Kovy do mikrovlnky nepatří! Víme proč

16. říjen 2014
Encyklopedie Radiožurnálu

Napadlo vás někdy, proč nemůžeme vkládat kovy do mikrovlnky? A proč plastové nádobí po ohřátí v mikrovlnce zůstává studené?

Mikrovlnná trouba se na trhu poprvé objevila před více než šedesáti lety. Málokdo ví, že vynálezu tohoto populárního spotřebiče předcházel objev českého fyzika Augustina Žáčka, který ve 20. letech 20. století popsal princip oscilace magnetronu, tedy princip, na jehož základě zkonstruoval o dvacet let později Američan Percy Spencer první mikrovlnnou troubu pro kuchyňské účely.

Tepelná úprava v mikrovlnné troubě probíhá za pomoci elektromagnetického záření. To produkuje již zmiňovaný magnetron, elektrická součástka, která je základní součástí některých typů radarů. Magnetron produkuje v mikrovlnné troubě záření o frekvenci 2450 MHz, která působí na molekuly vody. Vodu totiž obsahuje většina potravin.


Vynálezu mikrovlnné trouby předcházela náhoda. Když inženýr Percy Spencer pracoval na pokusech s radarem, všiml si roztavené čokolády v kapse.

Molekuly vody se působením záření rozkmitají a tím se uvolňuje teplo a pokrm se ohřívá. Výhodou mikrovlnného záření je, že proniká dovnitř připravované potraviny, a proto je účinek ohřátí tak rychlý. Otáčením talíře uvnitř trouby se navíc docílí, aby byl ohřev rovnoměrný.

Do mikrovlnné trouby není doporučeno vkládat kovové nádoby. Je tomu tak proto, že kovy mikrovlnné záření odrážejí. Může se také stát, že se volné elektrony na povrchu kovového předmětu rozkmitají a vznikne tak elektrický výboj. Naopak, čirým sklem nebo speciálně upravenými plasty mikrovlnné záření prochází, aniž by je materiál zachytil.

autor: ČRo
Spustit audio