Jeden vidí a druhý ne. Trénovali spolu v Alpách a mají za sebou i výstup na osmitisícovku Čo Oju
Dnes naposledy se z výpravy na osmitisícovou horu Čo Oju v Tibetu hlásí naše moderátorka Lucie Výborná. Z deseti horolezců si pro svůj závěrečný díl deníku expedice vybrala dva – celou dobu výstupu byli svázáni nejen lanem, ale i důvěrou a zodpovědností.
Česká expedice na Čo Oju už má sbaleno a opouští základní tábor, nevidomý Honza Říha dosáhl svého nejlepšího horolezeckého úspěchu. Bez kyslíku vylezl do výšky 7 600 metrů. Na kopci i na trénincích v Alpách ho celou dobu vedl horský vůdce David Knill. Jak hodnotí Honzův výkon?
„Je technicky daleko lepší, než bych čekal. To, co se odhalilo tady, je, že má docela dobré aklimatizační schopnosti, že mu stačí krátký pobyt v nadmořské výšce, aby si na ni zvyknul. Nedostatek, který se táhne od Alp, je jeho fyzička. Není problém, aby to dohnal,“ vysvětluje.
Nechci se pouštět do patetických řečí o přátelství na laně, ale když se spolu dva, z nichž jeden nevidí, pustí na více či méně exponované štíty a nakonec na osmitisícovku, nějaký vztah tam být musí. „Mne by spíš zajímalo obráceně, jaký on má vztah ke mně, protože vím, že jsem na něj docela dost přísný,“ podotýká.
A Honza Říha říká: „Je to určitě kamarád, na kterého se můžu spolehnout. Člověk, kterému prostě věřím. Daw je dobrý člověk, vím, že chce, abych to uměl a byl co nejvíce soběstačný.“
Balíme a opouštíme Tyrkysovou Bohyni jako parta, jako lidi, na které nepřišla ponorka můžou spolu kdykoliv jít na pivo.
