Adam Gebrian, architekt

Architekt Adam Gebrian - Foto: Alžběta Švarcová

Architekt Adam GebrianFoto: Alžběta Švarcová

Je Světový den architektury. Porota před okamžikem vyhlásila vítěze soutěže Stavba roku 2011 a právě v těchto chvílích začíná v Praze a Rašínově nábřeží akce nazvaná Architekti na jedné lodi. Jeden z účastníků se opozdí kvůli našemu vysílání. V čem všem se architekti cítí být na jedné lodi? Je Stavba roku soutěží skutečně vypovídající o úrovni českého stavitelství a architektury? Začíná Dvacet minut Radiožurnálu. Pozvání přijal architekt Adam Gebrian, vítejte u nás.

Adam GEBRIAN, architekt:
Dobré odpoledne.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Já připomenu samozřejmě, vážení posluchači, jako vždy je vám k dispozici email a také Facebook našeho pořadu pro vaše dotazy. Začneme Stavbou roku. Titul získalo před malou chvílí v senátu 5 objektů bez rozlišení pořadí, které vybrala odborná porota v čele s architektkou Radomírou Sedlákovou. Jsou to výstavba jihozápadní části Pražského okruhu, Golf Club Čertovo břemeno, Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas, krytý plavecký bazén v Litomyšli a školská část univerzitního kampusu Masarykovy univerzity v BrněBohunicích. Jak vy vnímáte ten výběr poroty, je tam některý objekt lahodící vašemu oku a vkusu?

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak, když řeknete vy jednoduše, ano, mám radost, že vlastně mezi těch 5 se dostaly 2, který považuju vlastně za velmi dobrý nebo za kvalitní realizace po všech stránkách, a to konkrétně plavecký bazén v Litomyšli od týmu DRNH a ten golfovej areál od Stanislava Fialy. Ale jinak samozřejmě je takový jako každá soutěž nebo trochu jako pofidérní žebříček nesouměřitelná věc, vlastně myslím, že už jenom to spojení Stavba roku, že posuzujete jako tuhle tu rozdílnou velikost, program, náplň a všechny různý kategorie a kritéria, tak je to asi taková reklama na něco, co někdo považuje za kvalitní, ale určitě to není jako vypovídající, že tohle to je 5 nejlepších staveb roku.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Podívejme se na to, když si laik přečte, že pod Stavbou roku je záštita předsedy Senátu, 4 ministrů, pražského primátora, tak to působí jako /nesrozumitelné/ sbírka úřadů, řekne si, že vyhrát tu soutěž musí být opravdu terno. Je to tak, existuje nějaká prestižnější architektonická cena?

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak z pohledu architektů, já to řeknu asi jednoduše, myslím, že neexistuje v Český republice architekt, kterýmu by se dneska zrychlil tep jako z toho, že se blíží vyhlášení Stavby roku, tak to myslím, že je trošku odpověď na tohle to. Určitě architekti sledujou mnohem víc Grand Prix architektů, kterou ..., ta soutěž je pro ně jako srozumitelná z hlediska toho, co se posuzuje. Když se podíváme jako na soutěž Stavba roku, tak vy, abyste se do tý soutěže mohli přihlásit, zúčastnit, tak musíte zaplatit 32 tisíc korun poplatek, což vyselektuje myslím obrovský množství kvalitních architektů, který to udělat ani nemůžou a důležitý je, že tu stavbu vlastně do tý soutěže může přihlásit každý, kdo se na ní nějakým způsobem podílel. Takže vlastně, když se pak podíváte na ty nominovaný, tak zjistíte, že to je vlastně soutěž dodavatelů, nebo přehlídka dodavatelů, takže vlastně stavební firmy tam přihlašují věci, který považujou za kvalitní a myslím, že to pro ně slouží jako dobrá a kvalitní reklama z hlediska tý záštity, o který mluvíte. Ale myslím si, že pokud se bavíme o architektuře a o tom, co zajímá architekty, tak to nepovažuju za tak významný.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Na oficiálních stránkách soutěže se dočteme, že jejím cílem je seznámit nejširší odbornou i laickou veřejnost s úrovní českého stavitelství a architektury. Tedy tento úkol neplní?

Adam GEBRIAN, architekt:
Já odpovím obecně, vždycky mám pocit, že když se něco takhle výrazně vyhlašuje, tak většinou to plní všechny jiný role jenom ne tuhle, takže taky, když jako slyšíte, že něco je prestižní ocenění, tak většinou to moc prestižní není a když je to prestižní, tak není potřeba to ani zmiňovat jo. Takže nejsem si jistej, že to tuhle tu roli plní. Asi každej si umí představit, že stavební úroveň se třeba projeví až po nějaký dlouhý době, až projde nějakou jako časem a názorem, jestli to náhodou nebyl jenom moment okamžiku. Takže vlastně například mám pocit, že kdyby tahle soutěž by měla být braná vážně, tak skoro by musela udělovat ty své ceny s nějakým odstupem 5 nebo 10 let, jo. Myslím, že u spousty těch věcí se můžou objevit problémy, který dneska vůbec nejsou známý. Ale možná, že jedna věc, která to dokáže ilustrovat, já dodneška nevím, kdo byli členové poroty, která vlastně vybrala vítěze a ty oceněný.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
To jsem hledala na internetu a kromě předsedkyně, která je stejná s výjimkou jednoho roku už od roku 93 jsem také nenašla jiné jméno.

Adam GEBRIAN, architekt:
A co si ale myslím, že je horší, já jsem se podíval vlastně na to, když se do tý soutěže přihlašujete, že to neví ani soutěžící. To znamená, v momentě, kdy přihlašujete svoji práci, aby ji takzvaná nezávislá porota nebo porota posoudila, tak vlastně ani nevíte, kdo ji bude posuzovat, což já osobně považuju za docela velkej problém, protože vlastně tak se kolikrát určuje prestiž, že si jako řeknete si aha, tak od těhle těch lidí bych si já rád nechal posoudit úroveň svý vlastní práce. Ale pokud to není vůbec jako známo, tak to myslím, že už něco vypovídá.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Přes tohle to všechno jak to, že to funguje, jak to, že se stále vyplatí developerům hlásit ty projekty, když to tedy nedělají drobní architekti nebo drobnější firmy, protože se jim ani nevyplatí ten poplatek a jak to, že to stále ovlivňuje tak moc mínění?

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak mám takovou teorii, která asi platí obecně a myslím si, že u těch věcí, který jsou snadno nebo těžko objektivně posuzovatelný a jsou předmětem opravdu subjektivních názorů jakákoliv vnější berlička v podobě nějakýho ocenění, kterou můžete na někoho prostě mu ji vrhnout do tváře má velkej smysl, takže vlastně opravdu v mých očích je to soutěž stavebních firem, která vlastně získává prestižní ocenění za kvalitně odvedenou práci. Já si jako myslím, že ze stavebního hlediska ty věci, který se dostaly do finále nebo mezi 5 oceněných, určitě jako kvality mají, asi o tom nepochybuju, nebo jako možná tam můžou být nějaký problémy, jaký kvality mají a vlastně tohle opravdu někomu, kdo se o ten obor moc nezajímá, můžete bez problémů říct podívejte se, dostalo to tuhle tu cenu, prostě tak asi odvádíme dobrou práci, za posledních 15 let jsme tu cenu dostali 7krát jako, a vlastně je to asi třeba i způsob nějakejch referencí pomocí kterých můžete získávat jak veřejné zakázky, což si myslím třeba především, tak i asi soukromé zakázky.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Neboli je to, když to přirovnáme pro laika, něco jako, když vám dá na výrobek kdokoliv kulaté razítko s názvem Pečeť kvality, které víceméně nikdo neprověřil?

Adam GEBRIAN, architekt:
Trochu ..., nejsem si jistej, jestli se to dá takhle srovnat, ale mám pocit, že vlastně jako ty různý ocenění opravdu, že žijeme v době, kdy děláme rozhodnutí velmi rychle a nesnažíme se moc zkoumat jako, jak ocenění vznikaj. Častokrát se někdo zeptá, kdo to vybral nebo která porota, ale už nikdy se nezeptáte, kdo vybral porotu, což bývá jako ještě mnohem zajímavější otázka, protože tam vlastně už se láme chleba někde na začátku toho procesu, o kterej se vlastně v podstatě nikdo nezajímá. Takže věřím tomu, že opravdu v tom světě spousty informací a názorů a tyhle ty věci některý lidi pomáhaj snadno zorientovat. Já si nemyslím, že to je jako vhodný způsob, jak postupovat, ale věřím, že spousta lidí v tohle věří.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Neboli slyším, že je to na druhou stranu poměrně jednoduchý způsob developerů, jak správně zorientovat porotu, aby udělali ocenění?

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak já myslím, že jestli se nepletu, tak těch přihlášených staveb bylo celkem 40, což asi není žádný závratný množství, že jo, jako když se vlastně jako podíváme na to množství věcí, který se v Český republice realizovalo. Třeba jako z věcí, který maj nějaký menší měřítko, tak těch věcí je minimum. Myslím si, že opravdu, já, když se řekne jako Stavba roku, tak opravdu na mě jako vypadne nějaká úvaha o nějakým jako betonovým tunelu dlouhým několik kilometrů a že to muselo být obtížný to postavit a jako tak si myslím, jako takovýhle věci jako v tý soutěži očekávám.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ale nejste úplně mimo, máme tam část jihozápadního okruhu, že?

Adam GEBRIAN, architekt:
Možná tohle je asi nejdůležitější pro mě, já teďka zním hodně skepticky, ale existuje známý krédo, který říká, že každej řetězec je silnej jenom tak, jako je jeho nejslabší část, a tohle v mých očích tu soutěž hodně devalvuje, protože skoro v každým ročníku já tam najdu věc, která mi připadá, že jako nějakýma normálníma kritéria by nikdy nemohla projít, a v momentě, kdy ona se tam objeví, ať už je to prostě tunel nebo prostě železniční most dlouhej pár kilometrů, tak jako ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak vás napadne betonová lobby?

Adam GEBRIAN, architekt:
... tak mě to prostě přestává zajímat, jak kdyby ..., a trochu se pak dívám jako s nedůvěrou i na ty jiný věci.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A když se podíváte takhle na tu plejádu nejen této soutěže, ale i těch jiných soutěží, není to tak, že když se uděluje větší počet ocenění, že tam prostě musí být zastoupen jeden kousek ekologické stavby, jeden kousek moderní stavby, jeden kousek třeba něčeho, co je opravdu oku lahodící, aby to veřejnost úplně nezavrhla, a pak něco pro betonovou lobby?

Adam GEBRIAN, architekt:
Já si to také ..., no, myslím, že Václav Havel vždycky říkal, že nejvíc nenávidí slovo vyváženost, že vždycky jako měl požadavek, aby ty jeho projevy byly vyvážené. Tak ano, tohle je vyvážené, takže vlastně jako opravdu se tam dá jako pokrýt celý to spektrum. Na jednu stranu jako je to srozumitelný, na druhou stranu jako si myslím, že to tu věc devalvuje.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Když tedy vezmeme jihozápadní okruh Prahy, má v této soutěži vůbec co dělat, přestože neodporuje samozřejmě tomu, aby se přihlásil, splňuje podmínky?

Adam GEBRIAN, architekt:
Já to zkusím vysvětlit takhle, to záleží na tom, jaká jsou kritéria tý soutěže. Já mám pocit, že ty kritéria jsou některý, jako že řekněme, že to je kvalita konceptu, že to je kvalita stavebního provedení a tak dál, a když podle mě v některejch těch kritériích velmi dobře uspějete, tak v některým můžete neuspět a stejně se dostanete do finále. Ale pokud by vlastně v každým tom kritériu byste měla uspět nějak, tak takováhle věc se podle mě do finále vůbec nemůže dostat, protože ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
V čem podle vás zásadním způsobem neuspěl okruh?

Adam GEBRIAN, architekt:
Já si nejsem vůbec jistej, že je jako potřeba a mám takovej pocit, že každopádně na něm není vyčerpaná žádná velká kreativita, jako to si tak člověk umí představit, takže všechny věci, který si asociujete třeba s nějakým architektonickým konceptem nebo s nějakým cizelováním nějaký myšlenky, tak tahle věc se podle mě tím nezabývala.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak to jsme teď okomentovali to, co asi každý zná, protože se o tom hodně mluvilo. Pojďme na ty další stavby. Já si dovolím trochu osobní popis, nejsem profesorka architektury, jsem laik a budu vůči nim trošičku drsná, tak mě můžete korigovat. Třeba to společenské centrum v Trutnově, to je podle mě naprostá zmenšenina, kopie centra na Černém Mostě. Kde je tedy nějaká originalita?

Adam GEBRIAN, architekt:
To by si asi autoři zadávaček nedali. Já ten dům jako nějak zvlášť dobře neznám, ale vždycky si troufnu tvrdit, možná, že u každého toho domu najdeme nějaký důvod, proč tam vlastně jako je, tak asi tady podle mě porota třeba chtěla zdůraznit jako tu roli toho, že vlastně, že jo společenskokulturní centrum, stavba za veřejný peníze, vlastně věci, kterých moc jakoby nevzniká, takže to jsou všechno jako kvality, který vám před sebe posunou ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Přesto to není důvod, proč to má vypadat něco úplně stejně jako to, co stojí u nás v Praze.

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak já se asi nenechám zatáhnout do toho, abych obhajoval vysvětlení někoho ...

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Tak mi to zkuste vyvrátit.

Adam GEBRIAN, architekt:
Jako nebudu se o to ani snažit, jo, protože ten dům fakt neznám moc dobře, za druhé, jenom si vzpomínám, když třeba Pavel Hnilička, architekt, kterýho si vážím, vybíral věci do svý ročenky 35 nejzajímavějších staveb za uplynulý rok, tak tuhle věc vynechal, protože říkal, že ta věc je jako ekologicky špatně, že pokud máte takovouhle obrovskou prosklenou věc, která je vytápěná sluncem a musíte používat klimatizaci na to, abyste ji chladila, tak vlastně jemu to ..., tím jeho výběrem to vlastně propadlo, a to je výběr na základních kritériích, který jsou pro mě daleko srozumitelnější, než vlastně kritéria poroty, kterou neznám.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Teď pojďme k projektu, o kterém vím, že vám se zamlouvá, já jsem ale projížděla Milovicemi a viděla jsem staré hangáry na stroje, na stíhačky, jsou to takové ty betonové vyvýšeniny porostlé travou, tak takhle přesně vypadá ten vítězný projekt na plavecký stadion, akorát má zaoblené rohy, připomíná trošičku vlnky v terénu, vlnky u vody takový pěkně prvoplánový projekt.

Adam GEBRIAN, architekt:
Je to zajímavý slyšet vlastně tyhle ty názory zvenku, já se na tu stavbu dívám jinak. Znám ji poměrně detailně a asi jako v lecčems z toho hodnocení máte pravdu, na druhou stranu opravdu ty stavby jsou docela komplexní věci a jejich kvality se nedají posuzovat jako na takovejhle letmej pohled. Takže tohle konkrétně považuju za věc, kterou se vůbec nedivím, že je mezi 5 oceněnými, protože to technicky byla velmi náročná stavba. Nevím, jestli někdo z posluchačů navštívil zázemí plaveckého bazénu, ale když si ho projdete, tak to na vás udělá neuvěřitelnej dojem, že takhle komplikovanou věc někdo dokáže jako vlastně kvalitně uspořádat, jako ne technicky, ale i po architektonický stránce, to znamená opravdu čistej provoz, velice kvalitní prostředí, zapojení do okolní přírody a zároveň opravdu tu technickou stránku věci. Takže to je stavba, kterou já vlastně docela obdivuju, považuju za velmi dobrou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Další stavbou je to golfové hřiště Čertovo břemeno. Tady pro přirovnání diváků použiju kreslený americký seriál Flinstones a jejich jeskyně, dřevěné podpěry hoblovaných kmenů stromů, na tom nějaká dejme tomu z prvního pohledu dřevěná jednoduchá kulatinová stříška, zbytek proskleno, no, tak ...

Adam GEBRIAN, architekt:
Autor tý stavby je Stanislav Fiala. On se dlouhodobě jako vlastně snaží o takový spojení domů a přírody a on vlastně říká, že kdyby nemusel, tak jako nerealizuje nic, jako že by se mu prostě líbilo, kdybysme na tý planetě mohli žít bez těch domů. A protože to klima nedovoluje, tak je donucenej vlastně se o jako nějakým minimem postarat o to, aby se tyhle věci odehrávat mohly. A já si toho nesmírně vážím a vlastně to hrozně respektuju, a tenhle ten dům, kterej popisujete podle mě docela správně z toho pohledu zvnějšku, považuju za docela odvážnej dům, protože je to opravdu jako nezvyklý netradiční, dá se to takhle jako napadnou z takový jako určitý jako prvoplánosti a dětskosti, ale ty jeho věci jsou detailně ohromně promyšlený a jsou vlastně neskutečně příjemný. Každýmu jako doporučuju pár jeho staveb vlastně zažít na vlastní kůži a pro mě to byl jako jeden z největších zážitků. Tuhle tu věc jsem naživo neviděl, ale chystám se na ni, a jako se vlastně úplně těším, až ji uvidím.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Buďme spravedliví, doproberme ty stavby, zbývá nám část univerzitního kampusu Masarykovy univerzity v BrněBohunicích. To je zase věc, která mému oku laika lahodí. Přijde mi, že se tam někdo opravdu o něco snažil a zase vám jako architektovi nepřipadá úplně dobrá, proč?

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak, jestli můžu bejt hodně subjektivní, tak mě to příjemný není, ale zase to, co říkáte, je naprostá pravda, ale ta estetika, kterou vlastně autoři tohohle domu A Plus jako vyznávají už 20, 30 let, je doopravdy taky takhle stará a jako vyznávají ji napříč všema různejma realizacemi a jednou je to plynárna, jednou je to rodinný dům, jednou je to univerzitní kampus. Tohle je určitě ohromující stavba za víc než 5 miliard obrovskýho významu a rozsahu, ale vlastně myslím si, že ten její architektonický koncept je opravdu z osmdesátých let.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Už zhruba 10 nebo 15 minut jsou architekti doslova na jedné lodi, a to konkrétně na Rašínově nábřeží. Co tam řeší? Ve Dvaceti minutách Radiožurnálu nám to řekne architekt Adam Gebrian. Tak o pojmu loď má asi mnoho lidí asociace s archou, je potřeba nalodit české architekty na nějakou záchrannou archu?

Adam GEBRIAN, architekt:
Já si myslím, že je to asi dost nebezpečný. Já jsem o tom mluvit, že architekt je jediný povolání, na který myslím za celou historii nikdy nebyl spáchán atentát a tady se to jako trochu nabízí, že opravdu spousta lidí bude takhle zkoncentrovaná na jedný věci. Já si té akce nesmírně vážím. Tu akci v podstatě vymysleli 3 lidi, to je Petr Janda, Petr Lešek a Josef Smutný, což jsou 3 architekti, kteří byli v dubnu zvoleni do představenstva České komory architektů a od té doby vyvíjejí spoustu aktivní činnosti, jak tu Českou komoru architektů trochu otevřít nejenom veřejnosti, ale i vlastně ostatním architektům, protože kolem ní panuje docela velká skepse. A tohle je takovej jejich z takových prvních výkopů. Mimochodem bude se tam křtít zároveň první, čtvrtý číslo časopisu Era 21, zároveň vznikla soukromá škola architektury Archip, taková vlastně jako společenská akce, událost, kde si může promluvit každý z každým.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Neboli v podstatě doufáte, že to otevře komoru architektů, kterou mnoho z architektů, a vím to přímo od nich, vnímá tak, že když přijde pozvánka z komory, no, tak se to strčí do šuplíku v tom případě, že k tomu máte aspoň úctu, jinak to letí rovnou do koše.

Adam GEBRIAN, architekt:
Tak doufám, že tohle by se změnit mohlo, protože jako ta organizace jako taková si myslím, že smysl má, je to vidět jako ve všech jinejch zemích a samozřejmě se to dá dělat dobře a dělat špatně jo. A vlastně jako si myslím, že jako transparentnost a otevřenost, přestože to jsou takový zprofanovaný slova, tak jsou vlastně jediný možný přístupy, jak k takovýhle věci přistoupit, protože v momentě, kdy to tak neuděláte a kdy říkáte, že všechno víte nejlíp a nemusíte o tom s nikým diskutovat a nikomu to dávat najevo, tak já myslím, že to strašně rychle ztrácí relevanci a to si myslím, že si vlastně ti tři noví členové uvědomili a tohle je jeden z prvních pokusů, tak uvidíme, jak to dopadne. Já věřím, že to dopadne dobře a že se taková věc může opakovat pravidelně, možná ne jenom jednou ročně, ale i třeba častěji a vlastně třeba to, o co já se ve svý činnosti snažím, je přesně tohle to, to znamená ukázat i nějaký pozadí i tý profese a mluvit o těch problémech, kterýma my jako architekti trpíme.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A teď mi řekněte úplně na závěr, to jsme se bavili o stavbách roku, u kterých ani architekt tedy vy úplně nesouhlasí. Já mám pocit, že to, co všichni vnímají jak dopadá jako prostředí bez architektů jsou satelity, kde nám tedy vyrostly vesničky podnikatelského baroka, teď nám vedle toho roste kromě samozřejmě pár výjimek opravdu pěkně udělaných rodinných domů, další vlna, a to jsou ekologické domy nebo domy s betonovým pohledem a sklem, v lepším případě to vypadá jako finská sauna. Nic mezitím. Proč český národ neumí stavět pěkné pohledné příjemné útulné rodinné domy, proč od extrému k extrému? Nemůžou za to architekti? Nemůžou za to ty předlohy, které generují tyto soutěže?

Adam GEBRIAN, architekt:
Částečně za to architekti určitě můžou nebo nesou na tom svůj podíl viny. Myslím, že by bylo nefér, kdyby se toho zřekli. Ale to podstatný, co jste asi řekla, že zatím jsme nedokázali za posledních 20 let vytvořit kvalitní prostředí, jo, to znamená, že občas se nám podaří vytvořit kvalitní jednotlivý stavby, ale vytvořit takový území jako třeba byly Dejvice nebo Vinohrady, tak to se nám prostě absolutně nedaří, a těch důvodů je celá řada, těch důvodů je, že ta společnost se transformovala rychle, to samý platí pro velký stavební podnikatele, pro který to tady bylo trochu eldorádo, naprostý minimum všech různých regulací, protože tahle ta společnost udělala díky jako vlastně tý rychlý transformaci, že si říkala se všema regulacema jděte někam, prostě teď jsme teda konečně v tý svobodě a úplně jsme si zaměnili opravdu svobodu za anarchii. A já, když jsem tady prováděl v Česku zahraniční architekty třeba Holanďany nebo Francouze, tak oni se divili, co všechno je tady možný, jako že říkali prostě tohle by u nás v té naší vyspělé demokracii nikdy možný nebylo, protože vlastně třeba ty regulace jsou mnohem přísnější, ale jsou mnohem srozumitelnější, jasnější. Taky jsem zažil spoustu prostě podnikatelů ve stavebnictví v Česku, který říkali dejme nám nějaká pravidla, my bysme chtěli jako podle nějakých pravidel postupovat, ale vy nám žádné nedáváte, což je neuvěřitelnej prostor pro korupci a na jako vlastně dohadování se o tom, co je vůbec možné. No, a tohle je situace, ve který jako kvalita vzniká velmi špatně a vlastně měnit to i nějakou jako manipulací a ovlivňováním vkusu je docela náročná práce.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Víte a nepomohlo by třeba módní vlny už zachránily kdejaký krachující byznys, jestli by třeba nepomohlo udělat z vkusu a najímání si práce odborníků taky módní vlnu, jestli by se to nemělo stát módou být vkusný, bydlet v něčem vkusném, zapadajícím do prostředí?

Adam GEBRIAN, architekt:
Na to se dá asi odpovědět jednoduše, že mnohem lépe je to jde u věcí, který za život potřebujete častokrát, to znamená boty, oblečení, jídlo a podobně, ale ten dům si polovina obyvatelstva staví jednou za rok nebo ještě míň a zbytek nikdy. Takže jako to, že byste musela projít tím náročným procesem jako spousty lidí se to nedotýká a dívá se na to jako pozorovatelé zvnějšku, takže jako vlastně měnit ty věci, se kterýma nikdy v životě nepřijdete do kontaktu je mnohem náročnější, než měnit ty věci, který používáte denně.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Řekl ve Dvaceti minutách Radiožurnálu architekt Adam Gebrian. Náš čas bohužel vypršel. Já vám děkuji. Na slyšenou.

Adam GEBRIAN, architekt:
Taky děkuju za pozvání. Na slyšenou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Od mikrofonu Radiožurnálu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu. 

Pokud se chcete našeho hosta na cokoli zeptat, dotaz mu můžete zaslat prostřednictvím mailové adresy 20minut@rozhlas.cz. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat. 

Autor:  Štěpánka Čechová  (šče)
Pořad: Dvacet minut Radiožurnálu  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 17:06; repríza: úterý–sobota 00:10  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace