Vladimír Franz, prezidentský kandidát

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Dobré odpoledne.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pane profesore, dnes v norském Oslo převzali zástupci Evropské unie Nobelovu cenu za mír. Bylo tam, kromě těch tří hlavních, kteří přebírali zástupci Evropské unie tu cenu, tak tam bylo asi dvacet unijních státníků. Mezi nimi nebyl ani český premiér, ani český prezident. Je to dobře?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Samozřejmě to dobře není, protože jsme členy Evropské unie a toto je významná událost pro Evropskou unii, takže by tam ten prezident měl být. Mimo jiné i z těch důvodů, že by se tam, i když se mu to osobně nelíbí, třeba mohl potkat s různými kolegy a dohodnout si věci, které by jinak musel pracně dohadovat jindy. Otázkou je, co si člověk může myslet o Nobelově ceně míru. Já si můžu myslet leccos, protože jako vysokoškolský profesor dokonce, to málokdo ví, mohu navrhnout na Nobelovu cenu míru.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Už jste to udělal?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Ne, ještě jsem to neudělal.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Máte představu, koho by jste navrhl, když už by jste navrhoval?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Ta Nobelova cena míru není jako normální Nobelova cena udělovaná ve Stockholmu, kdy je to opravdu za nějaké významné dílo, nebo počin v oblasti vědy, či umění. Mě trošku mate na Nobelově ceně míru její nastavení, protože jednou to dostane někdo, kdo teprve něco udělá. Mám na mysli třeba Baracka Obamu. Jindy to dostane matka Tereza ze celoživotní dílo, což je víc, než úctyhodné. Pak třeba se někdo objeví, kdo třicet let systematicky zlobí a pak řekne, že nebude zlobit a taky to dostane jako takové odškodné. Čili mě není vůbec jasný, za co se ta Nobelova cena míru dává. Což už nemění nic, že jsme se toho měli zúčastnit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Takže kdyby vy jste byl prezidentem České republiky, tak by jste jel do Oslo.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Určitě. V každém případě bych jel do Oslo.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Měl by, podle vašeho názoru, pane Franzi, kandidát na prezidenta hodně chtít být prezidentem?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Já myslím, že by neměl, že ono je to spíš přijetí odpovědnosti, než jaksi osobní touha po kariéře, nebo nějaké naplnění nějaké osobní ambice. Jako chtít něčemu pomoct, takhle bych to viděl, to ano, ale jako skutečně nějaká náplast na nějaké poškození z dětství, či jiné záležitosti, takhle bych to rozhodně nechtěl.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak jsem to úplně nemyslel. Já tady mám před sebou citaci, která je z léta tohoto roku ze serveru Českápozice.cz, která s vámi uveřejnila rozhovor a tam jste říkal: "Vzniklo to jako iniciativa, o které jsem se dozvěděl až později, protože jsem v ateliéru i mimo civilizaci. Tehdy. Důležitý je aspekt, že o to neusiluji. Není to tak, že bych si prezidentský post stanovil jako životní metu a teď kvůli tomu nespal. Samo to vyplynulo". Není to, nebo takhle se zeptám, opačně. Je to dostatečná, je to dostatečná motivace na to, že jste jedním z mála lidí, kteří prošli tím prvním sítem sbírání petičních hlasů?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Já myslím, že je důležité, je se dostat, to vím i z tvorby, nebýt úplně v tom až po krk, ale malinko od toho poodstoupit a mí od toho nadhled, protože, nebo aspoň nadhled v mezích možností samozřejmě, protože když se do toho člověk čistě ponoří, nemyslím jaksi s nasazením, ale takovou tou tužbou, tak to není dobré. Já na to cituji citát amerického prezidenta Thomase Jeffersona, který říká, kdykoli někdo toužebně pohlédne po nějakém úřadu, začne se v jeho chování projevovat zkaženost. A já bych tohle to nějak, pokud možno, ještě nějaký čas nechtěl.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Má to nějakou logiku, když zároveň tady přede mnou sedíte jako Vladimír Franz, kandidát na post prezidenta České republiky?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Má to logiku, protože pro mě to byla opravdu otázka, zdali by člověk, který se zajímá o to, co se děje okolo, a klade si otázku, jestli ještě stačí se k tomu vyjadřovat jenom tvůrčími prostředky. To znamená, jakousi metaforou, či zkratkou, jestli do toho nemá vstoupit jako občan, protože si myslím, že kdo nic nedělá, tady neplatí kdo nic nezkazí, ale nese za to taky spoluzodpovědnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak, jak říkáte, úvaha, nebo minimálně z vaší strany úvaha, jestli se stačí vyjadřovat jen, řekněme uměleckými prostředky, nebo uměleckou zkratkou. Tak se ptám, není to pro vás to, že se o vás už půl roku mluví jako o kandidátovi na prezidenta, že jste teď v té, řekněme v tom užším výběru. Není to pro vás v podstatě jedna velká reklama jako pro umělce?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Naprosto ne, takhle bych to naprosto nebral, jako.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Já se moc omlouvám, ale dnes, když jsem byl na vaší přednášce na DAMU, tak tam na zdi úplně vpravo visel plakát na světovou premiéru vaší nové opery Válka s mloky. A ta premiéra je desátého ledna příštího roku, pane profesore, to znamená den před otevřením místností.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Je to naprosto úžasné, protože tak jako bych ještě v polovině července sice říkal, že to tady je špatně, ale pakliže by nebyla i ta poptávka, asi bych to řešil jinými prostředky. Stejně tak Válka s mloky vznikala před sedmi lety a do dramaturgického plánu byla nasazena před dvěma lety. Národní divadlo jede s takovýmhle předstihem. Já nevím, kdo to kde, kdo zařídil, jestli je to nějaké řízení, nebo ale opravdu, takhle krásně, kdybych si to naplánoval, si to rozhodně neplánuji. A pak zkuste si, pane Veselovský, představit, operu jako formu volební kampaně. Neznám nic nevděčnějšího, než složit operu a nastudovat ji, pak jestli si někdo myslí, že je to ta cesta, vřele mu jí doporučuji.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Víte pane Franzi, já jsem to myslel opačně. Jestli čirou náhodou účast ve volbách není skvělá reklama pro vás jako pro umělce.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Já nevím, ale pro mě to takhle není, protože já, když něco dělám, tak se to snažím dělat naplno, a aby to mělo smysl. Takže, pakliže jsem řekl ano a dal jsem se na tuto cestu, která rozhodně není pohodlná, tak nemyslím na nic jinýho. Od té doby jsem nic neudělal jiného a já si myslím, že pakliže člověk má šest Radokových cen a reprezentoval jsem sví věci ve Spojených státech, v Anglii, v Německu, tak že bych si takhle přilepšil? To opravdu takhle pracně, to opravdu nevidím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Říká ve Dvaceti minutách Radiožurnálu kandidát na post prezidenta České republiky, skladatel Vladimír Franz. pane profesore, já vám přečtu dvě reakce z facebookových stránek Dvaceti minut Radiožurnálu. Ty se týkají a dost obtížně se tomu můžeme vyhnout, protože pokud vy byste se stal prezidentem České republiky, tak s takovouto vizáží pravděpodobně není žádný jiný prezident na této planetě, ale Zdeněk Černý píše: To tetování se mi nelíbí, nechtěl bych to mít ani na noze. Každý ať si nosí co chce, ale reprezentant státu to pro mne není. Odpovídá Fisch J. Fisch: Takže tím říkáte, že vzhled je primární. Mě je úplně jedno, jestli můj budoucí prezident bude připomínat Avatar, nebo mít dvě hlavy. Důležité pro mě je, co má v hlavě a jestli je modrý, zelený, černý, bílý, žlutý, je mi naprosto fuk. S jakými reakcemi se v tomto ohledu setkáváte více?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Budete se divit, ale ty reakce se čím dál tím víc lepší. Pakliže to mohu jaksi monitorovat sám na sobě. A hlavně skutečně, já si myslím, že nikde není psáno, co je reprezentativní a co ne v tomto smyslu a tohle je moje přidaná hodnota. Nic víc, nic míň. A já taky nevím, jak vypadá dotyčný člověk a jestli se chová, jestli je to dobře, nebo špatně. Čili já bych asi nikomu nepředepisoval, jak má vypadat, nebo nemá vypadat, co má mít k jídlu, kam má chodit, pakliže to nedotýká práva a svobody jiných lidí. Hlavně bychom tyhle ty věci už se od nich měli trošičku dostat dál, protože neustále se starání, co dělá můj soused a neustále, když někdo s něčím přijde, hned ho apriori okřikovat, já myslím, že to je ještě dost velké reziduum totalitního myšlení v nás. Takhle bych to viděl, prosím.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Z jakého důvodu už nemáte na obličeji piercing, který byl na vašem obličeji vidět, například, když jste od prezidenta Václava Klause přebíral profesuru?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
No, tak pro mě to byla záležitost body artu a já jsem chtěl poznat, co to je, jaká je toho míra, ale když jsem to poznal, tak mi to stačilo a navíc se přiznám, že je to neuvěřitelně nepraktické. Když s tím člověk chodí třeba v mraze, tak to samozřejmě studí a nechtěl bych s tím být někde na vyvýšeninách za bouřky.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To asi rozhodně. Ještě jinak. Myslíte si, že fakt, že jste na, zejména viditelných částech těla tetován, že může být paradoxně vaší nevýhodou, že možná může zakrýt to, co se snažíte jako prezidentský kandidát říct?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Já myslím, že to není tak nepropustné a člověk, skrz to je vidět, jakou má mimiku, takže takové tajemství to není.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy ve svých materiálech a ve svých rozhovorech, kde popisujete to, jaký by jste chtěl být prezident, tak myslím, že téměř úplně stejně, jako všichni ostatní kandidáti. Píšete, že by jste chtěl být jednotícím prvkem české politiky. Zkuste mi to konkretizovat.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Tak jednotícím prvkem české politiky, spíš jednotícím prvkem společnosti. To je pro mě daleko důležitější. Pro mě současný stav té politiky je spíš, já si kladu otázku, jestli se jedná o politiku, nebo často o politikaření, či politikářování. A já, ta funkce prezidenta tady si to začínáme, mi to tak trošku připadá, plést s jakýmsi ministerským předsedou číslo dvě. To je špatně.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, kdo si to plete?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
No, musím říct, že často si to pletou i novináři. Nevím, jestli to vyplývá z toho, že včele státu teď byl člověk, který je takový velmi přičinlivý a myslím, jako, domnívám se, že jedna z věcí, kterou by mělo vůči té prezidentské roli, ne funkci, ale roli udělat, že by se měla udělat jakási inventura, co je opravdu nutné, co je možné, co je tak nějak a co je skoro zbytečné. Protože ono to není takové domácí úkoly z pilnosti, kromě samozřejmě ústavních pravomocí a všeho, co předepisuje ústava, co je opravdu nutné, ale mě to připadá skutečně jako celý svět, že je to tak trošičku už zahlceno takovými nejrůznějšími droby a v té prezidentské funkci, tím se to liší od ministerského předsedy, od ministrů.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To bezesporu, ale když říkáte, že by se měla udělat nějaká inventura toho, co by pravděpodobně asi český prezident měl, či neměl dělat, tak co by třeba neměl dělat?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Já si nemyslím, že by měl se, on by měl pochopitelně vědět leccos, ale nemusel by se apriori nějakým způsobem montovat do všeho, co se kde šustne, poněvadž si myslím, že i bez něj vyroste kapusta a přiletí čápi.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To asi ano, ale mohl by jste být konkrétnější? Vy jste zmiňoval ty v ústavě napsané pravomoci prezidenta České republiky.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Určitě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co dělá Václav Klaus, co by v podstatě prezident dělat neměl?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Tak prezident by asi neměl si vytvářet alternativní mocenské centrum na Hradě.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vytvořil si ho Václav Klaus?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Podle mého názoru tak trochu ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste říkal, že by jste chtěl být jednotícím prvkem společnosti. Upravil jste to na ne politiky, ale společnosti. Co to znamená, že byste třeba, používám opět Václava Klause, že byste neříkal jako on, že je odpůrcem vůbec teorie globálního oteplování, protože dobře víte, že to je něco co názorově štěpí i českou společnost?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Tak, já tohle to od Václava Klause beru jako jeho takový soukromý folklor. A já myslím, že příroda se z toho nezblázní. Určitě. Co si o ní myslí Václav Klaus a půjde to svojí cestou. Ale takhle ne. Vzhledem k tomu, že člověk, že ta funkce pro mě, nebo ten úřad má takové tři body, jednak je to nejvyšší ústavní činitel, jednak je to vlastně v rovině symbolu, čili je to hlava státu a pakliže by člověk tam se dostal přímou volbou a navíc, tak je vlastně takovým autentickým vyslancem občanů v té nejvyšší politice. Čili i ten občanský rozměr téhle té role, toho prezidenta, by tam měl být obsažen.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak? Jak?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
No tak několika prvky. Jednak by ten prezident měl asi nazývat věci pravými jmény, protože má tu autoritu, že může říct, toto je dobře, toto je špatně, pan král je nahý.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pardon, pane profesore, buďte, prosím, konkrétnější. Co by tedy teď v této době prezident měl udělat tak, aby dostal tomu, co říkáte, že by měl nazývat věci pravými jmény.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Třeba v současné době by prezident určitě měl říct politikům, aby si přestali hrát, aby mysleli taky na lidi a ne jenom sami na sebe a mysleli taky na to, že politika je službou. A že když si je občan najímá na správu státu, tak by se podle toho měli chovat. Todle by měl prezident jasně říct, říct to, protože v tom je, myslím, velmi důležitá jeho role. Neměl by vytvářet nějaké různé jaksi metafory. Odklonění není odklonění, ale je to zlodějna. Jako šibal není jenom šibal, ale je to prostě gauner a zlosyn. A tak dále a tak dále. To je jedna rovina. Pak by měla ta rovina se dostat dál. On samozřejmě nemá zákonodárnou iniciativu, ale měl by dát impuls k cestě, by se třeba přijaly různé zákony. Jako například otázka, otázka financování politických stran. Otázka omezení prostředků na volební kampaň. Jo, a tak dále.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Rozumím. Pane Franzi, abych tomu jenom správně rozuměl. Tak, kdybyste byl prezidentem, tak za dva roky, v podstatě už za méně by byly sněmovní volby, pokud by nebyly předčasné. Byla by potom nějakým způsobem složena vláda a vy byste jí nějakým svým hlasem navrhl a těm politickým stranám, aby přijaly zákon, který by něco takového dělal a ty strany by řekly, nechce se nám do toho.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Tak strany by řekly, nechce se nám do toho. Těch zákonů je samozřejmě víc a pakliže všichni neustále volají na všech stranách, že se má bojovat proti korupci, ale paradoxně mi to připadá, že to volají ti lidi, kteří mnohdy to mají na svědomí, takže pro mě to má přesvědčivost stejnou, jako když v roce 85/86 normalizátoři volali po /nesrozumitelné/. To je málo důvěryhodné pro mě, ale dobrá. Pak tedy, pakliže tedy tohle to se týká, ale tohle to se týká záležitostí opravdu, které ta společnost, pakliže to myslí ti polici vážně, tak musí tomu nějak, musí to dát nějak najevo. Pakliže jsou tak čistí, tak zákon o majetkových poměrech způsobu nabytí a tak dále, myslím, by nikomu neuškodil, když to myslí tak dobře.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě jedna poslední otázka. Jste konzervativec?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
V životě poměrně ano.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jinde?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Co máte na mysli jinde?

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Že jste to uvodil tím, v životě poměrně ano.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Jo, pardon, já jsem zvyklej z akademický sféry mluvit trošičku ... Jsem konzervativní člověk.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Co to znamená ve vašem podání?

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Jsem zvyklý, že věci jsou na svém místě. Mám své osobní rituály, které dodržuju a neměním je a není mi to příjemné, že bych každý den měl vymýšlet v tomto smyslu, myslím v osobním životě, nějaké převratné novinky. A k nejrůznějším prostě hodnotám jaksi životním jsem člověk, který je spíše konzervativní. Takhle bych to bral.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu. Dnes se skladatelem Vladimírem Franzem, kandidátem na post prezidenta České republiky. Pane profesore díky, že jste přišel a na shledanou.

Vladimír FRANZ, prezidentský kandidát:
Já vám taky děkuju a na shledanou.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ve středu bude pokračovat projekt Radiožurnálu Hledá se prezident a celý den strávím a nakonec bude i mým hostem ve Dvaceti minutách Radiožurnálu další kandidát na post prezidenta České republiky, tentokrát Jan Fischer.

Pokud se chcete našeho hosta na cokoli zeptat, dotaz mu můžete poslat prostřednictvím formuláře. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat. Kompletní přepisy rozhovorů zveřejňujeme zpravidla následující den ráno, v případě státního svátku o den později.