Václav Malý, biskup

Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Pane biskupe, ještě, než budeme hovořit o vašich zkušenostech z Iráku. Vy jste jako předseda rady Iustitia et Pax podnikl už několik cest do zemí, které mají problémy například s dodržováním lidských práv nebo s násilím, jaký účel mají vaše cesty?

Václav MALÝ, biskup:
Tak moje cesty mají především účel lidský, solidarizační. Přicházím jako člověk ne jménem nějaké instituce, ale jako člověk Václav Malý, kterého zajímá, co v té které zemi se děje, jaký je stav lidských práv a přicházím těm lidem podat ruku a říci jim, já o vás vím, já s vámi soucítím, nejste zapomenuti. Protože já sám před rokem 1989 jsem zažil tuto solidaritu. A žasnul jsem, kolik lidí přicházelo, kolik lidí se o mě v tehdejším svobodném světě dozvědělo a vážilo cestu do Prahy, aby mě potkali, aby mi podali ruku. A já cítím takovou morální povinnost a takovou lidskou slušnost, to oplácet a proto do těchto zemí jezdím. Nejezdím tam, abych oficiálně ukazoval, kdo jsem, abych se zúčastňoval recepcí nebo oficialit, ale přicházím jako člověk, jako občan, jako katolický biskup Václav Malý.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Já jsem řekla, že jste předsedou rady Iustitia et Pax. Krátce, představme tu radu, co vlastně dělá?

Václav MALÝ, biskup:
Při každé Biskupské konferenci, včetně české, je rada spravedlnost a mír a tato rada má sledovat stav lidských práv v zemi, ve které se nachází, zároveň také vztah lidských práv v některé zemi mimo území té které země, pak se má zabývat sociálními otázkami, stavem sociálních různých vrstev ve společnosti a zároveň také šířit sociální učení církve. A já už jsem od roku 2000 v rámci České biskupské konference předsedou této rady Spravedlnost a mír.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Jak dlouho už takhle jezdíte po světě? Kde všude jste byl?

Václav MALÝ, biskup:
Já už jezdím několik let po světě. Začalo to v Čečensku začátkem nového století. Pak jsem byl v Moldávii, byl jsem v Bělorusku, navštívil jsem Mongolsko, Čínu, Írán, Salvádor a teď Irák.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A vy sám, jaký máte pocit ...

Václav MALÝ, biskup:
Kubu také.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
... na Kubu jsme zapomněli. Jaký máte pocit z těch cest, jakého efektu jste jimi dosáhl? Máte vy osobní pocit, že jste opravdu pomohl?

Václav MALÝ, biskup:
Tak já nepřicházím jako spasitel, jako vykupitel, nebo mesiáš, nepřicházím s obrovskými očekávání, co mohu. Ale dovolte mi, abych se vrátil k minulosti. Ke svobodě v naší části Evropy došlo právě díky tisíců a desetitisíců obyčejných občanů, kterým nebyl lhostejný stav v tehdejší takzvané východní Evropě, v tehdejších komunistických zemích a přicházeli, aby podpořili nezávislé občany v tehdejším komunistickém bloku a zároveň vytvářeli tlak na své vlády. A to myslím, že by se tedy mělo dít dál. A já jsem jedním z takovým malinkých kamínků, který chce právě přispět ke svobodě v těch zemích, kde dosud není. Ale nemyslím si, že by byly okamžité výsledky, ale setkávám se vřelým přijetím, a co mě fascinuje, že cítím, že když člověk má otevřené hledí, že když dovede naslouchat, když dovede dát své srdce, tak se dorozumíte s každým. Navzdory různým kulturám, navzdory jazykovým překážkám, navzdory jiné mentalitě, především jsme lidé, a to je pro mě tedy to nejcennější, co si přináším a zároveň tedy přirozeně, že alespoň na chvíli jsem mohl potěšit alespoň některé, které navštívím a s kterými v těchto zemích mluvím.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Jak se žije křesťanům v Iráku, když ani v kostele nejsou v bezpečí? Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, své zážitky nám popisuje biskup Václav Malý.

Václav MALÝ, biskup:
Křesťané jsou ve svízelné situaci, protože v současné době dochází k radikalizaci ze strany některých islámských skupin, dochází k islamizaci Iráku. Křesťané na území Iráku už jsou od druhého století. Jsou tam velmi starobylé církve s velmi bohatou duchovní tradicí a dneska jsou vytlačováni a cílem těchto skupin je, úplně křesťany vytlačit z území Iráku. Proto tedy ty útoky v poslední době se soustřeďují především na ně. A ta situace bezpečnostní je velmi špatná, protože jsou ve stálém ohrožení, že mohou přijít o život. Setkal jsem se tedy se strachem, s depresí a hlavně s tím,že nevidějí nějakou perspektivu, že by se ta situace mohla zlepšit, protože vláda nemá moc ve svých rukou a jak jsem se dozvěděl z velmi věrohodných zdrojů, část bezpečnostních složek, ať už policie nebo armády, solidarizuje se a sympatizuje s těmi atentátníky. Tudíž oni mají poměrně volný prostor a paradoxně mě z mnoha stran bylo řečeno, že situace za Sadáma Husajna byla lepší, přesto, že to byl diktátor, že to byl násilník, že nedopustil tyto násilné činy, ani vůči křesťanům. Zatímco dnes je pravda, že v Iráku proběhly v letošním roce svobodné volby, že je tam snaha o demokratizaci systému, nicméně bezpečnostní situace je mnohem horší. A všeobecně jsem se tam setkal se soudem, že vstup amerických a britských vojsk v roce 2003, že byl veliký omyl a tento omyl, že odnáší právě nejvíce křesťané, protože Američané jsou ztotožňováni s křesťany a tudíž ze strany muslimů vstup amerických a britských vojsk je vnímán především ne jen jakožto politické rozhodnutí, ale také jako vstup křesťanů a takový násilný tlak křesťanů na muslimy na jejich území.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vy jste řekl velice závažnou věc, že máte důvěryhodné informace o tom, že část bezpečnostních složek sympatizuje s teroristy. Znamená to, že lidé si tam nepřipadají chránění ani ze strany bezpečnostních složek, neboli ta nejistota je v podstatě absolutní?

Václav MALÝ, biskup:
Ano. Ta nejistota je, dneska se dá říci absolutní a ty zdroje, ty jsou opravdu tedy důvěryhodné.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Já jsem o tom otřesném případu hovořila už v úvodu pořadu. Na konci října zahynulo 52 lidí po útoku Al Kajdy přímo v katedrále syrskokatolického obřadu v Bagdádu. Byl toto impuls k té vaší návštěvě?

Václav MALÝ, biskup:
To nebyl impuls. Já jsem tu návštěvu připravoval několik týdnů předem. Ale byla to koincidence, že zrovna tedy ta plánovaná cesta byla v čase, kdy došlo k těmto hrůzným činům ze strany atentátníků. Což z tohoto hlediska jsem byl velmi rád, protože teď opravdu ten strach těch křesťanů ještě je mnohem větší a bohužel hodně křesťanů právě na základě těchto posledních událostí se rozhodlo, že emigruje. Já jsem s některým rodinami mluvil a říkali, už tady vůbec nechceme zůstat.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
A ptali se vás ty rodiny, zda podpoříte to jejich rozhodnutí emigrovat a nebo konzultovaly s vámi tohle to svoje rozhodnutí? Je to velmi závažné rozhodnutí opustit zemi, kde žijete.

Václav MALÝ, biskup:
Já nepřicházím do těchto zemí, abych radil,ale abych naslouchal, abych povzbudil, takže jsem vyslechl a já jsem řekl, já v této situaci nejsem,jen jsem uvedl takový příklad, ale přirozeně každé srovnání kulhá. Protože jsem nebyl v ohrožení života, nicméně před rokem 1989 tehdejší Státní bezpečnost mě celá léta nutila, abych emigroval. Já jsem to odmítl, tak jsem říkal, že jsem byl rád, že jsem to odmítl, ale že ta jejich situace je mnohem horší, protože se dotýká opravdu tedy jejich života. Tudíž, že bych se neopovážil jim říkat, máte nebo nemáte. Nicméně jsem stále tedy zdůrazňoval, nejste sami, o vás víme a je důležité, abyste zůstali. Protože by to bylo ochuzení jak duchovní, tak kulturní, pokud by na území Iráku nezůstal žádný křesťan.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ale přesto, ti lidé zůstávají s tím, že to může ohrozit je i jejich rodiny, jejich životy. Tam jde vysloveně o život. Přesto jim radíte zůstat?

Václav MALÝ, biskup:
Přesto jsem jak je chtěl povzbudit, pokud možno, aby zůstali a velmi si jich vážím a někteří byli velmi rádi. Mluvil jsem třeba se starosty mnoha vesnic a dokonce někteří potom ještě za mnou přišli a řekli, děkujeme vám, my potřebujeme tohle slyšet, že jsme pro vás důležití. Já říkal, vy jste pro nás důležití jako křesťané, kteří snesete strach, kteří unesete tuto depresi, kteří opravdu svědčíte, že vaše víra je hluboká a kteří navzdory tomu utrpení, dovedete říci, my se nevzdáme. Že my Evropané už jsme příliš zpohodlněli, příliš jsme si zvykli na určitý standart, na určitou lehkovážnost a my potřebujeme vědět a mít před očima tyto statečné lidi, takto jsem s nimi mluvil, ale říkal jsem, já neradím nebo nepřicházím, abych odsoudil někoho,kdo chce odejít, to bych si nikdy nedovolil, protože v té situaci nejsem.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Právě minulý týden skončilo v Iráku několikaměsíční mocenské vakuum. Irácký parlament zvolil prezidentem Džalála Talabáního. Ten pověřil dosavadního premiéra Málikího sestavením nové vlády a komentátoři hovoří o tom, že návrat Málikího podtrhuje sílící vliv Íránu v Iráku v době, kdy tedy zemi opouštějí navíc američtí vojáci. Teherán zařídil nedávno pro Málikího podporu antiamerického radikálního duchovního Muktada Sadra. Vy sám jste zmiňoval to, že křesťané jakoby trochu odnášejí ten vstup Američanů a jsou tedy spojováni přímo s Američany. Bojíte se teď další eskalace násilí vůči civilistům, vůči křesťanům?

Václav MALÝ, biskup:
Tak, na jedné straně veliká skepse, jestli tato nová vláda bude schopná vzít bezpečnostní situaci do svých rukou a dokonce existuje taková slabá naděje, protože ve vládě je také Aláví, což je představitel jedné šíitské sekulární strany a v rámci vlády byla ustanovena funkce, která přímo tedy navazuje na úřad předsedy vlády a v čele tedy tohoto úřadu bude tento Aláví a ta bude mít na starost bezpečnostní situaci. Tento člověk je vnímán jako člověk, se kterým se dá dohovořit a který si je vědom svízelné situace v Iráku. Takže tam existuje mírný, mírňoučký optimismus, že by se něco mohlo změnit. Nicméně vůči předsedovi vlády Malákímu je veliká tedy nedůvěra.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ten útok na kostel s těmi mnoha oběťmi zřejmě znovu oživil i nenávist tedy mezi křesťany a muslimy. A to zřejmě i to nejen v Iráku. Cítil jste známky takového zhoršení vztahů?

Václav MALÝ, biskup:
Tak to napětí je naprosto zřejmé, ale křesťané mě stále ujišťovali, my nemáme nenávist, a chtěl bych zdůraznit, že křesťané jsou v podstatě jedinou skupinou náboženskou, která nemá vlastní milice. A říkají, my je nechceme, my nechceme zbraně do rukou, my chceme žít v míru s těmi druhými. Takže to mě docela přesvědčovalo, že opravdu nejsou tedy vedeni nějakou nenávistí a že pokud jako je ostrá kritika na muslimy, tak je to jenom z důvodů, že se necítí bezpečně a že se cítí na životech ohroženi.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Byla by tam na místě potřeba, podle vás, pomoc nějakých humanitárních organizací?

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že ano. Přirozeně tam nejde jenom o chudobu, tam jde především o to, ty lidi podpořit a že se za ně někdo vezme. A tady bych apeloval právě na vlády Evropy, vládu Spojených států, aby více tedy braly na zřetel situaci křesťanů v Iráku, aby to nebyla jenom snaha o vytvoření jistých institucí, jakýchsi bezpečnostních záruk, bez ohledu tedy na postavení menšiny v Iráku. Mimo jiné, kterou jsou právě křesťané. Takže je zodpovědnost jak Spojených států, tak Evropských vlád, brát větší zřetel. A myslím si, že ty ekonomické zájmy jako převažují, protože Irák je bohatou zemí, a křesťané říkají, že my v podstatě z toho bohatství nic nemáme, my to jenom odnášíme a chtěl bych upozornit, ale to jsem slyšel i ze strany některých muslimských skupin, že staré struktury, a to je podobné jako u nás po roce 1989, odhodily legitimaci BASu a vstoupili do ekonomické sféry. A dneska jako ovlivňují takové ty velmi důležité body ekonomického rozhodování a plní si své kapsy.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Irák rovná se ropa.

Václav MALÝ, biskup:
Irák se rovná ropa.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Co si myslí o islámu a stavbě mešit v Česku? Zeptám se biskupa Václava Malého. Posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. Pane biskupe, co si myslíte o islámu, je to podle vás náboženství schvalující násilí?

Václav MALÝ, biskup:
To je veliká otázka. Jistě, že z některých částí Koránu leccos jako lze vyčíst. Já bych se nechtěl dotknout víry muslimů, ale je pravda, že ten radikalismus má také určité podhoubí i v té duchovní tradici. Jistě, že existuje spoustu muslimů, kteří odmítají násilí, ale bohužel ti jsou málo slyšet. Sice tento poslední útok na křesťany v Bagdádu odsoudili představitelé islámu v Iráku, ale jsou to spíše prohlášení bez nějakých konkrétních důsledků. Takže je opravdu důležité apelovat na ty umírněné muslimy, aby nevyvozovali z některých výroků své tradice a Koránu závěr. Ti, kteří myslí jinak, to jsou lidé, nad kterými musíme zvítězit. My jsme to pravé náboženství, tudíž musíme získat i jejich území, na kterém jsme zakotvili. Tohle myslím tedy, že je velmi nebezpečné a to využívají ty radikální fundamentalistické skupiny muslimů.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Po tom, co jste zažil a viděl v Iráku, ale i v jiných zemích, vyvracel byste obavy z islámu a nebo je považujete do jisté míry za oprávněné?

Václav MALÝ, biskup:
Tak já stále vidím konkrétní lidi, ale je pravda, že v Evropě to soužití zdaleka není jednoduché a že zdaleka se nekladou podmínky pro ty přistěhovalce z islámského světa, podle mého by se měli naučit dobře jazyk země, do které přicházejí, zároveň si dobře uvědomit, že by se měli seznámit s duchovními kulturními hodnotami těch našich společností a respektovat je. To neznamená ztratit svoji identitu, ale nevytvářet uzavřené enklávy, které narušují soužití. Konečně to vyslovila nedávno i Angela Merkelová a myslím si, že o tom je opravdu třeba vážně uvažovat a právě jsem se v Iráku setkal s mnoha názory mnoha křesťanů, že Evropa příliš otevírá dveře aniž si uvědomuje důsledky. To neznamená nějakou islámofóbii, to neznamená zavrhovat islám a především muslimy jako takové. Apelovat na ty umírněné, ale zároveň klást poměrně přísnější podmínky pro poskytnutí azylu, protože oni přicházejí do země, která je hostí, která je přijímá jako hosty, která je chce integrovat ne asimilovat, tudíž oni toto musí pochopit a nemohou si říci, my budeme pokračovat v tom, na co jsme byli zvyklí doma.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Když tedy zmiňujete, že Evropa se podle některých názorů příliš otevírá islámu, co si myslíte o stavbě mešit? Třeba na Internetu, myslím mešit u nás v Česku, na Internetu je poměrně početná skupina fanoušků názorů: Nechceme mešity v Česku. Třeba i předseda KDUČSL Cyril Svoboda ještě loni řekl, že pravověrných muslimů si váží, ale oni doma také nechtějí křesťanské kostely. Jaký je na to váš názor?

Václav MALÝ, biskup:
Tak bych řekl, že je třeba respektovat princip reciprocity. Ano, povolíme tady stavbu mešit, abyste mohli vyznávat svoji víru, proti tomu já se zásadně nestavím, ale je třeba povolit také stavbu křesťanských modliteben, křesťanských kostelů na území, kde je převážná většina muslimů. To se týká především Emirátů, to se týká Saúdské Arábie. V Saúdské Arábii například nesmíte na veřejnosti mít ani kříž, není tam jediný kostel a kdo by se například na ulici pokřižoval, tak okamžitě náboženská policie ho zatkne. Takže je třeba opravdu takzvané reciprocity, respektujme svědomí a náboženské vyznání těch druhých, poskytněme jim možnost, aby mohli konat bohoslužby tak, jak jsou zvyklí, ale to samé ať oni poskytují i křesťanům na území, kde tvoří většinu.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Vzhledem k tomu, že ta reciprocita evidentně zatím nefunguje. Jak byste se postavil třeba vy ke stavbě další mešity v Brně? Tam už jednu mají, ale hovoří se o stavbě další. Jak vy byste se k tomu postavil?

Václav MALÝ, biskup:
Tak tady už bych klad podmínky, aby muslimská náboženská obec napsala na autority v muslimských zemích, jak politické, tak duchovní, umožněte, aby u vás byly postaveny také křesťanské kostely podle potřeb tamních křesťanů. A potom my tady povolíme také stavbu další mešity. Ale mně se zdá, že ze strany muslimské náboženské obce zatím tato aktivita není. Takže já se zásadně proti tomu nestavím, já nejsem ten, který by trval na nějaké fóbii nebo by z té fóbie žil, ale na druhé straně, už bych kladl také nějaké podmínky.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Zůstanemeli tedy u příkladu Brna. Jaký byste tam radil křesťanům postup, jako člověk, kterému křesťané naslouchají?

Václav MALÝ, biskup:
Tak bych radil, aby se setkali s představiteli tamní muslimské obce a aby o těchto věcech mluvili. Aby to nebyly jenom petice, nebo nějaké reakce na blogu, ale vždycky je lépe osobní kontakt a aby si ty věci vyjasnili. Protože mně se zdá, že žijeme v době, kdy si vyměňujeme názory, ale nemá to ten osobní charakter. A proto bych nerada, aby zase se jenom apelovalo na muslimskou obec, aniž jako budou pokusy se s ní sejít. Jestli ty výsledky budou pozitivní nebo negativní, to já nemohou předpokládat, ale rozhodně udělat alespoň ten první krok, snažit se sejít a nemluvit jenom podle nějakých svých pocitů.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Ještě zpět k těm vašim cestám, k cestě do Iráku. Vy jste z bezpečnostních důvodů před tou svou cestou nesděloval program. Bál jste se, jaký je to pocit odjet do takové země?

Václav MALÝ, biskup:
Bál jsem se. Já si strach vždycky přiznám, protože potom ho dovedu překonat. Kdybych vcházel na tato území jako ten, kterej ví, jak na to, kterej se nebojí, tak myslím, že brzo jako selžu. Ale tím, že si ten strach přiznám, jsem opatrnější, jsem také pokornější a více dám na rady místních lidí. Takže vůbec se za to nestydím, že mám strach a velmi chápu lidi, kteří mají strach, který třeba nedovedou překonat. Naštěstí já mám tolik duchovních sil, a to je veliký dar, že ten strach překonám, ale stále ten strach mě provází a měl jsem ho i během pobytu v Iráku.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Říká biskup Václav Malý, který byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky za váš čas. Na slyšenou.

Václav MALÝ, biskup:
Na slyšenou.

Štěpánka ČECHOVÁ, moderátorka:
Za okamžik už vám Radiožurnál nabídne další zprávy. Od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnou v iRadiu.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoliv zeptat, můžete své dotazy zasílat buď na adresu 20minut@rozhlas.cz, nebo použít facebookovou stránku pořadu. Na otázky v diskusním fóru bohužel hosté nemohou reagovat.