připravený?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Zatím podle těch zpráv meteorologů, které já mám k dispozici i podle toho, co zaznívalo v průběhu včerejšího dne a dneška na těch koordinačních schůzích, tak to vypadá, že ty srážky nejsou předpovídané v takové míře, aby způsobily nové vylití těch vodních toků. Takže my v to pořád doufáme. Samozřejmě, že sledujeme ty předpovědi, jak je postupně meteorologové zpřesňují. Hasičský záchranný systém, pokud já vím, už do míst směřuje nějaké dodávky pytlů na případné stavění nějakých provizorních hrází. To je asi všechno, co se v tuhle chvíli dá proti takové věci dělat. A naopak my se snažíme spíše lidi v těch postižených oblastech uklidňovat, protože samozřejmě každá takováhle zpráva je nsmírně náročná pro jejich psychiku. Oni právě dokončili odstraňování těch prvních škod a vypořádali se s tím největším stresem a teď jakoby přichází hrozba další vlny, tak to je nesmírně těžká situace.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Další otázka od Kateřiny, jak se rozdělují peníze, které od nás dostane Člověk v tísni, dáte peníze třeba na opravu domu, který je vzáplavové oblasti?

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Peníze, v tuto chvíli, abych jen zhruba řekl, jak se pohybujeme v těch částkách, tak v tuto chvíli nám dárci přispěli 7 miliony korun. Člověk v tísni uvolnil jeden milion korun z fondu Klubu přátel, což jsou naši dlouhodobí přispivatelé. V této chvíli jsme zatím 3 miliony nakoupili tu okamžitou materiální pomoc, to znamená, nářadí, ochranné pracovní pomůcky, desinfekce, čistící prostředky a nějaké vody a další věci. Co děláme dál a co bývá hlavním takovým těžitěm programu Člověka v tísni je to, že vysíláme naše terénní pracovníky do postižených domácností, kde oni provádějí podrobné šetření, které má za úkol zjistit jednak, jak moc ta domácnost byla postižená a jednak jak je schopna se s tím postižením sama vypořádat, případně vypořádat s pomocí těch státních standardních podpor, které jsou po povodni vypláceny a na kolik je tam potřeba zvenčí. V té druhé části otázky, jestli podporujeme i takové domácnosti, kde jsou ty domy v povodňových zónách a v oblastech, které bývají zaplaveny. Ano, většinou ano, protože ti lidé často nemají prostě jinou možnost, než ten dům opravit. Představte si, že jste koupili dům v záplavové zóně, o tom, že byl v záplavové zóně jste se prostě nedozvěděli, podcenili jste to riziko, dobře, ale leckteré ty domy skutečně jsou v zónách, které posledních několik let bývají zaplavovány, ale třeba 50 let předtím tam voda nikdy nebyla. Máte velikou hypotéku, ale teď ten dům je vlastně neprodejný a vy nemáte šanci jakoby se ho zbavit a odstěhovat se někam jinam. Zároveň v těch místech ti lidé samozřejmě jsou často vázáni nějakými pracovními povinnostmi a v době útulumu ekonomiky, který prožíváme, není tak jednoduché se sebrat z místa, kde máte nějakou zajištěnou práci a odejít o několik kilometrů dál anebo se přestěhovat třeba do úplně jiného regionu a tam začít hledat práci nanovo. Takže vím, že je to poněkud problematická otázka a vyvolává to mnoho rozporů myslím, napříč českou společností. Ale my se necítíme být oprávněni jaksi hodnotit jednání těch lidí a naším primárním cílem je dostat je z té těžké situace, ve které jsou. I přesto, co jsem teď uvedl, tak několika klientům nebo několika našich klientů jsme se nakonec dohodli na tom, že jakoby se toho poškozeného domu zbaví a že jim Člověk v tísni přispěje významně vyšší částkou na to, aby si mohli pořídit dům, který je v bezpečnější lokalitě. Takže i o to se snažíme, ale nemůžeme do toho ty lidi nutit a nemůžeme je persekuovat za to, že mají prostě tu smůlu a jejich dům stojí někde špatně.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Pojďme ještě na jednu otázku, kterou nám posílá Kamil z Prahy. Je trošku delší, ale já ji snad stihnu ještě přečíst: "Nemám žádnou otázku na povodně, ale zajímalo by mě, co si myslíte o všech těch možných sbírkách? Já jsem šel dnes po Praze a jen ve vestibulu metra po mě chtěli peníze na děti, peníze na nemocné, potom mi nabízeli, ať si koupím časopis. Víte, je toho všeho strašně moc a člověka to štve. Nemohu pomoci všem a oni ve mně vyvolávají pocit viny a já přitom platím poctivě daně." Jaký je váš názor, ptá se vás Kamil z Prahy. Je moc různých sbírek, různých lidí po Praze, kteří vybírají peníze, nejen po Praze určitě.

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
To je strašně složitá otázka. Nevím, jestli vůbec si troufám na ni odpovědět. Já asi bych se ztotožnil s tím, že někdy se nešťastně sejde několik sbírek v ulicích najednou a pak člověk musí mezi těmi jednotlivými pracovníky trochu kličkovat a může to asi být nepříjemné. Já si myslím, že to je malinko o kultuře těch lidí, kteří na těch ulicích se snaží pro ty dárce nějakým způsobem zachytit. A to je asi všechno, co se k tomu dá říct. Já si nemyslím, že bych věděl o nějaké sbírce, která by byla významně nějakým způsobem zneužita nebo něco takového si myslím úplně v České republice se neděje. Takže většina těch peněz jde pravděpodobně lidem, kteří to skutečně potřebují a je prostě svobodnou volbou každého občana, každého člověka, jestli na tu kterou sbírku přispěje nebo jestli třeba nepřispěje na žádnou.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
A nemusí se u toho cítit nijak provinile, určitě.

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Já si myslím, tohle bych zdůraznil, neciťte se provinile, když nechcete na něco dát. Je to opravdu vaše svobodné rozhodnutí. Nikdo vás za něj určitě nemůže kritizovat.

Helena ŠULCOVÁ, moderátorka:
Vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni Igor Klimeš byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu z Liberce. Díky na shledanou.

Igor KLIMEŠ, vedoucí povodňového týmu společnosti Člověk v tísni:
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí NEWTON Media, s.r.o. a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnou v Rádiu na přání. 

Pokud se chcete našeho hosta na cokoliv zeptat, můžete své dotazy zasílat buď na adresu 20minut@rozhlas.cz, nebo použít facebookovou stránku pořadu. Na otázky v diskusním fóru bohužel hosté nemohou reagovat.