Adam Gebrian, architekt a kritik

Architekt Adam Gebrian - Foto: Alžběta Švarcová

Architekt Adam GebrianFoto: Alžběta Švarcová

Narodil se roku 1979, vystudoval architekturu v Liberci a později také postgraduál v Los Angeles. Kromě tohoto města žil, studoval a pracoval také v Amsterodamu, Rotterdamu, Praze, Paříži nebo Londýně. Chce měnit města na místa pro šťastnější život. Jakou šanci mají v Česku nápady a projekty, které by lidem zlepšily a zkrášlily životní prostředí? Jak se k nim staví úřady? A dají se na ně sehnat peníze? Začíná Dvacet minut Radiožurnálu. Naším hostem je architekt, kritik, teoretik a propagátor architektury Adam Gebrian, vítejte ve studiu.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Dobrý večer.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Já na úvodu rozhovoru použiji publikaci nazvanou Městské zásahy Praha 2010, která mapuje stejnojmennou výstavu, ta byla k vidění v centru současného umění DOX, rovnou dodám, že nápady, o kterých bude řeč, ale nemusí sloužit jen pro hlavní město, ostatně ten projekt Městské zásahy jako takový vznikl už v Bratislavě zhruba před třemi lety, v úvodu vysvětleme posluchačům tedy, jaká skupina lidí na něčem takovém pracuje a jaký si ten projekt klade cíl?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Vymysleli ho dva mladí architekti Matuš Való a Oliver Sadovský v Bratislavě s několika cíly. Ten jejich cíl byl, první byl takovej egocentrický, to znamená vylepšit postavení architekta ve společnosti, to znamená ukázat lidem, že to není jenom člověk, který plní přání developerů a je ochotnej zastavět jakoukoliv zelenou louku betonem, ale že to je člověk, kterej taky chodí po městě, žije v něm, zajímá se o ně, ale nejenom, na rozdíl od jiných lidí ho nedokáže jenom kritizovat, ale dokáže taky vytvářet nějaký řešení těch problémů. A oslovili svý kamarády a nejenom kamarády, ale i architekty a umělce, jestli by zdarma nedodali nějaký svoje nápady a projekty na to, jak ty městský prostory vylepšit. V podstatě to fungovalo jako takový popíchnutí magistrátu, který většinou spoustu věcí zamítal slovama, vy jenom kritizujete, ale nemáte žádný řešení, tak oni říkali, tak aby nám tohle už nemohli říkat, tak vytvořme takovej katalog nápadů, kterej můžeme ukazovat a říct, jako ty řešení existují. Akorát je to na vás, že vy je nechcete třeba realizovat. A vlastně když mi tenhle ten koncept představili, mimochodem tady v Českém rozhlase, tak já jsem říkal, to je univerzální koncept, pojďme ho převzít do Prahy a spolu s Janou Kosteleckou, kulturní producentkou, jsme ho zrealizovali v Praze a dneska ho realizujeme v Brně, kde by měla ta výstava proběhnout v roce 2011.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
To znamená, že Městské zásahy Brno 2011 teď mají někdy uzávěrku.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Hm, mají uzávěrku zítra, je to tak, že vlastně my vždycky jsem požádali kohokoliv, kdokoliv se může do toho přihlásit, má na to jenom dva měsíce, aby zaslal svůj návrh. Dva měsíce je velmi krátká doba, ale vychází z toho předpokladu, že lidi za ty dva měsíce by měli zpracovat věc, která už jim jako dlouhodobě třeba leží v žaludku, nebo věc, kolem který chodí 10 let a chtějí jí změnit a teď mají tu příležitost, takže jsme tu výzvu udělali úplně otevřenou. Chtěli jsme, aby nám poslali nějaký drobný anotace projektů, kterýma se budou zabývat, a těch anotací jsme dostali asi 185, aniž bysme někoho konkrétně přímo oslovovali, tak teď uvidíme, kolik těch projektů doopravdy dostaneme. Dneska jsem se díval do emailů, jich přišlo kolem čtyřiceti, padesáti a ještě jsou dva dny a architekti jsou známí tím, že většinou všechno dělaj na poslední chvíli, tak jich asi bude dost.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy taky?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Já taky.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Dobře, tak to jsou tedy Městské zásahy Brno 2011, uvidíme, co tam se urodí za nápady. A teď se pojďme zabývat tím, nebo těmi nápady, které už se urodily. V těch projektech se poměrně často opakují některé prvky, které já bych jako laik shrnula do zhruba tří oblastí, pojďme to vzít jednu po druhé. Jako tu nejvýraznější jsem vnímala využití prostor podél vodních toků a úplně skvělým nápadem mi přijde nápad na pontonovou cyklostezku, která by propojila úsek Mánes a Rudolfinum v centru hlavního města. Ten její autor jí charakterizoval nebo ten projekt charakterizoval větou: projíždět centrem Prahy na kole na řece, to je neskutečný zážitek, který nám závidí ostatní světová velkoměsta. Tak nahraďme divákům vizualizaci, pohled do katalogu, řekněme jim, jak by to fungovalo?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Já myslím, že to je strašně zajímavej projekt a je to jeden z nejdůležitějších projektů v těch městských zásazích a opravdu spousta věcí se na něm dá ilustrovat. To, co on říká, je, že v Praze existuje velká kvalita. Ta kvalita je Vltava a podél Vltavy vede cyklostezka, která se jmenuje A1 a ona vede prostě někde od jihu na sever a má možná na délku celkově 30 kilometrů a je přerušená na úsek, který má délku 1,5 kilometru. To znamená, jenom velmi malá část chybí k tomu, abyste opravdu mohli zaznamenat celých těch 30 kilometrů, celou tu velkou kvalitu. To je opravdu velmi podstatný, protože ten zásah nespočívá v tom, že vytváří sám něco hrozně hodnotnýho, ale pouze pomáhá vytvořit něco mnohem hodnotnějšího. To znamená dodává jenom poslední chybějící kousek jako řetězu. A navrhuje cyklostezku teda v tom úseku, který jste popsala, a vychází z takovýho předpokladu, že my si automaticky myslíme, že cyklostezka musí být hnedka vedle normální komunikace pro auta, protože tak to vídáme každej den a jsme na to zvyklí. Ale to není žádný ideální řešení, to je naopak to nejhorší řešení, který většinou je nejlevnější, a proto vlastně se stává. Ale tam, kde byste to mohli od sebe odtrhnout, aby to bylo velmi žádoucí z hlediska bezpečnosti a z hlediska i toho zážitku. A on vlastně říká, tady se to odtrhnout dá, protože, že jo, ta hladina tý Vltavy je mnohem níž než prostě normální klasická komunikace Smetanovo nábřeží, ze kterýho si myslím, že jednou stejně auta zmizí, ale zatím tam jsou. A vymyslel pontonovou cyklostezku, to znamená cyklostezka, která plave na vodě, je kotvená do tý boční zdi, to znamená, není kotvená do dna a je vytvořená pomocí armádních pontonů, který jsou, myslím, dodneška ještě celkem běžně k dispozici, takže ty její náklady vlastně spočítal celkově asi na 10 milionů korun. A myslím si, že by to byl opravdu velkej zážitek a opravdu by to vytvořilo tu mnohem věští kvalitu, než jak se zdá.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Je to relativně velice levné, protože tady pamatujeme daleko kratší cyklostezky za téměř stonásobně vyšší hodnoty, to jsou ty nejhůře proslulé projekty, co tedy brání tomu, abychom se projeli na Vltavě po pontonech?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
To je skvělá otázka. A vždycky, když něco se nedaří zrealizovat, tak zjistíte, že tomu nebrání ejdna věc, ale že to je takovej spletenec takovejch různejch věcí a vlastně žádnej z nich není moc významnej, ale když se všechny posčítaly, tak vlastně vytvoří jako úplně jako nepřekonatelnou záležitost. No, já myslím, že tady je to principiálně úřední záležitost a jenomže do toho bude promlouvat spousta samozřejmě lidí, takže magistrát, kterej by to asi dokázal velmi jednoduše povolit, tak se bude bránit tím, že se k tomu budou muset vyjadřovat památkáři a ty se ještě týkají, jako jsou národní a lokální a tak dále, a že to bude velmi složitý. Ale myslím si, že to je jenom jako o vůli, jo. Když budete opravdu chtít, tak tomu principiálně nebrání vůbec nic.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A už to někdo zkusil?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Myslíte tohle tu věc zrealizovat?

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Přímo tu pontonovou cyklostezku.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Tak co vím, tak ten autor, to je Jan Kadlas, architekt, myslím si, že řadu aktivit kolem toho vyvíjí, spojil se s hnutím Automat a vydal tričko, na kterým vidíte kolo a pod ním jsou hladiny, hladina Vltavy, takže určitě kolem toho dělá spoustu popularizačních akcí, ale myslím si, že tohle je taky podstatná věc. Většinou ti autoři těch projektů už na to nemají energii a vůli, jo, my to většinou na nich necháme, jako jestli říkáme, tak jste něco vytvořili, tak se ještě snažte to i prosadit, ale že jo, ty lidi taky dělají nějaký jiný věci a tak dál a vždycky říkaj, dobře, tak já bych byl hrozně rád, kdyby se toho někdo třeba dokázal jako chopit a vzal to jako za mě dál. A tady se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu, že architektuře podle mě chybí fanoušci.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A především mezi úředníky měst.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
No to samozřejmě.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A jak je to s vámi? Zkusil byste dotáhnout některý ze svých nápadů až do realizace?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Já teďka realizuju svůj první vlastně a doufám že poslední rodinnej dům.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak špatné máte zkušenosti?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Ne, nemám tak špatný zkušenosti a nevychází to z tý jako mizerný zkušenosti, ale vychází to z toho, že jsem se rozhodl věnovat jinejm věcem. A když to řeknu jednoduše, Karel Honzík, skvělej českej architekt řekl, že aby kultura mohla prosperovat, potřebuje tři typy lidí, a to jsou iniciátoři, realizátoři a propagátoři. A těch realizátorů my máme, že nevíme co s nima, a tu první a třetí jako skupinu nemáme absolutně vůbec zastoupenou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tu jste se rozhodl saturovat vy.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
No, zjistil jsem, dva roky to dělám a nenarazil jsem na žádnou konkurenci.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže budoucí realizace projektů necháváte na někom jiném, třeba i proto, že byste mohl otrávit svou múzu tím úředním šimlem?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Ne, to si nemyslím, ale vlastně vždycky říkám, že se snažím, aby důležitý věci dělali kompetentní lidé. A znám strašnou spoustu lidí, kteří to umějí mnohem líp než já, tak já jako jim nebudu fušovat do řemesla.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Kromě té cyklostezky u Vltavy je tady i dalších několik nápadů využít vlastně každého u vody, jsou to říční lázně, jsou to třeba jen malé odpočinkové prostory u městského potoka, plovoucí garáže, plovoucí tržiště, viděl jste něco takového fungovat ve světě?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Spousta těhle těch věcí existuje. Myslím si, že se můžete podívat do jakýchkoliv jako opravdu důležitejch měst, ideální příklad je vždycky Skandinávie, protože tam jsou velký lokální daně a tím pádem ten veřejnej prostor je v centru pozornosti. Skvělý je, že vlastně je tam ještě horší klima než u nás a stejně vidíme ten veřejnej prostor mnohem víc používanej. Takže já to úplně zkonkretizuju, dánský architektonický studio Big, dřív Plot, vytvořilo takový říční lázně, který opravdu plavou na řece a vy plavate přímo v tý řece, protože ta řeka se tak vyčistila, že už to můžete udělat, a postupně se na to začaly nabalovat další aktivity a přibyly k tomu různý mola a kopie těhle těch lázní a najednou vidíte, že to nábřeží ohromným způsobem ožilo, až za ním následovala bytová výstavba. Najednou se prostě, předtím to nábřeží bylo takový jako zbytkový. Principiálně se města rozdělujou na dva typy, na města, který jsou u řeky, a na města, který jsou na řece. Ty města, který jsou u řeky, se k ní staví zády, a ty města, který jsou na řece, by se k ní měly stavět čelem. Fascinující je, že Praha je vlastně jako město na řece a tváří se jako kdyby byla město u řeky, jo. Vlastně když se jako podíváte na to, jak ta Vltava je využívaná, tak vidíte hroznej deficit. A zase budete jako překvapená možná právě z toho jako, proč to tak je a že to není otázka peněz.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A čeho je to otázka?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Je to zase otázka prostě docela komplikovaný legislativy nebo vůle něco takovýho dělat. Když to uvedu úplně konkrétně, tak spousta lidí se o to snaží nějaký aktivity vykonávat vlastně na náplavkách, který patří, že jo, městu a magistrátu a vlastně zjistíte, že na spoustu činností, který tam chcete udělat, dostanete nájemní smlouvu s výpovědní lhůtou třeba rok, jo, nebo maximálně rok, někdy tři měsíce. A to je vlastně strašně špatná ochrana investice, takže když chcete udělat něco většího, co byste chtěli, aby alespoň 10, 15 let fungovalo, tak vám nikdo tuhle tu záruku nedá. Ale musíme si uvědomit, že dokud opravdu vám tu záruku nikdo nedá, tak se tam nic nestane.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže suma sumárum, peníze by v Česku na projekty byly, byli by i lidé, kteří by je chtěli realizovat, ale právní prostředí jim nedává dostatečnou jistotu na to, aby vůbec něco dělali?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Ano, přesně tak.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Jaké další nápady na zlepšení života ve městech mají architekti? Jak řeší místa třeba s hustou dopravou nebo nevzhledné plochy? Poslouchejte dál Dvacet minut Radiožurnálu. Odpovídá architekt Adam Gebrian. Tak, já jsem říkala tři výrazné prvky, tím druhým já jsem vnímala výrazně se opakující snahu buď skrýt dopravu na exponovaných místech do tunelů nebo je naopak překrýt třeba nějakými zelenými přeložkami, přemostěními, zkrátka zazelenit místa, kde je exponovaná doprava, třeba spojení parku Sacré Coeur, Mrázovka, na Smíchově nebo něco podobného, týká se to vlastně mnoha zón v mnoha městech, je to určitě věc, která trápí spousta lidí, kteří bydlí kolem hustě dopravou zatížených silnic nebo cest. Viděl jste ale, že by se už někde v Česku něco takového opravdu zrealizovalo?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Možná ještě trošku odbočím od tý vaší otázky k jinýmu problému. Proč se to vlastně děje, to je ten největší problém. Ten problém je ten, že architekti dodatečně se jak kdyby cpou někam, kam je nikdo předem nepozval a jako snaží se nějakým způsobem humanizovat nebo polidštit dopravní stavby. A to je fascinující chyba, jo, protože to tak mělo být už od začátku. Dokud si myslíme, že dopravní stavby je něco velmi utilitárního, co budou navrhovat dopravní inženýři a my jako lidé s tím nemáme nic společnýho, je to dělaný jenom protok automobilů, tak to bude způsobovat ve městech ohromný problémy. Ale v momentě, kdy pochopíme, že dopravní stavby jsou součástí města, zvlášť ty doopravdy, který procházejí centrem města, na okraji památkových rezervací, a budeme k nim takto přistupovat už od začátku a budeme říkat, ano, tady vznikne sice dopravní stavba, bude to tunel, bude to most, bude to eventuálně cokoliv dalšího, ale je to součást prostředí, ve kterým žijeme, a my chceme, aby na tom architekt spolupracoval od úplnýho začátku a aby se pokusil vytvořit řešení, který bude zároveň zajímavý pro lidi, který jezdí autem a zároveň pro lidi, který chodí pěšky. Tak takovýhle dodatečný intervence nebudou vůbec třeba.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
No, ale přesto máme něco, čemu se říká dědictví po předcích, ať už se nám líbí nebo ne v tomto ohledu, a těch míst je opravdu hodně. Možná že to překrytí by bylo aspoň pro lidi v tom místě, kteří tam žijí, určitě příjemnějším řešením než koukat na hromady aut, ale přesto jsem neviděla já aspoň, že by se realizovalo něco takového skutečně v praxi. Těch nápadů už jsem viděla několik, ale realizace žádná. Vy ano?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Viděl jsem realizovaný věci po světě, různý zelený mosty v Londýně, kde prostě třeba přecházíte z jednoho parku do druhýho.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Po světě ano, já myslela v České republice.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Jo, jo, jo, tak to jsem viděl velmi málo, anebo možná nic. A narazíme zase na ten samej problém. Fascinující bude to, že když se do toho promítne ta doprava, tak všichni máme pocit, že doprava je něco strašně důležitýho a svatýho a že to je hrozně komplikovaný a že kolem toho je strašná spousta legislativních problémů. A skoro každej vám řekne, prosím vás, to je hrozně důležitá věda, do toho vůbec nezasahujte, vůbec tomu nerozumíte, to nemůžete vůbec ani pochopit. No, a pak vznikají úplně fascinující problémy, a to znamená, jenom to, co jsem chtěl říct, když říkáte dědictví předků, zajímavý je, že nikdo se nesnaží napravovat a polidšťovat mosty na Vltavě, který jsou starý 100 let, ty asi evidentně jsou velmi dobrý, jako jo, nebo že se naopak všichni zaměřujou na úplně nový stavby, na věci, který jsou starý rok, dva, tři, takže tam je asi nějaká chyba.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Takže nejsou to jenom předkové, kteří nám tady páchají z vašeho pohledu architektonická zvěrstva.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Vůbec ne. Já si právě naopak myslím, že všechny ty zvěrstva si pácháme teď jako za posledních 20 let, jo, že v podstatě za celou dobu komunismu nevzniklo tolik problémů, kterých vzniklo za posledních 20 let.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Když už jsme u toho, máte nějaký takový osobní příklad něčeho opravdu nehezkého?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
No, tak mě štvou nejvíc ty velký věci, jo, to znamená, hrozně mě štve to, co se děje teda na Letné teďka. Mrzí mě to úplně neskutečným způsobem. Byla hrozná, hrozné pozdvižení kvůli tomu, že jí zlikviduje knihovna, a teď je Letná zlikvidovaná už asi tři roky jako úplně masivním zásahem tunelu Blanka a v podstatě nikdo se moc netváří, že by to byl problém. A teď se tam chystá výstavba garáží. Ty garáže vylézají nad povrch, budou se muset nějakým způsobem maskovat, a to, co mně vadí na tom nejvíc, je to, že se opravdu uvažuje bez koncepčně, to znamená, že se začínáme bavit o detailech místo toho, abysme se bavili o celku. Takže já si myslím, že měla existovat opravdu ideová urbanistická soutěž na podobu Letné, na to prostě, jak co Letná má být, co to má být za ty prostory, jestli to má být Hyde Park nebo co to má být, a pak se měly hledat ty detailní řešení. A my na to jdeme přesně obráceně. My vůbec nevíme, co má být ten celek a řešíme nějaký drobnosti, jo, ale tak se to nedá vyřešit nikdy.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak pojďme k tomu třetímu opakujícímu se trendu, který já jsem tam pozorovala, to je snaha využít, anebo alespoň esteticky zakrýt nehezké plochy nebo stavební ohrady. Tak jako příklad využití třeba projektu autoři nazvaného Zmizení obložili zrcadlovými nebo zrcadlovými plochami nevzhledný dálniční most u Berouna. Ten efekt je výrazný, ale realisticky existuje materiál, který je dost odolný, aby posloužil jako zrcadlová plocha, odolal vandalům, povětrnostním vlivům, je to nápad uveditelný do praxe?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Tohle je nápad grafického studia Laboratoř Petra Babáka a myslím si, že je třeba ho brát s určitou nadsázkou. Myslím si, že asi realizovatelný je, jako pomocí různých folií a tak dále, ale myslím, že by bylo jako dost obtížný. Ono je spíš taková jak provokace, která ukazuje přesně to, o čem už jsem mluvil, že nám se zdá, že některý věci nepatří do toho našeho fyzickýho prostředí, jako třeba různými dálniční koridory, a myslíme si, že prostě že oni musejí nutně takhle vypadat. Ale to vůbec není pravda. Oni jako doopravdy mohou být součástí a teď se dostaneme k tomu nejdůležitějšímu, a to je to, že většina, většina problém dopravních staveb nejsou ty samotný dopravní stavby, ale jsou to ty prostory, který přiléhají k těm dopravním stavbám. A když si je začnete prohlížet, tak uvidíte, že vypadaj jak nějaká radioaktivní zóna, ve který nemůže vůbec nic přežít a většinou se to řeší nějakou opravdu zbytkovou zelení nebo takzvanou Basrovou zelení, která vás jak kdyby oddělí od něčeho, ale to vůbec není pravda. Dneska existujou technologie, že tyhle ty prostory jsou zastavitelný a vlastně ta jizva třeba magistrály by mohla být mnohem menší, než se zdá na první pohled. A není to problém čerstvýho vzduchu, není to problém hluku, to všechno se dá dneska řešit.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Abychom nezůstávali stále jen v Praze a okolí, pojďme také k Ostravě, která soutěžila o Evropské hlavní město kultury v roce 2015, vy jste byl v tom realizačním týmu, snažil jste se proměnit to místo na město pro šťastný život, Ostrava nevyhrála, vyhrála Plzeň, ale přesto, vy jste navrhovali městskou čtvrť třetího tisíciletí s kulturními institucemi, školkami i bydlením na Černé louce, teď když Ostrava nevyhrála, co je s tím projektem?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Já se přiznávám, že moc nevím, ale uvidím asi velmi brzo, ale v podstatě to záleží na vedení města, na politickým vedení, to znamená, my jsme se v průběhu celý tý soutěže snažili představitelům města ukázat, že Ostrava má spoustu možností a že to vědí i lidi, lidé, kteří žijou mimo Ostravu a že opravdu existuje spousta příležitostí. A že je jenom na nich, jestli to uchopí a jestli to budou chtít. Jako to, co jsme dělali, vždycky říkám tomu, jako jsme stimulovali poptávku, a teď je otázka, jestli se nám to podařilo a jestli si toto vedení města uvědomuje a jestli bude chtít v tom projektu pokračovat, kterej si myslím, že měl hroznej smysl. A jestli ano, tak se bude pokračovat dál, a jestli ne, tak ne. Jako je to zcela v jejich rozhodnutí a kompetenci, za který jsou zodpovědný. Jenom jsem chtěl říct jednu věc, že opravdu nejde ani tak jako o to, že tam postaví se nějaký krásný stavby a to všechno vyřeší, vůbec ne, myslím si, že jde o celkový prostředí, ve kterým žijeme, a toho se týká kvalita vzduchu a tak dále, jo, ale to je toho součástí.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Je vidět, že ten projekt lidi zajímá, protože k tomu směřuje i jeden z dotazů, který nám přišel: Dobrý den, byl jste v porotě soutěže na Černou louku, zvítězil ateliér MaxOne, je pravda, že jste u MaxOne byl zaměstnaný? Není to v rozporu s pravidly soutěže? Kdo doporučil organizátorům soutěže oslovit MaxOne jako jeden ze světových ateliérů, který byl honorován již za účast? Pan Čepelák, Ostrava.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Je to všechno pravda, to znamená, já jsem tam byl na stáži, v roce 2003 na studentské stáži a určitě jsem byl jeden z těch lidí, který doporučoval, aby byli vyzvaný a není to v rozporu s pravidly soutěže. Ty říkaj poměrně jasně, že ten rozpor by nastal pouze tehdy, kdybych pro ně pracoval teď a oni by zároveň soutěžili. To, že se to odehrálo před sedmi lety, kdybyste tohle to uplatňovali jako kritérium, tak nemůže být nikdo nikde v porotě, protože všichni jsou s někým nějakým způsobem svázaný.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Děkuji za odpověď a ještě úplně na závěr, na které město se se svými nápady zaměříte teď?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Momentálně žiju v Praze a nějakou dobu žít budu a tím pádem mě extrémně zajímá a nelíbí se mi, co kolem sebe vidím a jakým způsobem se tady věci odehrávají a určitě se budu snažit s tím něco udělat, jo, nebo přispět k tomu.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Co konkrétně, máte něco už v plánu?

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Myslím, že všechny ty kroky nesměřujou k nějaký konkrétní realizaci, ale k nápravě nějakýho prostředí, to znamená, mě hrozně mrzí, že hrozně důležitý stavby, jako je Klementinum nebo Národní muzeum, se upravujou a rekonstruujou bez dohledu odborníků a myslím si, že to není možný, aby to takhle bylo dál do budoucna. Takže se musíme naučit prostě pořádat architektonický soutěže i ideový soutěže, to znamená ptát se lidí úplně na začátku, protože všechny věci můžete ovlivnit na začátku. Každej ekonom vám řekne, že když už ta věc je rozběhlá, tak ovlivňovat ji pak je vlastně strašně obtížný a strašně náročný a nákladný.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Říká architekt Adam Gebrian, který byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Já vám děkuji za váš čas, na slyšenou.

Adam GEBRIAN, architekt, kritik, teoretik, propagátor architektury:
Taky děkuju, na slyšenou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Za okamžik už vám Radiožurnál nabídne další zprávy, od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnostNEWTON Media, s.r.o.Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout viRadiu. 

Pokud se chcete našeho hosta na cokoliv zeptat, můžete své dotazy zasílat buď na adresu 20minut@rozhlas.cz, nebo použít facebookovou stránku pořadu. Na otázky v diskusním fóru bohužel hosté nemohou reagovat. 

Autor:  Štěpánka Čechová  (šče)
Pořad: Dvacet minut Radiožurnálu  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 17:06; repríza: úterý–sobota 00:10  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace