Tomáš Sedláček, ekonom

Tomáš Sedláček, ekonom - Foto: Šárka Ševčíková

Tomáš Sedláček, ekonomFoto: Šárka Ševčíková

Euro zatím uložit ad acta a začít se připravovat na velkou vodu, jinak řečeno na nejčernější scénář vývoje v eurozóně, tedy na její rozpad. Takové je doporučení Národní ekonomické rady vlády kabinetu Petra Nečase. Co by měla Česká republika dělat v praxi? Měla by začít řešit problémy eurozóny, i když do ní nepatří? Člen NERV, ekonom Tomáš Sedláček, bude ve středu hostem Martina Veselovského. Rozhovor poslouchejte po 17. hodině.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak se vám, pane Sedláčku, poslouchaly plány Občanské demokratické strany na to, teď ty víkendové plány, že by mělo být vyhlášeno referendum k tomu, jestli by Česká republika měla, nebo neměla přijmout euro?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
No, blbě, protože to je hloupost, o tom se přece referendum už jednou vedlo a vedlo se v roce 2004, když jsme vstupovali do Evropské unie, takže ptát se znova na to samé, je podle mě za prvé zbytečné a za druhé je to neprozřetelné, protože euro je teď mláceno, je to mladá měna, která nespravedlivě sklízí to, že tady máme fiskální dluhovou krizi, za kterou euro pochopitelně nemůže. Velice rychle zapomínáme na to, že první země v Evropě, které byly postiženy krizí a bankrotem, byly země, které neplatily eurem, jako je třeba Island nebo Maďarsko nebo koneckonců Pobaltí a je to asi svádět kalifornskou krizi, stát Kalifornie je také zbankrotován, tak to svádět na dolar. To pochopitelně nedělá, protože to je hloupost, opravdu už velká hloupost, ale u toho eura to každýho napadne, protože je to mladá měna, takže je to dluhová krize, nikoliv měnová, má pochopitelně měnové dopady, ale Řecko bychom museli zachraňovat euro neeuro, Evropská unie, neevropská unie, stejně tak, jako jsme museli zachránit Maďarsko, zachránili bychom i Švýcarsko nebo kohokoliv jinýho, to s eurem skutečně nemá nic společnýho.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a ten argument, že v roce 2003, kdy bylo referendum o vstupu do Evropské unie a zároveň tedy o přístupových smlouvách, ve kterých je napsáno, že euro máme přijmout, tak euro se přece změnilo, je to trochu jiná měna, je v trochu jiné situaci a tak dále, nemělo by to být důvodem proto ještě jednou se zeptat?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Euro se vůbec nezměnilo, naopak se prokázalo, že zatím vydrželo tak sadistickou zkoušku, která by žádná nová měna ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To byla která?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
To je ta finanční krize, která se právě ..., koukněte se, co se děje s dolarem, koukněte se, co se děje s britskou librou, koukněte se, co se děje s yenem, každá krize je těžce zkoušená, ale nikoho nenapadne, že řešením americké krize je rozpadnout dolar, jo, to je prostě hloupost. Proč se bojíme Číny? Protože jsou velký. Proč se nebojíme Singapuru, který pochopitelně roste mnohem prudčeji, protože jsou prostě malý. Tak naše řešení na strachy před velkou Čínou se dále rozpadnout? Jo, to prostě skutečně jakoby nemá cenu. A to, co se říká, že se jedná o transferovou unii, do které jsme nevstoupili, protože to je teda už hloupost na druhou, protože za prvý jsme vstoupili do transferové unie, jestli si dobře vzpomínám, tak každý rok jsme z Evropské unie obdrželi velice tučné transfery, ať už jsou to fondy strukturální nebo jiné a nikdo neřekl ani popel, nikomu nevadilo tenkrát, že to je transferová unie. A já sám jsem hrdej na to, že Češi, který před 20 lety měli Colu jednou, dvakrát za rok a pomeranče byly svátek, takže v roce 2011 nás Evropa prosí, prosím vás, pomozte, my teď potřebujeme vaše peníze, vaše úspory, protože se nám hroutí tady některé vyspělé státy a my jsme se na tyto vyspělé státy před 20 lety dívali jak na polobohy, tak teď tito polobozi nás žádají o pomoc. To je pro mě spíš důvod k hrdosti, než k realvalvaci.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, a vzhledem k tomu, že v tom, řekněme, posledním doporučení Národní ekonomické rady vlády samotnému kabinetu se kromě jiného objevuje rada podpořit stabilizaci eurozóny, tak co si pod tím má laický Čech, abych tak řekl, představit? Máme začít opravdu finančně pomáhat členům eurozóny?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, tady totiž nevíme, kdo chvilku tahá pilku. Vzpomeňme si, jak vypadalo třeba dnes tak slavné Finsko před 20 lety, kdy se rozpadl Sovětský svaz. To byla země, kde byla nezaměstnanost taková, že nešlo projít ulicí, aniž byste nepotkali doktory s titulem doktor, kteří vlastně žebrali na ulici na práci, to byla odepsaná ekonomika. Kdo by tušil, že výrobci pneumatik, který se jmenovali Nokie, najednou přijdou s telefonem. To samý Irsko, Irsko před dvěma generacemi byla chuďoučká země, kde se jedly brambory s bramborama, když byl dobrej den, a brambory bez brambor, když byl den špatnej a teď je to vlastně nejbohatší země Evropský unie, to samý Česká republika nebo Slovensko, kde jsme byli před 20 lety? Byla doba, kdy Řecko pomáhalo Německu. V sedmdesátých letech Řecko posílalo záchranné fondy do Německa. Zkrachujeli nedej bože Nokie, tak Finsko bude taky v hrozných problémech. Jinými slovy, každej chvilku tahá pilku, my jsme na tom teď dobře, díky bohu a je rozumný proto, abychom se my podíleli na tom stabilizačním balíčku, protože nikdo neví, co se stane s Českou republikou za rok, za dva, za deset.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To rozhodně a teď, o kterém stabilizačním balíčku mluvíme, pane Sedláčku, mluvíme o takzvaném eurovalu, to znamená o tom mechanismu, který by měl fungovat do roku 2013?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To znamená, že by se Česká republika měla podílet finančně na něčem, co je nastaveno na řekněme záchranu zemí, které platí eurem?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, ano, protože já bych chtěl být součástí toho ledoborce. Jo, pokud plujeme po rozbouřených mořích, tak je lepší ty lodě dát k sobě a mít tu loď co možná nejstabilnější. Prostě plavat si s pramičkou uprostřed bouře není dost dobře možné. Druhý způsob, jak na toto reagovat, často se říká bližší košile než kabát, měli bychom se starat o svoje vlastní finance a ať si Řekové poraděj sami se sebou. No, jo, jenomže tahle ta zima, která nás postihla, která nás čeká, tak na tu košile nestačí. Pokud se všichni budeme starat jenom o svoje vlastní košile, které jsou nám bližší, tak všichni zmrznem. Tady prostě potřebujeme společný kabát a je lepší se do toho kabátu zachuchlat dřív, než později, byť to něco stojí. A koneckonců myslím, že už je i užitečné přestat přemýšlet v Evropě v kontextu národních financí, ale začít přemýšlet v kontextu evropských financí, jinými slovy Praze taky nevadí, že dotuje severomoravský kraj, protože prostě tady ten transfer považujeme za legitimní a nikdo to neřeší. Je možná na čase tohle to jaksi ten, jak bych to řekl, to hledí solidarity zemí, které si navzájem pomáhají, rozšířit, protože tak funguje globální svět.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Kde by měla vzít Česká republika peníze na to, aby mohla, já nevím, pokud se nepletu, tak po tom navýšení eurovalu například Slovensko by mělo posílat něco málo přes 7 miliard eur do onoho eurovalu. U České republiky by to pravděpodobně bylo výrazně více. Tak, kde by na to mělo Česko vzít peníze?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Je holt doba taková, kdy země, které mají trošku rezervy finanční a stabilní ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, my máme rezervy?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, ano, Česká republika na tom paradoxně je relativně dobře, proto říkám, že můžeme být hrdí na to, že 20 let po pádu komunismu, kdy jsme byli chuďoučká země, jsme teď na tom tak stabilně díky 20letému vývoji, který jsme tady měli, že si můžeme, pardon, že si můžeme dovolit pomoci o hodně vyspělejším a o hodně bohatším zemím, takže Česká republika má v tomto smyslu relativně nízký dluh veřejných financí díky bohu. Pochopitelně v momentě, kdy se začneme podílet na těch záchranných akcích, tak ten dluh vzroste a je to jakási cena, chceteli za stabilitu, skutečně není v žádném našem zájmu, aby se Evropská unie nebo eurozóna rozpadla, to by mělo dost negativní dopady na Českou republiku, a to je taky důvod, proč se ty státy zachraňují. Ono to skutečně vyjde levněji takhle pomoct, než nechat tu zemi zkrachovat.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste, pane Sedláčku, členem ekonomického poradního orgánu vlády, vláda je politický jaksi orgán, dokážete si představit, že toto vaše volání někdo z těch politiků sedících ve vládě vyslyší, vyjde před své voliče a řekne pojďme, začneme sanovat ty země v eurozóně, byť neplatíme eurem, budeme tam posílat řádově 7 až 10 miliard ročně.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, my neplatíme eurem, ale pokud se budeme na tomto záchranném, záchranné strategii podílet, tak budeme pod jejím ochranným deštníkem. Takže to je věc, kterou je potřeba, tu si za to kupujeme, to je věc, kterou potřebujeme mít na zřeteli. Teď pochopitelně česká koruna a vůbec české finance jsou na tom skvěle, ale před dvěma lety, kdy jsme tady byli nervózní, vzpomeňte si, jak jsme se báli o to, jestli která banka bude, nebude krachovat, jak to dopadne s českou měnou, protože česká měna se vezla, padala spolu s maďarskou, tak jsme v nás byla malá dušička a to i v těch jaksi nejdrzejších komentátořích, kteří dneska komentujou tak velice bujaře, tak v ten moment, kdy najednou začlo téct do naší lodi, tak v nás byla všech malá dušička a to se může opravdu opakovat, česká koruna není ostrůvkem stability a může se kdykoliv destabilizovat. Je to skutečně nejistá doba a v týhle nejistý době je skutečně lepší chodit po čtyřech než běhat sprintem, když nevíme přesně, kde je která zeď a kde jaká past?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády, ekonom Tomáš Sedláček je dnes hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Dokážete si představit, pane Sedláčku, nějaké mechanismy nebo nějaké nástroje, jak přimět země ať už v eurozóně nebo v celé Evropské unii k tomu, aby se začaly fiskálně nebo jakkoliv ekonomicky chovat podle domluvených smluv, anebo alespoň podle logického a zdravého rozumu?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, to je totiž to, oč tu běží, abych citoval Shakespeara. Problém je dvojí, to totiž ekonomika zdá se chová jako maniodepresivní pacient, to znamená, má tendenci přehánět svoje dobrý nálady do mánií, všichni najednou začnou investovat a zadlužovat se a kupovat a tak dále, a naopak přehánět špatné nálady až do depresí mnohdy sebevražedných, ať už to podporují média nebo nepodporují, to je jedno, ale tahle ta tendence jakoby být procyklický, tam je. A vláda a koneckonců i národní banka musí udělat protitah nebo protisílu, chceteli, to znamená první věc, pokud chceme vyléčit maniodepresivního pacienta a maniodepresivní ekonomiku, tak první věc, za kterou se musíme /nesrozumitelné/, nejsou deprese, ale mánie. My se tady furt snažíme léčit jenom mánie. Prostě maniodepresivního pacienta nelze léčit jenom tak, že za váma přijde a řekne hele, já nechci mít špatný nálady, já chci mít jenom mánie, to nejde, prostě to se musí léčit společně. Ta diskuse, která se vede v Evropě a koneckonců i v Americe je jenom o tom, jak léčit deprese. A my musíme půlku tý diskuse věnovat tématu, jak utlumovat mánie. Problém Řeků byl, když to řeknu jednoduše a bez politický korektnosti, co čteme mezi řádkami novin, je lenivost řecké ekonomiky a příliš mnoho státu. Fajn, tady to máme jasný, ale co s Irskem? Tam je problém přesně opačný, tam se jednalo o jakousi hyperaktivity bankéřů, kteří prostě pracovali 24 hodin 7 dní v týdnu a málo regulované ekonomiky. Takže a ten irský problém je mnohem podobnější, ten manický problém je mnohem podobnější samotnému principu krize nebo tomu, jak ta krize začala v Americe. Takže to je potřeba především léčit, takže to je jedna věc. Jinými slovy, v momentě, kdy ekonomika bude růst, tak se zavázat, že budeme dělat přebytky veřejných financí, abychom co možná nejrychlejším tempem snížili dluh. To je věc, o které se téměř nehovoří, tady se považuje za velký hrdinství snížit deficit pod 3 % a to prostě nestačí. To je jedna část odpovědi, a druhá část odpovědi je, jak je tedy přinutit k tomu takto se chovat. A já tady v tom smyslu jsem radikální, stejně tak jako monetární. Že jo stát, nebo, ano, stát má dva způsoby, jak trošku ovlivňovat hospodářství, jedna je monetární politika, to znamená, tisknout peníze, když to zjednoduším, druhá je fiskální politika, to je tisknout dluh, když to zase hodně, hodně zjednoduším. Jako civilizace jsme zjistili, že není dobré, když politici mohou tisknout peníze, a proto jsme to dali nezávislým centrálním bankám, které ..., takže tu pravomoc jsme politikům vlastně vzali. To samé si myslím a nejsem v tom sám, to samé si myslím, že by se mělo udělat s fiskální politiky, jinými slovy, jaký je rozdíl mezi tím, že politik nemůže tisknout peníze, ale může tisknout dluh? Ono to vlastně vyjde nakonec nastejno. Takže to právo tisknout dluh nebo spíš bych řekl to pokušení tisknout dluh je tak velké, že nemůžeme čekat od žádného smrtelníka skoro bych řekl, od žádného politika, že bude schopen tomuto pokušení odolat, stejně tak jako my dva bychom neodolali, kdybychom tady v rohu měli legální tiskárnu peněz. Takže dluh by měl být ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, pane Sedláčku, už nemůžu myslet na nic jiného odteďka.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Vidíte a teď opravdu ten politik může, kdykoliv si zachce, tak si může natisknout jakoby dluhové peníze, takže si od někoho půjčí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím. No, době, ale pohybujeme se jaksi v kontextu evropského kontinentu Evropské unie, to znamená co? Znamená to unijní ministerstvo financí?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
No, spíš jakousi obdobu Evropské centrální banky, chceteli, takže můžete to nazvat evropské ministerstvo financí, ale já bych tak daleko nešel. Ministerstvo financí určuje, komu daně zdaní a komu daně rozdá, to si myslím, že by mělo zůstat primárním právem politiků. Ať si politik v České republice, v Řecku, kdekoliv jinde řekne koho zdaní, jestli chudý nebo bohatý a komu to dá, jestli úspěšným nebo neúspěšným. Fajn, to je normální legitimní politická diskuse, ale ať nepodvádí mezitím, že zdaní málo a rozdá hodně a ty peníze si prostě, ten problém si vyřeší tím, že si ty peníze natiskne, tenhle podvod by se prostě povolit neměl. Jo, takže stejně jako prostě u nás kraje nebo NUTSi Evropské unie, NUTS I a NUTS II dostávají fondy podle toho, jak se jim daří, nebo nedaří, tak nějakým podobným způsobem si myslím, že by to mělo fungovat na úrovni evropské, a to se koneckonců, už se o tom tady diskutuje asi 3 nebo 4 roky, teď je to věc, na kterou vlastně dochází, tím malinkým krůčkem tímto směrem je třeba ten společný eurobond, to znamená, že už jsme si konečně uvědomili, že si přestaneme hrát na řecký dluh, protože nic takového jako řecký dluh není, jak se ukazuje, je to slovenský dluh, český dluh, německý dluh, ten dluh nelze jednoznačně říct tady začíná a tady končí řecký dluh. Ten dluh je prorostlej všema možnejma zeměma jak krkovička, jo, to nejde jednoduše rozseknout jak kusy čokolády, nebo cihlu nebo nakrájenej chleba. Takže je na čase si přiznat, že banky nikdy nepůjčovaly Řecku, ale vždycky půjčovaly nebo spekulovaly na půjčku vlastně celý Evropský unie a vždycky věděly, že řecké pohledávky nebo irské pohledávky de facto garantuje nejen řecký stát, ale celá Evropská unie.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Tomáš Sedláček je dnes jejich hostem. Pokud tedy je dluh takto provázán a není možno jaksi oddělit ten dluh řecký, tak zjevně unijní politici mluví o něčem, co tak úplně neexistuje.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano, proto se to nedá jakoby dát do karantény, dát to někde a odstřihnout a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A co to znamená ve chvíli, kdy řekněme čelní politické špičky Evropské unie a eurozóny mluví o tom, že budou tlačit na soukromé banky, aby odepsaly někde mezi 40 až 60 % svých pohledávek vůči Řecku?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
To je přesně to, v momentě, kdy se začne řezat do řeckého dluhu, tak začnou krvácet banky evropské, které Řecku očividně půjčovaly za příliš nízký úrok, protože věděly, že nepůjčují Řecku, ale že půjčují Evropské unii, proto ten úrok mohl být tak nízký, jinými slovy ta půjčka, každá půjčka se konstruuje nebo úroková sazba se konstruuje kolem atraktoru možnosti bankrotu dané země. Pokud je daná země kredibilní, půjčuji za nižší úrok a tak dále, a tak dále. Ale když k samotnému bankrotu dojde, tak najednou nic z toho neplatí. Takže ta hra na to, že nebudeme Řecko zachraňovat, jinými slovy, pokud ..., takhle to řeknu, pokud jsme zbankrotovali bankrot, což jsme udělali, jinými slovy, už není možné bankrotovat, takže institut bankrotu zbankrotoval, tak potom vlastně přestává smysl i mít i úroková sazba, protože pokud já vím, že vy mi nikdy nezbankrotujete, tak vám budu půjčovat za 60 %, 80% úrok, budu vám půjčovat na cokoliv si řeknete, i na Porsche a na 400metrovou vilu, když mám záruku, že za vámi stojí jakýsi evropský pánbůh, který to vždycky zaplatí, tak já tím jakožto investor ztrácím jakoukoliv obezřetnost a úroková sazba přestává hrát roli jakoby protiváhy proti bankrotu, když ten bankrot není možný, takže tahle ta hra už dál hrát nejde a je na čase to ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Teď jste popsal dnešní stav?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A o co se tedy hraje? Teď před řekněme několika hodinami vystupovala v německém Bundestagu německá kancléřka Angela Merkelová a znovu hovořila o řeckém dluhu, znovu hovořila o tom, jakým způsobem se Německo coby nejsilnější ekonomika kontinentu k tomu postaví.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Tak tady se hraje o dvojí spravedlnost, jedna spravedlnost vychází ze samotné podstaty věci, to znamená, Řekové se chovali neurvale, protože toho snědli mnohem víc, než mohli, ale mimochodem Řecko v tomhle tom, zase bych byl provokativní a řeknu, že řecký problém není řeckým problémem, řecký problém je evropský problém s tím rozdílem, že Řecko nás předběhlo o 20 let. Kdybychom my Česká republika pokračovali ve vývoji veřejných financí tak, jako jsme to dělali minulých řeknu 12 let, tak za 20 let budeme ve stejný situaci jako Řecko, a dokonce i Německo, kdyby pokračovalo na tý trajektorii, tak se dostane dříve nebo později, prostě Německo nemá vyrovnaný veřejný finance, Německo má vysokej dluh a ten dluh neustále stoupá, takže my bychom vlastně Řecku, v tomhle tom je jakoby Řecko napřed, že zbankrotovalo dřív než my, Řecko není pozadu, Řecko v tomhle tom způsobu je napřed a ten čas, který si kupujeme teď tím /nesrozumitelné/ Řecka, je, není čas pro Řeky, jak se často uvádí, ale je to čas pro Evropskou unii vyřešit si tu svoji situaci, protože zatím se všechny bankroty, my jsme měli to štěstí, že zatím bankroty byly bankroty malých ekonomik, které se daly řešit nesystematicky a nesystémově, to všichni, na tom se shodnou, že to řešení je nesystematický a nesystémový. A my teď máme, řekněme, půl roku nebo nějaký čas, nějaký čas na to, abychom vymysleli řešení systémový. A ta druhá ..., takže první spravedlnost je ano, je to nespravedlivý. Proč by Němci, kteří spoří trošku víc než Řekové a chovají se trošku slušněji než Řekové a nepřejídaj se na dluh, měli platit, takže to je nespravedlivý z tady toho hlediska. A pak tady máme druhou spravedlnost utilitární, co by se stalo, kdyby, a tam najednou ta spravedlnost je naopak, takže ta první odpověď Řekové nebo banky, který blbě napůjčovaly, ať si to zaplatí samy, byla to jejich hloupost, to je interní spravedlnost, ale ta externí spravedlnost je, když toto povolíme, tak na to všichni doplatíme. A teď vlastně ta evropská diskuse se furt fackuje mezi těmito dvěma extrémama, který jsou de facto morální, o jakou spravedlnost, jedná se o spravedlnost v důsledcích, že to pak odnesou chudý lidi, anebo o spravedlnost z principu.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A poslední otázka se vrací zpátky k tomu, co jste říkal, pane Sedláčku, že by se Česko mělo účastnit už tohoto eurovalu, který by měl fungovat do roku 2013. Překvapilo by vás, kdyby toho, nebo té vaší rady čeští politici neuposlechli?

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Mrzelo by mě to a vlastně by mě to i překvapilo, protože vlastně i Slováci, Slovenská republika si uvědomila, že tohle to, toto je věc, kterou si nemohou lajsnout, my jsme od Evropské unie dostali tak neskutečný impuls, jak přímo účetněfinanční, tak ekonomický, tak koneckonců i kulturní, my prostě do Evropy patříme a občas nám to přináší nekonečné výhody tak, jako se tomu dělo za posledních, já nevím, 20 let řekněme, nebo určitě za těch posledních 7 let od vstupu a občas to holt znamená náklady podobně tak funguje rodina. Když si prostě někdo z členů rodiny zlomí nohu, tak ho taky nevyhodíte na ulici, ale naopak budete chodit domů a budete se o něj starat a nosit mu pomeranče.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak uvidíme, jak to všechno nakonec dopadne, to bezesporu. Takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Ekonom Tomáš Sedláček, člen Národní ekonomické rady vlády byl jejich hostem. Pane Sedláčku, díky za váš komentář.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Já děkuji za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Hezký podvečer.

Tomáš SEDLÁČEK, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, garant pracovní skupiny pro veřejné finance Národní ekonomické rady vlády:
Taky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský byl také u mikrofonu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Přeji vám příjemný podvečer.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu. 

Tento rozhovor musel být z časových důvodů předtočen, proto tentokrát bohužel není možné odpovídat na otázky zaslané během vysílání. Děkujeme za pochopení. 

Autor:  Martin Veselovský  (mav)
Pořad: Dvacet minut Radiožurnálu  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 17:06; repríza: úterý–sobota 00:10  |  Délka pořadu: 20 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace