Geraldine Chaplinová: Otec rozesmával ostatní, ale maminka mě naučila humoru

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Geraldine Chaplinová přijala pozvání do Dvaceti minut Radiožurnálu. V Praze jste poprvé. Splnila vaše očekávání?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak jistě má očekávání splnila, i když já jsem upřímně řečeno z té Prahy viděla strašně málo, ale včera mi váš pan starosta věnoval u večeře překrásnou knihu o Praze, takže hned, jak jsem došla na hotel, tak jsem si ji prohlížela a dnes ráno cestou sem bylo krásné počasí, takže se těším, že z té Prahy uvidím ještě trochu víc.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Proč jste přijala pozvání na Febiofest?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Protože mě pozvali a byla to velká pocta, byla jsem za to velice hrdá a polichocená, že mě pozvali.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Já se s dovolením zeptám, v rozhovorech, které jste poskytla, jsem se dočetla, že když vzpomínáte na své rodiče, tak vám chybí možná víc matka, se kterou jste měla dobrý vztah, než otec, na kterého si jistě každý vzpomene dřív. Je to opravdu tak, vzpomínáte na ni víc?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Můj otec Charlie Chaplin je rozhodně můj velký hrdina, ale skutečně ta osoba, kterou strašně postrádám, která mi chybí, je moje maminka.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Do jaké míry ona určovala vaše osudy další, soukromé nebo i ty profesní?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Ovlivnili mě tatínek i maminka, ovšem moje maminka mě, to je takové legrační, ale ona mě vlastně naučila, co to je smysl pro humor. Můj otec rozesmával všechny ostatní, ale u maminky jsem se naučila, že ona se dokázala smát v situacích, které by za jiných okolností byly velice bolestivé.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Doma to tak nebylo, že by otec byl ten hlavní bavič, jak si možná někteří myslí?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak jistě on sám samozřejmě doma v rodině bavil, to jistě, ale to, co bylo pro mě důležitější, že moje maminka mě naučila, abych se nelitovala. Ilustrovala bych to takovou anekdotou, když jsem byla baletka, tak jsem byla velice nešťastná, protože se mi příliš nedařilo a žila jsem daleko od domova a maminka mi napsala takový dopis, který nazvala Osamělost vzdálené dcery, kde vlastně udělala takovou karikaturu mě, jak sedím, cpu se špagetama, tloustnu a nedaří se mi v práci. Zkrátka naučila mě, abych se nelitovala, abych se dokázala smát sama nad sebou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem jaké bylo hrát vlastní babičku, to bylo tuším začátkem devadesátých let v jednom z filmů?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
To byla skvělá role, já jsem si ale neuvědomila, jak vlastně tragická postava byla má babička, dokud jsem neuviděla ten film na plátně. Během natáčení jsem se do ní vžívala, zkrátka jsem dělala svou práci, hrála jsem, ale teprve, když jsem viděla film v kině, tak jsem si uvědomila, že to byla velice tragická postava.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
To je hodně zajímavé. Co to bylo, jaká to byla žena? Znala jste ji osobně ještě jako dítě?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Ne, ona zemřela dlouho předtím, než jsem se narodila.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Když potom říkáte, že její osud byl velmi tragický, silný, co to bylo za osud, jaký to byl osud?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak z toho, co vím, ono už o ní vyšlo dost knih, nedávno zrovna napsal knihu jeden velice významný psychiatr, který jakoby analyzoval mého otce, tak, jak víte, ona měla velice těžký život, vzali jí děti a říká se, že zešílela, ale podle dnešních poznatků pravděpodobně měla syfilidu, která se takto projevila.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Je pravda, že vás otec Charlie Chaplin natáčel jako děti skoro neustále?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Natáčela nás maminka, otec režíroval, ale za kamerou stála maminka, které říkal, co má točit.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Bylo tak trochu jasné už odmala, že filmová kamera, film, že bude váš osud?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Naprosto ne. Já jsem původně chtěla být žokejkou, hasičkou a také popelářkou, protože popeláři mají fantastická auta, to bylo v těch 5 letech, ale potom já jsem toužila být baletkou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Také jste se stala baletkou. Řekla jste, že jste nebyla příliš šťastná jako tanečnice. Také vám prý chyběla sebedůvěra, jak jsem se dočetla. Čím to bylo? Necítila jste se dobře v té roli nakonec?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
No, já jsem přesně věděla, jak tančit chci, jenomže jaksi to tělo mě neposlouchalo, což, když jste baletka, tak je takový drobný problém. Já jsem zkrátka nebyla dobrá baletka.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A jako herečce potom vám už sebedůvěra nechyběla?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Ona to není otázka sebedůvěry, ona je to otázka té fyzické schopnosti, té tělesné koordinace. Když jste baletka, tak musíte být zároveň silná jako boxer nebo zápasník a zároveň musíte žít jako jeptiška. A myslím, že můj nedostatek sebedůvěry jakožto herecké sebedůvěry by vás zarazil.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Kdy jste pochopila, že herectví je pro vás to pravé?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak myslím, že to bylo asi po filmu Doktor Živago, vlastně potom, co jsem natočila několik věcí, protože já jsem vlastně původně to herectví pojímala jako takový rozmar rozmazlené holčičky a říkala jsem si, že to bude legrace, že mě to bude bavit a teprve potom jsem si uvědomila, že to bude to pravé.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Jejich hostem je dnes herečka Geraldine Chaplinová. Paní Chaplinová, vy jste považována za jednu z nejkrásnějších žen filmového plátna všech dob, sázela jste někdy na svůj vzhled v tomhle ohledu?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak to bych rozhodně neřekla, protože já jsem nikdy za krásku nebyla považována. Já jsem měla dobré příjmení, ale ten můj vzhled byl dost nemoderní. Ve Španělsku mi dokonce říkali hezká ošklivka. Ale jinak jsem vždycky pragmaticky využívala všeho, čeho jsem mohla využít.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
To možná souvisí s tím, co už jste říkala, že o sobě pochybujete, protože to, že jste krásná, to jsem si nevymyslela já, to jsem četla v mnoha komentářích. Když jsme u těch pochyb, o čem nejčastěji, když jde o vaše herecké povolání, pochybujete?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Já u každého filmu pochybuju, jestli tu roli vůbec zvládne, jestli budu dobrá, jestli budu schopná splnit režisérovy pokyny, pokaždé to jsou strašné nervy ty první dny. A v hloubi duše si vždycky myslím, že by to někdo jiný zvládl mnohem lépe, ovšem trošku mě uklidňuje to, že spousta herců mi říká to samé, že si taky myslí, že by to někdo udělal líp než oni.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Když máte za sebou 120 filmových rolí, máte za sebou krásné velké filmové role, nelepší se to časem ta nervozita, ten stres z natáčení?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak já jsem kdysi slyšela takový rozhovor s velkou francouzskou herečkou Jeanne Moreau a té se právě ptali, jestli má trému. A ona v tom rozhlase, že nemá. A já jsem si řekla to je ale potvora. Ale potom mi došlo, ne, ta určitě lže.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Mění se nějak časem přístup k práci, k herecké práci, říkáte, že stres máte pořád, ale přece jen užíváte si ji o něco víc nebo jinak než dřív?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Ta práce ve filmu je vždycky čiré omámení a okouzlení a veliká radost. Když přejde ta počáteční tréma, tak potom je to už čirá radost ta práce na filmu. V mládí jsem se víc soustředila na výsledek té práce a tohle možná není až tak hezké přiznávat, ale dnes už mě baví jenom ta práce, nejvíc ta práce samotná a výsledek mě až tolik nezajímá. Já pokaždé do toho vkládám co nejvíc a pokaždé mám pocit, že pracuji na nejlepším filmu na světě a i když se potom třeba tolik nepovede, tak to už mě tolik nebolí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Ale vybíráte si scénáře nebo si vybíráte režiséry? Podle čeho si vybíráte, do čeho půjdete?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak určitě za prvé je to režisér. Pokud jeho práci už znám, tak nepotřebuji vůbec číst scénář a je mi úplně jedno, jakou roli dostanu. Pokud toho režiséra zatím neznám, tak se rozhoduji podle scénáře a potom podle toho, jak mi sedne ten režisér.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A byl to právě režisér, kvůli kterému jste přijala roli ve filmu Nic nás nerozdělí, který je teď právě od února v českých kinech?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak byl to rozhodně režisér, protože jsem pracovala na jeho prvním filmu, na jeho debutu, který se jmenoval Sirotčinec. A on nějak dospěl k názoru, že jsem jeho talisman, že mu nosím štěstí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A když jste tedy teď kývla na to, že pro něj budete hrát jednu z rolí, napsal nějakou speciálně pro vás?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak když jsem přijala tu nabídku, že v tom filmu budu vystupovat, tak mi režisér poslal scénář a já jsem si ho přečetla a říkala jsem si no, ano, je tam taková postava, která určitě je napsaná pro mě, je to taková starší dáma, která tam strašně moc zvrací vedle Naomi Watsové a načež umírá, tak jsem říkala, že to přijímám, ale on říká to vůbec není role pro tebe, ty budeš ten skotský dědeček, uděláme z něj babičku. A pak se rozhodl, že ne, že vlastně ne, že budu ta japonská turistka. Já jsem tam žádnou v tom scénáři neviděla, ta tam vůbec nebyla. Tak nakonec mi režisér volá sedni do letadla, přijeď za mnou. Já jsem přijala a do 32 hodin pro mě byla napsána role.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A nevadí vám přijímat i role, které nejsou hlavní, které mohou být vedlejší nebo ne tak význačné?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Ne, mně to nijak nevadí. V mém věku už si také nemohu tolik vybírat, protože je jen málo filmů, kde by hlavní hrdinka byla starší dáma, takže na dámu mého věku zbývají skutečně ty malé role, a je to velký rozdíl, je to úplně jiná práce.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Máte zálusk na nějakého režiséra, s kým byste chtěla točit?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak těch jmen je celá řada, je to takový dlouhatánský seznam, který nebudu vyjmenovávat celý, protože bych určitě na někoho zapomněla, ale zmínila bych alespoň dva, já bych strašně ráda pracovala s Atomem Egoyanem a s jihoamerickým mladým režisérem Rubenem Mendosou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Rýsuje se něco, třeba nějaký projekt třeba s někým z těch dvou pánů?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak s Atomem Egoyanem mi to nějak nevychází. Já jeho tvorbu sleduji už 30 let a často se potkáváme na festivalech a já mu pokaždé říkám, že bych strašně ráda účinkovala v nějakém jeho filmu. On už, když mě vidí, tak prchá jak srnec, takže nepočítám, že by mi tam se něco zadařilo. S Rubenem Mendosou jsem rovněž nepracovala a nejsou žádné plány, ale jsou i splněné sny. Já mám velice ráda režisérkou dvojici Laura Amelia Guzmán a Israel Cárdenas, ti jsou z Dominikánské republiky a s těmi už se mi podařilo pracovat i ten film byl dokonce před dvěma lety uváděn právě na Febiofestu a opět s nimi budu pracovat. Takže za to jsem velice šťastná.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Naladili jste Dvacet minut Radiožurnálu, tentokrát se slavnou herečkou Geraldine Chaplinovou. V souvislosti s hospodářskou krizí sílí hlasy lidí volajících po zásadních změnách, přibývá nezaměstnaných také ve Španělsku, kde jste žila. Sledujete to, protože já vím, že váš otec byl velmi zaměřený tímto směrem, hodně dal na sociální problémy ve světě. Zajímá vás to také?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Já jsem touto situací naprosto zhnusená. Co se týče toho Španělska, tak tam to velice zasáhlo celou řadu přátel, kteří se ocitli doslova na ulici, byli vyhnáni ze svých domů, museli je opustit. Je to opravdu strašné a je to odporné, v jaké společnosti žijeme, jako kdyby společnost ztratila absolutně jakýkoliv sociální rozměr nebo svědomí.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Sledujete, že by právě ve Španělsku byl film zaujatý touhle sociální tématikou? Já se ptám na Španělsko, protože vím, že k němu máte velmi blízko, nebo možná i jinde na světě, nebo vám chybí tahle nota?

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Tak samozřejmě španělskou filmovou výrobu ta krize velice postihla, protože samozřejmě v těchto zmizela státní podpora filmu, protože samozřejmě první, co se škrtá, je vždycky vzdělávání a kultura. Já bych to ilustrovala takovou anekdotou, která se vypráví o Winstonu Churchillovi a já vlastně ani nevím, jestli je pravdivá, ale uprostřed druhé světové války přijde za Churchillem jeho ministr financí a říká máme málo peněz, musíme škrtat, musíme škrtat, škrtneme kulturu. A Winston Churchill na to měl odpovědět ale za co v tom případě bojujeme?

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pozvání do Dvaceti minut Radiožurnálu přijala slavná americká herečka Geraldine Chaplinová. Thank you very much.

Geraldine CHAPLINOVÁ, herečka:
Thank you, děkuji, thank you.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Thank you. Od mikrofonu se loučí Veronika Sedláčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.