Vlado Milunić nejen o Tančícím domu: Chci, aby ti, kdo fotí pro reklamní účely, respektovali autory
Na brožurách, pohlednicích, příručkách pro turisty nebo zápalkách se objevují fotografie Tančícího domu. Spoluautor této stavby, kterým je architekt Vlado Milunić, proti podobnému nakládání s budovou protestuje.
„Chci, aby ti, kteří fotí domy, respektovali autory,“ tvrdí Vlado Milunić. Soukromé společnosti využívající fotky Tančícího domu k reklamním a obchodním účelům tak podle něj jen parazitují na jeho práci.
Přitom třeba ve Francii jsou podle něj podobné záležitosti vyřešeny jednoduše. „Eiffelovu věž například nikdo nemůže používat pro reklamní účely,“ vysvětluje.
„Podobný způsob řešení by mi stačil,“ tvrdí a připomíná, že turistům by fotografování rozhodně nezakazoval.
Po desítkách nerealizovaných projektů se navíc zdá, že ateliér Vláda Miluniće bojuje o přežití, což potvrzuje i sám architekt.
„Nikomu jsem nic neukradl a po 20 nerealizovaných návrzích jsem se zúčastnil soutěže o postavení vinařství,“ vysvětluje.
Do soutěže šel s velkými ambicemi a říkal si, že už nemůže prohrát. „Jenže jsem se měl zbavit autorských práv. Nepodepsal jsem, ale ostatní tento návrh podepsali,“ vysvětluje a na příkladu tak kritizuje přístup k autorským právům.
Jak se vlastně stavěl Tančící dům? A jak se jeho spoluautor dívá na stavbu, která by měla vyrůst v centru Prahy a mezi lidmi se jí říká maršmeloun? I na to se ptala moderátorka Helena Šulcová ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.
Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.