Pustina má drsný začátek, ale s diváky je nutné hrát férovou hru, říká scenárista Štěpán Hulík

V neděli odvysílá HBO první díl původního televizního seriálu Pustina. Už v předpremiéře mohli diváci první dva díly vidět v létě na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Reakce na něj byly velmi pozitivní, ale scenárista Štěpán Hulík z toho má strach, protože pak jsou lidé natěšení a mohou být z výsledku zklamaní.

Začátek série je dost drsný, ale Štěpán Hulík si myslí, že je dobře v tomto případě začít tak tvrdě, protože další věci diváka nepřekvapí. „Je nutné hrát od začátku férovou hru, a to jsme se snažili. Aby diváci od první minuty věděli, na co se koukají, aby potom najednou nepřišlo překvapení,“ vysvětluje.

Násilí ve filmu podle Štěpána Hulíka může mít své místo. Když spolupracoval s režisérkou Agnieszkou Holland na televizním dramatu Hořící keř, říkala, že filmaři nebo umělci mohou zobrazovat cokoli, ale nesmí to používat jen jako prvoplánová atrakce, kterou chtějí šokovat publikum.


Pro mě je to hlavní, kde my sami v sobě máme hranice, kde jsou nějaké temnoty, kde jsou místa, kam bychom třeba neměli chodit, nebo naopak jak se dokážeme zachovat pod tlakem - jestli obstojíme, zůstaneme slušní lidé, nebo se ohneme do něčeho jiného. Je to pro mě otázka morálky. Štěpán Hulík o tom, co je pro něho Pustina

Podle moderátorky Karolíny Koubové je v příběhu málo sympatických postav, s tím ale Hulík nesouhlasí. „Co to znamená, že je postava sympatická? Musí to být někdo, komu se budete smát, nebo kdo bude jednoznačně působit jako dobrák, nebo to může být člověk, který má zdravé jádro, ale zároveň je schopný nějakých drobných ne křivostí, ale něčeho, co není úplně fér?“

Štěpán Hulík mluví o Pustině jako o díle na hranici několika žánrů. Je to zároveň sociální drama, ještě více psychologické drama, ale také kriminálka nebo detektivka. Ta spíš, protože do poloviny seriálu divák neví, co se opravdu stalo.

Pro něho je Pustina výpověď o člověku a o tom, jak se chová v extrémních situacích. „I když se nám spousta věcí v naší společnosti nelíbí, tak už to, že o nich můžeme veřejně mluvit, je znamení toho, že ta naše společnost je demokratická a v podstatě zdravá,“ říká Štěpán Hulík.

Proč nechtěli tvůrci umístit děj Pustiny na konkrétní místo v České republice? Rozezná divák režijní rukopis Alice Nellis a Ivana Zachariáše? A proč tak drsný začátek? Celý rozhovor se scenáristou Pustiny Štěpánem Hulíkem si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.

autoři: kko , jpr
Spustit audio