Ladislav Snopko o roku 1968: Vize jsou důležité. I když nevyjdou
První kopanec do tváře socialismu s lidskou tváří. Tak dnes, po 45 letech, polistopadový slovenský ministr kultury Ladislav Snopko hodnotí 21. srpen 1968. Jak jej tenkrát prožívali Slováci? To bylo hlavním tématem rozhovoru, který vedla Veronika Sedláčková.
„Okupace se postupně změnila v otravnou, bezútěšnou normalizaci – v břečku, v níž jsme se váleli jako prasata v bahně. A dosud jsme se z ní neumyli,“ shrnuje Ladislav Snopko.
Událostem z 21. srpna 1968 přitom předcházely měsíce uvolnění, známé dnes jako nejdelší jaro v české a slovenské historii: takzvané pražské jaro. Jednou z jeho nejvýraznějších – a dodnes i nejvíc diskutovaných – osobností byl Alexandr Dubček.
„Poznal jsem ho jako člověka v jádru dobrého, naivního a pozitivně orientovaného. Uměl poznat, co je dobré, co je zlé, a uměl vstoupit do konfliktu. Neovládal však politickou strategii a nedokázal poznat chvíli, kdy je nutné protestovat i za cenu uvěznění,“ hodnotí Ladislav Snopko roli, jakou Alexandr Dubček sehrál na konci 60. let.
Mohl – a měl – tedy podle něj Alexandr Dubček po konci pražského jara jednat jinak? Zajímá se dnes na Slovensku vůbec ještě někdo o takového Vasila Biľaka, který dosud žije v Bratislavě a kterého Ladislav Snopko nazývá „démonem normalizace“? A proč se Ladislav Snopko domnívá, že vize a iluze jsou potřebné, i když nevyjdou? I to se dozvíte v záznamu celého rozhovoru.
Záznam celého rozhovoru s Ladislavem Snopkem si kdykoliv můžete poslechnout v iRadiu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
