Kanibalismus mezi zvířaty existuje. A má to svůj důvod

7. červenec 2015
Encyklopedie Radiožurnálu

V současné moderní společnosti je kanibalismus jedním z největších tabu. Ve většině lidských společností je kanibalismus buď rituální záležitostí, nebo důsledkem extrémních podmínek, do kterých se lidé dostanou.

V říši zvířat je tomu ale jinak. S kanibalismem se setkáme docela často. Je například známo, že samičky kudlanky nábožné po páření požírají samečky. Tento postup je typický i pro mnoho druhů pavouků. U některých australských pavouků se zase setkáme s tím, že se potomci živí tělem své matky.

A třeba pulci ropuchy obrovské raději než vajíčka jiných druhů žab konzumují vajíčka vlastního druhu. U dospělých jedinců pak dochází k tomu, že velké ropuchy obrovské požírají ty menší.


Setkáme se i s tím, že se navzájem požírají sourozenci. Například u žraloků písečných probíhá takzvaný embryotický kanibalismus. Žraloci jsou totiž vejcoživorodí, což znamená, že z vajíček, která jsou v těle matky, se ještě v děloze vyklube zárodek, který se pak v děloze dále vyvíjí. A první žraloček, který se z vejce vyklube, sní všechna ostatní oplodněná vajíčka, čímž vlastně požírá své sourozence.

A proč zvířecí kanibalismus existuje? Jeho pomocí se například reguluje přemnožení daného druhu. Navíc kanibalové tím, že snědí ostatní, nejenže eliminují konkurenci v boji o potravu, o teritorium či o partnery, ale navíc ještě ze svých obětí získávají potřebné živiny.

Obecně lze tedy říci, že zvířecí kanibalismus je strategií, která zvyšuje šance na přežití daných jedinců a tím i šanci na přežití celého druhu.

autor: zzk
Spustit audio