Stanislav Krupař, fotograf

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste v soutěži Czech Press Photo dvakrát zaujal v minulých letech třetí místo, minulý rok první místo v jedné z kategorií, pak jste také letos získal cenu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a také jste samozřejmě Czech Press Photo vyhrál v tomto roce. To je úmysl se účastnit soutěží a jaksi dosíct tam těch prvních míst?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Úmysl, tak to bych neřekl, to je spíš následek, nežli příčina řekl bych.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Je to důležité?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Je to příjemný, je to příjemný zkoušet to, je to příjemný zkoušet se poměřit, dáli se to ve fotografii se svými kolegy a je to svým způsobem motivující.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jenom motivující, nebo to potom nese s sebou i něco příjemného, co se týče ...

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Tak ono je vždycky příjemný vyhrávat a vždycky nepříjemný prohrávat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem to třetí místo je prohra?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Jak kdy, prohra je to, když tam něco pošlete a nedostane to vůbec žádnou cenu, tak nevím, jestli prohra, ale je to zklamání, protože prostě fotka není skákání do dálky, který se dá exaktně změřit a já jsem přesvědčenej o tom, že spousta souborů, který se na výstavbu nebo vlastní ocenění, se na ně nedostane, tak jsou určitě výborný a skvělý a je to vždycky jenom momentální rozhodnutí toho konkrétního složení lidí, který se účasněj poroty, jak se rozhodnou a já jsem dalek toho, abych si myslel, že to má nějakou objektivní platnost, je to prostě, je to hra spíš.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, když na konci srpna tohoto roku začaly nepokoje ve Šluknovském výběžku, tak bylo pro vás jako pro fotografa, který se pohybuje po světě v takových oblastech jako je Somálsko, Etiopie, Afghánistán, Rusko, bylo pro vás jako povinností tam vyrazit?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já myslím, že to trochu jako přeháníte, já jsem jako v každý z tý zemi byl maximálně jednou, a to spíš šťastnou shodou okolností, ale ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To vypadá jako ...

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
... kromě Ruska, kam jezdím dlouhý léta, který si troufám říct, že znám, tak Somálsko nebo Afghánistán, to byly takový jako krátkodobý odskoky. Ale ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To vypadá, jako byste si myslel, že se to nepočítá.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já myslím, že se to nepočítá, protože pokavad jsem někde 14 dní, jsem tam jednou, tak by to znělo hrozně namachrovaně, že tomu rozumím, nebo že jsem expert na nějaký exotický a krizový oblasti, tak to není prostě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Myslel jsem to z jiného pohledu, myslel jsem to tak, že ve chvíli, kdy se v Česku ve vaší rodné zemi děje něco takového jako ve Šluknovském výběžku, tak jestli ...

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já se k tomu dostanu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
... je povinností tam prostě vyrazit?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Mojí ano, mojí povinností to je jednoznačně, protože pro mě fotka není jenom umění pro umění a dělání hezkých obrázků, ale je to pro mě pokus vyjádřit svůj občanskej postoj, pokus o sdělení a to, když se dějou takhle zásadní věci, který se podle mýho soudu na Šluknovsku dějí a děly, tak já tam prostě u toho musím bejt, ať už prostě je tam zájem ze strany redakce, nebo třeba zájem není, tak je to prostě mojí povinností tam jet a já jsem byl fotografem, nebo chtěl jsem se stát fotografem proto, abych se mohl fotkou vyjadřovat, takže tam bejt musím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Nechci skrz rozhlasové vlny líčit, jak vypadá fotografie, která vyhrála letošní ročník Czech Press Photo, nakonec si ji všichni mohou najít na zpravodajských serverech nebo na vašich stránkách na internetu, ale co se na té fotografii děje, kdo to je ten člověk, který odchází a vypadá to, že byl zasažen proudem vody?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
On spíš přichází. Na tý fotce se děje to, že v prvním plánu je chlapík, řekl bych, že mu je tak nějak možná k šedesáti nebo přes padesát, je vidět, že už má něco za sebou a on vlastně jde proti kordonu policistů, kteří už v tu chvíli používají vodní dělo proti demonstrantům ve Varnsdorfu. To byl moment 10. září, kdy se ta situace hodně vyhrotila po meetingu Dělnický strany, na který přijely takový bojůvky neonacistů, tak, který se promíchaly s místními demonstranty, kteří z Varnsdorfu pochází a vydali se směrem k ubytovně Sport, tak kousek před ubytovnou, pár desítek metrů na mostě byli zastaveni policejním kordonem, ale chtěli dál, ti darebáci neonacistický tu situaci vyhrotili, začali házet kamení, lahve a někteří z občanů se k nim podle jako mě úplně, podle mýho zcela nepochopitelně začali přidávat a zadali si a policii vlastně nezbylo podle mýho soudu nic jinýho, než zcela oprávněně použít vodní dělo a snažit se to tu situaci nějak uklidnit a tenhle ten chlapík vlastně prochází proudem vodního děla směrem k policii a působí docela odhodlaně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A vy jste se s ním znal?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Vůbec. Já jsem ho neznal ani trochu. Potkal jsem ho týden poté, co jsem tuhle tu fotku udělal, to znamená 17. září, tu další sobotu, protože ty demonstrace se každý týden opakovaly, snad ještě opakují.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ano.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
To už jsem ho oslovil, stál na tom samým místě vedle tý stejný modrý herny a nálevny, asi to tak zná docela důvěrně. Tak jsem se ho ptal, jak se jmenuje a aby mi o sobě něco řekl, protože už v tu chvíli jsem věděl, že to je fotka, z který mám radost, kterou jsem udělal a chtěl jsem vědět něco víc a já jenom vím, že se jmenuje Květoš a myslím, že mi říkal, že ve Varnsdorfu sám je přistěhovalec a bydlí tam asi 16 měsíců, já myslím, že ho brzo najdem.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Znamená to, že je pro vás řekněme nějakým standardem zjistit si o těch lidech, které fotografujete, něco, anebo je prostě možné jaksi na to místo dojet a udělat sérii fotografií, aniž byste věděl vlastně koho přesně fotíte?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Tak mě vždycky zajímá jako zjistit si o lidech něco, ať je fotografuju nebo ne, prostě mě zajímá jako pozorovat lidi a bavit se s nima a snažit si představit, jak přemejšlej. A když fotím dlouhodobě, tak to bez toho ani nejde. Když člověk dělá krátkodobý, nějakou krátkodobou letmou reportáž, tak na to nezbývá čas ani prostor, ale všeobecně si myslím, nebo pro mě to je, pro mě to je důležitý, protože cíl není jenom ta fotka, ale cílem je poznání světa okolo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A mimochodem, teď se vás nechci ptát, jestli máte úplně přesně jasno, co, jak a proč se děje a dělo ve Šluknovském výběžku, ale jak důležité je pro vás pochopení toho, co se děje na tom místě, které fotíte?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já myslím, že to je zásadní proto, aby ..., že člověk musí zaujmout postoj proto, aby věděl, jak fotit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Musíte zaujmout postoj?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já si myslím, že jo, já si myslím, že jo, že samozřejmě na pár fotek to potřeba není, obzvlášť když se věci dějou samy od sebe, ale když máte sestavit nějaký příběh, tak to podle mě není možný bez toho, abyste měli na tu věc názor, nebo abyste na tu věc názor měl, protože ty fotky musíte nějak skládat, musíte ty situace hledat a ono se děje nekonečně věcí a vy si musíte z tý skutečnosti vybírat, fotka není objektivní, to je jako podle mě hloupost. Fotka je zcela subjektivní záležitost a vy si zcela selektivně vybíráte věci tak, jak svět vidíte.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A jak se dokážete popasovat s tím, vy jste to teď popsal, že nakonec i ta fotka, která vyhrála Czech Press Photo, je v podstatě jeden malý výřez toho, co se na Šluknovsku děje a bezesporu to nepopisuje ani zdaleka v celé šíři jaksi problematiku té celé situace, tak jak se s tím dokážete popasovat, že vlastně nakonec je vytažena z té kolekce prostě jedna fotka, která znázorňuje něco, je tam vodní dělo a je tam muž místní?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Blbě, blbě. Já bych samozřejmě byl mnohem radši, protože já jsem představoval celej soubor, kdyby byl prezentován na Czech Press Photu celej ten soubor ze Šluknovska, bylo to, tuším, 8 fotografií, protože je vždycky lepší vyjadřovat se v souboru můžete říct mnohem víc a nežli jednu jedinou fotografií. To neznamená, že by ta jedna jediná fotka neměla bejt silná a úderná, ale ten příběh je prostě komplexnější, takže radši bych samozřejmě byl, kdybych to mohl říct víc než jednou jedinou fotkou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem ještě mě napadla situace, nevím, jestli to má co dělat s tím, že už jste byl někdy tuším před 3 lety inzultován na nějaké demonstraci pravicových radikálů v Drážďanech, přece jenom teď ve Šluknovském výběžku se občas zejména při demonstracích Dělnické nebo té bývalé Dělnické strany účastní právě i tito lidé a vy jste tehdy před 3 roky říkal vypadá to, že jsem v té komunitě známější, než jsem si myslel. Tak s tím nemáte teď problém?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já s tím mám ohromný problémy. Já jsem teda úplně neustále, i když jsem trochu zvolnil po tom napadení v Drážďanech, myslím, že to bylo v červnu 2008, kdy jsem prostě byl, fotil zakázanej meeting NPD, na který přijelo takový český tvrdý jádro neonacistů, který si mě pamatovali a využili situace a docela mě tam teda zmastili, přišel jsem o nějakou techniku, tak poté jsem trochu teda ustál, to přiznám, že veselo mě z toho nebylo, ale nicméně tu scénu dál fotograficky sleduju, na ty akce jezdím. Jsem poměrně teda jako známá firma mezi českými neonacisty a dávaj mně to najevo třeba fyzicky při akcích, to je málokdy, kdy nechytím nějakou ránu, kdy do mě někdo nekopne a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Dlužno podotknout, že Stanislav Krupař má skoro 2 metry, takže ...

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
2 metry a 5 centimetrů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, možná to ustání těch ran je o něco jednodušší než pro ...

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
No, tak v davu, kdy je kolem vás 300 nabušenejch nácků, tak vám nepomůže ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To je pravda.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
... vůbec nic prostě. Jako teď se to zrovna stalo při jedný z těch posledních demonstrací na Šluknovsku taky na mě prostě skočil nějakej kluk zezadu a narazil mě na popelnice a utekl a nakonec to dopadlo docela dobře, protože tam stačí ten spouštěcí moment a když na vás prostě naskáče dalších 10, tak je zle, no.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, fotograf, který se svojí fotografií z Varnsdorfu zvítězil v letošním ročníku soutěže Czech Press Photo Stanislav Krupař je dnes jejich hostem. Jakou máte zkušenost s editoriální politikou českých deníků, co se fotografií týče?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já deníky moc neznám, já jsem krátce, kratičce pracoval v brněnských Lidovejch novinách a jinak s deníkama fakt nemám vůbec žádnou zkušenost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jim neprodáváte fotografie?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já jsem zaměstnanej v časopise Reflex, který má v Čechách vlastně výhradní právo na moji práci, takže ne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co se týče vašich jiných prací, vy jste o tom krátce mluvil, téměř jsem měl pocit, jako kdybyste trochu shazoval to, když na 14 dní vyjedete buď do Afghánistánu či do Etiopie či do Somálska, na druhou stranu ty soubory fotografií, které vznikaly třeba v Somálsku, které bylo řekněme z mediálního hlediska tak trochu ve stínu těch všech ostatních událostí, přestože tam probíhal doslova kolosální hladomor, tak jsou z mého pohledu prostě zajímavé. Tak by mě vaše zkušenost minimálně třeba ze Somálska zajímala.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
V Somálsku jsem byl částečně pro Reflex a částečně pro německej týdeník Die Zeit a byla to pro mě jako zásadní zkušenost. My jsme tam přijeli začátkem ledna s mým kamarádem, německým redaktorem Wolfgangem Bauerem, dělali jsme reportáž o nově vznikajícím státečku uprostřed centrálního Somálska, kterej je pod vedením bývalýho Somálce, který emigroval do USA a teď se vrátil a rada starších ho vyzvala, aby stanul v čele tohohle státečku, kterej se jmenuje Hímanheb a stal se prezidentem ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To byl státeček uvnitř Somálska?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
To je státeček uvnitř Somálska, kterej je obkrouženej částečně dalšíma státečkama, který jakoby respektujou tu centrální, ale slaboučkou demokratickou vládu, nebo říkejme jí demokratická, ale v Mogadišu a přitom mezi sebou vzájemně bojujou a do toho maj ještě společnýho nepřítele, který se jmenuje Al Šabáb, to je taková místní varianta Talibanu. My jsme tam přijeli začátkem ledna. Ten státeček, kterej Mohamed Aden, ten chlapík z Ameriky vede, tak má k dispozici 2 tanky a takový pidiúzemí, na kterým se snaží vytvořit takovej ostrov prosperity a relativního míru, ale přesto prostě 2 měsíce před tím, než jsme přijeli, tak ho napadli jeho sousedi, postříleli mu 5 chlapů, okupovali jeho hlavní město a on jen tak tak je dokázal vytlačit, a to proto, že ti agresoři si to špatně spočítali a nedošlo jim, že když napadnou jeho, tak oslaběj svoje vlastní hlavní město a v tu chvíli je napadli jejich další sousedi a zlikvidovali jim asi 50 chlapů, takže ta situace je tam úplně nepřehledná a mně připadá, že to je jedno z nejnebezpečnějších míst na zemi, ale já jsem tam byl spíš vytaženej tím Wolfgangem, než že bysem to celý zorganizoval, takže já jsem tam byl spíš tupej manuál, kterej opravdu fotil, takže si nepřidávám jako k tomu žádný velký zásluhy. Tam prostě jde o to vystoupit uprostřed Somálska z letadla a modlit se, aby všechno dobře dopadlo, protože jinou šanci nemáte.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A kromě toho modlení, aby všechno dobře dopadlo, je tak jako v neobvyklé situaci, jako je podistáteček, který téměř nefunguje jaksi uvnitř Somálska, je někdo na místě, na koho je možno se spolehnout, anebo to je čistě jenom na vás a na kolegovi?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
No, to je na mě a na kolegovi, jak si to domluvíme. Prostě my jsme ani nemohli přiletět do toho pidistátečku, takže my jsme přiletěli ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Do jiného pidistátečku?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
... do jinýho pidistátečku, kterej byl ještě objeden pidistáteček, kde nás čekali nějaký chlapi, když jsme vyskočili z letadla, tak nás rovnou nacpali do nějakých terénních Toyot a v tu chvíli nevíte, co se děje, jste uprostřed prostě nějaký pouště, okolo jsou zlikvidovaný tanky a vás někdo strká do auta a teď nevíte, jestli vás právě unáší, anebo jestli to je ten, kdo se o vás má starat, což se tyhle ty dvě role se dost často tam bohužel prolínaj, tak je to, je to nepřehledný, je to nepřehledný a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A potom ještě jedna, alespoň jsem to tak pochopil, vaše srdeční záležitost, a to je Rusko.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
To jednoznačně, obzvlášť Rusko za Uralem, jižní Sibiř, to je moje srdeční záležitost, kam jezdím prostě 15 let.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Proč?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Proč, to je otázka, na kterou se blbě odpovídá. Tak je to ..., sama ta krajina je pro mě fascinující, krajina jižní Sibiře, což máte takový, takovou střední Evropu prorostlou Alpama skoro bez lidí a já mám moc rád chození krajinou, takže neumím si představit hezčí kraj, nežli je prostě Altaj nebo Sejánský hory. Tak to mě tam láká. A já jsem tam vlastně původně začínal jezdit zcela jako turista, že jsme podnikali takový dlouhý štreky napříč Altajem s 50kilovým batohem, já nevím, 2 měsíce jsme někde špacírovali divočinou a vlastně i v tý době jsem začínal fotit. Já jsem se k focení dostal právě přes to Rusko, přes to ježdění, protože člověk si chtěl něco vyfotit, tak si koupil foťák a fotil si na diáky a pak to člověka nakonec úplně pohltilo, ale ten interest k jižní Sibiři u mě byl spíš takovej cestovatelskej nežli fotografickej, až pak se to přerodilo v to focení. Teď tam víc fotím než chodím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Minimálně ty kolekce, které tam fotíte, tak to vypadá, že vás opravdu moc zajímá místní šamanismus, což je teda opravdu disciplína, o které se přiznám, že nevím vůbec nic.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
No, to mě zajímá proto, že foťák je vlastně taková výborná zbraň proto, abyste se dostal do míst, kam byste se nikdy jinak nedostal.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Funguje to stále ještě?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Funguje to úplně bezvadně, si myslím, protože já jsem začal jezdit na jižní Sibiř a byl jsem rád, když jsem prostě mohl přespat někde v horách, v divočině u pastevců, u pastevců yaků někde v jurtě a vždycky jsem si říkal, co to je za lidi, jak žijou a co se jim honí v hlavě. Ale zároveň mně bylo jasný, že jako turista se nikdy nemůžu dostat hloubš a s tím foťákem se to daří. Já bohužel neumím tuvínsky, neumím jazyk, mluvím rusky, což je jistá bariéra, ale s tím foťákem se dostanu mnohem blíž, mnohem hloubš, mnohem víc do soukromí a baví mě to pozorovat a srovnávat a šamanismus je pro tyhle ty lidi stále část jejich národní a kulturní identity a nikdo to nefotí a mně to zajímá, možná tak trochu i jako záminka, jak dál na Sibiř jezdit, protože, když tam jezdíte 15 let nebo možná 17, nebo jak dlouho tam jezdím, tak k tomu potřebujete dát, nebo já mám pocit, že tomu potřebuju dát nějakej jinej cíl, než se tam jenom poflakovat, tak jsem se tam ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem ...

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
... tak jsem tam prostě začal fotit, no.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tam jde o koexistenci pravoslaví a šamanismu na jižní Sibiři?

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Ne, ne, ne, v tomto roce byla do tuvínštiny přeložená, přeložená poprvé bible, ale šamanismus je záležitostí těch sibiřskejch etnik hlavně, obzvlášť Tuvínců, zatímco Rusové jsou samozřejmě pravoslavný, ale Rusů v Tuvě je úplný minimum, tam jich prostě žije 20, 30 % z celýho obyvatelstva a zbytek jsou Tuvínci, tak v hlavním městě sice existujou 2 pravoslavný kostely, ale hraje to tam úplně marginální roli.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu s fotografem Stanislavem Krupařem, vítězem ročníku 2011 soutěže Czech Press Photo. Díky za váš čas a hezký podvečer a na shledanou.

Stanislav KRUPAŘ, fotograf pracující pro týdeník Reflex:
Já vám také děkuji, na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, přeji vám příjemný večer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu

Tento rozhovor musel být z časových důvodů předtočen, proto tentokrát bohužel není možné odpovídat na otázky zaslané během vysílání. Děkujeme za pochopení.