„Do roka a do dne…“ Historie božích soudů sahá až k Sumerům

Boží soud spočívá v zásahu vyšší, tedy božské moci do rozhodování o vině nebo nevině souzeného. První zmínky o božím soudu najdeme už ve starých sumerských zákonících. Ve starověku se jako forma soudního procesu uplatňoval ve většině oblastí v Asii, Africe a Evropě. Zajímavostí je, že v době antického Řecka a Říma se nepoužíval.

Obnovení užívání v Evropě přichází v raném středověku. Na našem území jsou první zmínky o ordálu v Břetislavových dekretech z roku 1039. Jeho formou byl například souboj. Pravdu měl ten účastník souboje, který přežil.

Rozšířená byla také zkouška vodou, kdy byl souzený hozen svázaný do vody, a pokud se mu podařilo neutopit se, bylo to bráno jako zásah vyšší moci a byl pokládán za nevinného. Používala se i zkouška ohněm. Souzený musel ujít určitou vzdálenost po žhavém uhlí nebo jej po určitou dobu udržet v ruce.