Architekti domy postaví, já z nich lidi vyháním, říká výtvarnice Kateřina Šedá
Cenu Architekt roku 2017 tentokrát nezískává žádný architekt ani architekta – porota se rozhodla pro brněnskou výtvarnici Kateřinu Šedou, která se zabývá takzvanou sociální architekturou. Jejím doposud nejznámějším projektem je přenesení jihomoravské vesnice do centra Londýna v roce 2011, letos v dubnu získala knižní cenu Magnesia Litera za publikaci Brnox - průvodce brněnským Bronxem.
„Svou práci se nesnažím škatulkovat, někdo jí říká sociální architektura, někdo konceptuální umění, někdo komunitní projekty. Ono je to od každého trošku, neexistuje žádný takový obor, který bych studovala,“ vysvětluje ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
Tak například v projektu jihomoravské obce v Londýně měla pocit, že se lidé zabývají veřejným prostorem, a daleko méně veřejným životem. Návštěvník v Londýně tak mohl vidět nejenom obec, ale také její obyvatele, kteří se tam nacházejí a dělají aktivity, které by ten den dělali přímo na vesnici.
Od začátku své tvorby se snažím na určitých místech hledat překážky, které lidi rozdělují, a snažím se je zpracovat takovým způsobem, aby na konci komunitu propojily. Kateřina Šedá
Výtvarnice pracuje nejenom s velkou skupinou lidí, ale také s jednotlivci. Popisuje třeba, jak svou babičkou vytáhla z nicnedělání tím, že společně kreslily velkoobchod se zbožím široké potřeby, kde 33 let pracovala. „Tři roky jsme se snažily na jednotlivé předměty vzpomínat, a ona je kreslila,“ popisuje.
Zároveň pracovala na projektu s nejbohatšími lidmi na světě v Los Altos v Silicon Valley. „Požadavek byl, že chtěli přijít na to, kdo vlastně v lokalitě bydlí,“ přibližuje s tím, že Silicon Valley se v posledních letech velmi rozrostlo.
Architektura podle ní nejsou jenom domy, ale také prostor – chodníky, ploty a celá řada dalších věcí. „Architekti staví domy, a já ty lidi z domů trošku vyháním. Snažím se, aby své domy otevřeli a trávili mezi nimi čas,“ uzavírá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.