Předvolební prezidentská debata: J. Dienstbier, J. Fischer, V. Franz, M. Zeman

Po sérii dní s jednotlivými kandidáty v projektu Hledá se prezident vám v rámci první přímé volby hlavy státu nabídneme celkem 4 diskuze definitivních uchazečů o post prezidenta České republiky. Teď jsme ale na začátku, kandidátů je 9, dnes uslyšíte první 4 z nich. U mikrofonu je Martin Veselovský.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ve studiu Českého rozhlasu vítám senátora a místopředsedu České strany sociálně demokratické Jiřího Dienstbiera. Jako prezidentský kandidát razí zejména heslo, že změna je možná.

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vedle něho sedí bývalý šéf Českého statistického úřadu a také premiér poloúřednické vlády České republiky Jan Fischer, který často používá motto "společně změňme politiku". Dobré odpoledne.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Účastníkem této prezidentské debaty je také skladatel, malíř a univerzitní pedagog Vladimír Franz. Od něho můžete ve volební kampani slyšet například striktní heslo "slušně nebo vůbec", dobré odpoledne.

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A konečně ve studiu je také bývalý předseda České strany sociálně demokratické, bývalý český premiér a nyní čestný předseda Strany práv občanů Zemanovci Miloš Zeman. Na jeho webové stránce můžete také číst tuto větu: "lepší než proklínat tmu, je zapálit alespoň jednu svíčku". Dobré odpoledne.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte první prezidentskou debatu Radiožurnálu.

osoba:
Třetího prezidenta České republiky budeme poprvé volit přímo. Ministerstvo vnitra do dvoukolové volby zaregistrovalo 9 kandidátů a vybírat si z nich v prvním kole budeme už příští pátek a sobotu, tedy 11. a 12. ledna. Už v prvním kole by se některý z uchazečů mohl stát prezidentem. Musel by ale získat více než polovinu odevzdaných platných hlasů. Pokud se to nikomu nepodaří, vzejde nový prezident až z druhého kola o dva týdny později. Do něj postoupí 2 kandidáti, kteří v prvním kolem získají nejvyšší počet hlasů. Radiožurnál 9 uchazečů o prezidentský post rozdělil do 2 skupin a každou z nich představí v jedné společné debatě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vzhledem k tomu, že po poslechu dnešní debaty byste vy posluchači měli mít více jasno, jak naložíte příští týden se svým hlasem v prvním kole přímé volby prezidenta České republiky. Budeme se dnes soustředit na témata vyplývající přímo z pravomocí v vlivu hlavy státu. Tedy dílčí amnestie vyhlášená prezidentem Václavem Klausem, pak daňová a rozpočtová opatření vlády a jejich případné vetování, budeme mluvit i o vztahu Česka k Evropské unii a debatu zakončíme u symbolu prezidentské funkce, u Pražského hradu a plánů na jeho další rozvoj. Ale jen těžko můžeme začít něčím jiným, než rozhodnutím Ústavního soudu, které bylo zveřejněno dnes v 11 hodin dopoledne. V oznámení tohoto rozhodnutí se píše konkrétně: "Termín prvního kola prezidentských voleb Ústavní soud odmítl odložit. Volby se tedy budou konat v plánovaném termínu a v dalších dnech budou soudci Ústavního soudu rokovat o ústavní stížnosti a zbývajících návrzích senátora Tomio Okamury". Další jednání pléna je naplánováno na pondělí. Tomio Okamura k tomu říká:

Tomio OKAMURA, senátor:
Ústavní soud rozhodl, že případná protiústavnost zákonů o volbě prezidenta není překážkou ve volbách. Ústavní soud měl na miskách vah spravedlnost a časový press, vybral si lehčí variantu. To je pozoruhodný precedens. Termín voleb zvítězil na právem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tolik senátor Tomio Okamura, také neúspěšný kandidát na post prezidenta České republiky. Senátor Jiří Dienstbier, má pravdu Tomio Okamura v tom svém pohledu na rozhodnutí Ústavního soudu?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Nemá pravdu. Já jsem od začátku nepočítal s tím, že jeho stížnost by mohla být úspěšná. To neznamenalo, že nemohla být odložena prezidentská volba, aby získal Ústavní soud prostor, aby tu stížnost posoudil, pokud by dospěl k závěru, že je alespoň nějaká možnost, že by jí mohl vyhovět. Já si to dnešní rozhodnutí čtu jednak tak, že nemůže být zpochybněna platnost volby, tedy její soulad s právem a zároveň její legitimita a zároveň předpokládám, že vzhledem k tomu jednomyslnému rozhodnutí Ústavního soudu se z toho dá předpokládat, že za příliš důvodnou tu stížnost nepovažují a že bude následně zamítnuta.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jan Fischer, vy souhlasíte s názorem Tomia Okamury a s tou výhradou k tomu, že zákon, minimálně podle mínění některých soudců Nejvyššího správního soudu, nemusí být tak úplně konformní s Ústavou?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Já jsem, za prvé jsem rád, že Ústavní soud rozhodl o tom, že volby budou v původním termínu. Dobrá zpráva určitě nejen pro mě, ale i pro české občany, pro české voliče. Opak by byl určitě problém a pokud jde o poněkud trpký názor pana Okamury, já se domnívám, že nic nebrání tomu a nic neohrozí legitimitu, legitimitu voleb, že proběhnou naprosto v pořádku a že tohle není důvod, aby nebyly legitimní.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Miloš Zeman, nevadí vám, že není vyloučeno, že se zúčastníte, případně budete zvolen prezidentem České republiky ve volbě podle zákona, který evidentně není úplně dokonalý a podle názoru některých právníků, dokonce není ani ústavní?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Tak ten zákon určitě není úplně dokonalý. Soudce Šimíček ovšem správně prohlásil, že i hloupý zákon nemusí být nutně protiústavní zákon. Ale já jsem se nedávno vrátil pane redaktore z Rakouska, a debatovali jsme s Heinzem Fischerem, nikoliv s Janem Fischerem, o rakouském modelu. A protože bude 5 let času na to, ten prováděcí zákon a případně i Ústavu upravit, tak bych se jako občan velice přimlouval za rakouský model. Ať je to 5 tisíc, ať je to 10 tisíc podpisů, to už je technická diskuze, ale ty podpisy musí být ověřeny. No a když budou ověřeny, tak odpadnou všechny tyhle ty nesmyslné debaty o tom, jestli jsou ty podpisy platné nebo neplatné.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vladimír Franz pokyvuje hlavou při slovech Miloše Zemana. Co to znamená? Znamená to, že podle vašeho názoru jednak souhlasíte s tím, že by se měly ověřovat už samotné podpisy na petiční archy?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já se domnívám, že vůbec věci by měly být v pořádku. Já jsem už v polovině září hovořil o tom, že je daleko důležitější prevence, než důsledky. Čili taková je tedy cesta k právní edukaci vůbec, vysvětlit jednotlivé zákony co to znamená, protože jsem se setkával s lidmi, kteří ani nevěděli, že je prezidentská volba. Pletli si petiční kampaň s kampaní vlastní a tak dále. Čili tady jde o to, že opravdu by to mělo být nějakým způsobem více v pořádku. Ale jde také o to a já si myslím, že Ústavní soud v tomto rozhodl správně, že je důležité aby pro stromy nepřestal vidět les. To je myslím strašlivě důležitý moment a že i ta volba prezidenta, kdy proběhne v ten čas kdy má být, to přidá také na takové jistotě a důvěře občanů vůči tomuto státu. Že se nemusí něco dělat pořád nebo často napodruhé, napotřetí nebo takhle.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, Jan Fischer. Pojďme k další velice aktuální věci. Na začátku roku 2013 prezident, stávající prezident České republiky vyhlásil dílčí amnestii. Vy všichni 4 jste se k této amnestii, ke způsobu jakým byla vyhlášena a jak byla nastavena, vyhlásili docela rezervovaně a to u některých myslím používám jen neškodný eufemismus, ale k tomu se možná dostaneme. Pane Fischere, znamená ten váš názor, že kdybyste byl prezidentem České republiky, že byste usiloval o to, aby zákonodárci vypustili ten institut amnestie z Ústavy?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Já bych se nepral o to, aby ho vypustili, já tohle v programu nemám, aby byl vypuštěn. Já bych ho nepoužíval. Já prostě amnestii a to je ta moje výhrada, nejen kvůli tomu kdo se dostává ven a kdo zase do těch kriminálů půjde zpátky. Že považuju za naprosto nepřijatelný argument, že to je úleva českým věznicím, že jsou přeplněné a tak dále a tak dále...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na druhou stranu pane Fischere, čtvrtina vězňů vystoupí z věznic, tak je to určitá úleva.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
No, tak potom spočítáme, kolik se jich tam vrátilo a v první řadě stát má zajistit kapacitu, to je jeho role, jeho funkce, aby zajistil kapacitu věznic a ne to řešit potom, že vězně v amnestii pustí. To je první věc. Druhá věc je, kdo se dostává, kdo se dostává ven, kdo se dostává na svobodu, jak se na to budou dívat bývalí klienti, okradení klienti HSystemu a tak dále. Ale co je podstatné a principiální, podle mě amnestie je kolektivní milost a milost může být jedině individuální, může být posouzena jedině na posouzení individuální žádosti a na tu musí prezident reagovat. Proto mám problém s amnestií, já bych ji nevyhlašoval.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ale pane Fischere, no dobře, a proč ji tam tedy mít?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Jestli bude, jestli bude vůle ji tam nemít, já bych s tím neměl problém. Já to nepovažuji za prioritu, že to je první s čím bych běžel za zákonodárci, ale já bych zkrátka a dobře amnestii nevyhlašoval.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Senátor Jiří Dienstbier. Já se vás zeptám jinak. Za jakých okolností byste jako prezident České republiky amnestii použil, vyhlásil?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já si v současné době takové okolnosti téměř nedovedu představit, proto jsem v případě zvolení s žádnou amnestií nepočítal, tím spíše po dnešku. Ale především ta amnestie byla skutečně zcela skandální. Protože přesně v době, kdy trošku začínala fungovat justice, začala řešit závažné tunelářské a korupční kauzy minulosti, 90. let a přelomu století, tak do toho přichází současná hlava státu a vyhlašuje amnestii právě na tyto běžící trestní kauzy. To znamená, že různí tuneláři, korupčníci v takových zásadních věcech, jako je třeba kauza fondu Trend, kauza soudce Berky, kauza pana Chvalovského, tak najednou všechny tyto věci mohou být zastaveny.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon pane senátore, vy sám jste profesí advokát, tak opravdu se vám zdá, řekněme více než osmileté soudní řízení jako věc, která prospívá spravedlnosti?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Spravedlnosti jistě prospívá kratší řízení, ale rozhodně neprospívá spravedlnosti, pokud takovéto kauzy jsou zastaveny. A pokud i oběti těchto kauz se třeba díky tomu nedočkají odškodnění za škody, které na nich byly spáchány. A já bych řekl, že to je doopravdy logické zakončení působení Václava Klause ve své funkci, protože on vždycky bagatelizoval problémy korupce. On je pro mě představitelem toho, co se tady někdy nazývá mafiánským kapitalismem, a proto mě do jisté míry zpětným pohledem ta amnestie nepřekvapuje. Je to takové, je to takové...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon pane Dienstbiere...

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Je to takové zhasnutí na závěr a myslím si, že na tom se ukazuje jak je důležité, kdo konkrétně vykonává úřad prezidenta a jak je důležité, aby to nebyl člověk, který je spojen s problémy korupce, klientelismu, lobbismu, a mimo jiné i o tom, jestli se takovouto změnu podaří nastartovat, bude ta příští prezidentská volba příští týden.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pochopil jsem to pane senátore správně, že kdyby vy jste byl prezidentem České republiky, tak byste usiloval o to, aby prostě amnestie v Ústavě nebyla.

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Nikoliv, amnestie v Ústavě může být pro zcela mimořádné okolnosti. Já jsem jenom, já jsem jenom řekl, že já nevidím, že by tady mohly takovéto mimořádné okolnosti nastat. Protože ani já si nemyslím, že řešením přeplněných věznic je jednorázová amnestie. Protože za 23 roky, pokud se nezmění celá trestní politika, ta situace bude úplně stejná. Budeme to zase řešit amnestií, vždyť je to doopravdy pohrdání prací naší justice, která prostě dotáhne některé kauzy do konce podle platného práva, rozhodne o trestu a pak prezident tuto práci znehodnotí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak pane Dienstbiere, děkuji za váš názor. Miloš Zeman, dokážete na té dílčí amnestii, kterou vyhlásil Václav Klaus, najít něco dobrého?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Absolutně nic. Podívejte se, já nemám problém s amnestií. Já jsem zásadní odpůrce amnestie, říkám to od začátku. Je to feudalisticko monarchistický přežitek. Mně je srdečně jedno, jestli se vypustí nebo nevypustí z Ústavy, ale v případě mého zvolení bych ji určitě nevyhlašoval ani na začátku, ani na konci svého funkčního období. Dovedl bych se skřípějícími zuby pochopit amnestii u bagatelních trestných činů, i když ani tam bych s ní nesouhlasil. Ale já si vzpomínám, jak moje vláda se snažila podávat stovky žalob na různé tuneláře, většinou z těch žalob nic nezůstalo, soudy je osvobodily. Ale zrovna jsem zaregistroval případ pana Chvalovského, který teda trval 12 let. 12 let, to je neuvěřitelná doba, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Miloš Zeman mluví o bývalém šéfovi Českého fotbalového svazu.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
No, nejenom. On to taky byl velkouzenář nebo majitel masného průmyslu a tak dále a tak dále. Za fotbal ho asi nikdo nestíhal. Ale já bych se ještě vrátil k jedné věci, protože hledejme na všem pozitivní řešení. Na amnestii žádné pozitivní řešení nemůžeme najít, ale můžeme najít pozitivní řešení v té přeplněnosti věznic. Podívejte se, já jsem mluvil s řadou ředitelů věznic a někteří z nich zaměstnávají 90% vězňů a někteří z nich jenom 40% vězňů. A není to dáno strukturou těch vězňů, je to dáno tím, že jeden ředitel je více a druhý méně schopný. Čili hledejme řešení i v tom, najít pracovní příležitosti pro vězně. Ve Švédsku na příklad, veškerý kancelářský nábytek pro administrativu se dělá ve vězeních. Proč něco podobného ne tady?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon pane Zemane, ale nechcete mi přece, mně a našim posluchačům říct, že to všechno je v moci prezidenta České republiky.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Samozřejmě že ne, ale v moci prezidenta, jak jste jistě i vy pochopil, je vyhlásit nebo nevyhlásit amnestii a já jsem vám jasně odpověděl, že bych ji nevyhlašoval.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vladimír Franz ještě vás bych se zeptal, jestli ten fakt a jaksi proces, soudní proces pana Chvalovského se táhne daleko víc než oněch 8 let, které zmínil Václav Klaus. Není toto důvod proto, aby institut amnestie příští český prezident měl k dispozici?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Tak institut amnestie je možný, když se lámou epochy. Já dokážu pochopit, byť se to vytýká Václavu Havlovi, že se zkrátka měnil vlastně celý systém v tom roce 90, byť to také vypadalo trošku tak, jak to vypadalo v té kvantitě. Ale samozřejmě ta amnestie je docela podivný institut. Z hlediska takových těch drobných kauz, které by mohly dát takový signál, že bychom mohli víc využívat třeba alternativní tresty. V tomhle tom smyslu možná ale jako, já si myslím za prvé, že pan prezident to teďka tou amnestií jaksi vybral na dlouhá léta dopředu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že i vy jako případný prezident se nechystáte k amnestii?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Ne, rozhodně ne a nemyslím si, že řekl tady poslední slovo, protože ještě sliboval milosti, takže se můžeme ještě těšit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte první debatu Radiožurnálu v rámci přímé volby prezidenta České republiky. Její účastníky jsou senátor Jiří Dienstbier, bývalý premiér Jan Fischer, skladatel Vladimír Franz. A pokud jste slyšeli nějaký zvuk, Jiří Dienstbier právě rozlil sklenici vody po celém stole, doufám že nám to pane senátore nevyhodí vysílání. A je tu také bývalý premiér Miloš Zeman. Pane senátore, Dienstbiere, doufám, že to s tou louží zvládnete před sebou.

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Určitě, určitě. Já jsem ji usměrnil.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Výborně, doufám, že někam do drátů. Pánové, pojďme k dalšímu tématu. Ministr financí Miroslav Kalousek předevčírem na Radiožurnálu tvrdil, že zatím nevidí důvod, proč v roce 2013 zvyšovat daně, případně přijímat další stabilizační balíček zákonů. Ale pokud by tato současná vláda pocítila potřebu zvýšit příjmy státního rozpočtu a tedy i daně, dělal byste Jane Fischere jako prezident, vládě problémy při podpisu takových zákonů?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
No určitě dělal. Já bych je dělal už u tohohle balíčku daňového, který vláda připravila. To by byl určitě zákon, který bych vetoval. Z řady důvodů, jak ekonomických, tak politických, nebyla na něj dosažena ani potřebná shoda. Zvyšování daní, to je cesta do pekel, to nedává smysl, to je protirůstové opatření, to tlumí, to brzdí možnost domácností více utrácet a navíc ještě dodejme jednu věc. Zvyšování daní v České republice a výrazně víc než kdekoliv jinde než v Unii vede k tomu, že zvýšímeli v České republice daně, má to výrazný dopad na inflaci. To je prostě pravda, to vede ke zdražení a jsme v bludném kruhu. Zkrátka to podlamuje růst a když něco podlamuje růst, neroste nám HDP, tak nám ani neporostou příjmy do státního rozpočtu, čili to opatření nikam nevede.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Jan Fischer. Vedle něho sedí tady ve studiu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Vladimír Franz. Vy jste několikrát pane Franzi řekl, že byste vetoval zákony odporující zdravému rozumu. Které to jsou v oblasti daní?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Tak já si myslím, že pakliže budou větší daně, tak lidé budou méně utrácet. Je to takový had zakousnutý do vlastního ocasu. No a tím pádem se nám nebude hýbat vlastně hospodářství ekonomika, to je prostě takhle kolem dokola. A také si nemyslím, to je ale vůbec i jedno s druhým. Já se přiznám, já nejsem profesionální ekonom oproti tady pánům a v těchto věcech bych se jistě poradil, kdyby takový problém byl. Ale myslím si vůbec, že se to týká i občanů, kteří žijí tak jaksi trošku si více využívají různé výhody, které jsou jejich pak cestou do pekel.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A co máte na mysli?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Třeba já jenom když si otevřu svůj mail, tak tam každý den mi naskáče asi 30 nejrůznějších nabídek na nejrůznější půjčky a všechno možný. Teď jsem trošičku odbočil sice, ale i toto je taková cesta, že vlastně ten občan je natavován neustále na čím dál tím větší spotřebu, aby se na ni těšil, ale on na ni jednak nemá a když se ještě zvednou daně a tím pádem se i zdraží, tak pochopitelně to tomu hospodářství nepomůže.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Sedí tu tady ve studiu také senátor Jiří Dienstbier. Vám by, kdyby přišel takový návrh od vlády a prošel už by jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem, návrh na zvyšování daní, tak by se vám to příčilo připojit podpis pod něj?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já bych tady nemluvil o zvyšování daní obecně, ale o struktuře daní, protože to co dělá tato vláda, tak je naprosto nespravedlivé. Ona zvyšuje například daň s přidané hodnoty za posledních 6 let už třikrát z 5 na 15% na ty základní věci, jako jsou potraviny, léky, bydlení, veřejná doprava. A samozřejmě tím velmi stěžuje sociální situaci těch lidí, kteří už na tom takto byli nejhůř.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vím pane senátore, jenom abyste rozuměl na co se ptám, protože vy...

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já tomu naprosto přesně rozumím, ale otázka na zvyšování daní prostě není takto jednoduchá. Jde o spravedlivou strukturu. Já si myslím, že měla být zachována na nižší úrovni daň s přidané hodnoty na ty základní potřeby, o kterých jsem mluvil, jako potraviny léky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vím, ale my se bavíme pane senátore o vládě Petra Nečase a vy víte, že minimálně...

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
... ale například vůbec, ale vůbec bych se nebránil, vůbec bych se nebránil, kdyby byla zavedena progresivní daň z příjmů fyzických osob, naopak bych to považoval za spravedlivé. Protože kdo má nadstandardně vysoké příjmy, může ve prospěch celku odložit o něco více. A vůbec bych se nebránil, kdyby byla o něco vyšší firemní daň z příjmů, protože proč u těch vysoce ziskových společností mají ty peníze na dividendách odtékat do zahraničí, když je tady potřebujeme na financování takových věcí jako je školství, zdravotnictví a podobné veřejné služby.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já vám přesto ještě řeknu, proč jsem se na tu otázku ptal a proč jsem ji položil tak, jak jsem ji položil. Vy můžete další zhruba rok a půl, pokud budete prezidentem České republiky, počítat za určitých okolností s vládou Petra Nečase. A vy víte, jaké zákony posílá do legislativního procesu. Tak koho ve vás bude mít? Bude mít člověka, který prostě na její daňové zákony nebude kývat a nebude je podepisovat a bude jí to ztěžovat?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já si myslím, že prezident by měl respektovat vládu, která vzešla ze svobodných voleb, získala většinu a to s nějakým programem. Takže by neměl automaticky vetovat všechny opatření, která v podobě zákonů na základě svého programu vláda provádí. Takže netvrdím, že bych automaticky vetoval všechny zákony, s kterými bych věcně nesouhlasil. Ale nepochybně bych k tomu řekl svůj kritický postoj. Takže k tomu, co dělá tato vláda v daňové a sociální oblasti bych byl slyšet velmi výrazně a velmi kriticky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Zemane, je tu ve studiu Radiožurnálu také Miloš Zeman, čestný předseda Strany práv občanů Zemanovci. Vy byste kývl na zvyšování daní, například v roce 2013?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Ale pane redaktore, tohle je opravdu šíleně laická otázka. Já výjimečně souhlasím s Jiřím Dienstbierem, že když se nezeptáme jaké daně, tak je to pouze plácnutí do vody. Takže víme, že jsou různé daně. Já budu jenom opakovat, že jsem pro progresivní zdanění příjmů, to tvrdím léta, takže na tom nemám co měnit. Takzvanou sníženou sazbu daně s přidané hodnoty bych vrátil na hodnotu 10%, ale jenom pozor pro základní potraviny a léky. Naopak nemám nic proti těm úpravám korporátních daní, ale doplnil bych, že pokládám za naprosto normální, jestli by v té základní sazbě DPH, která je v podstatě sazbou na luxusní zboží, bylo mírné zvýšení, protože víme že DPH je nejvýživnějším příjmem státního rozpočtu. A kaviár ani šampaňské nejsou pane Veselovský základní potraviny. No a poslední poznámka, já jsem samozřejmě kuřák a já teď bojuji proti vlastním zájmům. Ale ono je také dobré vědět pane redaktore, že existují daně, kterým se říká daně spotřební, mezi jinými i tabáková daň. A s krvácejícím srdcem bych se tomu nebránil, tedy zvýšení spotřební daně na cigarety, na předpokladu, že by výnos z této daně byl určen pro zdravotnictví. A to nikoliv pouze pro léčení rakoviny plic nás kuřáků, ale pro zdravotnictví obecně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Miloš Zeman. Pane senátore, vydržte prosím, pojďme se posunout ještě o kousek dál. Ta hodina není popravdě řečeno nafukovací. Krátce!

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Ještě k těm daním. Já jsem jenom chtěl říct, že já bych byl pro zavedení jedné úplně nové daně a to sankční daně pro ty, kteří neprokáží původ svého majetku a to ve velmi vysoké sazbě.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Pan Dienstbiere, nezlobte se na mě, ale tohle to je jeden z nesmyslů, který navrhla sociální demokracie. Sociální demokracie navrhla sankční daň pro ty, kdo neprokáží původ svého majetku ve výši 76%. To je totéž, jako když zloděj ukradne auto a smí si 24% hodnoty tohoto auta nechat. Naučte se německé a rakouské zákony, kde máte zabavení, kde máte zabavení nelegálně získaného majetku.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Miloš Zeman a Jiří Dienstbier, pane senátore, jestli dovolíte, pojďme se bavit o tom, co opravdu reálně může prezident České republiky udělat. A pojďme si popsat to prostředí, ve kterém vy jste se vy čtyři, pokud byste se stali prezidenty, pohybovali. Na jedné straně byste měli v Poslanecké sněmovně velice křehkou většinu koaliční vlády, v Senátu je dokonce, když spočítáme jednoho Zemanovce, komunisty a sociální demokraty ústavní většina. A vedle toho nebo někde mezi tím byste byli vy. Tak mi řekněte Vladimíre Franzi, jakou roli byste v tomto rozložení, v tom legislativním procesu chtěl hrát?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Tak prezident je od toho, aby měl jaksi, moderoval tu celou jaksi společnost, aby byl nad tím. Já si myslím vůbec, že tady neustále z nejrůznějších debat plyne, jakoby prezident měl dělat premiéra dvě, guvernéra národní banky, jo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ne, já se vás na to neptám.

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Protože položme si otázku, že prezident je nejen jaksi úředníkem, který jaksi kontrasignuje tedy nebo podepisuje to co přijde z vlády a tak dále, ty zákony. Ale jde o to, že ten prezident by měl být ještě něčím navíc. On je také hlavou státu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Zkuste prosím být konkrétní. Vy máte na jedné straně, promiňte mi ten zjednodušující termín, levicový Senát a na druhé straně máte s těsnou většinou Poslaneckou sněmovnu, kde je koaliční nějaká vláda. Tak co byste dělal, jak byste to moderoval? To byste chodil od jednoho ke druhému a domlouval s nimi něco? Jak by to vypadalo?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Tady to je samozřejmě velmi náročná záležitost, ale ten prezident opravdu tady v tomhle tom, tahle vám to řeknu. Ten prezident tady není, aby lítal od čerta k ďáblu jako. On může ty věci pojmenovávat, může pojmenovávat, že v té společnosti prostě v tomto smyslu se, pakliže se nedohodne politické spektrum, ten prezident o tom může mluvit, vahou svého slova vyvolat veřejnou debatu na toto téma, to je důležitý.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře, tolik Vladimír Franz. Jan Fischer bude to stačit? Bude stačit u toho nového prezidenta váha slova na to, aby minimálně v dalším roce a půl s vládou Petra Nečase a takto postaveným Senátem nějakým způsobem existoval?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Tak především prezident není součástí nějaké každodennosti od pondělka do úterý, tomu by mělo jít především o debatu o tématech, která jsou strategická, která překračují mandát jedné vlády. Mimochodem my jsme tady léta letoucí oběti politických cyklů. Prostě co se vejde do politického cyklu, to vládu zajímá, pak přijde vláda druhá, ta to odmítne, prostě protože to udělali ti předtím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jak to chcete udělat jinak?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
No tak samozřejmě v této společnosti musíme najít, chcemeli dělat opravdu kvalitní reformy. Podívejte se, jaký konsensus nekonsensus je na reformě vzdělávání, na reformě vědy a výzkumu, nakonec jak to bylo s penzijní reformou, jak to bylo s penzijními restitucemi a...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já jsem rád, že to vyjmenováváte pane Fischere a co byste pro to jako prezident udělal?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
No výborně. A tohle jsou přeci témata, ne to co se tam řeší v pondělí a v úterý a podobně. Ale aby prezident skutečně o těchto tématech mluvil, vedl politiky k dosažení konsensu, protože to není samozřejmě sprosté slovo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Fischere, moc se omlouvám. Co to znamená, že prezident vede politiky k dosažení konsensu?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Že s nimi v první řadě mluví, že s nimi jedná mnohem častěji, než je tomu dosud. Že využívá toho, že může navštívit schůzi vlády, schůzi Parlamentu, nic mu v tom nebrání. Masaryk se vídal s premiérem každý týden, se Švehlou a s dalšími, nečinilo mu to problém a nebyl přímo zvolený prezident mimochodem. Tohle jsou všechno mechanismy, které je potřeba nastavit jako nový prostě styl politické kultury a do toho prezident vstupuje. Ne s drobnostmi, ne s tím, aby moderoval každodenní debatu, ale aby prostě vedl politiky k tomu, aby hledali shodu na tématech, které jsou rozhodující pro život lidí, který v týhle zemi žijí, aby jim to nebylo zkrátka a dobře jedno.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Účastníky debaty, kterou právě posloucháte na Radiožurnálu jsou první čtyři kandidáti na post prezidenta České republiky. Jmenovitě senátor Jiří Dienstbier, bývalý premiér Jan Fischer, skladatel Vladimír Franz a také bývalý premiér Miloš Zeman. Tak a další téma. Ve svém posledním novoročním projevu prezident Václav Klaus, kromě jiného řekl toto: "Ekonomika je přibržďována tíhou domácí, tedy námi samotnými vytvářené byrokratické regulace, do sebemenších detailů zasahujícími příkazy a zákazy a zcela neúnosným počtem pro každou maličkost požadovaných papírů a razítek. To co si na sebe vymýšlíme sami, stojí na mohutné základně nejrůznějších povinných evropských pravidel a norem, které se zdravým tržním prostředím a často i zdravým rozumem nemají moc společného". Řekněme, že tuto větu můžeme považovat za takovou esenci názoru Václava Klause na Evropskou unii a to prostředí. Bude váš vztah pane Dienstbiere k Evropské unii, coby hlavy státu, případně jiný?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Můj vztah bude zcela určitě jiný. Já myslím, že bychom měli být partnery pro další členské země Evropské unie, neměli bychom jim okopávat kotníky, neměli bychom jenom brát, když nám někdo dává těch 700 miliard, které jsme mohli a ani nedokázali vyčerpat na dotacích. Ale také se pokusit pomoct i těm ostatním, když jsou zase v problémech oni. To je vidět například na přístupu české vlády k těm krokům, které mají vést k záchraně eurozóny, což je i náš zájem, protože pokud zkrachuje eurozóna, tak zkrachuje i naše ekonomika, nebo tedy bude těžce zasažena. Takže je potřeba si uvědomit, že Evropská unie je pro nás naprosto zásadní, že sami bez té spolupráce bychom nic neznamenali, že fakticky bychom ztratili naši suverenitu a jenom bychom přijímali to, co by nám vnutil někdo jiný a neměli bychom to šanci, šanci ovlivnit. A Evropská unie je také prostor, který se snaží uchovat, to co je společné evropské civilizaci, to je ten humanistický přístup a zajištění důstojnosti každého jednoho člověka. Tak aby byly vytvořeny podmínky pro uplatnění každého občana všech evropských zemí. A toto není vůbec samozřejmost v tom globálním střetu, protože tyto humanistické principy nejsou ve světě samozřejmostí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A pane senátore, ano já tomu rozumím, ještě se k tomu dostaneme. Miloš Zeman pane Zemane vy už na jaře roku 2010 jste o sobě na serveru Euraktiv prohlásil, že jste eurofederalista. Jaké národní pravomoci byste s klidem přesunul na, řekněme na Evropskou unii samotnou a nebo třeba na Evropský parlament.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Tak za prvé jsem rád pane Veselovský, že jste mě na rozdíl od předchozího kola tentokrát nevynechal a teď odpovím na vaši otázku. Já bych přesunul pravomoci, které se podle principu subsidiarity týkají celoevropských záležitostí a nikoliv národních vlád a národních parlamentů. Za takové pravomoci považuji společnou zahraniční politiku. Vzpomeňte si na ironickou otázku Henry Kissingera, jaké telefonní číslo má Evropa, a samozřejmě i společnou obranou politiků, protože 27 nesladěných armád není bojeschopných. A pak je tady ještě třetí věc, o které téměř nikdo nemluví a to jsou takzvané transevropské sítě. Ať jsou dopravní, ať jsou energetické, ať jsou informační a toto je zase záležitost, která přesahuje národní parlament a národní úroveň. Ale i když jsem se prohlašoval, v době kdy se tomu mnozí smáli, za eurofederalistu, tak myslím si, že nejíc myšlence evropské federace škodí takzvaní eurohujeři. A to jsou lidé, kteří odmítají kritizovat jakékoliv byť byrokratické a nesmyslné direktivy, které ani nepocházejí z Evropské unie jako celku, ale které pocházejí z administrativy v Bruselu. Poslední příklad a doufám, že mi to ženy prominou, jsou kvóty pro ženy. První případ byly úsporné žárovky, ale mezitím se klade složený oblouk složený z jedné pitomosti vedle druhé.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jedna otázka, nebo respektive odpověď na ni by mě pane Zemane zajímala. Když říkáte, že z té národní, řekněme na unijní úroveň by bylo možno přenést společnou zahraniční politiku, znamená to že Česká republika tak, jak vy byste si to představoval v té více federalistické unii by neměla svoji zahraniční politiku?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Stejně tak jako dneska nemají zahraniční politiku regiony, třebaže samozřejmě třeba kraje mohou navazovat partnerské vztahy s regiony v jiných evropských zemích. Ale proboha, když máte 27 ministrů zahraničních věcí, tak je nikdo nebere vážně. Evropská unie, pane Veselovský, je dneska ekonomický obr a politický trpaslík. A dokud tady nebude jednotná zahraniční politika Evropské unie, tak nejsme vyrovnaným partnerem ani Rusku, ni Číně, ani Indii a o Spojených státech nemluvě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jan Fischer, kdyby vy jste byl prezidentem České republiky pane Fischere, spokojeně byste podepsal takovou verzi mezinárodní smlouvy, tak jak vám ukládá Ústava České republiky, kde by se rázem místo ministra zahraničí Karla Schwarzenberga tou ministryní zahraničí stala baronka Ashtonová?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Ne, já bych s tím měl opravdu obrovský problém, já doufám, že k tomu nedojde, já se tady liším v názorech, v tomto názoru s Milošem Zemanem. Já za prvé nejsem příznivec ani evropského státu unitárního, to už vůbec ne, ale ani federace. Já jsem přesvědčen, že to není řešení současných palčivých problémů, ani východisko do budoucna. Že to jenom odvádí debatu o tom způsobu, jak prakticky v Evropě působit. Jak kultivovat evropský projekt, za kterým se naopak stavím a potřebu jeho, řekl bych zdokonalování vidím. Ale znova otevírat debatu o institucionálním rámci, Lisabon trval přes 10 let Lisabonská smlouva. To se chceme proboha pustit ještě do něčeho takového? A principiálně to není situace, ve které se rodily Spojené státy americké. Evropa nemá žádný, to není žádný evropský národ s nějakou společnou identitou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon pane Fischere, to znamená, že vy byste jako prezident České republiky prostě nekývl na jakékoliv přesunutí pravomocí z národní na unijní úroveň?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Já neříkám, že bych nekývnul na všechny, já nemám problém s transevropskými sítěmi tak, jak se tady o nich mluvilo. Já nemám problém se společným dohodnutým základem, pokud jde o pohyb služeb, kapitálu, osob zboží.../nesrozumitelné/

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co zahraniční politika?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
To nemáme, pane senátore, v oblasti služeb to nemáme a měl byste to vědět, je to nedokončený proces.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jiří Dienstbier se tomu jen usmívá.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Nonverbální komunikaci nechávám na každém z přítomných, stejně není vidět. Tak, ptal jste se na co?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na společnou zahraniční politiku.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Společnou zahraniční politiku, ne. Já si myslím, že ta je iluze, že to je iluze. Zahraniční politika jednotlivých zájmů bude vycházet z národních zájmů těch zemí, ty můžou být opravdu odlišné. Je důležité, abychom se shodli na nějakém společném koridoru a ten vyplývá právě z těch hodnot, o kterých tady pan senátor nota bene mluvil, to je v pořádku. Že asi z žádných států Evropské unie nebude spojencem nebo podporovat politiku takových zemí, jako je třeba Írán, to určitě ne. Ale jinak odlišnosti prosím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To říká Jan Fischer. Vladimír Franz vy máte, řekněme, s národními pravomocemi či jaksi národním důrazem nějaký problém u České republiky nebo byste neměl problém přesunout některé národní pravomoci směrem na Evropskou unii?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já bych tady souhlasil v otázce takových těch sítí a těhle těch záležitostí. Já si myslím, že ta Evropa co máme společné kořeny, Starý a Nový zákon a Antiku. Tady bych se shodl, na konec z Čech vyšel kdysi ten návrh Jiřího Poděbradského, samozřejmě bylo to proti Turkům, ale takováto myšlenka Evropské unie tady byla, v jakémsi útvaru, samozřejmě nebylo to to, co to je teďka. Já vám to řeknu na příkladě orchestru. Já si myslím, že pakliže houslista ví, jaké je jeho místo a nehraje na housle jako na buben, pak je to v pořádku. A pakliže ta Evropa bude vlastně takový orchestr, kde každý nástroj má své místo, ale dohromady je ten zvuk toho orchestru jako jednotného tělesa, tak je to báječné. Je to daleko lepší, než kdyby v tom orchestru byly samé pozouny.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Na co hraje Česko?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já myslím, že to bude nějaký dřevěný nástroj, něco jako klarinet.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Hraje na ten správný nástroj?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Hraje, ale jde o to, aby si víc ještě namočil plátek.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To už jste se dostal tam, kam já už nedohlédnu co to znamená úplně přesně. Jiří Dienstbier, zajímá mě potom ještě jedna věc. Sdílíte obavy některých kritiků Bankovní unie, tedy jednotného bankovního dohledu nad bankami v eurozóně, že by mateřské banky sídlící v eurozóně mohly případně vysát peníze ze svých dcer mimo eurozónu, například i v České republice?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Nesdílím takové obavy, protože někteří bankéři mi řekli, že kdyby jejich matky chtěly, tak dokážou aktiva dostat už dnes ze svých dceřiných společností z České republiky. Takže Bankovní unii v tomto směru nevnímám jako žádnou hrozbu. Navíc samozřejmě je otázka, jak se vyjednají konkrétní podmínky k fungování Bankovní unie. A to je úkolem samozřejmě české vlády, aby vyjednávala tak, aby tady nic nehrozilo a aby dopředu neříkala, že zvažuje veto a ale aby prostě vyjednávala, to co je pro Českou republiku nejvýhodnější. A v tom já tady vidím potřebu zásadní změny. To je to partnerství, o kterém jsem mluvil. Neokopávat kotníky dopředu, nekřičet že něco budu vetovat, ale snažit se vyjednat takové podmínky, aby to bylo výhodné pro všechny a samozřejmě i pro nás. A ještě bych reagoval na tu kritiku byrokracie Evropské unie, protože to se často používá a málokdo ví, že Evropská unie má, respektive komise má 33 tisíc úředníků proti více než půl milionu v České republice. A to je na celou Evropskou unii proti relativně malé České republice, takže ta takzvaná evropská byrokracie je mnohem štíhlejší a mnohem efektivnější, než naše národní byrokracie. A pokud z Evropské unie přicházejí nesmysly, tak je to proto, že náš ministr pro ty nesmysly na Evropské radě hlasuje. Kdyby zvedl svůj hlas...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Který ministr?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
No vždycky ten rezortní podle toho, v jaké oblasti se rozhoduje. Takže pokud nám sem chodí nesmysly, tak je to naše vlastní vina, že jsme se proti těm nesmyslům nepostavili v procesu schvalování. Protože Evropská unie, to jsme my všichni, my sedíme u stolu, podílíme se na spolurozhodování, tak si potom nestěžujme, pokud si my sami nesmysly schválíme a pak když nám to sem přijde, tak při provádění k tomu připojíme ještě pětkrát tolik nesmyslů, než kolik jsme schválili původně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká senátor Jiří Dienstbier. Miloš Zeman kdybyste byl prezidentem České republiky, měl byste jako hlava státu problém s některými kroky české vlády? Teď se dívejme zpátky, ty kroky, které na mezinárodním poli, v mezinárodní politice česká vláda udělala? Měl byste s některými těmi kroky problém, že byste se k nim prostě nemohl přihlásit?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
No já bych měl, abych uvedl alespoň jeden příklad, protože času je málo. Velký problém mám s uznáním nezávislosti Kosova a to jsem taky několik let veřejně říkal a říkal jsem to i ministru Karlu Schwarzenbergovi. Já prostě pokládám za nepřijatelné, jestliže je tady stát, jehož premiér je přinejmenším podezřelý z válečných zločinů, včetně takových zločinů jako byla transplantace lidských orgánů za živa, a to říkala Karla Ponteová, bývalá nejvyšší státní zástupkyně u haagského tribunálu, to není můj výmysl. Že je tady stát, který je evidentně financován z narkomafií, že je tady stát, který evidentně vytlačil ze svého území národní minority, ať už to byli Židé nebo Srbové. Víte, prezident tady má jednu možnost a i když často nesouhlasím s Václavem Klausem, tak tady bych s ním souhlasil. Za prvé odmítnout jmenovat velvyslance v Kosovu, což se stalo a odmítnou přijmout velvyslance Kosova v Praze, což se také stalo. Prostě jsou státy a já teď uvádím tento konkrétní případ, které by Česká republika, pokud chce zůstat demokratickým státem, principiálně uznávat neměla.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To byl Miloš Zeman. Jan Fischer ještě poznámka.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Můžu ještě přece jenom něco dodat s tím Kosovem? Uznání Kosova bylo nesmírně složitá věc a vláda k tomu nedospěla na první pokus Topolánkova, já si na to pamatuji. To nebylo jednoduché rozhodnutí, na druhé straně nebylo by dobré vidět západní Balkán tak, jak jsme ho znali prostě ze dřív. Tam je prostě vůle pro regionální spolupráci. Já samozřejmě vím, že Srbsko nikdy nebude připraveno uznat takový stát jako je Kosovo. Na druhé straně uznáním Kosova, Kosovo přijmulo nejen práva, ale také velikou odpovědnost a je pod větší kontrolou mezinárodní komunity. Já jsem často jaksi obviňován, že jsem si potřást rukou s Thaçim jako s premiérem Kosova. Pánové, kteří tu sedíte, i naši posluchači vězte, že s premiérem Thaçim si potřese rukou každé tři dny srbský premiér, protože prostě oni jsou už schopni sedět u jednoho stolu. Ten Balkán je někde jinde, takže bych prosil, abychom tyhle ty věci viděli také v nějakém současném kontextu. Kosovo je mimochodem členem IMF, Mezinárodního měnového fondu, je členem Světové banky, dalších mezinárodních finančních institucí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane Fischere díky.

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já teda jestli bych mohl na to Kosova zareagovat...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Senátor Dienstbier, velmi krátce prosím.

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já tady souhlasím s Milošem Zemanem. Já dokonce si myslím, že Kosova vůbec jako subjekt mezinárodního práva neexistuje. Protože podle mezinárodního práva lze měnit hranice pouze se souhlasem všech zúčastněných států.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Chápu to dobře, že pane senátore, s Hashimem Thaçim byste si ruku nepodal?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Velmi nerad bych si s někým takovým podával ruku. Ale jenom jsem chtěl zdůraznit, že podle mezinárodního práva Kosovo jako samostatný stát prostě nevzniklo, to je můj názor.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, stále posloucháte první prezidentskou debatu Radiožurnálu za účasti senátora Jiřího Dienstbiera, pak také bývalého premiéra Jana Fischera, skladatele Vladimíra Franze a také bývalého premiéra Miloše Zemana. Pánové, pojďme si na chvíli představit, že se stěhujete jako prezidenti na Pražský hrad. Pánové si to představují. Mimochodem stěhovali byste se na Pražský hrad všichni? Jiří Dienstbier?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Nikoliv, já počítám, že bych zůstal bydlet tam, kde bydlím dnes.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jan Fischer.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Neřeším to, kam se budu stěhovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Opravdu o tom vůbec neuvažujete?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Ne, já uvažuju fakt o takových věcech jako je kampaň, na ten Hrad se dostat jako do toho postu, ale fakt kde budu žít a kde budu bydlet, opravdu tyhle starosti teď nemám.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já myslel, že byste případně už měl balit?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Já jsem ještě nerozbalil ty věci z Londýna.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím, Vladimír Franz.

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já o tom tedy nepřemýšlím, protože to je přemýšlení takřka od konce. Ale když si představím, že by člověk jezdil každý ráno v tý dopravní špičce, byť s majákem a se vším a ještě by to zablokoval tu dopravu těmi opatřeními než bych se dostal na ten Hrad a teď bych trnul, kde to někde uvízne a tam už by někdo čekal na nějaký jednání. No, já si myslím, že...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Bylo by pohodlnější být rovnou na Hradě u toho.

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
No samozřejmě, pakliže bych nechodil pěšky nebo nejezdil na kole.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ze Smíchova, kde bydlíte, pěšky na Pražský hrad? To by se asi dalo dojít.

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já myslím, úplně v klidu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Miloš Zeman, vy se postěhujete případně?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Já už jsem řešil podobný problém, když jsem se stal premiérem a přemýšlel jsem, jestli se přestěhovat do Kramářovy vily. Pro ty, kdo to nevědí, Kramářova vila je hotel, kde premiér má čtyřpokojový byt, což není nic extra luxusního.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Ještě byl umenšen.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Možná, že byl ještě umenšen.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dodává Jan Fischer, který byl premiérem o něco později.

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
V každém případě do Strakovky, tam bylo, mohl jsem chodit pěšky Myší dírou a nebo autem za 2 minuty, takže tady naprosto souhlasím s profesorem Franzem. Za druhý, prosím vás ctěme tradici. A tradice je sice konzervativní hodnota, ale někdy má svoje místo v životě. No a jestli všichni prezidenti sídlili na Pražském hradě, jestliže tam samozřejmě přijímají zahraniční návštěvy a nejenom zahraniční, zejména ty domácí, o tom jsme před chvílí mluvili, tak nutit prezidenta, aby pendloval odněkud odjinud, jo když tam bude muset být od rána do večera, je podle mého názoru tak trošku populistické.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Miloš Zeman. No, dokážete si představit Vladimíre Franzi, když byste bydlel na Pražském hradě, byl jste prezidentem České republiky, co byste s Pražským hradem jako objektem, řekněme po kulturní, architektonické i jiných stránkách udělal? Chtěl byste ho posunout oproti stavu z roku, začátku roku 2013?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já bych chtěl říct jednu věc. Že vzhledem k tomu, že jsem kdysi na gymnáziu si přivydělával brigádou, že jsem měl průvodcovský kurz po Pražském hradě, to znamená i po těch místnostech, kam normální smrtelník nevkročil, tak také vím co s tím udělal Václav Havel a jaká je to neuvěřitelná vlastně rekonstrukční práce. Protože po doktoru Husákovi tam bylo pár reprezentačních salónů a jinak to tam vypadalo jako v ruzyňské věznici.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No a je možno to dneska posunout ještě dál?

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já si myslím, že z hlediska stavebního, myslíte jako že bych nechal přestavět nějakou věž třeba?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já nevím, já se ptám vás? Třeba tři věže vám jsou málo.

Vladimír FRANZ, skladatel, malíř, univerzitní pedagog:
Já vím, že kdysi za Rudolfa II., ale tam jak byla Černá věž na jednom konci, tak na druhém vlastně dneska jak přibližně ze třetího nádvoří vyjíždí prezident do toho průjezdu, kudy jde pak nahoru, tak tam stála kdysi Bílá věž. Ale to jako, takhle jako bych to neviděl prosím vás. Pražský hrad jako sám takový myslím, že už je rekonstruován a pakliže ne, tak určitě ještě tam třeba něco je. Ale z hlediska kulturního využití, Pražský hrad je sám kulturní místo, to už je tak dáno. Pochopitelně, proč to neotevřít jaksi kulturním záležitostem, které vyplývají z genia loci místa. Čili asi nikdo nemůže čekat, že bych si představoval, že na Pražském hradě se bude odehrávat Czech Tech, to v žádném případě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, rozumím. Jiří Dienstbier, vzhledem k tomu, že od dob začátku samostatné České republiky se návštěvnost, řekněme těch místností zvýšila na Pražském hradě asi na 90%, že byly zavedeny mnohé kulturní záležitosti jak za Václava Havla, tak za Václava Klause. Dá se tam ještě z vašeho pohledu něco posunout v kulturnosti toho místa?

Jiří DIENSTBIER, senátor, místopředseda strany /ČSSD/:
Já myslím, že prostor se najde vždy. Já bych nic neměnil na těch věcech, které se tam konají, ale hledal bych další prostor tak, aby Hrad byl co nejotevřenější místo pro občany České republiky, aby se tam odehrávala nejenom řada kulturních akcí, ale i mnohem více setkání, debat se zástupci občanské společnosti, různé semináře, konference na důležitá témata. Ale také je velmi důležité, aby Hrad byl přístupný skutečně všem lidem. A když se dneska kouknete, co zaplatí taková rodina, která se chce podívat na Pražský hrad, tak to pomalu aby si na výlet vzali s sebou několik tisíc korun. Pražský hrad je pro většinu obyvatel České republiky finančně dneska nedostupný. Já si myslím, že pokud by se úplně nezrušilo, tak alespoň třeba pro mladé lidi, děti, studenty třeba do 26 let a pro důchodce, by se mělo vstupné na Hrad zrušit. Nebo by se vůbec mohli jít podívat do Katedrály svatého Víta a reprezentačních prostor Pražského hradu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Jiří Dienstbier. Miloš Zeman máte vy nějaký plán v tomto ohledu?

Miloš ZEMAN, bývalý předseda ČSSD, bývalý premiér, čestný předseda SPOZ:
Tak upřímně řečeno kandidát na prezidenta, který přemýšlí, jak by zabydlil Pražský hrad, jedná za prvé přinejmenším předčasně a zadruhé zaměňuje důležité a nedůležité. Nicméně, kdyby už motyka spustila, tak všichni jsme na Pražském hradě byli, vzhledem ke svým minulým funkcím mnohokrát. Kdyby motyka spustila, tak mám dojem, že stále ještě tady zbývá co udělat v oblasti zahrad Pražského hradu. Já jsem byl na otevírání Ledeburských zahrad a když jsem si to tam prohlížel, tak jsem zjistil, že je tam ještě občas místo, ze kterého by se mohla stát krásná zahrada, vyrostly by tam krásné stromy, za 50 let by tam nebo těm návštěvníkům stínily. I kdyby prezident kromě mnoha jiných věcí za sebou zanechal i takové dědictví, tak si myslím, že by udělal dobrou věc.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká Miloš Zeman a naposledy, jestli má takovou představu nebo jestli to považuje za předčasné Jan Fischer.

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
Já mám, některé věci by mohly samozřejmě pokračovat, ať už jsou to expozice, kulturní akce. Hodně lidí se mě ptá a nechal byste tam ten jazz na Hradě?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To jsem zrovna nechtěl vědět pane Fischere?

Jan FISCHER, bývalý šéf ČSÚ, bývalý premiér ČR:
No, já bych ho tam nechal samozřejmě, já mám rád jazz a spousta lidí ho má rádo a znám ty jazzmany řadu z nich, to je výborná věc. Takže proč ne, kontinuita v tomhle tom. Dovedl bych si tam představit dvě nové expozice, o české státnosti, to si myslím, že to chybí. A jednu expozici v případě zvolení, bych tam jako stálou expozici ponechal Václavu Havlovi, o jeho životě. Otevřít Hrad vědě samozřejmě, školám. Já jsem rovněž příznivec toho, že každé dítě školou povinné by mělo mít příležitost za únosnou cenu vidět, každý dítě v zemi vidět Pražský hrad. Dojít tam, prohlídnout si ho. A nejen katedrálu a ty veřejně přístupné místnosti, ale čas od času také tam, kde prezident pracuje. Já jsem to dělal ve Strakovce a bylo to hrozně dobré.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dobře. Takové jsou plány Jana Fischera a taková také byla první prezidentská debata Radiožurnálu. Poslouchali jste první čtyři kandidáty na post prezidenta České republiky. Konkrétně to byli senátor Jiří Dienstbier, bývalý premiér Jan Fischer, skladatel Vladimír Franz a také bývalý premiér Miloš Zeman. Pánové, díky za účast a přeji vám hezký večer, na shledanou. Na post hlavy státu kandiduje celkem 9 uchazečů, abyste měli o nich kompletní obrázek, poslouchejte v pondělí 7. ledna druhou prezidentskou debatu Radiožurnálu. Účastnit se jí budou Jana Bobošíková, Táňa Fischerová, Zuzana Roithová, Karel Schwarzenberg a Přemysl Sobotka. U mikrofonu byl Martin Veselovský, přeji vám dobrý poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy zpravodajských a publicistických pořadů Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.

autor: mav
Spustit audio