Lukáš Jelínek: Vědecké pracoviště by nemělo být zřizováno zákonem

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Začíná Dvacet minut Radiožurnálu, dobré odpoledne. Člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog Lukáš Jelínek. Dobré odpoledne.

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mě by zajímalo, proč jste se nechal na konci minulého roku Senátem do rady tohoto ústavu zvolit?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Protože mě zajímá ta agenda, kterým se Ústav pro studium totalitních režimů zabývá. Mě samotného zajímá třeba otázka okolností nebo předpokladů pro nástup totalitních režimů a získávání jejich podpory u veřejnosti a myslím si, že je tady celá řada bílých míst, která ten ústav by pokrývat mohl a třeba zatím z nejrůznějších důvodů nepokrýval, takže vlastně z hlediska mé politologické profese mně přišlo celkem přirozené, že bych rád vstoupil do ovlivňování těchto věcí, ale je pravda, že jsem nečekal, že se vlastně sám ocitnu uprostřed obnovených politických přestřelek, které se tady vlastně vedou od okamžiku vzniku toho ústavu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já tu otázku, pane Jelínku, kladu z toho důvodu, že když jsem si opravdu velice letmo procházel vaše komentáře zhruba od roku 2006 až do současnosti a komentáře, které se týkají a týkaly Ústavu pro studium totalitních režimů, tak vlastně vidím takové věty jako "ústav se znovu projevil jako ahistoricky fungující a účelově využívaný nástroj pro prosazování jistých politických zájmů," to je rok 2008. Později v roce 2008: "Souhlasím s názorem, že ústav je institucí pochybnou a zbytečnou, když nám v České republice funguje řada historických pracovišť." Anebo to je deník Právo z roku 2009: "Jako ukázka ideologizace tuzemské politiky, neprofesionality a účelovosti je Ústav pro studium totalitních režimů dokonalý." To jsou všechno vaše názory a teď najednou tady přede mnou sedíte jako člověk, který se podílí na fungování tohoto ústavu.

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Ano, ono to souvisí trošku s tím, že ten ústav byl zřízený zákonem, ten ústav získává ročně zhruba nějakých 150 milionů ze státního rozpočtu, peníze, které často nejdou na akademická pracoviště, na vysoké školy a dá se předpokládat, že za tyto prostředky může ústav odvádět celou řadu úkolů nebo celou spoustu práce, na kterou prostě akademická pracoviště a vysoké školy nemají kapacitu. Já jsem od počátku byl kritikem vzniku toho ústavu především proto, že mně vadila taková ta počáteční a pokračující politizace nebo ideologizace. Nemyslím si, že by badatelské nebo vědecké pracoviště mělo být zřizováno zákonem a mělo být kontrolováno politiky, nebo dokonce i třeba radou, kterou volí politici. Já si myslím, že mnohem lepší by bylo stejně tak jako v případě veřejnoprávních médií, kdyby rada byla nominována z řad lidí, které, se kterými přijdou celkem respektované instituce, ale ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, ale vás samotného, pane Jelínku, volili tedy senátoři, tedy politici.

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Ano. Takže v tom okamžiku, když tedy tento ústav byl takhle nastaven a já prostě pracuji s jeho výstupy už dlouhá léta, tak považuji za klíčové to, aby ty agendy, které nezvládá úplně přesně a úplně profesionálně ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, to jsou které?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
No, můžeme se bavit a asi bychom se měli bavit zvlášť o té agendě digitalizace nebo zpracovávání archiválií po Státní bezpečnosti nebo archiválií z dob totalitní minulosti. To je vlastně agenda, která není příliš badatelská, která spíše spadá do práce ústavu, coby správního orgánu. A pak tady máme tu historickou nebo badatelskou agendu, která je od počátku kritizovaná často právě historiky ať už té starší nebo té nejmladší generace, protože se pochopitelně hovoří o jednak nedostatečné kvalitě výstupu z ústavu, ale i o určitém jakoby ideologickém náboji, který byl od počátku do toho ústavu vsunut, to znamená, že se předpokládá nějaký typ výstupu z Ústavu pro studium totalitních režimů. Myslím si, že v tuto chvíli máme příležitost vlastně budovat, když to řeknu hodně nadneseně, koalici, která by se zasadila o to, aby ústav fungoval dál, ale v poněkud obměněné nebo řekněme otevřenější podobě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená? Když jsem četl zápis ze zasedání vědecké rady teď z 15. března, kde vy jste byl jedním z hostů, tak jste kromě jiného použil několikrát termín, že by ústav a jeho výstupy měly připouštět nějakou pluralitu názorů či pohledu na to, co se v minulých desetiletích dělo. Co to znamená?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Já vycházím z teze, se kterou v tom českém prostředí prorazil historik, je to mladý historik Michal Kopeček, který hovoří o diverzitě paměti. Když to hodně zjednoduším, tak měli jsme tady sice v období 48 až 89 odporný komunistický režim, ale každý si ho pamatujeme nějak jinak, například naše rodina pochází z Vysočiny, z vesnice, já sám jsem prožil mládí na Karvinsku, to znamená výrazně v takovém dělnickém prostředí, 20 let funguju v Praze, v každém tom prostředí se setkávám s jinými typy vzpomínek, s jinými typy vzpomínek vlastně na tu komunistickou minulost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jenom pardon, abychom si to úplně ujasnili, protože ústav, o kterém mluvíme, to znamená Ústav pro studium totalitních režimů, se úplně původně kdysi v polovině minulého desetiletí měl také v jedné verzi jmenovat ústav národní paměti. Chystá se ta současná rada, jejímž jste členem, iniciovat něco, co je změna názvu, že by prostě vypadlo to slovíčko totalitní režimy?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Tak víte, o to se vede poměrně vášnivá debata a mám dojem, že i mezi námi radními, ale já sám nejsem zrovna příznivcem tady tohoto, této změny, protože, kdybychom mluvili o nějaké paměti, tak bychom hovořili prakticky o jedné kolektivní paměti a já si myslím, že neexistuje jedna kolektivní paměť. Mně samotnému nedělá problém nazývat režim 48 až 89 totalitním, byť dejme tomu období na konci šedesátých let nebo na sklonku osmdesátých let asi nebylo srovnatelné s lety padesátými, ale nemyslím si, že by bylo potřeba debatovat o slůvka. Pravda, některé renomované instituce v zahraničí mají tu paměť národa ve svém názvu, ale na těch institucích mně přijde třeba zajímavější to, že jsou předmětem takového společenského konsensu, že jsou stabilní a pevné a že je reprezentují lidé, kteří můžou být třeba následně jako Joachim Gauk v Německu zvoleni prezidentem republiky, protože jsou prostě silnými autoritami, kterým se věří, že dokážou nahlížet na tu minulost nezaujatě a nestranně tak, jak to definuje i náš současný zákon.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste také někdy na začátku roku 2010 napsal, že ústav neslouží ODS, klaní se však, psal jste, dobře čitelné ideologii, kterou vyznávají jak ti, co jeho vznik odsouhlasili v parlamentu, což mimochodem byli zejména zákonodárci Občanské demokratické strany, tak ti, co zasedli v radě ÚSTRu. Tak co teď leze vlastně z Ústavu pro studium totalitních režimů? Leze z něho něco, co je řekněme ideově zabarveno, co prostě vidí minulost jenom jedním pohledem?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
No, nemluvil bych o těch faktických výstupech činnosti ústavu, protože například ta řekněme osvětová nebo popularizační agenda, přednášky na školách, semináře pro veřejnost, tak při spoustě výhrad, které můžu mít, tak dokáží celkem barvitě líčit tu minulost. Mám větší problém se samotnou badatelskou nebo historickou činností toho ústavu, protože fakt je, že jeho současný management se chlubí 113 publikacemi, které vydal, ta kvantita je skutečně obrovská a stoupá každým rokem, ale když se priklikáte třeba i na internetu prostřednictvím výstupu z jednotlivých badatelských projektů do detailům, tak zjistíte, že ne vždycky ty projekty splňují všechny historické nebo odborné parametry, nemluvě o tom, že v historii ústavu byla skutečně zpracována, byly zpracovány desítky témat, desítky projektů, ovšem fungovalo to často tak, že nějaký zaměstnanec, který byl přijat, tak přišel s nějakým nápadem, s nějakým projektem, který bude v příštích třech, pěti letech zpracovávat, ovšem v nějakém období buďto sám odešel, nebo byl ze svého místa propuštěn, ten projekt byl ukončen nebo přerušen, bylo na něj navázáno po několika letech třeba v nějaké jiné podobě s nějakými jinými lidmi, a toto se stalo v celé řadě případů, proto já říkám, že ty badatelské projekty, ty, které mají mapovat československou minulost, že jim chybí nějaká koncepce, nějaká struktura, nějaká hierarchie, ale i takové personální zajištění, aby ten projekt badatelský nebo odborný nezávisel na jednom člověku, který přijde a který odejde, protože zatímco možná by si to teoreticky, ale možná, že ani to ne, mohly dovolit vysoké školy, tak instituce zřízená ze zákona a placená celkem štědře ze státního rozpočtu, by přeci jenom podle mě měla podléhat nějakým přísnějším kritériím a vlastně podobné výhrady, co se týká odbornosti nebo důslednosti zpracování, se týkají i té digitalizace, respektive těch materiálů, které tady zůstaly po orgánech někdejší totalitní moci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, dnes je mým hostem člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog Lukáš Jelínek. Když se vrátím ještě k té pluralitě nahlížení na to, vlastně na předmět vůbec zkoumání, na ten předmět, kterým se zaobírá celý Ústav pro studium totalitních režimů, mělo by do té plurality patřit i pohled Komunistické strany Čech a Moravy?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Nemyslím si, že by tam měl patřit pohled jakékoliv politické strany, protože to bychom mluvili o tom, že teď přijde nějaká politická strana nebo nějaká politická skupina, která začne do hlav ať už vědců nebo lidí ládovat svůj výklad historie. Myslím si, že do té paměti nebo toho zkoumání paměti pochopitelně patří i vzpomínky členů komunistické strany, ať už těch, kteří byli za nějakých okolností vyloučeni, perzekuováni, ocitli se na druhé straně barikády, nebo těch, kteří se podíleli na fungování těch represivních orgánů nebo těch stranických složek, ale pro mě je podstatné, aby se zpracovávaly jednotlivé nebo různé události z toho období čtyřicetiletého a my teďka teda hovoříme o tom komunistickém období, ale pochopitelně, že ústav má za úkol sledovat i období Protektorátu Čechy a Morava a mě samotnému trošku mrzí, že bylo vyňato to období 45 až 48, tak nahlížet ty jednotlivé události pohledem různých lidí tak, abychom se prostě dobrali co nejpestřejšího nebo co nejbarvitějšího obrázku, ale nejde jenom o jednotlivé události. Mně přijde třeba celkem zajímavé, aby ten ústav nebyl pouze ústavem, který těží z toho, co tedy nám zanechala z těch minulých desetiletí Státní bezpečnost, ale existuje tady celá řada tématických okruhů, já už jsem to naznačil, třeba fungování propagandy v totalitním režimu, vývoj občanské aktivity v nejrůznějších spolcích a sdružení, to, jak se v minulosti přistupovalo k menšinám nebo k menšinovým tématům, k genderovým otázkám nebo třeba historie jednotlivých podniků nebo přístupu k vlastnickému uspořádání. Myslím si, že je tady celá řada bílých míst a možná právě, pokud by se podařilo dát dohromady nějakou hitparádu nebo nějakou hierarchii témat, kterými by se ten ústav měl zabývat, tak by i ty výstupy mohly být pro veřejnost atraktivnější a neživořil by na okraji veřejného zájmu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jaký je Daniel Herman ředitel? Daniel Herman je ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a já se ptám na jeho kvality vás jako člena rady?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Daniel Herman je podle mě jako velmi milý, příjemný člověk, ale jako ředitel má velké mezery ve zvládání agendy toho ústavu. On má podle mě problém v tom, že není ani profesionální historik, ani není profesionální manažer, to znamená, že on je velmi závislý na svém okolí, které mu dodává nebo zprostředkovává určitý servis a vlastně ani ten jeho projekt, se kterým uspěl ve výběrovém řízení, se podle mého názoru nijak zvlášť neodlišoval nebo nebyl o nic výrazně kvalitnější než ty ostatní předkládané projekty. Myslím si, že problém pana Hermana je v tom, že se pokusil sice tu situaci stabilizovat v Ústavu pro studium totalitních režimů, ale tou formou, že celá řada připomínek nebo sporů skončila kdesi pod kobercem a v okamžiku, kdy začíná nová rada nebo rada v novém složení klást otázky, takže tady tyto vlastně staré zasuté spory vyplouvají na povrch možná proti vůli naší, ale možná i proti vůli pane ředitele Hermana.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená? Že by neměl být v čele ústavu?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Ten ústav je zkoncipován ze zákona tak, že rada má velmi silné pravomoci, myslím si, že až zbytečně silné. Patrně to vyhovovalo těm, co ten zákon koncipovali a kteří vlastně stáli u zrodu toho ústavu. V tuto chvíli si myslím, že je nezbytné, aby existovala důvěra mezi radou a ředitelem, protože jinak ten ústav bude dlouhodobě paralyzován. Já mám taková pocit, že ta důvěra je den ze dne slabší. Já sám jsem zastával už před svojí kandidaturou do rady ten názor, že při zásadní obměně rady by bylo vhodné, aby ředitel sám nabídl svoji funkci k dispozici, aby si ověřil, jakou má podporu u radních. K tomu nedošlo, já nezastírám, že ta situace s největší pravděpodobností dospěje k odvolání ředitele, ale musíme zmapovat ještě názory mezi ostatními členy rady, protože toto je věc, o které sice vedeme debatu a každý si o tom něco myslíme, ale nechci v tuto chvíli předjímat definitivní verdikt.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ne, to rozhodně. Spíš by mě zajímal časový horizont, jak dlouho taková debata může trvat uvnitř rady?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Myslím si, že nemůže trvat dlouho, protože je vidět, že to, co se kolem ústavu děje, že do značné míry paralyzuje nejenom to politické prostředí, už vidíme ty přestřelky mezi občanskými, sociálními demokraty, ale vidíme i určité znepokojení mezi zaměstnanci, kteří se bojí, jestli náhodou nepřijdou o práci, jestli náhodou se nestanou obětí nějakých personálních změn, takže proto si myslím, že by to rozhodování rady by tady v tomto bodu mělo být co nejrychlejší, co nejoperativnější a já sám, pokud bychom přistoupili k personálním změnám, tak si myslím, že dlouhodobě v tomto ústavu jak to nejvyšší manažerské místo, tak ale i ta klíčová manažerská místa by měla být obsazována tak, jak jsme zvyklí z Evropy na otevřená a hlavně anonymní výběrová řízení, aby tam prostě se nějaká ta takzvaná politická tlačenka nebo tlačenka skupinou kamarádů minimalizovala a aby bylo jasné, že i v čele takovéhoto ústavu může stanout kapacita, která má respekt ať už coby špičkový historik nebo coby špičkový manažer, který se dokáže odbornými kvalifikovanými kolegy obklopit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká zatím politolog Lukáš Jelínek, také člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Když byla naposledy teď nedávno doplňována rada ÚSTRu o dalšího člena, o politologa Jana Bureše, který byl Senátem zvolen a řekneme jeho protikandidát, bývalý senátor Liška, bývalý senátor za Občanskou demokratickou stranu, nebyl zvolen, tak tato situace vyprovokovala předsedu ODS a premiéra Petra Nečase k tomu, aby vydal tiskovou zprávu a v ní kromě jiného říká: "Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům." Abych to vysvětlil, směřoval svou argumentací k úvaze, že právě obsazení rady Ústavu pro studium totalitních režimů lidmi, kteří jsou spojeni spíše s levicí politickou v České republice, vede k tomu činnost ústavu omezit tak, aby to vyhovovalo případným spojencům s KSČM. Je ta úvaha mylná, anebo se zakládá alespoň trochu na pravdě, pane Jelínku?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Tak to se mě ptáte coby člověka, který tu politickou diskusi sleduje tak trochu zvenčí, protože my jako radní jsme deklarovali, že naším záměrem je, aby ústav pokračoval. Zaznamenal jsem i vyjádření relevantních politických stran snad s výjimkou komunistické strany, které vyjádřily stejný záměr, takže do těch politických přestřelek se moc zapojovat nechci, i když je mi jasné, že je nám podsouváno, že připravujeme půdu pro nástup komunistů, stejně tak, jako je nám občas vytýkáno i s kolegy a poradního kolegy a ředitele, že přespříliš kontrolujeme za své platy radních, ale já si myslím, že tady toto je spíše otázka, jakým způsobem se bude ta rada koncipovat. Zatím v současnosti si nemyslím, že by byla jednostranná, protože najdete tam jak mě, coby člověka spíše s určitou levicovou inklinací, tak paní Kavalírovou z pravicového tábora, najdete tam Petrušku Šustrovou, signatářku Charty 77 s pověstí antikomunistky stejně tak jako Michala Uhla z levicové rodiny a najdete tam paní doktorku Benešovou, která je archivářka a politicky nikdy neměla nikdy tendenci se prezentovat nebo projevovat, ale úkolem politiků podle mě je, aby našli nějaký konsensus nad tím, když už tu radu volí politici, tak, aby byla složena i do budoucna co nejpestřeji. Kolega Bureš nebyl protikandidátem pana Lišky, protože kolega Bureš byl nominovaný na základě nominací občanských sdružení do Senátu, zatímco pana Lišku nominuje Poslanecká sněmovna, tam si myslím, že je zakopaný pes, protože tam v tuto chvíli chybí jeden nominant z Poslanecké sněmovny, další by měl být volen na podzim a pokud politické síly, které jsou ve sněmovně zastoupeny nenajdou shodu na někom, který by dokázal projít jak sněmovnou, tak Senátem, tak se může stát, že může být jedno nebo dvě místa v dohledné době v té radě neobsazeno a nemyslím si, že by to bylo dobře především kvůli té síle té rady a přece jenom, když už ta rada má tu sílu, tak je lepší, když funguje v počtu 7 lidí než 5, kteří se mnohem snadněji můžou být obviňováni z nějakých účelových kroků nebo kampaní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A poslední otázka se vztahuje opět k vašem názorům, které jste prezentoval v minulosti, zajímalo by mě, jestli je ústav v první čtvrtině roku 2013 stále neprofesionální a účelový tak, jak jste psal zhruba o 3, 4 roky dříve?

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Ta účelovost bohužel je dána zákonem, a to je to, co asi v tuto chvíli nejsme schopni změnit a jakkoliv já tvrdím, že ústav by měl pokračovat dál, tak podle mého názoru ten zákon sám o sobě dobrý není, ale není v mé síle ten zákon pochopitelně měnit. Co se týká té profesionality, já jsem zde hovořil o té historické práci, mohl by ještě jednou narazit na tu agendu digitalizace, která podle mého názoru sice má poměrně velmi pozici v rámci Ústavu pro studium totalitních režimů, ale nepodléhá nebo nesplňuje veškerá archivářská kritéria, která jsou stanovena odbornými společnostmi, koneckonců i zákony. Mně jde hlavně o to, aby tady se minimalizovala možnost privatizace názoru na minulost, vzpomínek na minulost, privatizace dědictví po Státní bezpečnosti, to znamená, abychom minimalizovali riziko, že zde budou vznikat nějaké paralelní soukromé archivy a třetí věc, kterou považuji za velmi důležitou, je vlastně otevřenost, to znamená, cokoliv se v tom ústavu zrodí, tak by mělo okamžitě spatřit světlo internetu, ať už se týká té badatelské práce nebo co se týká digitalizovaných archiválií, tak podle mého názoru je klíčové zprovoznit elektronickou badatelnu, elektronický archiv tak, aby se nemohlo obchodovat s informacemi o minulosti a koneckonců vlastně s tím souvisí otevřenost fungování rady, protože my jsme, nevím, proč to tak nebylo v minulosti, ale my jsme jako nová rada na prvním jednání učinili naše schůze veřejnými, takže každý se může přijít podívat, co na nich propíráme a jaká forma komunikace tam mezi námi navzájem nebo mezi námi a vedením ústavu probíhá.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, politolog Lukáš Jelínek, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů byl ve studiu Radiožurnálu. Díky za váš čas. Na shledanou.

Lukáš JELÍNEK, člen rady Ústavu pro studium totalitních režimů, politolog:
Děkuji za pozvání, hezký večer.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu, přeji příjemný poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.