Petr Kolář: Jezuité by měli být současnými proroky

K ochraně nejslabších a nejchudších vyzval dnes na náměstí sv. Petra ve Vatikánu papež František během inaugurační mše, na níž převzal znak úřadu, rybářský prsten a palium, bílou štólu se 6 vyšívanými kříži. Jak se na přístupu nové hlavy katolické církve odráží fakt, že patří do jezuitského řádu a co si od Františka slibují samotní jezuité, kteří, jak sami říkají, jsou zvyklí spíš poslouchat než vést?

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Hostem dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu je Petr Kolář z Tovaryšstva Ježíšova, který vstoupil do řádu ve Vídni po sovětské invazi do tehdejšího Československa v roce 1968. V osmdesátých letech pracoval pro Radio Vatikán a za svůj boj za svobodu vyznání si zasloužil i francouzský Řád čestné legie. Dobrý den.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Dobrý den.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Tak, pane Koláři, jak na vás působí nový papež?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Tak je to náš člověk, řekl by jezuita. Já myslím, že je dobré říct několik věcí o jezuitech v Jižní Americe, protože v naší zemi jezuité nemají zrovna nejlepší pověst, sahá to do doby rekatolizace osmnáctého století a je dobré říci, že přesně v tutéž dobu jezuité v Jižní Americe především tedy španělští a portugalští a byli tam také Češi a nebylo jich málo, ti bojovali na druhé strany barikády, ti byli ochránci těch chudých proti zvůli konkvistadorů, tedy dobyvatelů, a španělské a portugalské nadvlády. A vedlo to tak daleko, že si tito Španělé a Portugalci nakonec vymohli zrušení jezuitského řádu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Jste tedy smířený s tím jako jezuita, že tento řád má po světa zcela jiných zvuk v různých zemích?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Velmi dobře to vím a v celku jakým Tovaryšstvo je, je nás asi 25 tisíc, ale naše hlavní počty jsou v Jižní Americe a v Indii, v Indii, která není katolickou a křesťanskou zemí, ale je tam velmi dobře rozvinutý takový ten apoštolák, kterému říkáme intelektuální školy i univerzity a ty mají obrovský příliv studentů, zájemců, takže nejvíc jezuité, kdyby se Indové a Jihoameričané spojili, tak v našem řádě, kde vládne demokracie opravdová, skutečná, tak by mohli rozhodnout o čemkoliv. Evropa skomírá, my i ostatní země tady v Evropě, jak západní Evropy, tak východní a střední, ale tam v Jižní Americe například, o té by se dalo mluvit velmi dlouze, co tam jezuité dělají, nejsou sami samozřejmě, ale jezuité postupují poněkud jinak, než diecézní kněží, tedy kněží, kteří mají nad sebou biskupa. Já bych si dovolil takovou malou trošku teologickou zkratku a vysvětlil bych, že církev podobně jako židovství už před ní stojí na třech nohách jako trojnožka. Je tam autorita, to jsou kněží, je tam lid, který je nejmohutnější složkou a pak je tam od starých dobrých židovských prorocká funkce. A ta je kritickou vůči moci a ochranou těch chudých. Tuhle tu funkci jsme trošku v křesťanství ztratili. Máme velmi rozvinutý aparát kněžský, který sahá od papeže přes biskupy a faráře až po ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Složitá hierarchie.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
To je hierarchie, ale ten prorocký fenomén jakoby se trošku vytratil. A během křesťanských dějin se ukázalo, že takoví ti charismatici, kteří nejen předvídají budoucnost, to není jediná úloha proroků, proroctví jsou tu od toho, aby řekly když budete dělat dále to, co teď děláte, tak to dopadne takhle. Jeremiáš chodil po Jeruzalémě s chomoutem na krku a volal na krále jestli se budete bít s Babyloňany, tak takhle vás všechny odvleče do Babylonu, tak to je prorocký fenomén. Tak takové lidi máme v církvi, bylo jich hodně, ale vždycky nějak tak byli vtaženi do toho hierarchického stylu a do té hierarchické struktury, ale přesto jejich funkce je v církvi jiná než diecézních kněží, tedy kněží na farách. Kněží na farách mají budovu, mají kostel, ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Farníky.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Farníky, musejí vést matriky, musejí se starat o majetek a jezuité podobně jako jiní řeholníci tuhle tu činnost nemají, nemají žádné území, na kterém by museli trvat a měli sousedy podobného typu napravo, nalevo. My jako jezuité podobně jako třeba dominikáni my máme sice domy, máme, měli jsme dřív i nějaké pozemky, teď momentálně jsme nepřišli o nic, protože jsme nic neměli, ale hlavní naše úloha je, jezuité byli založeni jako misejní řád v době, kdy novověk začínal a objevily se skutečně úplně nové možnosti, nový svět, Amerika se objevila.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Tedy šíření evangelia?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Šíření víry, byl to misionářský řád původně.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A vy jste také narazil na to, že v té Jižní Americe zakládají školy, to znamená i šíření vzdělání?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
To patří k našemu normální apoštolátu, jak říkáme odborně, to znamená činnosti dnes. Poslední dvě velká setkání jezuitů, která byla v Římě, rozhodla, že dva nejdůležitější úkoly, které před námi stojí, je intelektuální apoštolát, to znamená dialog s těmi, kteří jsou ve vedení technických věd, společenských věd, umění a tak a sociální apoštolát, ten je důležitý tak, že to vyvolalo dokonce spor mezi jezuity a nejvyšší hierarchickou autoritou v Římě před asi 20 lety. Já jsem náhodou u toho byl jako překladatel tehdy. Takže ten apoštolát mezi těmi chudými byl formulován tak, že se máme přednostně zajímat o ty nejchudší, přednostně.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
To říká mimochodem papež František. To znamená, že vychází z toho, co je jezuitům vlastní?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Ano, vychází z těch, ano a byl s tím velký problém, protože se okamžitě ozvali bohatí lidé hlavně z Jižní Ameriky, protože ti byli zvyklí, že těm dělají ty luxusní školy, že jim vychovávají synáčky pro politiku, pro umění a tak dále, a najednou jezuité v některých zemích, například v Mexiku, jednu takovou luxusní školu opustili, no, to byl skandál.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A myslíte si, že může papež František narazit i v současnosti na podobné problémy, když bude se snažit, narazil?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Už narazil. Já se samozřejmě držím informací také zahraničních, nejenom českých, tak například ve Francii už se ozvali integristé, to jsou takoví velmi superkatolíci a ti už řekli, že ten jeho způsob se jim nelíbí, že by se měl vrátit k takové té trošku pompě, že to patří k tomu jeho úřadu, že by měl dále nosit zlatý kříž a že by prostě měl nosit takové ty červené botičky a punčošky a že se jim nelíbí, že se takhle ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Zříká atributů úřadu?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Jo, jo, takže tihle ti lidé uvnitř církve určitě mu nebudou pomáhat. A v Jižní Americe jsou poměrně silní, protože oni to byli, kdo pomáhali těmto jezuitům, to bylo i u nás kdysi, pomáhali jim a teď by chtěli, aby oni jim sloužili, a to je právě ten moment, kdy on to nechce dělat.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Vy jste řekl, pane Koláři, že jezuité by měli být jakýmisi proroky současnosti v tom, že budou říkat ty nepříjemné pravdy společnosti.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Ano, ano.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Ovšem, když to bude dělat papež František třeba i směrem ke kurii, která, jak se spekuluje, je rozdělena intrikami a také válčí s finančními problémy a s dalšími skandály, myslíte si, že mu to projde, že to dokáže ukočírovat?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
To je velká otázka, já jsem sám velmi zvědav a moji spolubratři z Francie, já s nima komunikuju, ti jsou velmi zvědaví taky. Zdá se, že on sám je z chudých poměrů, on vyrostl jako student technické školy nejdřív, podobně jako já, já mám taky průmyslovku jako maturitu, podobně jako on, ne, že bych chtěl být papežem, to ne, ale myslím si, že už narazil a je otázka v jeho věku a s jeho zdravím, jak to dopadne. Já ho přirovnávám trošku k Janu XXIII., který byl zvolen papežem v padesátých letech, na konci padesátých let, protože si nemohli najít nikoho, kdo by byl společným kandidátem a řekli si ten staroušek, ten nám nebude vadit, ten tam nebude dlouho, tak v jedné věci měli pravdu, nebyl tam dlouho, ale vadil a moc.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Dokázal změny.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Svolal koncil, i když sám neuzavřel, nedožil se toho, ale to byl prostě obrat. Já si myslím, já srovnávám papeže Františka s Janem XXIII. v tomto smyslu. Byl to také člověk z chudých poměrů a František má sociální cit. Pro mě jako člověka z dělnického prostředí, z dělnického původu je tohle to něčím velmi krásným. A všecka ta gesta, která doposud udělal. Už to, že si zvolil jméno František z Assisi, chudáček boží, chudoba, to je jejich hlavní cíl, s tím přišli, kdy církev byla bohatá, to byl prorocký hlas, takhle to nejde, jestli to takhle budete dělat, tak ta církev se zboží. Dokonce papež měl tehdá sen, že se ta církev bořila a František ji podpíral.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu s jezuitou a knězem Petrem Kolářem. Já jsem se dočetla, že jezuité si zakládají na tom nebo zakládali na tom, že nechtějí usilovat o žádné vysoké posty v církvi, že jsou spíš služebníky. Jak vnímáte v této souvislosti, že jeden z jezuitů se stal nejvyšší autoritou římskokatolické církve?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Tak my kromě toho, že máme tuhle tu tendenci a tuhle tu zásadu neusilovat o úřady, tak máme také poslušnost vůči papeži a nejvyšší církevní autoritě. Obyčejně i dnes, já jsem to zažil dvakrát ve svém životě, když někde z mých známých jezuitů ve Francii byl jmenován biskupem, tak je z toho vždycky taková trošku rozpačitá atmosféra. My to prostě neděláme. Většinou je to tak, že to je v misejních zemích, v Africe, ale je tak, třeba Mandam, biskup z Čadu, tak ten, jakmile se tam vytvořila struktura, tak odstoupil okamžitě. Jmenování papežem je nepředvídatelné ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Že by František odstoupil?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
To možná udělá, no, už to udělal jeden papež před ním, takže by to mohl udělat ze zdravotních důvodů, ale to nepředbíhejme. Jisté je, že pro jezuity to bylo obrovské překvapení a myslím si, trošku jako mám, já jsem studoval jezuitské dějiny hodně, mám z toho dokonce licenciát, myslím si, že v době renesance jezuité velmi toužili po tom, aby měli jednou papeže ze svých řad, aby konečně jim dal zelenou na všecko, co chtěli dělat. Dobře, že se tak nestalo říkám já. A teď ho máme, ale už nikdo to nebere tak, jak se to bralo tenkrát. Já si myslím, že nikdo z nás z jezuitů to nevidí jako nějaké vyznamenání nebo šanci dělat něco, co jsme doposud nedělali, nebo uznání našich snah. My budem dál se snažit dělat svoji práci a jestli František bude v té své práci se držet těch jezuitských zásad, to je ten intelekt, to může dělat velmi dobře, poněvadž studoval v Německu, umí velmi dobře německy, umí italsky, umí anglicky a bude se navíc starat o ten sociální apoštolát, který nám velmi leží na srdci, velmi, nejenom v Americe jižní, ale také v Africe, no, tak budem všichni rádi, ale já nevidím, že by to mělo nějaký další smysl a propojení s tím, co děláme my.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A může to ale třeba v Česku pomoci jezuitskému řádu v jakési popularizaci? Protože už jsme se dotkli trochu toho, že tady byla situace zcela jiná v období po Bílé Hoře, rekatolizace, na které se jezuité podíleli, také příliš nepomohla komunistická propaganda. Narážíte na to, že lidé jsou skeptičtí vůči jezuitům?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Je to zajímavá otázka, protože já jako mladý člověk a jako dítě jsem zažil velmi aktivní a velmi takovou hrubou agresivní kampaň proti církvi a v církvi proti jezuitům, to byl ostatně jeden z důvodů, proč jsem se o jezuity začal zajímat a proč jsem k nim vstoupil, na truc.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Takový vzdor? Na truc.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Na truc. Ale když jsem se vrátil po 22 letech z exilu, tak jsem zjistil, že tahle ta vlna opadla, možná hlavně proto, že byla držena ve své síle režimem, kterého už měli všichni dost. Poté se to trošku zase vrátilo, ale mezi lidmi, mezi kterými se pohybuji já, je tato minulost už jaksi zdolána. Vzpomínám si, že myslím někde tady v tomto studiu jsem byl jednou v rozhovoru s panem doktorem Hejdánkem, to je evangelický teolog, který ještě žije, ale už je velmi starý, a ten na moji takovou poznámku o těch jezuitech, jak jsem na tom v Česku, jak je lidé nemají rádi, my říkal ale otče, on mi říkal otče, otče, to máte už, všecko jste to už odtrpěli, to už máte za sebou, toho už se nebojte, tím se nebude ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Třeba ale na facebookových stránkách Dvaceti minut Radiožurnálu píše posluchač Jan Stránský, že je to stejná sekta jako Svědkové Jehovovy. Možná to některým lidem splývá podobně. Myslíte si ...

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Poslyšte, já jsem tady v této budově byl dlouhou dobu redaktorem a měl jsem spolupracovníka, který měl doktorský titul, a po asi dvou letech se mě ptal: "To je divné, Petře, že ty jsi Svědek Jehovův?" A já říkám: "Jak to?" "No, máš za jménem SJ, to je Societas Iesu, to je to Tovaryšstvo Ježíšovo." On to si vyložil, jako že patřím ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Tu zkratku si špatně vyložil?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Ano, tak se to stalo ještě v téhle té situaci vzdělanému člověku. Ale myslím si, že opravdu pro lidi dnes postmoderna používá všechny tyto věci, náboženství, liturgii, obřady už jenom jako zajímavou estetickou retro formu a ten obsah se vytratil. Takže spíš než to, že by nám lidé spílali, i když se mi to ještě stává občas velmi vzácně, spíš nevědí o nás nic. Mně se stalo totiž při natáčení jednoho filmu s televizí takovej případ, že jsme se ptali lidí, kteří vycházeli z kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí, to je jezuitský kostel původně, co se jim vybaví, co se řekne jezuité? Tak různí lidé říkali různé věci a jedna paní vyšla z kostela po mši a říká: "Jezuité, to byla taková středověká sekta." A já říkám: "Sekta středověká. A jak je to s nima dnes, existují ještě?" "Ne, to je dávno pryč." Ale já říkám: "Paní, to je jezuitský kostel, z kterého jste teď vyšla." "No, to bejvalo, to je dávno." A já říkám: "No, on je z osmnácté století a jezuité tam jsou zpátky, víte." "To ne, co to vykládáte?" A já říkám: "Já jsem jezuita." "No, to si ze mě děláte švandu."

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Takže lidé nevědí. Ale když jezuité a Česká republika, tak co mají na starosti hlavně tady? My jsme mluvili o tom, že v Latinské Americe je to ten sociální akcent, sociální práce s nejchudšími, je to stejné i v Česku?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
No, tak zrovna teďko mám takovou svěřenou úlohu od představeného, máme jednoho poměrně mladého, takže u nás, když je někdo mladý, tak mu může být 45 a pořád je ještě mladý oproti ostatním, protože studium je dlouhé. Mám jednoho takového spolupracovníka, se kterými zrovna zejtra někam vyjedu, a ten se do sociální práce chce zaangažovat, zajímají ho především Romové a otázky xenofobií a s romskými reflexy, které v českém obyvatelstvu jsou. Máme tady Františka Líznu, to je člověk, jezuita, můj jediný spolunovic, se kterým jsem začínal v roce 68, a ten je velmi zaangažovaný v sociálním apoštolátě. Takže máme na ten náš počet malý, nás není už ani 60, máme 2 takové lidi a ten intelektuální apoštolát přece jenom děláme, máme na univerzitě v Olomouci dva lidi, kteří tam pracují, je tam velké centrum, knihovna a přesto, že je nás tak málo a že nás ubývá, tak se podařilo založit v Děčíně školu pro právě lidi, kteří na kvalitní věci jinak nedosáhnou, kteří jsou v oblasti podobně jako Ostravsko, které je ve velmi hluboké krizi, velká nezaměstnanost, velká chudoba, velké znečištění a tak dále, takže se snažíme našimi chabými silami, mně to přijde někdy velmi málo, abych pravdu řekl, já sám jsem pracoval léta v uprchlickém prostředí ve Francii, nejenom v Česku.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Dělal byste víc?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Myslím si, že bychom mohli dělat víc, ale zase nesmíme zapomenout, že to je taková jaksi kvadratura kruhu. Ti, kteří k nám vstupovali v devadesátých letech, znali jezuity odkud? Jenom z ilegality. V té ilegalitě nic z toho, co jezuité jinde ve světě dělají, nemohli dělat. Nemohli být na školách, nemohli jezdit do misií, nemohli prostě dělat apoštolát jakýkoliv na veřejnosti, takže jsou to vesměs mladí lidé, kteří je znali jako pomocné kněze ve farnostech. Čili tito lidé, kteří k nám vstupovali v devadesátých letech, mají v hlavách fary a ne intelektuální apoštolát. Pro nás, aspoň pro mě, já, když si vzpomenu, co jsem já dělal za studia, když vidím, jak někteří z těch nových mladých, jak se tím těžce prokousávají, nebaví je to, vždycky si říkám proboha, proč vstupovali k nám, když je to nebaví. Já jsem vstoupil k jezuitům, protože jsem měl celou řadu otázek a byl jsem nažhavenej a když jsem se s nima potom setkal tak, že mi i pomáhat profesor se s tím vyrovnat, tak jsem byl celý šťastný, a oni spíš by chtěli, aby to bylo na té farní úrovni. Takže to je prostě ale dáno tou naší minulostí, která je velmi komplikovaná. Já to jenom zkrátka řeknu první republika skoro žádní jezuité, potom nacismus, pak komunismus, a teď teprve začínáme znovu.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Naladili jste Dvacet minut Radiožurnálu, jejich hostem je jezuita Petr Kolář. Ještě pojďme zpátky k papeži Františkovi, který se dnes oficiálně ujal úřadu. Myslíte si, že se dají během jeho pontifikátu, nevíme, jak bude dlouhý, ale naznačil jste, že by to mohlo být podobně jako Jan XXIII., to znamená papež velmi pokrokový, že by za jeho pontifikátu mohly být realizované nějaké velké změny v rámci katolické církve?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Tak je třeba říct, že papež sám nemůže rozhodovat autoritativně o důležitých věcech, které se týkají života církve. Když se taková otázka vynoří, a to se stává často v dějinách církve, tak se musí svolat konsorcium všech členů, kteří o tom rozhodují, to znamená prakticky biskupů z celého světa, tak to chodilo už v prvním a druhém století křesťanském a tak to chodí dodnes. Takže proto byl svolán například, já to furt do toho klepu, ...

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Do mikrofonu.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Tak byl svolán v minulém století vatikánský koncil a jsou lidé, kteří si myslí, že by bylo na čase svolat další koncil, že otázky, které lidmi hýbají, jsou tady. Já nevím, tohle to samozřejmě já nemůžu odhadnout.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A jsou tady ty otázky, které lidmi hýbají, jak říkáte?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Jsou tady, no, tak například nejenom o kterých se hodně mluví, celibát kněží a sexuální etika a tyhle ty věci kolem těch skandálů, které byly, ale jsou to taky věci, které nejsou tak v oběhu, a přesto by bylo třeba o nich mluvit. Například jmenuji jednu jenom, když přišli misionáři do Asie, do Japonska a do Číny, tak měli velké potíže se slavením mše, protože se slaví s chlebem a vínem, Číňané neznají ani víno našeho typu, teda neznali, ani chleba. Takže misionáři jezuitští, kteří tam byli, se pokoušeli zavést rýši a jejich saké. Což teda narazilo, to se ani k tomu nedostali vlastně. Jenom ten názor, že by mohli to zkusit, stačil k tomu, aby byli odvolaní. Tak to je jeden z takových kulturních faktorů, kterých teď je hodně. Dneska je církev už nejenom v Číně a v Japonsku, ale je všude na celém světě a nejenom katolická, takže celá řada otázek, které jsou kulturního charakteru, které jsou pro nás samozřejmě, nejsou vůbec samozřejmé pro lidi z jiných kontinentů a z jiných kultur. Čili, když je teď církev světová, tak by k takovým otázkám se mohla nad nimi se sklonit a to, že je zvolen papež, který není z Evropy, to je poprvé za mnoho století.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
A je to dobře podle vás?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Podle mě je to výborná věc. Nejvíce křesťanů katolických žije v Jižní Americe, 42 % všech katolíků na světě žije v Jižní Americe, tak proč by nemohli mít hlavu církve? No znamenáme my Češi s našimi já nevím 4 % katolické praxe v obyvatelstvu? Nic.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Může ale pomoci Argentinec třeba Česku, aby přibylo věřících?

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Možná, že ne, nikdo není všemohoucí kromě pána boha, takže já nečekám od papeže, že bude pomáhat Čechům a byl bych velmi rád, kdyby se mu podařilo dát do pořádku některé problémy, které jsou z jeho světadílu, to už by byla obrovská věc. A bylo by to velmi užitečné také pro Afriku a pro Indii, to je prostě dnešní oblast světa, která je důležitá, která se rozvíjí, možná, že brzy se budem všichni se učit čínsky. V každém případě, když udělá kus práce na tomto poli, tak já, pokud budu žít, tak budu tleskat.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Pozvání do dnešních Dvaceti minut Radiožurnálu přijal jezuita, kněz Petr Kolář. Díky, že jste přišel. Na shledanou.

Petr KOLÁŘ, Tovaryšstvo Ježíšovo:
Na shledanou.

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka:
Od mikrofonu se loučí Veronika Sedláčková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: ves
Spustit audio