V Andělu Páně o nic nejde, stejně jako na YouTube, proto uspěl, říká režisér Radim Špaček

Ať už se jazyk filmových tvůrců napříč zeměmi liší jakkoliv, jedno je vždy univerzálně pochopitelné, a to je příběh. „Ve výsledku je tak vždy nejdůležitější, zda se to, co tvůrci chtěli vyprávět, k divákům dostane,” upozorňuje známý režisér.

Ovšem ne vždy je filmový jazyk tak mezinárodně srozumitelný, jak by si tvůrci přáli. „V Indii se například promítal snímek Alice Nellis, ve kterém Ivana Chýlková plivla na kapesník a otřela s ním manželovi obličej. Diváci málem zbořili kino,” popisuje.

A důvod? Vlastně banální. „Sliny jsou v Indii naprosté tabu,” usmívá se Špaček, který je velký milovník a znalec indické kinematografie.

Moderní technologie film nezmění

Film ale pro něj zůstává nejdůležitější. A neudělaly s tím nic ani překotně se rozvíjející komunikační technologie. „Film jako druh zábavy a výpovědi o světě se nezměnil. Naopak bude čím dál víc lidí moci natočit svůj filmeček, za pomoci mobilu a pár kamarádů,” uvažuje režisér.

Jan Moláček a Radim Špaček ve studiu v Plzni|foto: Olga Kořánková

Video je stále populárnější a dokazuje to i vzrůstající obliba moderního fenoménu: youtuberů. Přestože je mezi filmaři populární dívat se na YouTube svrchu, Radim Špaček jejich pohrdavý názor nesdílí.

„Přijde mi samozřejmě zvlášní, co všechno se dá provozovat v rámci šíření obsahu, ale jde o disciplínu, se kterou se nemůžeme měřit a které nemůžeme konkurovat,” říká.

„YouTube není moje hřiště,” dodává a naznačuje, že nejde jen o tuto populární videoplatformu. „Například Anděl Páně taky dosáhl ohromné návštěvnosti v kinech, přestože v něm o mnoho nejde.”

Záznam celého rozhovoru si kdykoliv poslechněte v iRadiu.